Slonisko a Medvídek Pú je třetím celovečerním filmem, který byl natočen na motivy populárních dětských knížek z pera spisovatele A. A. Milnea. Snímky z produkce studia Disney, k nimž kromě Sloniska patří také Tygrův příběh a Prasátko a jeho velký příběh, vyprávějí krátké, dosud nezfilmované epizody z knih Winnie the Pooh (1926) a The House at Pooh Corner (1928), které u nás vyšly dohromady pod názvem Medvídek Pú.

V nejnovějším Púově dobrodružství straší obyvatele Stokorcového lesa neznámá příšera. Medvídkovi Pú, Králíčkovi, Tygrovi, Ijáčkovi a Prasátku se zdá, že je jejich milovaný domov v ohrožení. „Myslí si, že se ty hrůzné příšery, které nikdy neviděli, stahují ze sousední Kotliny Slonisek a mají v úmyslu Stokorcový les ovládnout,“ říká scénárista Evan Spiliotopoulos.

„Zvířátka vedená Králíčkem se proto do sousedního lesa vydají, aby zlá Sloniska postrašila a vyhnala,“ pokračuje scénárista. „Malý Klokánek chce jít s nimi, avšak ostatní zvířátka jej nechtějí vzít, protože je příliš malý. Aby dokázal, co v něm je, rozhodne se vydat na výpravu na vlastní pěst a tajemné zvíře chytit.“ Během svého putování parta zvířátek nakonec díky Klokánkovi zjistí, že obávaný vetřelec je ve skutečnosti docela milé mládě Sloniska jménem Fufík.

Tentokrát byli filmaři postaveni před nelehký úkol – zasadit do animovaného světa Medvídka Pú a jeho přátel, který se žádným zásadním způsobem nezměnil po celých 75 let, úplně novou postavu. „Pokud jsme chtěli přijít s novou postavou, museli jsme si být jistí, že bude mezi ostatní hrdiny A. A. Milnea zapadat, a že se jim plně vyrovná. Jsem přesvědčen o tom, že s Fufíkem se nám to dokonale podařilo,“ říká Spiliotopoulos. Roztomilý a bezelstný Fufík, jehož hihňání je stejně nakažlivé jako jeho hravý duch, působí dojmem, jako by jej přivedl k životu sám A. A. Milne.

Maličký Klokánek je nejmladším zvířátkem ze Stokorcového lesa. Nenechte se ale jeho velikostí či nízkým věkem zmást – je velmi čiperný, užívá si naplno každý den a s velkou radostí objevuje zázraky života. Ve filmu Slonisko a Medvídek Pú se stane Klokánek hlavní hvězdou díky svému nevinnému pohledu na svět, který jej nakonec dovede k Fufíkovi. Nakonec jsou to právě Klokánek a Fufík, kdo naučí dospělé několik věcí o životě.

„Pro většinu příběhů o Medvíkovi Pú je charakteristické to, že důležité dějové zvraty a určité poučení pochází většinou od Králíčka, Tygra nebo nějaké jiné dospělé postavy,“ říká režisér Frank Nissen. „Měl jsem velmi silný pocit, že je to Klokánkův příběh a Fufík je jeho natolik důležitou součástí, že by měli mít klíčová témata a myšlenky na svědomí právě oni dva.“

Nissenovi připadalo podstatné, aby dostaly nejmladší postavy příběhu největší prostor. „Klokánek zpozoruje stopu Sloniska a na rozdíl od ostatních, kteří se jen dohadují a navzájem straší divokými historkami, se začne porozhlížet okolo a uvažovat, co by to mohlo být. Sám převezme iniciativu, obětuje se a udělá něco, co by normálně neudělal,“ říká režisér. „Proto si myslím, že bylo důležité dát v příběhu nedospělým hrdinům tak důležitou roli.“

„Tento film má především dětské publikum – a děti chtějí vidět v dominantních rolích také děti. Klokánek a Fufík jsou v tomto filmu jejich průvodci. Děti se ztotožňují převážně s mladšími postavami,“ doplňuje jej scénárista Evan Spiliotopoulos.

Veterán filmové animace Don MacKinnon, který se pohybuje v branži už přes 35 let, zastal roli vedoucího animátora. „Tyto postavičky jsou všem známé, proto jsme na nich nemuseli nic nového vymýšlet. Měli jsme šablonu. Stačilo, abychom zůstali věrni předloze,“ vysvětluje MacKinnon.

„Animace postaviček ze Stokorcového lesa je velmi jemná a měkká. Není nijak šílená a divoká, ale naopak velice něžná,“ pokračuje animátor. „Stejně jako vy máme i my představu o tom, co by mohl udělat Tygr a co by nikdy neudělalo Prasátko. A toho se musíme držet.“

Tentokrát animátory čekal nesnadný úkol – vytvořit dosud neprobádaný kout Stokorcového lesa, který obývají Sloniska. „Bylo nutné vytvořit místo, které by mělo svou vlastní atmosféru,“ říká Nissen. „Chtěli jsme, aby se Kotlina Slonisek od zbytku Stokorcového lesa hodně lišila. Stokorcový les každý dobře zná a cítí se v něm příjemně. Kotlina Slonisek měla představovat místo, kde se zvířátka nikdy neocitla a trochu se jej bojí. Musela být také prostředkem k navození dramatického napětí, které provází scény, v nichž Klokánek překonává strach a předsudky a vydává se do Kotliny Slonisek hledat tajemného tvora, kterého dosud zná pouze ze strašidelných povídaček.“

„Místo, které jsme vytvořili, nebylo nijak prvoplánově strašidelné – byl to trochu jiný les,“ pokračuje MacKinnon. „Byl mnohem starší a méně přívětivý než Stokorcový les, což nám dávalo možnost si ve scénách zajímavě pohrát se světlem, nakreslit velké stromy, které toho už hodně zažily, a obdařit prostředí spoustou dalších výrazných elementů.“

Jak se ale Fufík a Klokánek stávají většími a většími přáteli, začíná se prostředí prosvětlovat. „Trochu strašidelný les se začíná proměňovat v docela příjemné místo – jakmile Klokánek začne Fufíka poznávat, les okolo něj se mění spolu s jeho náladou,“ říká hlavní výtvarník Tony Pulham. „Je to jen nepatrná změna. Trochu se změní paleta a barvy, ale je to pořád to samé místo.“

Nikdo ze Stokorcového lesa nikdy předtím Slonisko neviděl a nikdo ani nijak zvlášť netoužil se s ním setkat. „V knihách jsou Sloniska pouze výplodem fantazie Prasátka a Medvídka Pú. Nikdy se nestane, že by se opravdu procházela okolo místa, kde žijí zvířátka – je to pouze smyšlený strašák, který postavičkám nahání hrůzu v jejich představách,“ říká Jim Cummings, který v původní verzi namluvil Púa a Tygra.

Filmaři vycházeli z předpokladu, že Slonisko by měl být tvor, který je „téměř slon, ale zase ne tak docela“. „Před mnoha lety bylo ve světě Medvídka Pú Slonisko synonymem pro noční můru. Trochu jsme tuto představu změnili. Naše Slonisko je skutečná dýchající a roztomilá postavička, která vzešla z Frankova pera,“ říká producentka Jessica Koplos-Miller.

Při sledování tohoto filmu je jasné, díky čemu se Medvídek Pú a jeho přátelé těší i po tolika letech neutuchající pozornosti a zůstávají v srdcích dětských i dospělých diváků a čtenářů. „I přesto, že mají své slabé stránky a občas realizují přiblbé nápady, drží tyto postavičky za všech okolností spolu,“ říká režisér Nissen. „Opravdu jim na ostatních záleží a jsou velice dobrými přáteli. Myslím, že příběhy s takovým poselstvím mají rádi všichni lidé.“

V tomto filmu pro nás však Pú, Klokánek, Tygr, Ijáček, Králíček, Prasátko a Fufík mají ještě jedno ponaučení: „Jakmile přijdeme do kontaktu s někým, koho jsme do té doby neměli možnost poznat, a zjistíme, jaký ve skutečnosti je, všechno do sebe najednou zapadne a jakékoliv obavy jsou rázem pryč,“ říká Brenda Blethyn, která nadabovala postavu mámy Slonisek. „Všichni lidé jsou si velice podobní.“