Muž ve stínu je Polanského thriller ze současnosti po vice než 20 letech. Vypráví příběh bývalého britského předsedy vlády Adama Langa (Pierce Brosnan), který pobývá na ostrově na americkém východním pobřeží, aby sepsal své paměti. Když je jeho dlouhodobý pomocník nalezen mrtev, je pověřen profesionální “ghost writer” (Ewan McGregor), aby mu pomohl knihu dopsat. Anonymní “ghost writer” je rychle vtažen do politických a sexuálních intrik, které zahrnují i Langovu ženu Ruth (Olivia Williams) a jeho asistentku Amelii Bly (Kim Cattrall). Nad Langem visí hrozba obvinění z válečných zločinů a záhadné tajemství z jeho minulosti ohrožuje mezinárodní vztahy.

Muž ve stínu je natočen podle knihy The Ghost, nejlépe prodávaného britského autora Roberta Harrise. Kniha vyhrála hlavní mezinárodní cenu za Nejlepší thriller roku 2008. Harris se připojil k Polanskimu, aby adaptovali knihu pro filmové plátno.

Natáčení trvalo přes 3 měsíce v lokacích v Německu a ve Studiu Babelsberg v Berlíně.
Muž ve stínu vznikl v francouzsko-něměcké a britské produkci: RP Films (F) 11, Babelsberg Film (N) a Runteam III (VB).

Muž ve stínu je thriller ze současnosti nejprodávanějšího britského spisovatele a novináře Roberta Harrise. Počátkem roku 2007, když pracoval s Romanem Polanskim na adaptaci jeho novely Pompeii, Harris, bývalý politický redaktor, začal pracovat na románu. Harris pracoval na obou projektech paralerně a věřil, že novela bude ve výsledku prostoupena Polanskiho vlivem. Když z rozličných důvodů plánovaný film Pompeii nepostupoval, Harris poslal Polanskimu kopii jeho právě dokončeného románu, ještě před jeho publikováním. Polanski na to reagoval: „Pojďme udělat tohle, je to jako Chandler“. Harris vysvětluje: „Hledal něco, podle čeho by natočil thriller a původně ho zajímal můj první román „Fatherland“, ale zjistil, že to už bylo zfilmováno. Takže nakonec jsme skončili prací na něčem úplně jiném. Strávili jsme pár příjemných měsíců na tvorbě scénáře.“

Harris má Polanskiho za perfektního spolupracovníka. Plně respektuje předlohu a stále říká: “Román je scénář“. Takže z pohledu spisovatele, je to ideální režisér. Naše metoda byla udělat hrubý náčrt, který napíšu podle struktury a scének knihy a pak tím budeme nemilosrdně procházet – vyhazovat, zvýrazňovat, zlepšovat. Kuriózní na tom je, že se člověk cítí, jako by psal ten román znovu, ale tentokrát správně. Pracovali jsme na tom a udělali to ostřejší. Například, myslím, že film je nesmírně posilněn faktem, že se odehrává v prostředí stromů a pobřeží, opuštěných přístavů a pláží. To funguje mnohem lépe.“

Harris a Polanski mají podobný přístup k vyprávění příběhu, což učinilo jejich spolupráci ještě příjemnější. „Stejně jako mě zajímá méně psaní lehké prózy kvůli lehké próze, tak si nemyslím, že jeho zajímá jednotlivý záběr nebo jednotlivý dramatický kus jenom kvůli tomu, aby to ukázal. Je to vždy o příběhu, charakteru a logice. Byl to zážitek, pracovat na scénáři.“

Scénář byl ovlivněn mistrem napětí. „Hrozně obdivuji thrillery Alfreda Hitchcocka“, říká Harris. „Způsob, jakým se obyčejný muž dostane do úplně odlišného světa, i každá věc, která se pak stane je zcela logická. Ještě i pak, kdy je to víc a víc bláznivé. Mám rád ten žánr a Hitchcock byl jeho mistrem. A já se pokusil dát trochu toho i do Muže ve stínu. Tohle je obyčejný, bezejmenný muž, kterému se stane, že práce, kterou dostane, ho zavede do velmi odlišného světa. A my jdeme do tohoto světa s ním. Co se mi líbí na tomto žánru, a myslím, že i Romanovi, je, že to má fantastickou vypravěčskou energii a náboj.“
V době vydání knihy mnoho komentátorů naznačovalo lehkou spojitost s jeho dřívějším kamarádem a bývalým premiérem Tony Blairem. Harris vysvětluje původ nápadu: Muž ve stínu je nápad, který jsem měl před mnoha lety. Možná před 15 lety, dlouho před tím, než Tony Blair byl premiérem. Byl jsem prostě zaujat myšlenkou bývalého světového vůdce a někoho, kdo by pro něj sepsal memoáry. Od začátku jsem si představoval trochu milostného vzplanutí mezi „Ghost Writerem“ a manželkou bývalého vůdce. Viděl jsem je v nějakém samostatném spotu, ale nikdy jsem nebyl schopen to tak pojmout. Nikdy jsem neviděl přesně, kdo byl tento světový vůdce nebo kde žil. A rok co rok jsem se k tomuto nápadu vracel a pak ho zase odložil. Tak pominula celá dekáda. Až pak v roce 2006 jsem slyšel rozhovor v rádiu s někým, kdo chtěl obvinit Tonyho Blaira z válečných zločinů, který řekl, že jediný způsob, jak se toho vyvarovat by bylo odejít do Ameriky a žit tam v exilu, protože odtud by nemohl být vydán. A já jsem zůstal celý ztuhlý, protože jsem si najednou uvědomil, jak by mohla vypadat centrální postava. Někdo, kdo by byl založen na někom v této situaci. A hned jsem také viděl lokaci v exilu, ve Spojených státech, jako Solzhenitsyn v 70. letech. Tehdy to pro mne vykrystalizovalo“.

Třebaže jsou ve filmu jisté podobnosti mezi Tonym a Cherie Blairovými a charaktery Langových, Harris zdůrazňuje univerzálnost tématu. “Psaní o moci je věc, která mne nejvíce zajímá ve všech mých románech. Zejména mne zajímá fenomén vůdce, který ztrácí svou sílu, třeba jako Richard Nixon nebo Margaret Thatcherová. Jak se tomu přizpůsobí? Co přivede člověka na vrchol a jaké to pak je, ztratit moc. Když jsem začal psát, obrázek Tonyho Blaira se rozplynul a já vytvořil – doufám – univerzální politickou postavu.”

Jako politický novinář, který byl nějaký čas blízko Tonymu Blairovi, před tím a potom, co se stal ministerským předsedou, Harris byl v mimořádné pozici, kdy se dostal téměř do centra britské politiky. „Získal jsem mnoho informací přímo ze zdroje. Měl jsem přístup, který tehdy neměl žádný jiný novinář, natož spisovatel. Byl jsem schopen získat informace o tom, jak lidé reagují pod tlakem, o tom, jak se žije v „bezpečnostní“ bublině, o vztahu k moci, o vzrušení a adrenalinu, který z toho plyne. A to mi dalo jistotu představit si, jak by se někdo choval v takové situaci. „

Jak říká producent Robert Benmussa, který pracoval s režisérem od roku 1992 na Hořkém měsíci, “Ve všech Polanského filmech je mnoho poloh a jedním z vůdčích motivů jeho filmů je snaha přinést na světlo pravdu, která je někde vzadu. Spravedlnost je něco, čeho se drží. Ale nikdy ne bez ironie.”
Muž ve stínu se převážně odehrává v Americe, v jednom přímořském městě na ostrově, na východním pobřeží Spojených států, mimo sezónu. Místo a klima bylo zvoleno ze specifických důvodů. „Vždy jsem rád zahrnoval do mých knih počasí“, říká Harris. „Myslím, že je to tím, že jsem Angličan a my jsme známi tím, že jsme počasím posedlí. A bylo pro mne velmi důležité popsat ten pocit z exilu v přímořském městě v zimě. V místě, které by každý jiný opustil. „

Opravdu, jedním z klíčových témat filmu je isolace. „Premiér žije v izolovaném prostředí,“ vysvětluje Harris. „Je na ostrově, odstřižen od světa. Od světa je oddělen bezpečností. A to je něco, čemu se nevěnuje pozornost tak, jak by měla. Na sklonku Druhé světové války Winston Churchill chodíval do Parlamentu v doprovodu jednoho policejního inspektora. A Churchil zdravil kolemjdoucí. A tohle bylo za nejhorší války v historii, ve které bylo 40000 britských civilistů zabito při bombardování!
Jako bývalý ministerský předseda má Blair, myslím, 24 bodyguardů. Nikdy nebude smět řídit auto, nikdy nebude moci využít komerční let nebo pouze velmi omezeně. Určitě se neprochází ve veřejných prostorách. Na letišti nemusí procházet vším tím bezpečnostním opatřením a tak podobně. Jsem tím absolutně fascinován, jak jsou naši lídři totálně separovanou stranou od zbytku společnosti. Tohle v minulosti nikdy nebylo. I ve středověku bylo zvykem, že král vedl své vojsko do boje. Dnes naši lídři žijí za neprůstřelnými skly. To je způsob, jakým deformují vztahy. A neodvratně tak žijí v nereálném světě, ve kterém se stávají zcela závislými na své ochrance a jejich pomoci, a která se stává jedinou spojnicí s reálným světem.“

Ovšem, pravda v Muž ve stínu vychází na světlo způsobem, který připomíná Polanského nejmrazivější filmy – Tess, Hořký měsíc, Devátá brána, Pianista, Oliver Twist, které byly natočeny také podle knižní předlohy. V Rosemary má děťátko, identita ďábelského souseda je odhalena v rébusu v knize. Zde je odhalení skryto v rukopise. Zatímco se to zdá být smyšlené, koncept má své začátky v realitě. Dva z mých přátel mají knihy napsané „ghost writerem“. Jeden z nich předpokládal, že jsem popsal způsob, jakým „ghost writeři“ fungují. Také říkali, že se jim často podařilo zakódovat něco do textu, stejným způsobem, jako těm, co ve středověku pracovali na katedrálách a protože nemohli svoje poselství napsat do dopisu nebo ho vytesat, ukryli je nahoru za pilíře.“

“Myšlenka zastírání tajemství jako kódu v textu knihy mne zaujala,” pokračuje Harris. “Rukopis je absolutním základem pro knihu a pro film. Jeho důležitost roste a roste až se z něj stane téměř figura. Je vynesen na povrch, každý sedí a kouká na něj. A pak se na něm musí pracovat a vyškrtávat a nesmí být vynesen z budovy. Ale pak se spisovateli podaří rukopis vynést a konečně se ukazuje, že to je klíč k celému tajemství. A je to take poslední věc, kterou vidíme, než se spustí titulky.

„Ghost writer“ kterého hraje Ewan McGregor, se postaral o další velkou výzvu pro spisovatele a režiséra – bezejmenný spisovatel, který je v centru příběhu a přitom zůstává jen nezúčastněným divákem hlavních událostí, ale nakonec je to on, kdo vyluští hádanku příběhu.

Harris a Polanski začali hledáním inspirace ve filmu Sunset Boulevard Billyho Wildera ve snaze najít hlas pro hlavní postavu, která je mrtva dříve, než začíná film. (Sunset Boulevard je znám pohledem mrtvého muže)

„Romanova vize byla, že hodně z příběhu by mělo být vypovězeno „voiceoverem“, jak to dělá Wilder,“ vysvětluje Harris. „Ale jak jsme zjistili, problém byl v tom, že příběh se rozvinul jednoduše a plynně za použití akce a dialogu a voiceover tomu nic nepřidal. To nás ve skutečnosti zpomalilo. Takže ve druhém náčrtu rukopisu jsme upustili od tohoto plánu. Nechtěli jsme ztratit ten temný podtón příběhu, který si diváci uvědomí na konci filmu. Problém byl ten, že jsme stále nevěděli, kdy se film začne natáčet – myslím, že jsme tím koumáním museli strávit spoustu času, než kdokoli jiný. A pak přišel Roman s tím jeho neobvyklým koncem, o kterém si myslím, že bude jedním z nejvíce zapamatovatelných momentů z filmu.

Ewan McGregor vysvětluje, jak se dozvěděl o zakončení filmu. „Roman v podstatě zabije moji postavu na konci filmu, mimo obraz, takže je to docela odvážný počin. Nebylo to ve scénáři a Roman mi o tom řekl při jedné zkoušce. Přišel ke mně zcela uvolněný a povídá, že má nápad. Je to jeden záběr, kterým končí film. Je to brilantní, brilantní!“ S vyladěným scénářem se tvůrci filmu soustředili na volbu obsazení filmu. Největší výzvou byl vypravěč, který zůstává bezejmenný.

„Byl jsem ovlivněn známým románem Rebecca od Daphne Du Maurier, ve kterém se nikdy nedozvíme jméno vypravěče a nápad o „ghost writerovi“ k tomu perfektně seděl,“ vysvětluje Harris svou inspiraci. Zavádí diváka do děje a popisuje nám ho. Je to úplně obyčejný kluk, kterému se naskytla práce, která ho přivádí mezi velmi neobvyklé lidi.“

Vypravěčská linie je charakteristická pro Polanského práci. Jak potvrzuje producent Robert Benmussa: „V Polanského příbězích je vždy mnoho poloh, ale jsou konstantní. Všechny jeho filmy jsou viděny pohledem nějaké postavy. V tomto případě jsme s „ghost writerem“ od prvního záběru do posledního – vše je viděno úhlem jeho pohledu a divák prochází vším s ním. Tohle je charakteristické pro Polanského filmy.“

Ewan McGregor byl obsazen do role „ghost writera“. Ve scénáři nebyl popsán charakter hrdiny nebo pozadí příběhu, bylo pouze na herci –za pomoci jeho režiséra a scénáristy – najít cestu k jeho charakteru, najít způsob , jak odhalit jeho myšlení, způsoby a charakteristiku. „Od Ewana bylo docela odvážné jít do toho,“ říká Harris. „Svou postavu musel zhmotnit sám. Ewan nás napadl hned zkraje, jako někdo, komu uvěříte hned, že je to prostý občan a zároveň představuje někoho fascinujícího. A také musel být sympatický.“

Producent Timothy Burrill připojuje, :”Ewan do role přináší sympatičnost, k jeho postavě máte sympatie hlavně kvůli způsobu, jakým ji Ewan ztvárňuje. Má šarm a smysl pro humor, což do filmu vnáší lehkost, která je zde důležitá.”

Ewan McGregor byl spoluprací s Polanskim nadšený. “Očekával jsem, že budu Romanem stimulován a to jsem chtěl. Vždy dává hercům zajímavé připomínky k jejich hraní, skutečně, Jeho postřehy vnášejí věci do života. Do scének vkládá spoustu detailů, jak vypadáte, jak se pohybujete, jak záběr vypadá i jak vypadá okolí. Je to detail, který to celé dělá reálné. V rámci mé přípravy jsem se koukal na téměř všechny jeho filmy, které mne ohromily a kterými jsem byl nadšen. “

Politický nádech scénáře McGregora také přitahoval a potřeba prozkoumat naše lídry. “Politici dělají naším jménem obrovská rozhodnutí o životech i smrti a pak odejdou a nejsou hnáni k zodpovědnosti za svá rozhodnutí nebo lži, které řekli a za které neplatí žádnou daň. To mne dohání k šílenství a tento film je velmi aktuální”.

Když přišlo na obsazení role Adama Langa, Polanski se chtěl za každou cenu vyvarovat srovnání s jakýmkoli bývalým britským premiérem. „Roman chtěl, aby fyzické aspekty postavy byly odlišné od těch, které si můžeme představovat,“ říká producent Robert Benmussa. „To bylo velmi důležité. Idea byla mít postavy s jejich vlastním charismatem, takže když koukáte na film, máte určitý respekt k událostem, které se tam dějí. „

Tohle byla výzva – když byl publikován román, britští a zahraniční komentátoři mluvii o ráně zasazené Tonymu Blairovi. Polanski věděl, koho chce do této role. Pierce Brosnana. Žádné jiné jméno mu nepřišlo na mysl.

Robert Harris byl Polanskiho volbou nadšen. „Lang je směsice všech politiků, o kterých jsem kdy četl nebo o které jsem se kdy zajímal, „ říká spisovatel. „Má šarm, víte, proč byste pro něj hlasovali. A Pierce má skvělý šarm a sebedůvěru. Lang není Blair, ale má některé manýry, které má i Blair. Chtěl jsem také poukázat na způsob, jak se politická kariéra může stát tragédií, protože máte pár let a pak už váš život nikdy není stejný.“

Pierce Brosnan si přečetl román a přitahovala ho spletitost a komplikovanost příběhu a postav. „Tohle není jen politický thriller. Má to příchuť Shakespeara a jeho tragédií. Muž je zachycen okolnostmi jeho vlastního života a vlastním egem, ženou, kterou vlastně nezná a je jí manipulován a očerňován. Kolísal jsem mezi tím, že jsem měl Langa rád a tím, že jsem o něm přemýšlel jako o absolutním pošetilci, který to myslel upřímně a chtěl to nejlepší pro jeho zem. Kolem všech těch postav je hodně záhad. Je to velmi dobře napsané.“

Brosnan si sám sebe nikdy nepředstavoval v roli ex-premiéra. „Nikdy jsem sebe neviděl jako britského premiéra, ex nebo někoho takového, ale roli si užívám a je to radost, pozorovat Romana. Je velmi okouzlující a svůj a vidět režiséra, jak v hledáčku vybírá záběr, je super. Jsem jeho fandou již mnoho let, je briliantní filmový vypravěč.

Druhou rolí, která se měla obsadit byla role Amelie Bly. Polanski měl pro roli asistentky Langa, která v jeho podpoře jde mnohem dál, než jsou její povinnosti, opět, pouze jedno jméno v hlavě – Kim Cattrall.
“V kanceláři politika obvykle bývá velmi mocná osoba, “ říká Harris. “A v případě prezidentů či premiérů to poměrně často bývá žena. Je to něco jako super sekretářka nebo osobní asistentka, která se stává profesioální manželkou. Tohle mne hodně zajímá, protože to nahrává mnoha možnostem a napětí. Nevyhnutelně jde o zvláštní vztah mezi šéfem a profesionálem, který mu říká, jak je báječný a upravuje mu kravatu. A potom, když se dělá tak atraktivní a impozantní, „ghost writer“, jí musí být také pohlcen. A hned máte možnost sledovat úžasné vztahy mezi těmito 4 lidmi. Je to vidět už na začátku, ale postupně to graduje. Už po chvíli psaní knihy jsem si začal představovat, že Lang a Amelie mezi sebou mají aférku. Připadalo mi to nevyhnutelné: jak Lang ztrácí sílu, obrací se k jinému druhu útěchy. Amelie má pro mne velmi zvláštní charakter.

Na těchto profesionálních manželkách je vždy něco smutného. Také nemívají osobní život nebo je jejich manželství ještě nezáživnější než profesionální vztah s jejich šéfem. Je to další manifestace toho, jak moc ničí lidské vztahy a životy.”

„V životě Adama Langa jsou dvě ženy. Je tam Ruth a je tam Amelie“, říká Cattrall. Má postava je žena, která si postavila kariéru pomáháním politikům a vždy je jeden krok napřed, co se týká potřeb jejího šéfa. Je chytrá, schopná a opravdu nepostradatelná. Její podpora Adama Langa je absolutní a myslím, že ona je přesvědčena, že jedná správně.“

Catrall pokládá Polanskiho za inspirujícího režiséra. „Viděja jsem všechny Polanskiho filmy a je to úchvatný filmový tvůrce. Je to báječný režisér, pořád vás drží v očekávání. Následujete ho a nemůžete přestat dívat se. Potřebujete vědět víc. Několikrát jsem ho slyšela říkat, už když jela kamera: „Nebuď tak doslovný. Potřebujeme napětí. Nech něco vyjít…“ A to je to, co se mi na Romanovo práci líbí, je to vzrušující práce, protože nikdy nevím, kde skončím.

Cattrall pokračuje: „Roman své práci rozumí více, než kdokoli jiný. Rozumí věcem před i za kamerou, ví přesně, co chce a jak toho dosáhnout. Pro herce je to výzva.“

Obsazení role Ruth Lang, ex-premiérovy manželky, bylo vedle těchto tří hlavních herců výzvou. Po zvažování několika hereček, které byly vhodné věkem, Polanski obsadil Olivii Williams. „Řekl bych, že Ruth je ve filmu nejzajímavější postava“, říká Harris. „Je nejinteligentnější a je to postava, která tahá za nitky. Je také nejvtipnější a nejostřejší. Zajímají mne páry u moci, kde se někdo se šarmem a darem komunikace stává pro veřejnost tváří dvojice a druhý, s politickým mozkem, ale s menším charismatem, zůstává opodál. Ruth je velmi komplikovaná a mysteriózní postava.

Bylo hodně historek o tom, jak Rusové pronikají do britské společnosti, ale když se kouknete pozorně do poválečné britské historie, Rusové na britskou domácí či zahraniční politiku neměli téměř žádný vliv. Ale jsou lidé, co říkají, že je to jiná země, která přebírá a klonuje Británii, a tou má být Amerika. Přišla mi docela zajímavá myšlenka špeha na Cambridge, kterého nevyslala KGB, ale CIA. S Olivií jsem si vyměnil mnoho e-mailů o její postavě Ruth, se kterou sdílí pronikavou inteligenci. Je pro tuto roli perfektní a je perfektním protějškem Kim Cattrall.“

“Robert Harris mi poslal seznam charakteristik, které popisovaly Ruth – chytrá, dominantní, žárlivá, zranitelná, neurotická, vypočítavá, pyšná na svého manžela, ale zároveň s ním opovrhuje. Tenhle seznam protichůdných adjektiv mi zvonil v hlavě stále dokola, “ říká Olivia Williams. Je tak přímá a zdánlivě transparentní, že nikdo nevidí tu hrozbu, že je nesmírně idealistická a zapálená, což vede až k bodu, kdy pro své přesvědčení udělá ultimátní oběť.”

Role Ruth v zápletce je odhalena teprve na konci filmu a naskýtá otázku, co se stalo před tím. Záludná role pro herce, ale Williams se s ní skvěle vyrovnala. “Ta role je jedno velké potěšení, musela jsem svézt diváky z cesty a podvést je. Musela jsem dělat podobnou věc jako v Šestém smyslu. Je to opravdu radost mít takovou roli.”

McGregor si užíval scénky mezi William a Cattrall. „Je skvělé pozorovat Olivii a KIm, protože ty dvě postavy milují stejného muže. A je fascinující vidět, jak to hrají. Je to skvěle provedeno. Je to uděláno hezky detailně, ta kočičí prohnanost mezi dvěma ženami, ta lstivost. Často hrají tyto scény před Langem, před mužem, kterého milovaly a před „ghost writerem“, před kterým se to snaží skrýt, ale ono to občas unikne tady, nebo tam….. „

Vedlejší cast se skládá z jedněch z nejlepších herců současnosti – držitele Zlatého Globu Toma Wilkinsona (Paul Emmett), Jamese Belushiho (vydavatel John Maddox), Eli Wallacha (starý muž), Timothyho Huttona (Langův právník Sidney Kroll), Joha Bernthala (agent Nick Ricardelli) a Roberta Pugha (ministr zahraničí Richard Rycart).

„Jako ve všech Polanskiho filmech, i v tomto je několik epizodních rolí, které jsou ale velmi důležité, „ říká Benmussa. „Postava Toma Wilkinsona je ve filmu velmi důležitá a Roman trval na obsazení role někým, kdo má velké charisma, přestože část byla skutečně významná pouze v určitých momentech. James Belushi není hlavní postava, ale je to charakter se skutečnou osobností a bylo zapotřebí, aby ho hrál opravdu charismatický herec. Roman miluje herce, zejména anglické herce. Má něco jako milostný poměr s anglickými herci, a pro tento film to bylo to pravé, protože převahu herců tvoří Britové. „
„Jedna z velkých výhod práce s Romanem je ta, že má extrémní schopnost spojit lidi, kteří s ním pracují,“ říká Timonthy Burrill. „Je jen málo herců, kteří, kdyby jim bylo nabídnuto pár dnů práce s ním, by to odmítli, protože jeho reputace mezi herci je značná. Lidi mají práci s ním opravdu rádi. Když jsem slyšel, že Eli Wallach byl obsazen do tak malinké role, byl jsem absolutně okouzlený. Casting je perfektní a to film ještě více povznáší. Získat takového herce, jakým je Eli, v jeho věku 93 let, aby odjel do Evropy a zahrál si jednu scénku, je příklad Romanovi strhující síly.“ „Ve filmu jsou skvělé role a my jsme získali skvělé herce, aby je hráli. Nemůžu být šťastnější,“ doplňuje Polanski.

Harris napsal první román, ve kterém je satelitní navigace jedním z klíčových bodů. Pokyny odtělesněného hlasu provází jeho děj až ke zlomovému konci. Harris vysvětluje: „Když jsem začal psát román, podnikl jsem velmi účelný průzkumný výlet. Letěl jsem do Bostonu, vypůjčil si auto a jel dolů do Marta Vineyard, lokace, která je zmíněná v románu a kde se odehrává většina akce, ale která je ve filmu anonymní, bezejmenný ostrov. Byl jsem tam asi týden a pak odjel zpět do Londýna. A každou zajímavou věc, která se mi přihodila, jsem použil v příběhu. Dům, který je ve filmu, je jeden konkrétní dům, který jsem objevil a podařilo se mi dostat dovnitř – ten hotel a satelitní navigace ve vypůjčeném voze byly velmi užitečné. Jak jsem řídil auto a poslouchal ten hlas bez tváře, pomyslel jsem si, že tohle je perfektní, protože někdo, kdo si pronajal auto přede mnou, nechal v zařízení naprogramovanou zamýšlenou destinaci. Trvalo mi nějakou chvíli to vypnout. A napadlo mne, že tohle je fantastické, protože to zní jako hlas ze záhrobí. A tak navigace zůstala celou dobu, od románu po film. A doufám, že je to poprvé, co satelitní navigace má tak prominentní roli v thrilleru!“

Filmování trvalo více jak tři měsíce v lokacích v Německu a ve Studiu Babelsberg v Berlíně.
Harris říká: “Myslím, že ta představa exilu a nepřátelství jsou důležitými prvky příběhu. Představa něčeho, co nebude specifické, bude to nějaký ostrov, pobřeží, bývalý vůdce. To by bylo universální. Myslím, že to je velká výhoda.

Ewan McGregor připojuje: „Lokace byly vskutku velmi důležité. Bylo velmi chladno, když jsme film natáčeli. Bylo větrno a zima a my jsme filmovali tolik venku. Natáčeli jsme na plážích ve štípavém větru a dešti a stále jsme si snažili pohlídat špatné počasí. Nemohli jsme natáčet, když byla modrá obloha, bylo potřeba, aby bylo šedo a deštivo a pochmurno. Je to téměř klausrofóbní pocit, ty postavy vstrčené do toho moderního, sterilního domu uprostřed ostrova, někde na východním pobřeží.“

Jak Ewan McGregor poznamenal, žádný detail nebyl příliš pro Polanskiho. Ve filmu je spoustu věcí, které diváci ani nepostřehnou. Třeba přebal knihy – autobiografie Adama Langa, kterou napsal „ghost writer“ ten byl vymyšlen pro tuto knihu a byly jím přebaleny skutečné knihy. „Všechny knihy, které jsou vidět ve filmu jsou velmi chytře nedesignovány a vypadají, jako opravdové knihy. Byl jsem ohromen. Někdo v kreativním oddělení je velmi dobrý ve tvorbě knižních přebalů. Ale ve skutečnosti, za přebalem „Adam Lang, Můj život“ se schovávají knihy „Roky Blaira“. Byl to vtip někoho z kreativců.“