zavřít

Dlouhý popis filmu

Film Exmanželka za odměnu vznikl při obyčejném sousedském rozhovoru. Těmi sousedy byli shodou okolností producent Neal H. Moritz a režisér Andy Tennant, kteří spolu v minulosti vyrobili úspěšný film Holka na roztrhání.

„Nezřídka si spolu jen tak povídáme, někdy doslova přes plot,“ vzpomíná Tennant. „Zeptal se mě, na čem teď budu pracovat, a já konstatoval, že nemám nejmenší tušení. A Neal prohlásil, že by měl k dispozici scénář a jestli se na něj nechci podívat.“

Tento scénář z pera scenáristky Sarah Thorp byl Tennantovi jako šitý na míru. Příběh se zabývá ztrápeným newyorským lovcem odměn, který dostane za úkol předvést před soud svou bývalou manželku. „Není to pouhá romantická komedie,“ popisuje Moritz. „Jde o akční komedii s prvky romanticky. Andy je v tomhle opravdu dobrý – zvládá skvěle kombinaci komedie, romantiky i akce.“

Tennanta zaujal scénář především tím, že byl plný akce. „Měl jsem před sebou scénář k filmu, který sliboval, že půjde o netradiční a zábavný film. Je to manželská komedie, která si nebere servítky,“ podotýká Tennant.

„Milo Boyd, kterého hraje Gerard Butler, je smolařský lovec odměn – býval policistou, ale vyhodili ho a on se teď prostě snaží nějak uživit,“ vysvětluje Moritz. „Dostane zdánlivě zakázku snů – jeho bývalá manželka, kterou si zahrála Jennifer Aniston, utekla před soudem bez zaplacení kauce a on ji má za úkol najít a přivést zpátky.“

„Máme tu zkrátka jen tuhle dvojici, která je neustále na cestách,“ říká Tennant. „Najít ji bylo snadné. Odevzdat ji do rukou zákona bude trochu komplikovanější.“

„Milo Boyd býval skvělým policistou. Ale několik věcí se mu vymklo zpod kontroly – včetně vztahu s jeho bývalou ženou Nicole,“ popisuje Butler životní příběh svého hrdiny. „Když se rozvedli, trochu ho to vyvedlo z míry, následkem čehož ho mimo jiné i vyhodili od policie. Takže se z něj teď stal lovec odměn a upřímně řečeno mu to moc nejde. Polovinu času prospí u kamaráda na gauči. Jenom se sám sebe snaží přesvědčit o tom, že je šťastný.

Podíval jsem se na scénář a okamžitě jsem z něj byl nadšený. Byl vtipný, zábavný, odvážný. A já měl rázem ve všem jasno. Od začátku až do konce jsem se smál a říkal jsem si, že tohohle chlápka si opravdu chci zahrát.“

Ačkoliv postava Jennifer Aniston, Nicole, působí poněkud bezstarostnějším dojmem, pravdou je, že v skrytu duše trpí velice podobně jako on.

„Je to reportérka a on byl policista, takže spolu řešili případy a připravovali zpravodajství o nich,“ říká Aniston. „Nějakým způsobem došlo k tomu, že se přestali jeden o druhého starat, a věci, které se jim na sobě dříve líbily, je teď začaly spíše iritovat.

Nicole je reportérkou Daily News a protože se vydala po stopě jednoho z případů, na kterých pracovala, nedostavila se k soudnímu slyšení. Takže ano, prchá před zákonem. A Milo má teď obrovskou příležitost ji vystopovat a předat zákonu, což mu připadá jako splněný sen.“

„Domnívá se, že jde o nejšťastnější den jeho života,“ pokračuje Butler. „Je ohromně nadšený. To je samozřejmě důvodem, proč se mu vše začne hroutit pod rukama.“

„V tom je právě vtip celého příběhu – zatímco Milo Nicole pronásleduje, zaplétá se i do případu, za kterým se vydala ona,“ podotýká Aniston. „Takže zvolna znovu objevují všechno to, kvůli čemu spolu původně byli.“

Butlera lákala na filmu i příležitost zahrát si jednu polovinu páru, který se šíleně miluje, přestože se navzájem dovádí k šílenství. „Myslím, že k sobě dokonale sedli,“ soudí Butler. „On zbožňoval její humor, její pohotovost, houževnatost i tvrdohlavost – všechno to, co ho teď dovádí k šílenství. Ale je jasné, že Milo a Nicole se stále dost silně milují.“

„Obvykle, když vztahy skončí, toho druhého už pak nikdy nevidíte, nikdy nemáte možnost ten vztah tak docela nemáte možnost uzavřít,“ míní vedoucí výroby Ori Marmur. „V tomto případě Milo viní Nicole z toho, že mu zničila život, a dostane šanci si to s ní vyříkat. Nedopadne to ale úplně tak, jak si představoval.“

„Andy musel vytvořit film o dvou lidech, kteří si jdou po krku, ale my jako diváci víme, že samozřejmě jeden k druhému patří,“ dodává Marmur. „Milo a Nicole jsou jeden pro druhého jako stvořeni, jenom to nevidí. Takže se v průběhu hádek a pošťuchování musejí zase jeden do druhého zamilovat. Andymu se to povedlo zrežírovat naprosto dokonale.“

„Jsem obrovským fandou Jennifer Aniston a jsem stejně velkým fanouškem Gerarda Butlera. Snažil jsem se je dostat do spousty filmů,“ vysvětluje Moritz svůj nápad obsadit právě tuto dvojici. „Když se objevil tenhle film, říkal jsem si, že jde o ideální příležitost oba využít.“

Tennant souhlasí s tím, že nemohli obsadit někoho jen proto, že je slavný. Klíčem bylo to, aby vztah obou hlavních hrdinů na plátně přesvědčivě fungoval. „V tomto případě je Milo víceméně obyčejný chlap, takže jsme chtěli někoho, kdo v takové roli působí přesvědčivě. Gerry je jedním z takových herců, ale navíc má komediální talent. Jennifer Aniston je po deseti letech v Přátelích velice pohotová. Dokázala s Gerrym dobře spolupracovat, ale současně ho mírně vyváděla z míry. Sledovat jejich společné scény bylo jako sledovat velice dobré tenisové utkání.“

„Můžete se to snažit popisovat slovy sebevíc, ale pokud tam není určitá nedefinovatelná jiskra, pak to prostě nefunguje,“ komentuje Butler. „Nám se ale spolu hrálo výtečně.“

„Gerry se už objevil v celé řadě rozmanitých filmů, ale jeho komediální talent zatím nebyl příliš využitý,“ soudí Moritz. „Myslím, že tenhle film je mu šitý na tělo.“

Aniston míní, že díky Butlerovu šarmu byli při natáčení všichni ve velice pohodové náladě. „Gerry je prostě zábavný. To je na něm úžasné – naprosto vás odzbrojí. Máte před sebou úžasného skotského herce, který na vás na první pohled působí hrozivým dojmem, ale ve skutečnosti je ohromně milý.“

„Moc se mi líbí, jak v tomhle filmu Jennifer s Gerrym působí,“ přiznává Moritz. „Panuje mezi nimi obrovská hravost a jejich vztah se v průběhu filmu vyvíjí.“

„Jennifer Aniston je samozřejmě krásná, atraktivní, volnomyšlenkářská a nezávislá žena, stejně jako její filmová postava,“ pokračuje Moritz. „Opravdu jsme toužili po někom, kdo by byl opravdu působivý, kdo by zvládal nejen komediální žánr, ale působil také trochu zranitelně. Myslím, že ona je pro tuhle postavu skvělá.“

„Jen své roli dodává jiskru, inteligenci, sex appeal, jistotu a energii – vše, co Nicole coby špičková reportérka potřebuje,“ říká Butler.

„Když Nicole narazí na nějaký případ, je jako pes, kterému jste dali kost, až do té míry, že ignoruje další věci – jako například soudní slyšení, u kterého se měla objevit,“ prozrazuje Aniston. A není to náhodou problém i v jejím vztahu s Milem? „Jak slavila větší a větší úspěchy a pracovala s narůstajícím nasazením, myslím, že ho začala brát jako samozřejmost – prostě si ho málo všímala.“

V drsném světě nezaplacených kaucí a zpravodajství o zločinech bylo třeba doplnit postavy filmu Exmanželka za odměnu stejně pestrými a komediálními postavami, jakými jsou samotní Milo a Nicole. Jednou z těchto postav byla postava Stewarta, Nicolina spolupracovníka z Daily News, který ji tajně miluje a dostává se kvůli tomu do nemalých problémů. Úkolem přivést Stewarta k životu byl pověřen Jason Sudeikis, známý z pořadu Saturday Night Live.

„Sní o Nicole. Je pro něj jedinou ženou na světě a on je pro ni tím jediným pravým partnerem, tedy alespoň dle jeho názorů,“ vysvětluje Sudeikis.

Herci i štáb byli nadšeni z roztržitosti, kterou Sudeikis postavu Stewarta obdaroval. Aby působil mírně vyšinutě, nechal si také Sudeikis narůst specifický knírek, na který byl patřičně hrdý, přestože mu bylo řečeno, že s ním vypadá jako „Kevin Kline pro chudé“.

„Jason byl pro film skvělou volbou. Je to výtečný komik,“ pochvaluje si ho Moritz. „Když si přečtete scénář, působí Stewart hodně legračně. Ale když do jeho role obsadíte Jasona Sudeikise, ocitnete se doslova v jiném světě,“ poznamenává Butler. „Natáčíte třeba scénu, v níž máte na Jasona vytáhnout pistoli, a nemáte nejmenší tušení, jestli ztropí strašný povyk, strčí si hlaveň do pusy nebo na vás zaútočí. Netušíte, jak zareaguje, ale víte, že to bude tak jako tak úžasné.“

Sudeikis byl s možnosti spolupráce s Aniston a Butlerem nadšený naprosto stejně. „Když mi řekli, že je moje postava zamilovaná do té, kterou hraje Jennifer, konstatoval jsem, že vzhledem k tomu, že tuhle roli mám za posledních patnáct let docela vyzkoušenou, tak to pro mě nebude větší problém,“ vtipkuje. „Zajímavé ale je, že podobně už patnáct let zbožňuji Gerarda Butlera, ještě z dob, kdy byl neznámým hercem.“

Další excentrickou postavou je Nicolina matka Kitty Hurley v podání Christine Baranski. Kitty je varietní umělkyně z Atlantic City, která se mnohem více stará o to, aby se její dcera znovu dala dohromady se svým bývalým mužem, než o její mnohem závažnější povinnosti u soudu.

Tennant říká, že podle něho je její postava velice důležité v tom, abychom zjistili, jaká Nicole opravdu je. „Máte tu před sebou sebejistou reportérkou, jejíž matka je zpěvačkou v Atlantic City,“ říká Tennant. „A pak začnete přemýšlet o tom, že pokud je Nicole dcerou někoho takového, že zkrátka nemůže být tak docela normální.“

Butler k tomu říká: „Christine Baranski hraje mou tchyni. Zdá se, že můžete někoho opravdu nenávidět, ale když si promluvíte s někým třetím, pravda vyjde najevo – a na něco takového je tchyně ideální.“

Herecký tým doplňují Jeff Garlin, který si zahrál Sida, Milova šéfa, a Cathy Moriarty, která ztvárnila Milovu neúprosnou bookmakerku.

Ačkoliv jsou ve filmu Exmanželka za odměnu romantické prvky, tvůrci filmu měli od začátku zcela jasno v tom, jaký film vlastně natáčejí – takový, ve kterém budou stejnou měrou jako romantika zastoupeny i akční prvky.

V případě Gerarda Butlera, zkušeného veterána akčních snímků, bylo zcela jasné, že budou moci naprostou většinu akčních scén natáčet bez nutnosti povolat kaskadéry. „Všichni lidé ve filmové branži jsou velice neklidní, když se hlavní hvězda filmu rozhodne skočit z vysoké budovy nebo točit nějaké podobné kousky. Ale Gerry to zkrátka dělá.“

„Pral jsem se, běhal po schodech, rozdával i inkasoval rány, lezl po žebřících, skákal ze střech,“ vzpomíná Butler. „Scénu, ve které skáču ze střechy na zem a udělám parakotoul, jsme opakovali snad čtyřicetkrát. Ale když ji vidíte ve filmu, vypadá skvěle.“

Moritz si byl jistý, že Butler akční scény zvládne, protože s nimi má bohaté zkušenosti. „Gerry je pochopitelně na takové scény odborník, protože točil filmy jako 300: Bitva u Thermopyl. S přehledem zvládal všemožné potyčky a bitky, v nichž rány rozdává i jej jejich příjemcem.“

Překvapivější bylo, že i Aniston se do podobných scén pouštěla s obdobným nasazením a srovnatelnou zručností jako její filmový manžel. „Nikdy jsem ještě nenatáčela tak akční film,“ svěřuje se.

„V tomhle snímku je spousta kaskadérských kousků, ať už jde o golfová vozítka, která se řítí z kopce do jezera, o automobilové havárie či o lidi, přeskakující zdi...Jennifer a Gerry byli odhodláni udělat cokoliv, co jsme jim dělat dovolili,“ říká Moritz. „Není nic lepšího než když herec natáčí akční scény sám, pro nás diváky je to potom mnohem přesvědčivější.“

Aniston na své akční scény vzpomíná s potměšilým úsměvem. „Byla jsem zavřená v kufru auta. Naběhala jsem kilometry v jehlových podpatcích. Byla jsem celá od žabince. Přestřelky, automobilové honičky, havárie. Byla to taková zábava!“ prohlašuje s kamenným výrazem.

Vzhledem k tomu, že její postava tráví většinu času v poutech, neměla Aniston o náročné scény nouzi. „Pokud je po ruce nějaké auto, je připoutaná k jeho dveřím. V hotelu je připoutaná k posteli,“ poznamenává Butler. „Musela na mě vytáhnout taser, aby mi utekla...jednou se jí dokonce povede nasadit pouta mně. V jedné scéně za sebou tahá po zemi utržené dveře od auta, zatímco je k nim stále připoutána.“

Zlatým hřebem akčních scén filmu je úvodní scéna na oslavách Dne nezávislosti, během které Milo pronásleduje zločince, převlečeného za Strýčka Sama. Na chůdách. „Měl jsem ten šílený nápad, že bude Milo ulicemi New Yorku pronásledovat Strýčka Sama na chůdách,“ svěřuje se o tom Tennant. „Ukázalo se ale, že to je mnohem náročnější scéna, než mě kdy napadlo. Říkal jsem si, že si zkrátka objednám nějakého akrobata, postavím ho na chůdy a nechám ho utíkat. Když takovéhle scény vymýšlíte při psaní scénáře, připadá vám to ohromně zábavné, ale nedochází vám, jaký problém to bude natočit.“

Pro její natáčení bylo třeba zablokovat tři městské bloky a natáhnout po nich hustou síť drátů a kabelů a celou scénu několik týdnů nacvičovat. Milo se prodírá davy stovek lidí, probíhá pochodovým orchestrem, kličkuje před transparenty, běhá po schodech, šplhá na střechy a poté z nich samozřejmě zase skáče dolů.

„Jednou z hlavních hvězd filmu je ostatně právě New York,“ míní Moritz. „Ať už musíte při natáčení v New Yorku čelit jakýmkoliv problémům, jakmile své záběry natočíte, víte, že to stálo za to.“

„Prvotní podobu dalo filmu New Jersey a Atlantic City,“ vysvětluje výtvarnice Jane Musky počáteční záměr. „Ale myslím, že někdy v průběhu prvotních příprav došlo k tomu, že jsme si s Andym a s Oliverem Bokelbergem, našim kameramanem, řekli, že bychom měli větší svobodu, kdybychom část filmu přesunuli do New Yorku.“

Zasazení Exmanželky za odměnu do New Yorku ale vyžadovalo od štábu použít některé velice nestandardní lokace. „Naši průzkumníci se vraceli s fotografiemi míst, která jsme nikdy neviděli, ačkoliv jsme v New Yorku strávili spoustu času,“ popisuje Moritz. „Natáčeli jsme v Queens, v Brooklynu, ve West Village, v Yonkers, v Rockaway i na Long Islandu. Myslím, že díky těmto lokacím je náš film opravdu mnohem uvěřitelnější.“

Musky jednotlivé lokace využila jako součást stylu postav a jejich vývoje. „Věděli jsme, že Nicole by měla působit poněkud 'manhattanštějším' dojmem. Odpovídalo to jejímu stylu. Naopak Mila jsme zasadili do Brooklynu. Takže jsme v podstatě získali širší stylistické možnosti pro tvorbu postav.“

Protože se Nicole vlastně nevyskytuje v žádné ze scén, které se odehrávají v jejím bytě, bylo pro štáb zásadní, aby její byt naprosto jednoznačně identifikoval její povahu. Musky se rozhodla využít toho, že Nicole předstírá bezstarostný a spokojený život, ale současně tušíme, že to není tak docela pravda. „Nicole je v jistém smyslu velice konzervativní, protože se snaží světu ukázat, že má krásný byt a žádného chlapa k tomu nepotřebuje. Takže svůj domov stylizuje velice upjatě.“ Dalším důvodem sterilnější podoby Nicolina bytu je to, aby působilo komičtěji, když se ho Milo rozhodne zničit.

Když začala hledat lokace pro záběry z Milova života, narazila obrovskou náhodou na poničené sídlo centrály firmy, která zajišťuje vymáháním soudních kaucí. „Byli jsme s Winkem Mordauntem na obhlídce okolí, prohlíželi jsme si jednu budovu a najednou jsme se otočili a uviděli před sebou tuhle. Byla to ta nejbizarnější budova v Queens. Neuvěřitelně malá. A natáčet se tam moc nedalo – všechno bylo poničené a ve střeše byly díry.“

Objevení lokace, která už byla v polorozpadlém stavu a sloužila dříve pro účely, pro které měla sloužit i ve scénáři, bylo příliš velkým pokušením, než aby tvůrci filmu odolali. Okamžitě se ji rozhodli využít, ačkoliv tam pro natáčení nebylo příliš mnoho místa.

„Jakmile jsme se do toho pustili a dali to tam trochu do pořádku, udělali jsme z toho to nejpodivnější místo na světě,“ svěřuje se Musky.

Velice často výtvarníci poskytují divákům nějaké další nápovědy o tom, jaká postava je – jestli je pořádná nebo nepořádná, jak se asi obléká. Mohlo by se zdát, že v případě filmu jako Exmanželka za odměnu by výtvarnice chtěla divákům co nejvíce zdůraznit odlišnosti mezi Milem a Nicole. Ačkoliv ale žijí ve zcela odlišném prostředí, nemohla je Musky podle svých slov stvořit až tak rozdílné, jak by možná někdo čekal, protože nebylo žádoucí, aby diváci přemýšleli o tom, jak spolu ti dva vůbec kdy mohli žít. „Bylo třeba nalézt správnou rovnováhu. Pro výtvarníka je sice docela zábavné užít si v případě odlišných postav opravdu extrémů, ale někdy je zkrátka zase potřeba, aby se světy obou hlavních hrdinů dostatečně prolínaly.“

„Exmanželka za odměnu je v podstatě road movie,“ říká Neal Moritz. „Strávíme v něm spoustu času v krásném modrém kabrioletu, který se pro naše dva hrdiny po nezanedbatelnou část filmu stane druhým domovem.“

„Každý den jsme začínali na nějakém novém místě,“ dodává Tennant. Protože velice zásadní část natáčení probíhala v autě, podotýká Moritz, že se auto stalo v podstatě dalším hrdinou filmu. „Na konci filmu jsme se doslova hádali o tom, kdo si to auto nakonec nechá,“ vzpomíná. „Ale bohužel jsme ho nabourali, takže jsme mohli podobné starosti ve finále pustit z hlavy.“

Úkolem najít odpovídající kabriolet byla pověřena výtvarnice Jane Musky. Nicole dostala umírněný Prius, takže pro Mila hledali tvůrci nějaký skutečný koráb silnic. S pomocí Roberta Griffina, rekvizitáře, se jim podařilo najít dokonalý vůz. „Ten, který Bobby objevil na Floridě, byl světle modrý, což bylo naprosto skvělé – dokázali jste si snadno představit, jak v něm Milo a Nicole jedou na romantickou cestu pod krásnou azurovou oblohou,“ popisuje Musky. „I když si teď spolu zrovna příliš nerozuměli, jakmile nasedli do toho auta, vypadali ohromně. Byla to romantika, i když o tom sami ještě neměli ani tušení.“

Jedna z klíčových sekvencí filmu se odehrává v Atlantic City a od samého počátku tvůrci filmu usilovali o to, aby ji tam skutečně mohli natáčet. Ačkoliv měli původně v plánu natáčet tam jen zhruba den či dva, nakonec si naplánovali celý týden. „Když jsem viděl film poprvé v pracovním sestřihu, nemohl jsem uvěřit, kolik záběrů z Atlantic City v něm je,“ říká Moritz.

„V průběhu onoho jediného týdne jsme natáčeli za každých okolností, kdykoliv to bylo jen trochu možné,“ prozrazuje k tomu Tennant. „Myslím, že to byla naše odměna – natáčení v Atlantic City stálo za úsilí, které jsme na něj museli vynaložit.“

Stejně jako v případě lokací v New Yorku zasáhla i do natáčení v Atlantic City náhoda. „Andy se vydal do Atlantic City – ani tak ne proto, že by hledal nějakou konkrétní lokaci, jako se spíš porozhlédnout a získat základní přehled. A všiml si zvláštního ukazatele se jménem 'Irene', u kterého je šipka směrem k prodejně turistických suvenýrů. Bylo to jako znamení z nebe – Irene je Milova bookmakerka, tak se teď bude jmenovat, a pracuje v obchodě se suvenýry.“

„Takže jsme natočili skutečné průčelí obchodu v Atlantic City,“ pokračuje Musky. „Když Irene vidíte poprvé, víte o ní všechno. Má ráda suvenýry a jejich prodej jí nikdy nebránil v dalších aktivitách.“

Ačkoliv má postava Irene k dispozici podřízené, se kterými jedná přísně a netoleruje chyby, bizarní prostředí, v němž ve filmu sídlí, dalo vzniknout mnohem více komediálním situacím, než bylo původně v plánu. „Nakonec to byla ohromná legrace...protože ta herečka byla skvělá a to víceméně ovlivnilo i atmosféru,“ komentuje to Musky. „Irene je poměrně drsná postava, ale přesto je její scéna ve filmu velice zábavná.“

Stručný popis filmu