zavřít
upravit profil

Resident Evil: Zánik

Závěrečná část trilogie Resident Evil: Zánik v hlavních rolích s krásnou Millou Jovovich.

thriller, akční, sci-fi, horor

Dlouhý popis filmu

Třetí, závěrečná část trilogie Resident Evil, do které bylo investováno přes sto milionů dolarů, Resident Evil: Zánik, je opět založena na obrovsky úspěšné videoherní sérii. První film nás seznámil se světem Resident Evil. Druhý, Resident Evil: Apokalypsa, zobrazoval útěk Alice (Milla Jovovich), L.J. (Mike Epps) a zběha od společnosti Umbrella, Carlose Oliviery (Oded Fehr), z Raccoon City a snahy Umbrelly o to zbavit se jich. V Resident Evil: Zánik jsou na svobodě v pouštích kolem Las Vegas. Cestují z místa na místo v ozbrojeném konvoji, s jehož pomocí utíkají nebo se snaží bojovat se zástupy nemrtvých, kteří se ukrývají v obrovské, prázdné pustině, které už nelze říkat civilizace.

„Myslím si, že síla filmů Resident Evil je v tom, že to nejsou jen filmy o zombies,“ tvrdí scénárista a režisér Paul W. S. Anderson, tvůrčí mozek trilogie Resident Evil. „Jsou v nich kromě nemrtvých i další příšery. Stejně tak je v nich spousta scifi prvků, takže je jejich záběr mnohem širší než záběr klasických zombie filmů.“

„Paul udělal něco, co je pro žánrový film velice neobvyklé,“ prohlašuje producent Robert Kulzer. „Působí to velice výpravně, máme tu příběhové linie, které se táhnou několika filmy, pak se spojí a poté klidně zase rozdělí. Všechny ty postavy si žijí vlastními životy. Má velký cit pro svět Resident Evil, jeho postavy i svět her samotných. Myslím, že ho opravdu inspiruje.“

Režisérských otěží se tentokrát ujal Russell Mulcahy, který svou kariéru začal jako režisér videoklipů, než se dostal k takovým filmům jako Highlander a jeho pokračování, Stínu ďábla nebo například Ricochet: Odražená střela. „Pro mou generaci filmařů byl Highlander velkou událostí,“ vysvětluje Anderson. „Russell byl průkopníkem velice specifického vizuálního stylu se spoustou pohybů kamery a množstvím záběrů z jeřábů. Stejně tak používal rychlý střih. Má na to výtečné oko a přichází se skvělými nápady, jak natáčet. Jeho práce na mě jako na filmaře měla rozhodně velký vliv a proto jsem se na spolupráci s ním velice těšil.“

„Když jsme se s Russellem poprvé sešli, přišel na schůzku doslova s knihou v ruce,“ vzpomíná Kulzer. „Rozkreslil si storyboardy pro celý film a celý ho s námi probral – záběr po záběru, scénu po scéně. Vyrazilo nám to dech.“

„Vždycky jsem měl moc rád hororové filmy, takže jsem šťastný, že jsem se dostal k takovému skvělému scénáři,“ říká Mulcahy. „Resident Evil: Zánik je po vizuální stránce jiný než předchozí dva filmy. Ten první byl poměrně klaustrofobický, další se odehrával venku, na mokrých ulicích, a teď míříme do pouště. Působí to velice westernově, ale jde o velice futuristický, šílený a děsivý film.“

„Jako velkou inspiraci jsme si vzali další žánr filmů, na kterém jsem vyrůstal, a to sice postapokalyptické filmy, samozřejmě, z nichž jsou nejklasičtějšími příklady Šílený Max a jeho pokračování,“ dodává Anderson. „Je tu celá generace lidí, která netuší, jak skvělý může být film o obrněném konvoji, který se žene těmi rozlehlými pouštěmi.“

Zatímco první dva filmy se odehrávaly ve stísněných a uzavřených prostorách, akční scény třetího dílu nás zavedou do postapokalyptické krajiny za denního světla. „Děsit nás nemusí nutně jen něco, co na nás v noci odněkud vyskočí, ale také to, co se během dne ukrývá a projevuje se jen náznaky,“ popisuje Mulcahy. „Jistým způsobem je to ještě děsivější. Máme tu i tmavé, strašidelné scény, ale vytvořili jsme krásný vizuální kontrast tím, že se nejdříve pohybujeme na pouštích mezi spoustou písku, například v pískem zavátém Las Vegas, a pak se dostaneme do podzemních prostor společnosti Umbrella, které jsou laděné do modra, plné oceli a působí velice chladně. Je to poměrně překvapivé a neokoukané, působí to velice bezprostředně, aniž bychom se příliš odchylovali od atmosféry her, což je velice důležité. Snažili jsme se ze všech sil, abychom zachovali ducha hry.“

Jádrem děsu jsou v Resident Evil všudypřítomní zombies, vytvoření mutací účinkem T-viru. Ačkoliv princip nemrtvých zůstává stejný, laťka se opět o kousek pozvedla. „Hra se vyvinula a rozšířila, takže jsme si říkali, že bychom se tomu měli přizpůsobit,“ vysvětluje Anderson. „Takže jsme na scénu přivedli supernemrtvé, kteří jsou výsledkem pokusů společnosti Umbrella na nemrtvých a pokusem navrátit jim část samostatného myšlení, inteligence a trochu lidskosti. Tyto experimenty ale tak docela nefungují a výsledkem jsou supernemrtví, kteří jsou rychlejší, silnější a mazanější...jsou skutečně tvrdými nepřáteli.“

Ale nemyslící masožravci nejsou jedinými dravci, které musejí hrdinové odrážet. „Přidali jsme do filmu také Tyrana, což je velký oblíbenec spousty fanoušků herní série,“ popisuje Anderson. „Osobně je pro mě jednou z nejoblíbenějších příšer. A máme zpátky také některé staré oblíbené nestvůry, jako třeba psy. Konečně také správně využíváme vrány – natočili jsme výtečnou scénu se zmutovanými vránami.“

Ačkoliv se Anderson snažil držet ducha původních her, naplnil příběh i novými nápady a Mulcahy jim vdechnul život. „Prostým okopírováním hry by nevznikl dobrý film, protože byste přesně věděli, kdo přežije a kdo zemře,“ poznamenává Anderson. „To je jedna z největších výzev: zůstat věrni hře, ale současně její pravidla trochu porušit.“

Resident Evil: Zánik se odehrává tři roky od chvíle, kdy skončil děj druhého dílu. „Ocitáme se v poušti, takže je tu velice málo budov a velice málo lidí,“ konstatuje producent Jeremy Bolt. „Dýchá z toho atmosféra odloučení a zkázy. Nejzajímavější na krajině je to, že pouhé tři roky po apokalypse už vlastně nic neexistuje, kromě naší hrstky přeživších a zlé společnosti Umbrella.“

„Třetí film se odehrává v podstatě po konci světa,“ tvrdí Anderson. „T-virus zlikvidoval celý svět a zbývá jen malá hrstka lidí. Je to svým způsobem jistý zárodek rodiny budoucnosti – parta těch, kteří přežili, která je součástí konvoje. Ten se neustále přesouvá, aby se vyhýbal potížím a měl náskok před nemrtvými.“

Milla Jovovich, vážená herečka a jedna z nejoblíbenějších ženských akčních hvězd, se potřetí vrací k roli Alice, oběti experimentů společnosti Umbrella. Její DNA se spojila s T-virem a dala jí nevídanou moc a nezávislost. Od chvíle, kdy utekla z Úlu a z Raccoon City, se řídí pouze svou vůlí přežít a ochraňovat poslední zbytky lidstva. „Jsou zoufalí a Alice poslouchá vysílání lidí, žádajících o pomoc, ale drží se stranou. Ví, že kdykoliv se přiblíží k lidem, začnou umírat. Takže se rozhodla pro samotu.“

„Alice se od posledního filmu rozhodně změnila,“ potvrzuje Jovovich. „Je z ní teď samotářka. Nemá příliš tušení, co si počít s těmi novými schopnostmi a proč se jí dějí podivné věci. Když usne, věci kolem ní začnou vybuchovat. Je to dost šílené.“

Protože má strach, že její mutace a genetická vazba na společnost Umbrella ohrožuje lidi, které touží chránit, sleduje je Alice zpovzdálí pouští. „Je to dost osamělé,“ uvažuje Jovovich. „Nemá nikoho, kdo by ji podpořil, v podstatě je na všechno sama. Rozhodně je trochu smutná, ale současně má úkol a její prioritou je zajistit bezpečí těch lidí, a pokud možno při tom současně zlikvidovat Umbrellu.“

Konvoj je jednou velkou rodinou, kterou vede Claire Redfield, postava ze hry. Podstatou filmů Resident Evil jsou silné ženské akční hrdinky a ani Claire není výjimkou. Pro ztvárnění postavy, který by byla dostatečně silná a měla dost odhodlání vést skupinu přeživších, se tvůrci obrátili na Ali Larter, klíčovou postavu v sérii Nezvratný osud a jednu ze superhrdinek v obrovsky úspěšném televizním seriálu Heroes. „Je to velice odhodlaná herečka,“ popisuje Anderson. „Hraje skvěle a ví, jak zacházet se zbraněmi. Práce s ní byla báječná.“

„Claire Redfield vede konvoj, který cestuje nevadskou pouští,“ říká Larter. „Cestují v několika nákladních autech – je tam sanitka, Hummer, cisterna s palivem, autobus, ve kterém se spí. Všichni se snaží přežít. Nemůžete stavět na příliš dlouho. To jediné, na čem záleží, jsou základní věci, potřebné pro přežití: jídlo, benzín, voda, zbraně. Takže jsou víceméně pořád v pohybu a pokoušejí se přežít.“

Krom toho, že je Claire velitelkou, přebírá pro ty, kteří přežili a ztratili rodinu, přátele a všechno, co znali, i další role. „Pro někoho bude matkou, pro jiné nejlepší přítelkyní, kamarádkou, čímkoliv, co je třeba,“ vysvětluje Larter. „Jsme tu na konci světa a ona se ty lidi zkrátka jen snaží vést.“

Z druhého dílu se do filmu vrací Carlos Oliviera, kterého hraje Oded Fehr. „Carlos byl víceméně člověkem ze společnosti,“ popisuje Kulzer. „Byl členem Umbrelly, ale uvědomil si, že tahle firma nemá tak dobré úmysly, jak očekával. Myslím, že o morálnosti jejich počínání začal pochybovat, když si uvědomil, že jsou ve výsledku zodpovědní za konec civilizace.“

„Carlos pracoval pro společnost Umbrella jako člen ochranky,“ říká Fehr. „V minulém filmu si uvědomil, do čeho se zapletl, a přidal se k těm hodným. Takže je to voják a tak trochu samotář, který velice miluje Alice.“

Ačkoliv jsou na začátku filmu Alice a Carlos rozděleni, jejich setkání v nich probouzí skryté city. „Hodně se navzájem respektují, a navíc se přitahují,“ míní Jovovich. „Takže když se znovu setkají, je to pro Alice velká úleva. Je silná a samostatná, ale jenom on chápe, čím si prošla. Nebojí se jí, necítí se v ohrožení. Nikdo jako Carlos v jejím životě není a funguje mezi nimi báječné pouto. Hrát si u těch dvou postav s jejich hranicemi bylo velice zábavné.“

Vrací se také L. J., ztvárněný Mikem Eppsem, který je schopen odlehčit i sebevážnější situaci. „L. J. byl nejdřív jenom komickou postavičkou, která se vyzná,“ popisuje producent Kulzer. „Teď ho máme zpátky a stal se nedílnou součástí konvoje. Lidé na něj spoléhají. Pořád je s ním legrace, ale je jasné, že se teď chová mnohem zodpovědněji.“

To, že Eppse zná, pomohlo Andersonovi při psaní dějové linie, ve které by využil jeho komediálních schopností. „S Mikem Eppsem je vážně legrace,“ objasňuje Anderson. „Hodně při natáčení improvizuje. Každý záběr s ním je jiný. Protože jsem spolupracovali už na druhém filmu, mohl jsem mu roli skutečně napsat na tělo, místo abych ho do ní prostě obsadil jako minule. Takže si myslím, že v tomhle filmu opravdu vynikne.“

Nevadské základně velí pod dohledem společnosti Umbrella Dr. Isaacs, kterého jsme viděli už dříve a kterého ztvárnil Iain Glen. Dr. Isaacs je posedlý možností naklonovat Alice a v základně pěstuje několik jejích klonů. „Je zodpovědný za pokusy o záchranu lidstva před T-virem,“ míní Glen. „A má pocit, že ví, jak z krve Alice vyrobit protilátku. Dr. Isaacs je velice arogantní muž a když mu jeho nadřízení přikazují něco jiného než chce, moc se mu to nezamlouvá a rozhodne se hledat Alice na vlastní pěst, ačkoliv si všichni myslí, že je mrtvá.“

Takže i když se Alice musí na povrchu potýkat s nemrtvými, její největší nepřítel se nachází v podzemní laboratoři. „Má co do činění s velice inteligentním člověkem, který ji má do jisté míry pod kontrolou,“ říká Glen. „Velice dobře ji zná – svým způsobem ji stvořil – takže v jeho osobě jde o docela jiného nepřítele.“

Aby bylo možné Resident Evil: Zánik realizovat, vydali se jeho tvůrci natáčet na jižní hranice do Mexicali v Mexiku, kde jim rozlehlé pouště poskytovaly ideální kulisu pro tu část filmu, která se odehrává ve dne. „Chtěli jsme být přímo v poušti, zobrazit nádhernou pouštní krajinu a vytvořit Las Vegas, které je zasypané pískem,“ zmiňuje Anderson.

Úkolem vytvořit množství poničených, sluncem a pískem sužovaných kulis, které by kontrastovaly s uhlazeným stylem podzemních laboratoří firmy Umbrella, byl pověřen špičkový výtvarník Eugenio Caballero, držitel Oscara® za práci na filmu Faunův Labyrint.

„Bylo pro mě velkou novinkou točit zombie film, který se odehrává ve dne,“ prohlašuje Caballero. „To je pro výtvarníka velká příležitost, protože si můžete pohrát s povrchy a barvami, které v takových filmech obvykle nevidíte.“

Při práci v Mexicali, kde se teploty často vyšplhají na 55°C, vedl Caballero tým, který musel pečlivě chránit před účinky extrémních teplot a prudkého větru nejen své členy, ale i samotné kulisy. Stavební technici měli povinnost nosit u sebe nouzové balíčky proti dehydrataci a žáru a snažili se nejvíce pracovat v průběhu ranních a večerních hodin, aby se vyhnuli nejteplejším částem dne. „V Mexicali jsme objevili úžasná místa, která jsme chtěli zakomponovat do našich výtvarných návrhů,“ líčí. „Ale pracovali jsme v neuvěřitelném žáru a vedru. Stejně tak jsme museli kulisy chránit před větrem, takže jsme stavěli obrovské lešenářské konstrukce, které nám v tom pomáhaly.“

Jednou z nejzajímavějších věcí bylo postapokalyptické Las Vegas, které pohltil písek. To vzniklo v Algodonez. „Vidíte kousek Sochy svobody, který vykukuje z písku, uprostřed pouště stojí opuštěná casina,“ popisuje Anderson. „Eugenio odvedl na dekoracích neuvěřitelný kus práce.“

„Doopravdy jsme postavili kus Realto Ponte, nádherného architektonického díla,“ vysvětluje Caballero. „Stejně tak i část Eiffelovy věže a dalších casin, takže všechny tohle, co znáte ze skutečného Las Vegas, tu uvidíte pohřbené v písku.“

„Vidět něco jako Las Vegas zničené a zasypané pískem je neuvěřitelné,“ popisuje Milla Jovovich. „Působí to opravdu věrohodně. Štáb si s tím dal skutečně velkou práci a výsledek byl velice působivý.“

Účinek těchto kulis byl ještě znásobený prostřednictvím vizuálních efektů. „Kam se podíváte, chcete vidět casina,“ říká vedoucí výroby vizuálních efektů Evan Jacobs. „Ocitáte se uvnitř kaňonu, plného budov. Tím, že jsme využili „přírodní“ modré pozadí pouštního nebe, které je vždycky čistě modré, jsme byli schopni přidat do záběrů další budovy. Takže na vrcholcích pouštních dun uvidíte další casina.“

Dalším důležitým místem pro film byla oplocená meteorologická stanice, kolem které se to neustále hemží nemrtvými. Caballero si pro ni vyhlédl vyschlé jezero zvané La Pinata. „Je to nádherná černá hora, kolem jejíž základny se v rovině rozprostírá písek,“ popisuje Caballera. „Je to kouzelné místo, které připomíná měsíční krajinu. Bylo to, jako bychom se přesunuli na Mars.“

Při návrhu laboratoří se Caballero do jisté míry inspiroval tím, co bylo k vidění v předchozích dvou filmech, ale současně se s autory filmu snažil vytvořit něco nového, co by dokumentovalo vývoj společnosti v podzemí. „Rozhodli jsme se použít betonové zdi, které dost připomínají bunkr,“ zmiňuje. „Chrání se před tím, co se děje na povrchu. A hodně jsme si pohráli s využitím lesklých povrchů, skla, hliníku, a využili světla. Chtěli jsme, aby šlo o místo, které je vybavené špičkovou technikou, ale jinak člověka nijak neosloví.“

Caballero se také snažil zakomponovat do filmu vtípky pro fanoušky her a předchozích dílů. „Například jsme do laboratoří na police místo nádobek plných různobarevných tekutin umístili předměty jako červené a zelené rostliny,“ vysvětluje Caballero.

Velkou zábavou bylo pro výtvarníky také vytváření samotných vozidel, která slouží skupince přeživších jako pojízdná pevnost. „Navrhovat auta nás hrozně bavilo,“ vzpomíná Caballero. „A jedna věc je samotný návrh, ale když jsme je pak vyráběli, byla to ještě větší zábava.“

Ve filmu plném nepřetržité akce bylo náročné navrhnout akční scény tak, aby působily futuristicky a přesto zachovávaly přirozenou realističnost celého filmu. To bylo úkolem vedoucího kaskadérů Ricka Forsayetha. „Natáčíme hodně scén na drátech,“ říká Mulcahy. „Pořád do sebe někdo nebo něco naráží, shazuje se, jsou tu prostřelené hlavy i useknuté. Rick je skvělý. Kromě toho, že je kaskadér, je to také herec, a v tomhle filmu hraje tři různé postavy.“

Forsayeth a jeho kolega David Harcourt vymysleli záběry, které budou využívat zavěšení herců na dráty – aby tak zdůraznili nadlidské schopnosti Alice a některých supernemrtvých, se kterými bude bojovat. Práce s herečkou jako je Jovovich, která už má s kaskadérskými kousky spousty zkušeností, byla radost. „Ohromovalo nás, jak rychle všechno dokázala zvládat a přizpůsobovat se,“ vypráví Forsayeth, „a ještě přicházet s vlastními nápady, které musíte zohledňovat. Když s hercem pracujete co nejvíce, je všechno mnohem snazší.“

„S Rickem se mi pracovalo skvěle,“ tvrdí Jovovich. „Dal mi šanci natočit opravdu skvělé scény na drátech a báječné kaskadérské kousky, které působí věrohodně. Jsou realistické – dokážete si představit, že to někdo skutečně svede. A bojuje se tu zákeřně.“

Ve filmu Alice používá dvojici velice ostrých mečů, zvaných kukri, kvůli kterým musela podstoupit speciální výcvik. Kukri jsou tradičními nepálskými zbraněmi, jsou to starobylé, dokonalé nástroje, které je možné používat k boji i k práci.

„Jde o skutečné zbraně, které nepálští gurkhové používali na přelomu století proti Britům,“ objasňuje Jovovich, „ale oni používali jen jeden, zatímco já užívám dva, což je docela síla, protože jde o velké zbraně a působí hrozivě. Už jsem výcvik se zbraněmi podstoupila dřív, takže naučit se s nimi zacházet nebylo až tak těžké.“

Jedním z nejtěžších úkolů pro Patricka Tatopoulose, autora masek pro filmy jako Já, robot, Den nezávislosti nebo Černočerná tma bylo vymyslet a vyrobit masky pouštních nemrtvých, stvoření, která v nehostinných pouštích nemají příliš potravy. „Občas jsme museli zvládat stovky nemrtvých a používali jsme všechny dostupné technologie,“ vypráví Tatopoulos. „Vyrábíte zhruba šest různých obličejů, hrudníků a jiných částí těl, abyste měli k dispozici prvky, se kterými můžete pracovat. Režisér si pak může lépe rozvrhnout, kterého nemrtvého chce v tu kterou chvíli vidět.“

V některých záběrech je nemrtvých jen pár, ale pro působivou scénu u meteorologické stanice bylo třeba přes 300 statistů. Natáčení navíc probíhalo v obrovském vedru. Aby byla působivost této scény ještě vyšší, spolupracoval na ní s Tatopoulosem a Mulcahym vedoucí výroby vizuálních efektů Jacobs, aby záběry bylo možné obohatit digitálně. „Kolem základny se pohybují tisíce a tisíce digitálních nemrtvých,“ popisuje Jacobs. „Takže to bude ještě mnohem působivější než kdybychom tam nechali jen ty tři stovky skutečných.“

Ale asi naprosto nejtěžším úkolem ze všech bylo vdechnutí života stvoření zvanému Tyran – Alicinu závěrečnému nepříteli (nebo „bossovi“, jak se říká ve hrách) – který se během záběrů neustále proměňuje. Něco takového vyžadovalo velice úzkou spolupráci mezi Mulcahym, Tatopoulosem, Jacobsem, herci a kaskadéry. „Jde o šílenou, vylepšenou verzi supernemrtvého,“ vysvětluje Tatopoulos. „Představa byla taková, že tohle stvoření se objevuje z nitra normálního člověka a prodere se na povrch. Pokaždé, když jsme ho zabrali, promění se nějaká část jeho těla. Otevřou se třeba rány a v nich se objeví úponky, načež se prodere na povrch celá nestvůra. Ty úponky jsou vytvářené kompletně digitálně. A pak se z nich stane pevná schránka a to už je klasická maska. Jde tu o ideální spojení běžné masky a počítačové grafiky, kdy vzniká něco zajímavého, ale herci přitom nemusejí hrát 'do vzduchu'.“

Z dokončení posledního filmu trilogie má obzvlášť velkou radost Anderson. „Měl jsem to štěstí, že se mi podařilo realizovat mou představu o filmech na téma Resident Evil,“ poznamenává. „Ty tři filmy jsme natočili v průběhu šesti let, takže bylo báječné sledovat tak rozsáhlý projekt. Postavy se v nich pohybují ve velice odlišných prostředích – od klaustrofobického komorního hororu se přesouváme do městských ulic a nakonec do rozlehlých pouští. Pro mě jako pro filmaře a navíc fanouška zombie filmů to byl skvělý zážitek.“

Stručný popis filmu