PŘÍBĚH
Na začátku Underworld Evolution se Selene snaží vypořádat s tím, co ji trápí. Vzpomínky na to, jak byla vyvražděna její rodina ji provázejí už léta, ale teď, když ví, že je zavraždil Viktor, svět Selene se zhroutí. Kolik vlkodlaků zemřelo její rukou jen proto, že si myslela že to mají na svědomí oni? A kolik ještě životů padne před tím, než bude minulost vyřešena? „Začátek filmu je pro Selene velice šokující,“ říká Kate Beckinsale, která si zahrála Selene v obou dílech filmu, „ To, čemu po staletí věřila najednou není pravda. Mstila se a zabila mnoho vlkodlaků, a teď vidí, že neprávem. A teď, když zabila Viktora a úplně se odcizila upírům, je jejím jediným přítelem Michael, který sám musí bojovat s faktem že je kříženec obou ras.“ Selene jen doufá, že Marcuse zastihne ihned po jeho probuzení, až se i on dozví o tajnůstkářství Viktora a Kravena, odpustí jí přeci její vraždy…? Selene ani nikdo jiný ale nepočítal s tím, že i Marcus je kříženec. Nyní jsou Amelia i Viktor mrtví , a není nikdo, kdo by byl silnější než tato nová rasa – alespoň tak si to Marcus myslí. „Marcus má ohromnou moc a je si toho vědom,“ vysvětluje Tony Curran, který vdechl tomuto neuvěřitelnému kříženci dvou ras život, „Vnímá sám sebe jako božskou bytost. V jednu chvíli řekne: ´Skutečný bůh nemá otce.´ Má v hlavě šílený plán jak osvobodit svého bratra Williama, prvního a nejnebezpečnějšího vlkodlaka, aby společně mohli ovládnout svět. Marcus představuje velikou hrozbu, protože jediný další kříženec na světě je Michael. Žádný jiný upír, ať už člověk nebo vlkodlak, se mu nemůže postavit. Nedokázali by to.“ Kraven to pozná první. Když se před pokusí Marcuse zabít, sám se stane obětí. Těsně před smrtí se Kravenovy vzpomínky setkají s Marcusovými a odhalí místo, kde je uložen přívěšek, který kdysi nosil Lucian. Nyní ho má u sebe Michael a Selene, aniž by to věděla, ví, jak ho používat. Když Marcus kvůli přívěšku zaútočí na Michaela, Selena a Michael si uvědomí nebezpečí, ve kterém se ocitli. Marcus tímto činem prozradí, že má přívěšek velikou hodnotu, ale v čem ta hodnota spočívá zůstává tajemstvím. „Marcus ví něco, co Selene netuší, a to, že ona je poslední díl skládačky,“ vysvětluje Curran, „Dům, ve kterém je vězněn William, postavil její otec. Viktor zabil její rodinu, aby zůstalo tajemství skryto a William nemohl být propuštěn. Po Viktorově smrti jediná Selene ví o tom, kde se William skrývá. Selene a Michael přežijí první souboj s Marcusem, ale jak se blíží západ slunce, nezbývá moc času na pátrání po významu medailonku. Michael se ujme vedení, pomůže Selene skrýt se a stanou se z nich partneři v boji. Michael se učí zacházet se svou mocí, s rolí, jakou na něj uvalil osud, a se svými city k Selene. „Zamilují se do sebe a on by pro ní udělal cokoli.. Je jí oporou,“ říká Scott Speedman, který se i v druhém díle filmu objevuje v roli Michaela, „Stále úplně neumí pracovat s tím, čím je, ale už není oběť. Už není pouhým pozorovatelem, který v nutnosti reaguje na to, co se děje. Je teď mnohem dynamičtější.“ Vývoj ve vztahu Michaela a Selene je odpověď na často kladený dotaz po uvedení prvního dílu filmu Underworld: „Chtěl jsem, aby první díl skončil začátkem jejich vztahu,“ přiznává režisér Wiseman, „V příběhu Luciana a jeho upíří lásky Sonjy bylo něco z Romea a Julie, podobně tomu je s Michaelem a Selene. Selene nenávidí lidskou rasu, takže šance pro nějaký vztah mezi nimi se objeví až na úplném konci prvního dílu. A lidé pochopitelně spekulovali, jestli se z toho vztahu něco vyvine, nebo ne, jaký to bude vztah, vydrží a rozvine se ještě?“ Beckinsalová pečlivě studovala vývoj svojí role a dostala příležitost sama do role hodně přispět: „Hodně jsme to konzultovali,“vzpomíná Beckinsalová. Společně s režisérem Wisemanem se shodli na tom, že by chtěli, aby Selene byla mnohem víc vidět, to předchozímu dílu chybělo. „Selene byla mnohem tajemnější, než jsme čekali,“ vysvětluje Beckinsalová, „To sice vypadalo dobře a hodilo se to k akční hrdince, a my jsme se chopili příležitosti, která se naskytla v druhém díle a trochu Selene poodhalili. Tentokrát jde opravdu o její boj. Je mnohem jasnější o co jí jde a také bojuje s mnohem větším zápalem. A ona a Michael jsou oba velice zranitelní.“ „Jakoby se začala přibližovat své lidské podstatě,“ dodává Wiseman, „Už se nechová jako zabiják. Je velmi vzrušující pozorovat tyto její dvě stránky.“ Pod rouškou noci vyhledají Selene a Michael kronikáře Adriana Tanise, aby jim vysvětlili záhadnou minulost medailonku. Tanis údajně rozšiřoval zlomyslné fámy, za což byl zapovězen a ve svém vyhnanství se buď zapojoval do divokých krveprolití nebo vyměňoval zbraně s vlkodlaky. Tanis rychle zjistí, že toho moc neuhraje, kdy mu Selene začne klást otázky: „Oni chtějí informace, já chci přežít,“ říká Steven Mackintosh, který hraje roli Tanise, „Takže jde vlastně o obchod. A Selene je dokonalá, takže musím s pravdou ven: medailonek je klíč od cely Marcusova bratra, o které kdesi hluboko ve vzpomínkách Selene ví. A první Nesmrtelný nebyl Viktor, jak se vždy tvrdilo, ale Marcusův otec Alexander Corvinus.“ Aby postava Corvinuse byla poprávu stylová a královská, byl do této role obsazen slavný britský herec Sir Derek Jacobi: „Ano, to je pravda, připadám si trochu jako otec všech, co tam vystupují,“ říká Jacobi, „Jsem zodpovědný za všechno.“ Corvinus je šlechtic z 12. století. Přežil epidemii moru, která zmutovala jeho geny a vytvořila z něj Nesmrtelného. Později se mu narodili tři synové: Marcus – pokousaný netopýrem, William – pokousaný vlkem, a jeden, který se vydal osamělou stezkou smrtelnosti. Michael je potomek tohoto posledního syna a křížencem se stal až ve chvíli kdy ho pokousal vlkodlak. Díky svému genetickému nastavení přitom Michael nezemřel, a později, když ho po krvavém souboji s Viktorem kousne Selene, je Michaelův osud zpečetěn, stane se z něho první kříženec. Wiseman se snažil z mýtu vytvořit něco vědečtějšího: „Já sám nemám moc rád starší filmy a legendy o upírech,“ říká Wiseman, „ Nebaví mě nábožné příběhy o upírech, kdy jim před obličejem zamáváte křížem a upír se stáhne. Tohle jsou pro mě „fantastičtí upíři“, zatímco v mých příbězích vystupují „skuteční upíři“. Jde o příběhy vědečtější. Máte tu krevní infekce, mor, nic moc mimo realitu. Chtěl jsem k filmu přistoupit jinak a tak jsem pojal Underworld zkrátka jako akční film, ve kterém vystupují hororové postavy. Když film uchopíte tímto způsobem, máte větší prostor pro složitější emoce. Proto třeba Corvinus, který vidí, jakou zkázu ve světě rozpoutal, nedokáže zabít své dva nestvůrné syny a zastavit vývoj nestvůrné rasy.“ „ Raději pozoruje probíhající souboje, snaží se skrýt historii své rodiny,“ vysvětluje Jacobi. „Byl první,“ říká Tony Curran o Marcusovi, „Ale neznamená to, že i nejmocnější. Byl jsem arogantní mladý upír. Viktor měl velikou moc a když se z něj stal upír, byl starší a měl víc zkušeností, ujal se vedení.“ Svou moc pak Viktor použil na vedení války s vlkodlaky, kteří byli v té době mnohem divočejší a nekontrolovatelnější, než jejich potomstvo. Proč ale Viktor Marcuse a Williama prostě nezabil? Viktor věřil mýtu, že pokud bratry zabije, zemře i veškeré jejich potomstvo. Takže podporoval válku a aby si upevnil svou vlastní moc, bránil slučování ras, i za cenu života jeho dcery. To, že Corvinus byl připraven po despotickém upírovi zamést stopy, se mu hodilo.

Z Corvinuse se tak stal vězeň podobně jako z jeho syna vlkodlaka. Je odsouzen k putování po zemi v obrovské tajné lodi, ze které pozoruje dění na zemi a když je potřeba, vyšle svůj pluk „uklízečů“ vymazat z povrchu zemského jakékoli stopy vedoucí do nadpřirozeného světa. „Je to skoro taková stanice NASA,“ říká Derek Jacobi, „Bod, ze kterého Alexander dohlíží na okolní dění a na to, aby se mu věci příliš nevymkly z rukou.“ Jenže Corvinova snaha je marná. „Dojde k nevratným zvratům a Alexandrova moc je v ohrožení.“ Marcus má v úmyslu najít Selene a klíč k otevření cely svého bratra, tak rovněž vyhledá Tanise, ale je mnohem skoupější a nevlídnější, než Selene. Dřív než ho úplně zabije, vysaje Marcus z Tanise všechny vzpomínky. Pak se vydá za Selene, za klíčem a vlastním otcem. Když Selene s Michaelem dorazí na Corvinovu loď, je už jim Marcus v patách. Marcus si první najde Michaela a shodí ho na molo, kde je loď ukotvená. Selene si myslí, že Michael zranění podlehl a tak se rozpláče vzteky a neštěstím, ale jak pokračuje její boj s Marcusem, z jejích zranění unikají vzpomínky, včetně informace o tom, kde je William vězněn. Marcusova arogance a sebevědomí nebezpečně stoupnou a utká se se svým otcem. Když je odmítnut, roztrhá Marcus svého otce na kousky. Plán ale nakonec zcela nevyjde – vážně raněný Corvinus v naději, že zastaví prolévání krve, odkáže svou moc Selene. Nakonec Corvinus zlikviduje svou loď.. Ale jak správně poznamenal Derek Jacobi: „Přestože vidíte, jak s jiskrou v očích opouštím svět, není jasné, kam zmizím…“ Mezitím Marcus s klíčem v ruce stojí před Williamovou celou. Marcus zasune klíč do středověkého zámku, a nastane peklo na zemi. Jenže Corvinusův pluk „uklízečů“a Selene nejsou daleko. Začne apokalyptická bitva a zčistajasna se objeví Michael. Naši hrdinové v tu chvíli ale nemají příliš času na radost ze setkání: William a Marcus jsou odhodláni zvítězit. Závěrečný boj neušetří Williama před Michaelovými tesáky a z Marcuse se stane tornádo masa a krve. Blíží se den. Ale k překvapení našich vítězných hrdinů už není světlo pro Selene nebezpečné: „600 let, 600 podzimů, 35 lidských generací, a teď, opět Slunce…“

O NATÁČENÍ
Design postav Z prvního dílu snímku Underworld se nečekaně stal hit roku 2004, který navíc vydělal pětkrát tolik, kolik stál, ještě před tím, než ve velkém vyšel na DVD. Proto i Lakeshort Entertainment tlačilo na tvůrce, aby vzniklo pokračování. Úspěch filmu všechny překvapil, především pak režiséra Lena Wisemana, který musel čelit záplavě diváckých komentářů a návrhů k novému filmu. „Byla to zvláštní zkušenost,“ vzpomíná Wiseman „Byl jsem pod tlakem, abych uspokojil fanoušky prvního dílu.“ Ale představa, že se tak bude moci vrátit k postavám, tématům, hercům a štábu, se kterými už jednou spolupracoval, ho uklidňovala: „Bylo to trochu jako vrátit se za rok na stejný tábor nebo po prázdninách do školy – znovu se vidíte s přáteli.“ Producent David Coatsworth dodává: „S pokračováním filmu jsou vždy spojena větší očekávání, takže musíte všechno dělat větší a lepší. Měli jsme tentokrát i větší rozpočet, ale ne rozpočet jako mají hollywoodské trháky. Horší to bylo po kreativní stránce, aby všechno správně vypadalo a fungovalo, a to všechno s těmi prostředky, které jsme měli k dispozici.“ První velká změna byl posun z namodralého podzemního vizuálu předchozího dílu: „Ve filmu je více barev, ale záleží na tom, v jakém prostředí,“ vysvětluje Wiseman, „První díl se hodně odehrával v městském prostředí a byl dost klaustrofobický, zatímco pokračování je v prostoru. Venku, v horách. Nechtěl jsem to natočit stejně jako první film.“ Druhá změna byla natáčení v kanadském Vancouveru, místo Budapešti. Druhý díl se pojí více k venkovu, než k městu. Většina scén U.E. se odehrává ve vysokohorských lesích a na pobřežích, což Vancouveru naprosto odpovídá. Přístavní město uprostřed deštného pralesa zas bylo jen nedaleko L.A. Nicméně situace nebyla zcela ideální: nedostatek evropské architektury donutil štáb k postavení podobných kulis. Odborník na zvláštní efekty Patrick Tatopoulos správně podotýká, že omezené prostředky ve vás vzbuzují větší kreativitu. Když scénář vyžadoval starověký klášter, něco, co v okolí Vancouveru zaručeně nenajdete, Tatopoulos jeden takový postavil v úpatí hor: „Zvenku vidíte na skále kříž. Zbytek kláštera je uvnitř skály, „říká Tatopoulos, „Někdy, když nemáte dost peněz,vymyslíte něco úplně jiného, co je ve výsledku často mnohem lepší. Klášter nakonec vyšel docela pěkně.“ Tatopoulos rovněž navrhoval vzhled postav Unerworldu, nyní na sebe vzal část produkce. S Lenem Wisemanem ho spojuje práce na zvláštních efektech a rekvizitách: „ Len a já jsme si v mnohém podobní. Navíc člověk, co má na starosti výpravu filmu, nemá prosazovat svůj pohled, ale má ztvárnit představu režiséra. Len měl na vzhled filmu velice zásadní vliv, možná proto, že se designem scény také nějakou dobu zabýval. Takže Len připravil několik hrubých náčrtků, a jakmile viděl, že máme na věc podobný pohled, nechal mi volnější ruce. Dobře jsme si rozuměli a spolupráce byla uvolněnější.“ Coatsworth rád vzpomíná na Wisemanovo vizuální myšlení: Hned zezačátku jsme přepracovávali některé scény, a scénárista se Lena ptal, jestli by si je přečetl a co si o tom myslí. Len mu na to řekl: ´Nevím, ještě jsem si to nenakreslil.´ Takhle Len pracuje. Sice vidí napsaná slova, ale vyjadřuje se náčrtky. Mnoho scén si sám načrtl a scénografové se řídili jeho pokyny.Slova jsou pro něj pouze začátek práce.“ Producent Gary Lucchesi říká: „Len má veliký talent. A dobře ví, co dělá. Jen málo režisérů dokáže dobře skloubit živé hraní a počítačové efekty, málokdo je expert na oboje. Len to umí oboje. Má to v srdci.“ Wiseman se počítačovým efektům vždy spíš vyhýbal, řešení hledal raději ve zvláštním použití kamery nebo v maskách: „Len má raději hmatatelné věci,“ říká Tatopoulos, „ Sice to zabere víc času a režisérova úsilí. Někdy je to docela těžká práce. Počítačové efekty jsou snadné, ale je důležité držet se hmatatelného co nejvíc je to možné. Tomu totiž lidé více uvěří. I když už nějaké počítačové efekty použijete, musí být základ natočen na kameru. Například netopýří křídla mohou být počítačový efekt, ale základ je postava s maskou, máte něco hmatatelného, na čem můžete stavět a čemu se dá uvěřit. Takže je dobré neklást důraz na počítačové efekty. Pokud si v týmu dobře rozumíte, můžete dosáhnou krásného výsledku bez jakékoli technické berličky.“ Dobrá spolupráce byla i mezi režisérem a herci: „Je báječný,“ chválí Wisemana Sir Derek Jacobi, „Má to v oku. Ví přesně, co chce. Je velice pečlivý. Je to komplikovaný člověk, ale k hercům přistupuje přímo. Není to režisér-diktátor, který si na hercích hojí nějakou svou neurózu. Len je člen party, vůdce tlupy.“ Scott Speedman plně souhlasí: „Bylo úžasné, jak se v tom filmu našel. myslím si, že ještě natočí spoustu zajímavých věcí. Má veliký talent. Nikomu nepodlézá. Pokud nemá důvod nezlíbá vás, jak to bylo skvělé.“ Za kamerou měl Wiseman velikou oporu, kameramana Simona Duggan. Co bylo pro Duggana na natáčení nejzajímavější a nejvíce osvobozující byla absence natáčení za denního světla: „Protože je to film o upírech a vlkodlacích, celé se to odehrává v noci, těsně před rozbřeskem. Na sluneční světlo není ani pomyšlení. To vám dává ohromnou možnost práce s osvětlením, můžete si scény nasvítit jak se vám líbí.“ Natáčení ve venkovském prostředí rovněž přispělo tomu, jaký je film „pastva pro oči“. Přesto ale, v jedné klíčové lokalitě se objevily nečekané komplikace. Scéna na úplném začátku filmu, která se odehrává ve středověké vesnici, vyžadovala závěje sněhu, něco, co obyčejně ve vancouverských horách není problém, ale tou dobou zde byla nezvykle suchá zima, a čím bylo blíž ke dni natáčení, tím méně sněhu. Jenže nakonec se na produkci usmálo štěstí: „Když děláte zimní scénu, to nejdražší, co můžete použít, je umělý sníh,“ vysvětluje producent David Coatsworth, „Za celou dobu, co jsme vesnici stavěli, nebyl téměř žádný sníh, ale asi tři dny před natáčením začalo sněžit, a sněžilo 72 hodin nonstop, takže jsme měli víc sněhu, než jsme mohli doufat. A asi 24 hodin po skončení natáčení přišel vítr z Havaje a veškerý sníh, který za těch pár dní napadal zase roztál. A my jsme se do toho krátkého období trefili a natočili jsme všechno, co jsme potřebovali. Krásně to vyšlo.“ Duggan byl s výsledkem také spokojen: „ Středověká bitva na sněhu s koňmi, vlkodlaky a černým brněním byla fantastická. Vizuálně byl sníh, padající v noci, hořící oheň a rudá krev zcela úchvatný. Je to nádherná scéna.“

NATÁČENÍ KASKADÉRSKÝCH SCÉN
Tato bitva byla také nejobtížnější kaskadérskou scénou filmu. Velké množství koní herců, kaskadérů bojujících v závějích sněhu bylo, slovy koordinátora kaskadérů Brada Martina „peklo“. Mohlo to prý být ale ještě mnohem horší, kdyby Danny Virtue, který měl na starosti koně, nepřišel dávno před natáčením s tím, že herce, kteří hrají vlkodlaky, s koňmi seznámí. „Danny přivedl herce s vlkodlačími maskami ke koňům dávno před tím,“ vzpomíná Martin, „Takže, když došlo na natáčení, byli koně v pohodě.“ Martin nicméně uznává, že to koně, ve srovnání s jinými obsazenými herci, měli celkem jednoduché: „Kate musela být během natáčení často zavěšená na lanech, což je velice nepohodlné,“ říká Martin, „Vzpomínám, jak jsme jednou o půlnoci natáčeli scénu jak Marcus shazuje Michaela na molo. Kate visela za zápěstí a za bok a snažila se v této krkolomné pozici vypadat naprosto uvolněně. Bylo to strašné. Ale Kate je tvrdá, dokázala to a nakonec to vypadalo skvěle.“ „Pak jsme ještě dělali jednu skvělou věc v té samé scéně v přístavu, kde Marcus Michaela zvedne a vyhodí do vzduchu, ten se pak nabodne na zlomený trám. Na Scottův hrudník jsme dali bouchací kuličky, takže ve chvíli, kdy se nabodl, kuličky bouchly a on se zatvářil strašně vyděšeně. Takže to pak vypadalo parádně.“ Martin také oceňuje příspěvek Jima Churchmana, který přišel s počítačovým systémem kladek. Každý kaskadér byl spojen s počítačem, který počítal rychlost a mapoval jeho pohyb. Jakmile byly pohyby kaskadéra zmapovány, kaskadérský kousek bylo možné zopakovat kolikrát jste chtěli, do nekonečna, s precizní přesností. Přestože si herci kaskadérské kousky užívali, byli rádi, že za ně odborníci vzali ty nejtěžší kousky: „Kluci od zvláštních efektů jsou opravdu chytří a dělají to dobře, byli jsme naprosto v bezpečí,“ rozplývá se Derek Jacobi, „ To kaskadéry bolela žebra, ne nás. A také jsem moc rád, že našli v podstatě mého dvojníka, takže i všichni mí známí si budou myslet, že jsem to tak zahrál já sám – nechtěl bych jim totiž o sobě brát iluze.“ Podobné dojmy měla i Kate Beckinsale: „Měla jsem skvělou dvojnici, která za mě dělala věci, které bych v životě neudělala,“ směje se Beckinsalová, „A i kdybych už je třeba udělala, tak by se mi rozhodně nepodařily. Třeba skákala ze skály, nebo co já vím, co všechno. Kdyby to bylo bezpečné a já jsem se mohla pojistit, udělala bych to, ale Len pro to zas až tak nadšený nebyl, tentokrát. Možná pro to, že je to teď můj muž. Asi je to zvláštní pocit, shazovat ze skály manželku.“ Beckinsalová neustále zdůrazňuje, jak do role vložila maximum ze svých fyzických schopností: „Nebyla jsem moc sportovní dítě,“ říká, „Ráda jsem tancovala. Když jsem měla někoho praštit nebo seskočit z domu, nevěřila jsem si. Při natáčení prvního dílu jsem v tomto ohledu byla úplně mimo a musela jsem podstoupit tříměsíční velice intenzívní trénink. Ze všech stran takové ty nenápadné narážky jako: ´Teď ale nehraješ v Peteru Panovi, víš? Tvař se tvrdě.´ To už jsem se teď myslím naučila. Tentokrát to byla opravdu zábava. Len i já jsme si oba představovali méně zbraní a více zápasů beze zbraní, více rvaček. Bavilo mě trénovat a zjistit, že na to fyzicky mám. Doteď mě trochu udivuje, že dokážu někoho praštit, ale to je všechno zásluha Lena a kaskadérského týmu.“ Dalším překvapením bylo pro herečku to, že v sobě objevila slabost pro střelné zbraně: „ tentokrát mám k dispozici veliké samopaly, a dost mě překvapilo, že jsem se s takovou zbraní v ruce cítila celkem přirozeně. Jsem mnohem nervóznější, když mám vyběhnout schody v botách s podpatkem a nevypadat jako dívka. To je pro mě mnohem těžší. „Producent Gary Lucchesi souhlasí, že v běhu, skoku a boji je Beckinsaleová nyní mnohem jistější: „ Je tu lepší, protože už se naučila bojovat. A Kate je zkrátka výjimečná herečka. To je dokonalá kombinace.“ Producent věří, že Beckinsalová je jeden ze základů filmů Underworld: „Vždycky se snažíte, aby pokračování filmu bylo lepší, než první díl,“ říká Lucchesi, „To znamená co se týče jednoty stylu, vizuálních efektů a celkové atmosféry. Měli jsme veliké štěstí, že se téhle role chopila tak dobrá herečka. To nám ohromně pomohlo.“ Beckinsalová ale trvá na tom, že herci, které měla po boku si zaslouží stejnou dávku pozornosti: „Speedman tu hraje citlivou a neúprosnou roli, a přitom v normálním životě je to takový trdlo! Tony Curran zas hraje šílence a ve skutečnosti je to člověk s báječným smyslem pro humor. A zahrát si s Derekem bylo bezva, protože jsme k sobě potřebovali někoho moudrého; je to velice citlivá, silná a složitá osobnost. A jako herecký kolega je velké zlatíčko. Steven Mackintosh, který si zahrál Tanise je zas neuvěřitelně nadaný herec.“

JAK SE RODILY NESTVŮRY
Herci i štáb se ale shodli na tom, že ve filmu o upírech a vlkodlacích visí veliký kus práce na kostymérech , make-upu a zvláštních efektech. Na tomto poli opět vládne Patrick Tatopoulos. Design postav měl na starosti v obou dílech Underworldu: „V prvním díle jsme museli řešit několik věcí ohledně image vlkodlaků. Krk masky byl příliš tuhý, takže se herci nemohli pohybovat tak volně, jak by chtěli. Ale kdybychom krk udělali měkký, aby se mohli herci lépe hýbat, neudržel by tvar. Takže jsme postupovali jiným způsobem a v druhém dílu je krk dokonalejší než v prvním.“ „Další změna bylo prodloužení nohou vlkodlaků,“ říká Himber, „Takže pokaždé, když se po někom vlkodlak vrhne, musíte k němu vzhlížet.“ Štáb si také pohrál s vlčími hlavami: „Vlčí hlava,“ vysvětluje Himber, „Je pohyblivý díl s malými motory, které rozhýbávají obočí, oči, čelisti, ústa; díky nim maska mrká, vrčí. K rozpohybování takové hlavy bylo zapotřebí tři chlapíky, kteří se na dálku dorozumívali a hlavu ovládali, plus herce, který masku nosil. Měli jsme zvláštní komunikační systém, který umožňoval komunikaci s hercem, takže mu loutkovodič mohl říct: ´Dobrý, všechno je připravený na to, abys zařval´, a to se pak spojilo dohromady.“ Nejpyšnější je Tatopoulos i na Markusova hybridní křídla, kterým se v okruhu nejbližších začalo říkat „kuřecí křidélka. „Když vám celým filmem poletuje chlapík s křídly na zádech, většinou to pak nepůsobí moc opravdově,“ říká Tatopoulos, „Tak jsem si říkal, proč by se ta křídla nemohla pak zas složit zpět do jeho zad?. Tak by byl elegantnější, zajímavější. Ve chvíli, kde se z něj stane opět netopýr se mu křídla znovu objeví na zádech.“ Jak to udělat, aby se osm stop dlouhá křídla složila zpět do těla a vypadalo to reálně? Tatopoulos vytvořil efekt motýla, který se rodí ze své kukly: „Rozvine křídla tak, že se do nich nalije krev, napumpují se. takže máme pro ten efekt realistické zdůvodnění, není to jen nějaká fantazie. To se mi na tom líbí nejvíc.“ To je sice Tatopoulusova radost, ne už tak radost herců. například kostým vlkodlaka váží kolem 30 liber, hlava 15 liber, jedna (nyní prodloužená) noha dobrých 7 nebo 8 liber. Producent David Coatsworth si je všech potíží, které tak hercům způsobili, vědom, a jediné, co jim může vzkázat je ocenění, za jejich výdrž: „Měli jsme štěstí, že jsme narazili na nejlepší lidi v branži. Podařilo se nám přesně to, co jsme si představovali. To, co se těm lidem podařilo, vůbec nebylo snadné. Na to musíte být ve skvělé formě. Ať už se snažili sebevíc, aby jejich kostýmy byly co nejpohodlnější, stejně se vždycky museli mazat gelem, aby se do těch hrůz navlékli, pracovali v mnoha stupních pod nulou nebo v hrozném vedru přetopených studií, v nádržích s horkou vodou – v nejroztodivnějších podmínkách, do kterých jsme je posílali. Na takové práci není nic příjemného, a navíc, podat to naplno, zvednout to a udělat zajímavé pro diváky, to je vskutku umění!“ A o co je to horší, když hrajete hybridního tvora! Když si vezmete, jak dlouho trval natáčecí den, pochopíte, že Scott Speedman a Tony Curran museli strávit 4 nebo více hodin při líčení a po skončení natáčení další dvě hodiny kvůli líčení. Například Marcus, kterého si zahrál Tony Curran, měl zvlášť kapuci, hlavu, nos, krk, záda a horní části rukou, které mu všechny musel štáb každý den nasazovat. Plus ještě kontaktní čočky, 32 speciálních zubů – vlastně j zázrak, že měl ještě čas na hraní: „Nasazovali mi kostým, zuby, oči, pak mě potřísnili krví a řekli: ´OK, jedeme´,“ směje se Curran, „Bylo celkem těžké se soustředit, když máte na sobě půlku cizího těla. Přestože to vypadá velice dobře, je to hodně svazující.“ Scott Speedman s Curranem souhlasí, přestože říká, že přivítal příležitost v make-upu se naprosto ztratit: „Miluju to skákání a blbnutí. Ani byste neřekli, že jsem to já.“ I když přiznává, že je taková práce vyčerpávající, hold vzdává především části štábu, která měla na starost make-up: „Jsou to umělci. Berou to opravdu vážně a odvedli veliký kus práce. Takže ve výsledku vůbec nebylo tak špatné, jako si každý myslel. Ale to jim neříkejte, jinak si budou stěžovat, že fňukám…“ Guy Himber se k této lichotce přidává: „Při natáčení obou filmů jsme měli veliké štěstí na herecké obsazení. Výběr je dlouhý, nepříjemný proces a my jsme s herci strávili spoustu času. Scott Speedman byl skvělý. Bill Nighy neměl chybu. Tony byl jako smršť – toho jsme museli trochu krotit, aby mohl v klidu točit. Byla to úžasná zkušenost.“ Je jasné, že Underworld Evolution bude mít opět velký úspěch u filmových fanoušků, a nezbývá, než otázka: co se teď bude s postavami dít? Čeká nás další pokračování? Režisér Wiseman nás ale nechce nechat nahlédnout mu do karet: „Připadá v úvahu jak pokračování, tak třeba díl, který oběma natočeným předchází. Ale ani jedno se zatím nechystá,“ Wiseman mluví v hádankách, „I kolem postav, které zemřely už v prvním díle je stále spousta nezodpovězených otázek, a my jsme se je vždycky chystali zodpovědět. Takže možnost toho, že je zodpovíme se nabízí.“ „Pořád ho napadá spousta nových věcí,“ říká Kate Beckinsaleová o svém talentovaném manželovi, „Bude to záležet na představě režiséra. Len pracuje na tom, co ho baví, a tento magický svět ho vždycky lákal. Jsem opravdu zvědavá, co se ještě přihodí. Máme tu zajímavý příběh a vztahy a úžasné postavy; celé je to krásně natočené. Je to příležitost, jak se dostat do jiného světa. A pokud je někdo schopen ztvárnit takový svět naprosto autenticky, pak je to Len. Je to vzrušující jízda…“


POSTAVY VE FILMU

Singe (vědec-vlkodlak)
V provizorní laboratoři vystavěné v opuštěném vagónu metra provádí vlkodlak Singe experimenty s upířími a vlkodlačími geny. Je přesvědčen, že potomci prvního Nesmrtelného, Alexandra Corvinuse, mají v krvi obsažen gen, ze kterého pochází obě rasy. Kříženec – tvor, který by měl vlastnosti obou ras ale byl by mocnější než obě rasy najednou, může být vytvořen pouze pokud k tomu použijete zcela čistý genetický základ. Léta se hledá správný kandidát, dokud se neobjeví Michael Corvin.

Alexander Corvinus (Starší, Nesmrtelný)
Alexander Corvinus je první Nesmrtelný, genetický otec vlkodlaků i upírů. Maďarský válečník z 6. století Corvinus se dostal k moci během morových epidemií, které zužovaly Evropu. Nákaza v jeho těle zmutovala a stal se nositelem hlavního viru, který přenesl i na své syny, Marcuse a Williama. Jednoho kousnul netopýr a druhého vlk. Virus v Corvinusových synech zmutoval, a vytvořil dvě nákazy – upíří a vlkodlačí. Téměř 1000 let se skrýval a z povzdálí sledoval, jaký zmatek způsobují na zemi jeho synové, jeden druhému a oni lidstvu. Sám nedokáže své syny zničit, a tak tiše souboje podporuje. Když se objeví, jakou moc má Marcus, že by mohla Corvinuse ohrozit, požádá Nesmrtelný o pomoc Selene a Michaela. Pokusí se boje skončit.

Michael (kříženec upíra a vlkodlaka)
Donedávna byl Michael osmadvacetiletý lékař na pohotovosti. neměl ani tušení o válce světa upírů a vlkodlaků. Aniž by to věděl, nosí v krvi genetický klíč, který může učinit přítrž staletí dlouhému konfliktu. Během jediné noci se jeho život naprosto změní. Už není člověk, nese v sobě jak upíří tak vlkodlačí geny. Je z něj kříženec, silnější, než obě dvě rasy. Nyní je na útěku společně se Selene, bojuje o svou moc a život, který se učí akceptovat, který však nemůže změnit.

Marcus Corvinus (Starší, středověký bojovník)
Marcus je jediný žijící Starší a první opravdový upír. Syn Alexander Corvinuse, kterému mutaci v upíra způsobilo netopýří kousnutí. Jeho bratra Williama podobně pokousal vlk, a ten zas zmutoval na vlkodlaka. Ale Williamovo kousnutí bylo nakažlivější, a tak způsobilo zrození početné skupiny vlkodlaků. Marcus musel sestavit pluk upířích bojovníků, aby se mohl hordě vlkodlaků ubránit.

Tanis (upír)
Před sto lety byl Tanis důvěrník a kronikář upířích Starších. Po tom, co, podle Viktora, „šířil zlé lži“, ale ztratil jejich přízeň. Za trest byl navěky vykázán z jejich kruhu. Od té doby (přestože k mnichovi má daleko) žije Tanis opuštěný ve starém klášteře. Odříznut od světa upírů žije Tanis vlastní život - ukájí své dekadentní choutky a vyměňuje zboží s vlkodlaky, kteří mu zajišťují bezpečí. Protože dělal dlouhá léta kronikáře, má Tanis přístup k informacím, které mohou pomoci Selene zastavit Marcuse a ukončit boje. Jenže Tanis nic nedá zadarmo…

Viktor (Nesmrtelný, Starší)
Jeden ze tří vládnoucích upírů. Viktor byl hrdý upíří pán už více než 1400 let. Jeden z těch, které Selene respektovala a kterým věřila. Vzbudila ho z jeho 200 let dlouhého spánku aby řekla, že vlkodlaci napadnou upíry. Ze srdce nenávidí vlkodlaky - jako většina upírů. Viktorova síla ovládat lidi a stoické vystupování zneklidňuje nejen jeho poskoky, ale i ty, kteří by si nejraději přáli jeho smrt. Stejně ale Viktor má ještě silnější a temnější moc, kterou žádný upír dosud nepoznal. S hrůzou Selene zjišťuje, že jeho činy způsobovaly souboje mezi vlkodlaky a upíry už před tisíci lety. Raději než by nechal svou dceru vdát se za vlkodlaka, klidně nechal jejího snoubence Luciana sledovat její smrt v ohnivých plamenech.Viktorovy vražedné lži a zrady končí ve chvíli, kdy ho Selene zlikviduje vlastním mečem.

Selene (obchodnice se smrtí)
Selene část svého života obětovala boji za zničení vlkodlaků. Věřila totiž, že to byli právě vlkodlaci, kdo, když byla ještě dítě, zabil její rodinu. Celý následující život za to obětovala pomstě vlkodlakům. Vždycky jí říkali, a věřila tmu, že Viktor jí zachránil život. Vzal ji pod svá ochranná křídla, a tím, že ji proměnil v upírku jí nejen učinil nesmrtelnou, ale také o hodně silnější, než zbytek jejích upířích spřízněnců. Viktor ji bral jako svou dceru a Selene mu bezmezně důvěřovala. Když Selene narazí na to, co si myslí, že je spiknutí vlkodlaků proti upírům, začne chránit člověka, který se proměnil ve vlkodlaka, Michaela. Tím se postaví proti upírům a zjistí jaká je to ve skutečnosti s jejím „upířím otcem“. Po Viktorově smrti se musí vypořádat s útoky upírů, a s Michaelem utíká. Musí prosit posledního Staršího, Marcuse o holý život. Záhy zjišťuje, že Marcus už není upír, kterého znala, a snaží se realizovat své vlastní plány.