Inspirováno skutečnými událostmi.
Budování díla

Následujíce úspěch snímku Crash neměl scénárista/režisér Paul Haggis nouzi o zdrojové materiály, ze kterých si mohl vybírat námět pro svůj další projekt; nicméně on hledal výzvu. Na jednáních se svými agenty Haggis zdůrazňoval: „Řekl jsem jim, že cokoliv, o čem si myslíte, že nelze zpracovat, to chci.“ Krátce nato obdržel článek z Playboy Magazine napsaný Markem Boalem nazvaný „Smrt a zneuctění“. „Byl jsem tím skutečně dojat,“ říká Haggis. „Je to velmi tragický příběh a já si řekl, že toto chci skutečně dělat.“

„Již nějakou dobu jsme hledali podobný druh materiálu,“ uvádí producent Laurence Becsey, který spolupracuje s Haggise více než deset let. „Paul měl vždy zálibu v materiálech tohoto typu. Je to silný příběh. Když si přečtete ten článek, zjistíte, že je to dobrý námět, který osloví každého.“

Boalův článek podrobně líčí vraždu mladého vojáka, který se právě vrátil z Iráku, a který byl následně umístěn na Ft. Benning, v Georgii. Jeho otec rozjede na vlastní pěst pátrání a sleduje stopy synova zmizení, až odhaluje pravdu – krutou daň, kterou syn zaplatil za boj se třemi kamarády – vojáky, obviněných z vraždy.

„Čím více jsem to zkoumal, tím více se ten příběh rozvíjel,“ říká Haggis. „Nakonec jsem to zkombinoval s jiným skutečným příběhem a přimyslel si Hankovu cestu k odhalení pravdy. Ať už jste pro nebo proti válce, musíte čelit tomu, co se děje těm statečným mužům a ženám, které tam posíláme. Chtěl jsem vyprávět příběh o dobrých lidech, kteří musí dělat strašná rozhodnutí.“

Příběh, ke kterému Haggis dospěl, je vražedná mystery s širšími důsledky v době, kdy je tolik pozornosti zaměřeno na muže a ženy v uniformách. Je to příběh Hanka Deerfielda, válečného veterána, jeho ženy Joan a policejní vyšetřovatelky Emily Sandersové, civilistky a bojující, svobodné matky, která spojí své síly s Hankem, aby mu pomohla najít ztraceného syna.

Tommy Lee Jones, alias Hank Deerfield, říká o příběhu: „Řekli byste, že se tento příběh zajímá o to, co válka může udělat lidem. Já si však myslím, že také naznačuje, že slepé, bezmyšlenkovité vlastenectví je velmi nebezpečné.“

„Nezáleží na tom, jak na vás válka působí nebo jestli je váš postoj politický. Jediná věc, kterou nemůžete popřít, je, že tam ven posíláme mladé kluky a dívky, kteří zažijí mnoho traumat,“ říká herečka Charlize Theronová. „Přivést je zpět, vhodit je do této společnosti a chtít po nich, aby fungovali jako normální lidské bytosti, je trochu moc. Je to krutá realita a nejsme v této otázce zrovna upřímní.“

Shromažďování vojska
Haggisovi trvalo rok a půl, aby dokončil scénář, ale casting byl téměř okamžitě hotový. Haggis začal s rolí Emily Sandersové. „S Charlize jsem se setkal již dříve a vyprávěl jí tento příběh pokaždé, kdy jsme na sebe narazili,“ říká Haggis o tom, jak získal Charlize Theronovou pro svůj projekt. „Nakonec jsem jí zavolal a zeptal se jí, jestli to četla? To bylo ve čtvrtek ráno, ve čtvrtek večer si to přečetla a v pátek ráno mi zavolala, že to bere.“

„Je jen pár herců, které jsou americkými ikonami,“ vysvětluje Haggis o rozhodnutí jít za Jonesem ohledně role Hanka Deerfielda. „Tommy Lee Jones je víc než to. On je jedním z našich nejlepších herců.“ Získat ho pro film trvalo jen pár dní, vzpomíná Haggis: „Přečetl si to přes víkend, v pondělí pak řekl, že to chce dělat. Byl jsem nadšený.“

„Jsem velkou fanynkou Paulovy práce,“ přiznává Theronová. „Myslím, že je skvělý scénárista. Již dříve jsem si říkala, že by bylo fascinující s ním něco natočit a nikdy mne nenapadlo, že by mi nabídnul takovouto roli.“

„Ona je jedna z mála těch nádherných hereček, které dokáží plynule přecházet z jedné role do druhé,“ říká Haggis. „Tato role je malý, městský detektiv,“ pokračuje, „takže jsem nechtěl někoho, kdo vypadá jako zářivá Hollywoodská hvězda. A ačkoliv Charlize jí je, má také schopnost se naprosto skrýt do své role.“

„Emily Sandersová je svobodná matka, která právě v tuto chvíli zkouší přežít,“ říká Theronová o své filmové postavě. „Chce být dobrá v práci a chce se dobře starat o svého syna.“ Ačkoliv je silná osobnost, která si stojí pevně na svém a dokáže se vyrovnat s tvrdostí své práce, není to superžena, jen lidská bytost. „Líbí se mi, že Paul skutečně vyzdvihl to, jak chybuje a že ne vždy se jí vše daří,“ komentuje Theronová.

Ačkoliv je většina Emilyných dní doslova rutinou, případ pohřešované osoby, který jí přijde do cesty, má na ni veliký vliv. „Nikdy nemusela řešit případ takové důležitosti,“ vysvětluje Theronová. „Zcela se do něj ponoří – i citově, a ta práce ji začne ovlivňovat mnohem více v osobním životě, než cokoliv jiného, co před tím dělala. Skutečně se mi to líbilo.“

Nejen, že Sandersová začíná vnímat svoji práce zcela odlišně, ale lidé, se kterými jedná, začnou prosakovat do jejího života a také ji ovlivňovat. Pro Theronovou byl tento aspekt také fascinující. „Je tu krásný příklad zvláštního vztahu, který se vytvoří mezi Hankem a Sandersovou,“ popisuje, „což je něco, co jsem dříve ještě nehrála. Oni jsou dva naprosto odlišní lidé přistrčeni k sobě, kteří se snaží zjistit, co se stalo synovi jednoho z nich. On ji vždy trumfuje a to ji štve, ale zároveň ji to nutí se posouvat dál.“

„On s ní stále soutěží a je rozmrzelý,“ vysvětluje Tommy Lee Jones o reakci své postavy na Emily Sandersovou. „Je nedočkavý, aby jí pomohl dokončit její úkol a nakonec k ní získává sympatie pro její srdečnost a pochopení.“

Další klíčovou rolí je manželka Hanka Deerfielda, Joan. Svým typickým způsobem poslal Paul Haggis scénář své první zvolené herečce, Susan Sarandonové, a říkal si, že nikdy nemůže nic vědět, dokud to nevyzkouší. „Řekla, že by si to ráda přečetla, a tak učinila,“ vzpomíná Haggis, „a pak zavolala a řekla, ‚víte, že tam o té postavě nic není?‘“ Trochu ho to vyvedlo z míry, ale připustil, že má pravdu. Podíval se do scénáře z pohledu Joan a udělal několik změn. Pak jí poslal opravenou verzi a Sarandonová podepsala.

Ačkoliv se příběh odehrává v malém městě z pohledu civilisty, na horizontu tohoto dramatu je armáda a mnoho postav je v jejích službách. Zde se objevují čtyři vojenští kamarádi zmizelého vojína. Dvou z těchto rolí se ujali mladí muži, kteří sloužili v armádě.

Další roli hraje Jake McLaughlin, mladý irácký válečný veterán, který zde herecky debutuje. „On má talent herce bez toho, aniž by někde před tím hrál,“ obdivuje Haggis.

Jak to Jake vidí, zkušenost s bojem z jeho skutečného života mu dává víc než všem těm zkušenějším hercům. „Mnoho herců musí vytvořit podkladový příběh své postavy, což je pro mne velice snadné, protože jsem tam skutečně byl,“ vysvětluje McLaughlin. „Ve skutečnosti jsem byl v Iráku ve stejnou dobu, jako ten voják v našem příběhu, a ve stejné divizi. On byl v 1. brigádě a já ve 2.“

McLaughlinova postava, Bonner, je Mikeovým kamarádem a spolubydlícím. „Mnohem více si vyčítá, co se stalo, než ostatní,“ říká McLaughlin, „a snaží se co nejvíce pomoci Mikeovýmu tátovi, aby se cítil lépe.“

Dalším válečným veteránem byl Wes Chatham, který sloužil u námořnictva čtyři roky a do filmu byl obsazen jako Corporal Penning. „Byl jsem v zálivu, ale nebyl jsem v Iráku,“ říká Chatham. „Byl jsem na lodi, takže to bylo něco jiného, ale myslím, že mi to pomohlo do té míry, že jsem pochopil svoji postavu a to, čím prošla.“

„Myslím, že chlápek jako Penning pochází pravděpodobně z vojenské rodiny,“ vysvětluje Chatham. „Za určitých okolností může být vaším nejlepším přítelem, dobrým vojákem, ale za jiných okolností se může stát monstrem.“

Viktor Wolf, který získal roli vojína Roberta Ortieze vidí svou postavu jako osamělou duši. „Nyní, když je zpět doma, se zdá, že jediná věc, která má smysl, je Irák. Myslím, že je fascinující, jak toto místo a tato válka mohou změnit váš osobní pohled na to, co je a co není normální.“

„Toto není jen o vojácích, kteří se vrátili zpět, a o hrůzách, které prožili a viděli,“ pokračuje Wolf, „ale také o rodičích a rodinách těchto vojáků. Ti také nebudou nikdy stejní. Nikdy to pro ně neskončí.“ Na závěr Wolf dodává: „Tito mladí muži mají určitým způsobem moc Bohů, berou životy tam, kde to považují za nezbytné, a to mne na tom skutečně fascinovalo.“

Šok a strach
U svého předchozího projektu, Crash, měl Haggis luxus dlouhého přípravného období. Tím, že se V údolí Elah dalo dohromady velmi rychle, neměli herci téměř žádný čas na přípravu a o to více byla nálada na place spontánní.

„Bylo to takové nenucené,“ říká Theronová o kreativním procesu na place a pracovních vztazích herců a režiséra. „Prostě se to jednoduše dělo. Režisér neustoupil průměrné práci, jeho psaní je propracované a neustále posouval sebe i ostatní kupředu. Víc jsem si skutečně nemohla přát.“

„Haggis dokáže získat neuvěřitelné lidské reakce,“ říká Victor Wolf o Paulově režisérském stylu, „odhaluje lidskosti v těch nejděsivějších situacích, dokáže vést lidi směrem, kterým chce, aniž by se musel příliš snažit.“ Stejně tak Wolf pěje chválu na Haggise – scénáristu. „On je fenomenální. Jeho dialogy jsou výborné. Ale nejsou to jen ta slova, je to i význam skrytý za těmito slovy. Je v tom skutečně dobrý.“

Haggis má také dar dát dohromady ty pravé lidi. „Při hledání lidí, o kterých byl přesvědčen, že přesně ztvární jeho námět, odvedl neuvěřitelný výkon,“ všímá si Theronová. Ti všichni veteráni a rekruti se cítili na place jako doma a skvěle spolu vycházeli, i když ze začátku měli strach, že budou hrát ve stejném filmu jako Tommy Lee Jones.

„On je síla, které se vyrovnáváte,“ říká Theronová. „Jako herec je neuvěřitelně talentovaný. Věděla jsem, že když s ním budu točit, musím se hodně hlídat a určit si svá pravidla. Mám ráda, když toto nějaký herec udělá, a já ho neskutečně respektuji.“

Pro nepříliš sdílného Tommy Lee Jonese byla spolupráce s Charlize „nádhernou.“ „Ona je velmi vtipná a skvělá herečka, výborná kamarádka a dokáže kolem sebe šířit dobrou náladu,“ pokračuje.

„Naučil jsem se hodně z toho, že jsem ji jen pozoroval,“ říká Mehcad Brooks. „Ona používá scénář, jako by to byl kousek hudby a ona celý film hraje jazz.“

Ten největší kompliment však přišel od skupiny mladých herců, kteří z ní měli ze začátku respekt, ale pak uvedli: „Ona se stala jedním z těch chlapů a plně jsme ji přijali do našeho malého kruhu.“

O spolupráci s Tommy Lee Jonesem říká Wolf: „Měl jsem s ním několik důležitých scén a on toho zahraje tolik, aniž by musel něco udělat.“ Kromě emocionálních scén má Wolf s Jonesem i scénu s rvačkou. „Ten muž je silný. Neváhá. Udeřil mě baterkou a ten obraz, jak nade mnou stojí s baterkou v ruce a ohněm v očích, fakt úžasný!“

Mise
Výroba filmu začala 4. prosince 2006 v Albuquerque, v Novém Mexiku, kde štáb natáčel na 28 lokalitách, které zahrnovaly Státní výstaviště Nového Mexika, nemocnici, několik barů a striptýzových klubů, starý Okresní soud a prázdnou budovu Sociálního zabezpečení. Produkce se pak přesunula do Whiteville, malého městečka blízko Memphis v Tennessee, kde natáčela domov Deerfieldových. Po čtyřech dnech v Tennessee se štáb přesunul do Maroka, kde natáčel scény z války v Iráku a kde také zakončil základní natáčení.

Vedoucí výpravy Laurence Bennett, který již spolupracoval s Haggisem na Crash, shledal tento časový plán tím nejtěžším úkolem. Pro vytváření designu se nechal inspirovat postavou Hanka Deerfielda. Bennett uvádí: „Celý ten film jsem vnímal a sledoval skrz Hankovu cestu. On pochází z velmi bezpečného místa v Tennessee, které je mu velmi blízké, a odkud vyráží „do světa“ hledat syna. Najednou zjistí, že společnost již není taková, jak bývala. Svět se změnil a on mu nerozumí, nelíbí se mu.“

„Hank je velmi klidný člověk,“ pokračuje Bennett, „velmi uvážlivý, takže jeho klid v kontextu se striptýzovými kluby a bary působí jako zajímavý kontrast.“

O vývoj designu filmu Bennett říká: „Podle mne film operuje na několika úrovních – je to mysteriózní příběh, příběh o otci a jeho synovi, o věcech vyřčených a nevyslovených – to vše je však zahrnuto v celkem klasické struktuře, která mne vedla ke klasicismu, nic přehnaně efektního. Nechali jsme vyniknout Hankův příběh.“


Dlouhá cesta domů
Název V údolí Elah odkazuje na Izrael, kde se podle Bible (1. Samuelova, 17. kapitola) před 3000 lety odehrála bitva Davida s Goliášem. Dnes je to méně známá turistická atrakce na křižovatce cest Route 38 a Route 375 blízko údolí Elah.

Zde vzešel námět na bitvu v nerovných podmínkách a příběh lidí, kteří zvítězí v tomto nerovném boji a vrátí se domů, jen aby čelili symptomům posttraumatického stresu a dalším duševním poruchám.

„Ten název se mi líbil,“ vysvětluje Haggis, „protože vypovídá mnohé o podstatě filmu. Král Saul poslal Davida do údolí Elah, aby bojoval s Goliášem, vyzbrojen pouze pěti kameny. Zeptal jsem se sám sebe, kdo by to udělal? Kdo by poslal mladého muže do boje s obrem? Tento film apeluje na naši zodpovědnost, když posíláme mladé muže a ženy do války…“