Režisér a jeho tým si pro film TYGR A DRAK vybrali populární žánr – hongkongské filmy o bojovém umění, ale využili ho jako nástroj k vysvětlení vlastního pohledu na původní čínskou kulturu. Proto museli řešit konflikt mezi dramatickým příběhem a bojovým uměním. Film sice není natočený v realistickém stylu jako byly rané Leeovy filmy, ale city, které sděluje, opravdové jsou. Takže bojové umění, které předvádí, je pouze vyjádřením zvláštních situací a pocitů postav. K tomu napomohla i choreografie mistra bojových umění Yuen Wo-Pinga a jeho týmu, který povýšil natáčení a střih filmu na tanec a hudbu.

Scénář k filmu je adaptací stejnojmenné čtvrté části pětidílného románu Wang Du Lua, který vznikl před druhou světovou válkou. Režisér Ang Lee si ho přečetl asi před pěti lety. Oslovil ho především staromódní, nostalgický styl vyprávění o životě ve staré Číně. Román je do určité míry realistický, nevybočuje z mezí pravděpodobnosti. Vyskytují se v něm i ženské postavy a navíc má tragický konec, což je v tomto žánru neobvyklé. Projekt však dlouho zrál a režisér Lee mezitím stihl natočit tři jiné filmy.

Scénář původně napsal James Schamus jako silný příběh, který bere dech, ale má zároveň i humorné prvky. Poté byl však přeložen z angličtiny do čínštiny a zjistilo se, že spousta momentů nefunguje. Začalo proto velké přepisování, na němž se podílel spisovatel žijící na Tchaj-wanu Wang Hui Ling. Když byla tato verze přeložena zpět do angličtiny, Schamus zjistil, že obsahuje spoustu prvků, které v původní verzi nebyly. Další přepisování scénář vrátilo k západnějšímu stylu vyprávění, ale zachovalo typické čínské detaily. „A mezi těmi dvěma spisovateli jsem poletoval já. Byl jsem jako mezi dvěma světy,“ říká Ang Lee. „Cokoli se v tomto filmu řekne, má to pět tisíc let staré kořeny, ne-li starší. Každé slovo tohoto filmu má v čínské kultuře mnoho významů. Je ironií filmu, že jsem podepsaný pod scénářem, v němž nikdy nepochopím všechno,“ tvrdí scénárista James Schamus.

Film s bojovým uměním chtěl režisér natočit vždycky. „Bojové umění patří k hlavním zábavám čínské společnosti. Vyrůstal jsem s tím, snil jsem o tom a chtěl jsem to umět,“ tvrdí Ang Lee. Zajímalo ho to však i z profesionálních důvodů: „Je to nereálný svět, který má své vlastní zákony a vyžaduje specifický filmový jazyk. Samozřejmě jsem cítil, že ten, kdo točí filmy o bojovém umění, není pro mnohé opravdovým režisérem. Ale v tom žánru je čistá filmová energie – syrová, ale radostná. Kvůli té jsem se vždycky chtěl stát filmovým režisérem. Někdo tím opovrhuje, spousta lidí si myslela, že jsem se zbláznil, když doteď jsem byl normální režisér a najednou natočím béčkový film. Jenže já chtěl do tohoto žánru přinést dramatický příběh, ženské postavy, krásu a city. Není to béčkový film, je to film Anga Leea.“

Na filmu se podílel špičkový choreograf bojového umění Yuen Wo-Ping, který spolupracoval například na filmu Matrix. Vychází z klasického stylu karate, což tvůrcům vyhovovalo, protože potřebovali romantickou až taneční choreografii. Někteří z herců, například Michelle Yeohová, jsou původně tanečníci. Chow Yun-Fat nikdy předtím nedržel meč. Proto filmu předcházel tvrdý trénink. Chow Yun-Fat se připravoval asi dva měsíce, Michelle Yeoh pět měsíců – a přitom si hned první týden poranila koleno. Také jednadvacetiletá Zhang Ziyi, která ve filmu hraje postavu Jen, byla tanečnicí. Na tu však nečekal jen trénink bojového umění, ale i kurs kaligrafie, dobové etikety, hlasová příprava a potápění – nikdy předtím se nepotápěla, ale všechno zvládla za necelé dva měsíce.

Také režisér přiznává, že tento film patřil k nejnáročnějším, jaké kdy natáčel. „Zabralo to spoustu času a většinou to bylo dost nebezpečné. Neustále jsem musel dohlížet na bezpečnost všech lidí. Herci mohli být unavení a ztratit soustředění. To by mohlo být nebezpečné především na vrcholu akce. Stálo to hodně energie.“

Štáb natáčel na různých místech po celé Číně, včetně pouště Gobi a Taklamakanské náhorní plošiny na severu Tibetu. Na čas se usídlil v Urumči, kde jsou ulice v čínském a arabském stylu, na jihu v Anťi, kde je bambusový les a severně u Čcheng-te, kde je nádherný letní palác. Interiéry se točily ve studiu v Pekingu, hudba se nahrávala v Šanghaji, postprodukční práce se dělaly v Hongkongu.

Všude, kde se štáb objevil, vzbuzoval velkou pozornost především Chow Yun-Fat, který je v Číně velmi populární. Když přiletěl do Pekingu, nemohl se pětačtyřicet minut dostat z letiště – musel dát autogram všem letištním zaměstnancům. „Chow Yun-Fat je perfekcionista. Zároveň je to velmi noblesní člověk. Zapamatoval si například jména všech členů štábu,“ říká režisér Lee.