O NATÁČENÍ
O období od pádu Říma do začátku renesance je známo jen velmi málo. „Nikdo pořádně neví, co se v tomto temném dávnověku dělo, což je na jednu stranu dobře, a na druhou nevýhoda,“ říká režisér Reynolds. Mark Geraghty (výprava) a jeho tým zkoumali, jak lidé v té době žili, jaké nástroje používali při zemědělství, co jedli a jaké domy stavěli, aby v tehdejších podmínkách přežili. „V mnoha oblastech jsme si museli domýšlet a vymýšlet, ale přitom se držet informací, které jsme měli a toho, co požadoval scénář “ přemýšlel Geraghty. Došli k závěru, že většina přístřešků byla dřevěných nebo doškových, protože kamenné domy (kromě těch, které za sebou zanechali Římané) se začaly objevovat až kolem roku 1000 po Kristu. „Pro irský hrad jsme se nechali ovlivnit keltským uměním, protože jsme si byli jisti, že tam patřilo,“ pokračuje Geraghty, „scény v Anglii jsme podřídili spíše římskému stylu.“

„Jde o příběh anglických kmenů, které po pádu Římské říše bojují o vládu nad svými teritorii. Téma tragické lásky je silné, dramatické a citově vypjaté, je jedno, v jakém období se odehrává,“ dodává Ridley Scott, jeden z producentů. Pro natáčení chtěl najít režiséra, který se bude držet jeho vize zpracování. Oslovil Kevina Reynoldse, který dokázal do dobrodužného velkofilmu vnést emoce i hloubku, podobně jak už se mu to podařilo ve filmu Robin Hood: Král zbojníků nebo Hrabě Monte Christo. „Tristan je typickým tragickým hrdinou, jehož duše je rozervána. Neví, zda být loajální vůči králi, nebo podlehnout všemocné lásce k ženě jeho života,“ říká jeho představitel James Franco. Byl také první herec, kterého do filmu obsadili. „James je nejen velice nadaný herec, ale je i zcela oddán svému řemeslu. Hned při prvním setkání s ním bylo jasné, že sdílí stejné nadšení pro legendu Tristana a Isoldy, jako my“ říká Ridley Scott. „Herečka Sophia Myles, která ztvárňuje Isoldu, je talentovaná a velice instinktivní,“ říká Jim Lemley, „Poznali jsme, že je dostatečně nevinná, citlivá a chytrá na to, aby tuto roli zvládla.“ Třetím bodem milostného trojúhelníku je Rufus Sewell. Režisér Kevin Reynolds o něm říká: „Hledali jsme někoho, kdo dokáže ztělesnit nejen sílu, vznešenost a otcovské kvality Marka, ale dokáže být i zranitelný, aniž by byl slaboch.“

Reynolds si bitvy představoval velice divoce. Měly být natočeny v relativně krátkém čase, proto si na pomoc přizval zkušeného koordinátora kaskadérů. „Ve filmu se neodehrávají žádné obří bitvy,“ říká režisér, „v té době jich ani moc nebylo. Jsou to ale velice osobní souboje, které jsou tím pádem i mnohem zákeřnější.“ Koordinátorem kaskadérů se stal Nick Powell, který pracoval na filmech jako Statečné srdce, Gladiátor nebo Poslední samuraj. Většina herců musela projít tréninkem – ať už s koňmi, meči nebo v lukostřelbě. „Všichni tréninku věnovali potřebný čas a naučili se realisticky zacházet se zbraněmi. Pochopili, jak je autenticita důležitá a tvrdě pracovali na tom, aby autentičtí byli.“ Hlavní hrdina Franco věnoval tréninku téměř 6 měsíců před začátkem natáčení. Opravdu na sobě zapracoval, aby se dostal do formy a mohl se naučit chopit se meče tak, jak to teď dokáže.“

Vysněné exteriéry hledali tvůrci v Rumunsku, Francii a Anglii. Nakonec se rozhodli pro západní pobřeží Irska a Českou republiku. „Vlastně jsme sestavovali místo, které ve skutečnosti neexistuje. Podařilo se to skloubením toho nejlepšího z Irska a z České republiky “ říká Reynolds. V Čechách se natáčelo na Křivoklátsku, v Průhonickém parku a v Praze. V pražských filmových ateliérech byly vybudovány všechny interiéry filmu. Vikingská loď, která se ve filmu objeví, byla postavena v Přerově, podle originálního goldstadského plavidla.

Hrad krále Donnchadha, Dunluce Castle, byl postaven na ostrůvku v západním Irsku, na písčitých plážích Glassillaunu: „Chtěli jsme vyvolat dojem, že to tu tak stojí už věky a snažili jsme se hrad přirozeně začlenit do krajiny,“ říká Geraghty. Umístění hradu na ostrůvku zkomplikovalo natáčení: „ Mohli jsme k němu jen dvě hodiny denně, mezi odlivy,“ pokračuje Geraghty, „nebylo snadné tam něco nachystat a natočit, ale cítili jsme, že tohle místo nám nabízí vizuálně tolik, že to za ty nepříjemnosti stojí.“ Ve filmu shoří přímo před kamerou mnoho budov. Když se měly pálit kulisy domku na pobřeží, Reynolds nabídl Geraghtymu, aby si domek sám slavnostně zapálil. Ten ale odmítl. Během celého natáčení nedokázal koukat na to, jak se jeho kulisy mění v popel.

O kostýmy se postaral Maurizio Millenotti (nominovaný na Oscara za filmy Hamlet a Othello). Zvolil velmi hrubé venkovské šaty, které zdobil velice jemný detail. „Hledali jsme, jaké materiály asi měli lidé v té době k dispozici,“ říká Millenotti a dodává, že byly jistě ovlivněny keltskou a římskou kulturou. Přestože se jedná o kostýmy z temného období, jejich hlavní přednost je pohodlí: „Musí se nosit jako kdybyste měli džíny a tričko,“ vysvětluje Millenotti, „je to vaše každodenní oblečení.“ Millenotti dorazil do Prahy 10 týdnů před začátkem natáčení s kamionem látek, které si přivezl z Itálie. V dílně, kterou sestavil, dal bez velkých příprav dohromady 90 procent kostýmů a celou dílnu pak převezl do Irska.

Za kamerou stál Arthur Reinhart, který pracoval na anglickém sci-fi seriálu Děti Duny (Children of Dune). „Když jsem se s Kevinem setkal poprvé, shodli jsme se na temném, šedo-stříbrném obraze,“ vzpomíná Reinhart, „chtěli jsme, aby byl obraz bohatý a tím odpovídal hloubce citů, které postavy ve filmu prožívají, a aby jste z filmu cítili atmosféru temného věku.“ Nepříznivé irské počasí komplikovalo Reinhartovu práci: „Zkuste zachytit atmosféru v Irsku, když se vám během 15 minut vystřídají všechna čtyři roční období. Počasí se měnilo tak rychle, že bylo obtížné s ním udržet krok!“ směje se Reinhart.