Životní příběh Veronicy Guerin není jen tak obyčejným příběhem. Nemá význam jen pro obyvatele Irska. Její příběh předkládá důvody, proč se lidé stávají žurnalisty, říká producent Jerry Bruckheimer. Byla to žena, která se nenechala zastrašit ani těmi nejhoršími výhrůžkami a pokračovala dál ve své práci. Její odvaha a kuráž bezesporu změnila tvář celé země – bez ní by dnes bylo Irsko jiné.

Veronica Guerin byla jednou z předních irských žurnalistek 90. let minulého století, která svými reportážemi upozorňovala na vzrůstající problém užívání heroinu v Dublinu. Díky její práci si lidé mohli udělat živý obrázek o nebezpečném obchodu s drogami a Guerin se stala zapřísáhlým nepřítelem podsvětí. Její působení vedlo až ke zpřísnění protidrogových zákonů v celém Irsku. Rád vyprávím příběhy lidí, kteří změnili svět a stali se vzory pro další generace, říká Bruckheimer. Pro mě je jedním z takových lidí právě Veronica Guerin. Patří k lidem, kteří změnili Irsko a pohled lidí na drogy a zločince. Je člověkem, kterého by měly znát i další generace.

Nemyslím si, že se sama Veronica považovala za nějak výjimečnou, říká její filmová představitelka Cate Blanchett. Naopak, byla velmi skromná. To, co z ní dělalo tak výjimečného člověka, byla její lidskost. Ale lidé mají své chyby – a v tom je ta krása.

Je to příběh s celosvětovým významem, podotýká režisér filmu Joel Schumacher. Válka proti drogám je téma, které se týká celého světa a každý příběh, v jehož středu stojí hrdina nebo hrdinka, je univerzální a nezávislý na období či místu, kde se odehrává. Příběh Veronicy Guerin je příběhem člověka, který neustoupil a dokázal něco, na co ostatní lidé nezapomenou.

V titulní roli Veronicy Guerin se představí herečka Cate Blanchett, která byla nominována na Oscara za film Královna Alžběta. Cate Blanchett byla naše jediná volba, říká Schumacher. Je v roli Veronicy tak brilantní, že ani nevím, jestli bych vůbec mohl tento film natočit, kdyby v něm odmítla hrát – neměl jsem na její místo žádného jiného kandidáta.

V době, kdy dostala Blanchett nabídku ve filmu hrát, věděla o irské žurnalistce jen velmi málo. Jak ale sama říká, během příprav na roli objevila složitou, vášnivou a výjimečnou lidskou bytost. Před natáčením strávila měsíc v Dublinu, kde se stýkala s přáteli, spolupracovníky a příbuznými Veronicy. Kromě toho se zabývala studiem jejích reportáží, novinových článků a rádiových rozhovorů a pilovala dublinský přízvuk. Kousek po kousku se dostávala blíže a blíže k pochopení její motivace, odhodlání a odevzdanosti kauze.

Spolu s režisérem Schumacherem pak dle společné představy vytvořili jejich portrét Veronicy Guerin – silné, nekompromisní novinářky; ženy, který nebyla svatá, ale pouze zděšena tím, co se děje v jejím okolí, kde zločinci zaplavovali ulice heroinem a unikali trestům za vraždy. Veronica byla silně pobouřena bezmocností justičního systému, který selhával i při usvědčování zločinců, jejichž vina byla naprosto zřejmá, říká Blanchett.

Po obsazení hlavní role se filmaři vydali do Irska, aby doplnili obsazení zdejšími herci. Film se natáčel přímo v Dublinu a většinu rolí zastali místní herci. Bylo to velmi příjemné překvapení, říká Bruckheimer. Je zde tolik vynikajících divadelních a filmových herců, kteří jsou v Americe úplně neznámí! Potkal jsem spoustu lidí, se kterými bych v budoucnu rád znovu pracoval.

Během své kariéry Guerin neustále nebezpečně kličkovala mezi svou prací investigativní reportérky a rodinným životem. Veronica má ve filmu velmi stabilní a milující rodinu, proto je v sázce velmi mnoho, říká Barry Barnes, který ve filmu hraje manžela Veronicy Grahama. Veronica ví, jak moc riskuje, ale ani to ji nemůže zastavit.

Guerin si ve filmu uvědomuje, že má zodpovědnost vůči svému manželovi, matce a synovi. Zároveň na ni ale čeká práce. Graham ví, co se děje, a ví, jak je to nebezpečné. Uvědomuje si však, že Veronicu zkrátka nemůže zastavit, pokračuje Barnes. Ví, že je posedlá svou prací a nenechá se zastavit vůbec ničím. Mohl jí dát ultimátum, ale myslím si, že by měl strach z její ztráty. Jedinou další možností bylo smířit se s tím, že půjde i nadále za svým cílem a při troše štěstí se bude snažit vyhnout největším nebezpečím.

Barnese na roli Grahama přitahovala zejména jeho netradiční úloha v rodině. Viděli jsme už stovky filmů, ve kterých se muž postará o ničemy a manželka sedí doma a umírá strachy, aby se mu něco nestalo. Publikum pak prožívá strach o jejího manžela spolu s ní. Nestává se ale často, že by byly tyto role obráceny – a právě o tom je tento film.

Na život Veronicy Guerin měla silný vliv také její matka Bernardette, kterou ve filmu hraje oscarová herečka Brenda Fricker. Bernardette byla na svou odvážnou a nebojácnou dceru vždy hrdá, ale i tak jí stále připomínala, že někdy je odvážnější ustoupit. Po smrti Veronicy byla její matka vášnivým stoupencem kampaně organizace National Union of Journalists (Národní svaz novinářů), jejímž cílem bylo reformovat zákony týkající se křivých obvinění, pomluv a urážek na cti a tím novinářům otevřít cestu k jednání ve veřejném zájmu bez permanentního strachu před represivními zákony.

Hlavním kontaktem v podsvětí byl pro Guerin John Traynor. Muž, který byl oslněn laciným leskem své zločinecké profese a faktem, že je svým způsobem celebritou. Role Traynora, který byl jedním z důležitých koleček ve velkém stroji drogového bosse Johna Gilligana, se zhostil irský herec Ciaran Hinds. Byla to hra o slávu, říká Hinds. Nutkání pohybovat se ve středu pozornosti bylo neodmyslitelnou součástí Traynorova ega. Je to příznak jeho totální nezodpovědnosti – kdyby uvažoval systematicky, snažil by se stejně jako Gilligan být neviditelný.

Traynor byl jedním z klíčových členů Gilliganova gangu. Traynor nepůsobil pouze v jednom gangu. Měl na starosti praní špinavých peněz a byl zainteresován ve finančních operacích mezi gangy, říká Hinds. Traynor měl četné konflikty se zákonem – byl usvědčen mimo jiné z vloupání, podvodu, nedovoleného držení střelných zbraní a nakládání s kradeným zbožím. Traynor byl v podobných věcech očividně velmi zručný a ostatní gangy jej potřebovaly. Občas se dostal do roztržky s Gilliganem – a to věděl, jak šílený Gilligan ve skutečnosti je. Ani to však nezlomilo jeho touhu detailně popisovat působení gangu Guerin, která poté jeho autentické historky odvyprávěla na stránkách nedělních novin.

John Gilligan byl ve všech ohledech dokonalým opakem Traynora. První konflikt se zákonem měl již ve svých 15 letech a postupem času vybudoval gang, složený z velmi schopných a brutálních kriminálníků, s jejichž pomocí se mu podařilo uskutečnit několik úspěšných drogových operací a přijít si na slušné peníze. Sám měl také násilnické sklony.

Gilligana děsila představa jakéhokoliv kontaktu s novináři a médii obecně. Na opakované žádosti o interview odpovídal Guerin zamítavě a Traynora několikrát varoval, aby se od novinářky držel dál. To poslední, co si Gilligan přál, bylo jeho jméno na první stránce novin.

Drogového bosse si ve filmu zahrál Gerard McSorley. Herec si nějakou dobu pohrával s myšlenkou, že by Gilligana navštívil ve vězení, ale nakonec se rozhodl svůj záměr neuskutečnit. Jak sám podotýká, ve filmu se nesnažil Gilligana fyzicky napodobovat, ale spíše věrně znázornit jeho povahu. Říkal jsem si, že i kdybych nosil paruku a snažil se vypadat přesně jako John Gilligan, nebylo by to pro film nijak zvláště podstatné, říká MrSorley. Mnohem větší smysl měla snaha pochopit Gilligana z psychologického hlediska a proniknout do prostředí, odkud pochází, což mi pomohlo pochopit jeho extrémní prchlivost. Navíc – nenatáčeli jsme dokument, ale film podle scénáře.

Pro Joela Schumachera byl dalším důležitým hercem samotný Dublin. Nedokáži si představit, že bychom tento příběh natáčeli někde jinde než v Dublinu, říká. Musíte navštívit skutečná místa a zkusit publiku poskytnout co nejvěrnější obraz toho, co se skutečně stalo.

Při natáčení se musíte snažit být vůči příběhu co nejpoctivější, říká Bruckheimer. A jediný způsob, jak toho docílit, je použít ve filmu místa, kde se příběh odehrával i ve skutečnosti. Příběh Veronicy Guerin se odehrál v Dublinu, proto bylo toto město jediným místem, kde jsme jej mohli natočit. A nejen to – dokonce jsme jej natočili s herci a spolupracovníky, kteří všichni z Dublinu pocházejí. Jedinými výjimkami jsem byl spolu s Cate a Joelem já. Zbývající účastníci natáčení v Dublinu buď přímo žili nebo alespoň pracovali.