Představitel Kapitána Marinina Dmitrij Orlov k natáčení říká : „V určitém smyslu to bylo nejtěžší natáčení v mém životě. Klimatické podmínky byly opravdu surové. Ale nikdo z filmového štábu si ani jednou nepostěžoval, že jim je zima a mají hlad. Všichni chápali, proč to děláme“. „Přijel jsem do Poljarného a uviděl jsem skutečnou ponorku, k níž byla přivařena maketa. Co může být reálnější? Celá konstrukce se vydávala na moře. Dělo, skutečné dělo ze čtyřiačtyřicátého, které střílelo (samozřejmě slepými náboji). Představte si to, lehká bouře, v moři ponorka, vítr a... náš filmový štáb na palubě.“ „Na nadstavbě kapitánského můstku jsem stál já a pod námi stál na skutečném kapitánském můstku kapitán Kuzněcov a dával rozkazy, aby zajistil pohyb naší ponorky. Nebylo třeba brát žádné kondice, všechno bylo blízko a živé, takže jsme se s ponorkou dobře seznámili. Za dobu natáčení jsme se prostě vžili do vojenské a námořní tématiky. Příroda nám připravila nejedno překvapení, ale nikdy jsem neviděl takovou krásu. Viděl jsem i polární záři.“

Herečka Jelizaveta Bojarskaja, představitelka Táni vzpomíná na natáčení: „Murmansk se mi zdál jakoby zatažený mraky, ale vůbec ne v agresivním smyslu. Foukal silný vítr. Vstávali jsme brzy, někdy jsme hodně času strávili na cestě. Ale nikdo si nestěžoval. Jedli jsme ve vojenské jídelně. Na tým nám zůstaly ty nejvřelejší vzpomínky.“ Na natáčení bude herečka dlouho vzpomínat. Při natáčení jedné scény jí šlo doslova o život. Sama to komentuje slovy:„Když jsme natáčeli scénu jak Táňa, moje hrdinka, běží naproti Marininovi, vysadili mě z vrtulníku a natáčeli ze vzduchu. Když mě pak letěli vyzvednout začal mě poryv větru unášet ke srázu.

To byl extrém. Lehla jsem si na zem, křečovitě jsem se držela mechu a začala jsem se plazit k vrtulníku. Hrůza. A teď to všem vyprávím a jsem snad i ráda, že se mi to přihodilo.“

Michail Gomiašvili (ve filmu ztvárňuje majora Šarabidzeho) k tomu dodává: „Musím se přiznat, že někdy to bylo prostě nesnesitelné, velmi se mi chtělo domů. Jsem jižní člověk a špatně snáším zimu. Stávalo se, že jsem nechtěl nikoho vidět, myslel jsem jenom na to, abych co nejdříve mohl jet domů a nic mě nebolelo. Až teď jsem pochopil, že se mi po to všem, co tam bylo, stýská.“

Herec Vladimír Gosťuchin, představitel velitele brigády, k práci na filmu říká: „Proces natáčení byl velmi zajímavý, protože v něm pracovali lidé, které téma velmi zajímalo. Podmínky byly občas těžké, až mučivé. Počasí se často měnilo, z důvodů bouřkových předpovědí bylo zakázáno vyjíždět na moře. Herci byli nemocní, nastydlí. Ale v okamžik, kdy jsme stáli před kamerou sebrali všichni své síly a pracovali z celého srdce a plným nasazením. Nikdo se nelitoval. Původně jsem přijel jen na tři natáčecí dny, ale zůstal jsem celý měsíc. Musím přiznat, že nelituji ani jednoho dne, který jsem se věnoval tomuto filmu.“

Irina, filmová Anna, se rozpovídala o spolupráci s ruským štábem:„Velmi se mi líbil příběh a hned jsem nabídku přijala. Bylo pro mě zajímavé zahrát si v ruském filmu, zvláště v ruském filmu o válce. Líbil se mi příběh i má role. V podstatě natáčení filmu je jeden a tentýž proces po celém světě. V Rusku všechno probíhá trochu jinak. A mně se to líbí. S radostí bych tu zůstala déle.“


POSTAVY

KAPITAN MARININ (Dmitrij Orlov)
Hlavní postava filmu, kapitán Marinin, je hrdinou ve všech významech tohoto slova. Bylo mnoho takových lidí, skutečných hrdinů. Pro svou vlast dělali všechno, kvůli své vlasti riskovali i svůj život. Ale někdy si jich vládní moc nevšímala, nebo nechtěla všimnout. Marinin je právě takový. Skutečný hrdina Velké vlastenecké války. Jeho šlechtický původ z něj dělá objekt lovu nejenom pro lidi z řad nepřátel, ale i osoby z vlastních řad v osobě majora NKVD Šarabidze. Jeho rodiče byli zavřeni bez práva na korespondenci, a on byl donucen se jich zříci. Samozřejmě, že jen na papíře, ne ve svém srdci. Je to člověk, který má na srdci hřích, a snaží se svými činy sám sebe rehabilitovat. Svým hrdinstvím překonat hřích před sebou samým. Chce dokázat, že ne nadarmo pokračoval ve stopách svého otce. A proto právě on porazil německou loď. Tuto loď všichni pronásledují, ale zvítězí on. Tato loď je také hromadným obrazem, je to veškeré zlo fašismu, určitý Baltský přízrak. Herec Dmitrij Orlov měl velice těžký úkol, aby jeho uzavřený a mlčenlivý hrdina byl pro diváky pochopitelným a zajímavým. „Jak se dívám na svého hrdinu ? Je to nebojácný člověk, pod vodou je hrdina a na jeho slovech závisí životy jiných. Mimo ponorku se stává obyčejným člověkem.“

TÁŇA (Jelizaveta Bojarskaja)
Táňa je dívka, která přežila blokádu. Na rekonvalescenci ji poslali na celkem blahobytné místo. Dříve byla válka tak blízko ní, přežila zimu, hlad, bombardování. A tady válku nikdo nevidí, kromě těch, kteří se vydávají na moře. Proto ji tak učaroval Marinin – bohatýr, který vystupuje na břeh. Když ho Taňka uviděla, zamilovala se do něj jako do pohádkového hrdiny. A právě proto o své lásce neřekla ani slovo. „A jak vidím Taňku svýma očima ? Tato dívka je v podstatě mlčenlivá, ale vyjadřuje toho tolik. Je v ní láska a čistota. Dnes se s ničím podobným nesetkáte a je to škoda. Když jsem si přečetla scénář, tak jsem pořád přemýšlela, kdo bude Marinin. Jsem ráda, že mým partnerem ve filmu byl Dima Orlov. Když jsem ho poprvé uviděla, byla jsem stejně jako moje hrdinka nějak v rozpacích. A potom jsme se s ním tak rozpovídali, že jsme našli hodně společných témat. A ještě tu byl pocit určité nedokončenosti. Moje hrdinka se pozorně dívá na Marinina, čeká na něho, tajně ho pozoruje, pořád se snaží udělat pro něj něco dobrého. A on se na ni ani nepodívá. Nějak se mě to za ni dotklo. Byla tam taková scéna, kdy Táňa běží k Marininovi, všechno zahodí, letí mu naproti, a on... ji ani nevidí. V tom okamžiku jsem pochopila, dotklo se mě to, dotklo se to ješitnosti, přitom ne Tániny, ale mojí.“

GALIJEV (Sergej Gorobčenko)
Galijev je protiklad Marinina. Je uznávaným hrdinou Sovětského svazu, bezúhonný, správný ve všech směrech. Je hrdinou na moři i na souši. Nemá temnou minulost. Vždy se zachová tak, jak je třeba.
K natáčení říká: „Z Murmansku mi v paměti zůstal pocit pronikavého větru a síly válečného námořnictva. Na tomto filmu pracovali zajímaví, tvůrčí lidé, kteří znali materiál. Samotná tématika se mi zdála neobyčejná pro dnešní ruskou kinematografii. Namísto současných bitek a pistolí, film o hrdinech – námořnících z ponorky, kteří bojovali za vlast ve Velké vlastenecké válce a položili život za vítězství. Bylo cítit upřímné přání tvůrců filmu tento materiál natočit.“ „Jak se dívám na svého hrdinu ? Galijev je hrdina Sovětského svazu, který jde na setkání s nepřítelem a zahyne. Je to člověk povinnosti a cti, ze kterého válka udělala hrdinu. Strašné okolnosti vydolovaly z tohoto člověka ty nejlepší kvality. Bylo mu souzeno najít sám sebe v této době, která byla pro vlast strašlivá. Galijev je člověk moře, všechno, co se děje na souši, je pro něj druhořadé. Ale na druhé straně má v sobě pocit soupeření, který se projevuje v přání být prvním v řadě svých spolubojovníků. Tak vzniká i jejich přátelství s Marininem.“

ANNA (Irina Bjorklundová)
Anna je Švédka a žije na okupovaném území. Ženich jí koupil hotel. Ale najednou se objevil krasavec, který mluví francouzsky a tančí tango. Samozřejmě přeskočí jiskra. Ale Anna chápe, že takové spojení ji může zahubit. Může všechno ztratit. Anna je jedna z nejzáhadnějších osob tohoto filmu. Není tak jednoduchá, jak se zdá, a ani tak čestná k Marininovi.

MAJOR ŠARABIDZE (Michail Gomiašvili)
Tato postava vůbec není jednoznačná. Major Šarabidze je člověk, který věří v to, co dělá. Když se před jeho očima objeví příjmení Marinin, ihned pochopí, že se už někdy s takovým příjmením setkal. A vzpomíná na Marininova bratra, který kdysi bojoval v armádě Kolčaka. Jako u každého vyšetřovatele – chytit zločince je hazard. Pro Šarabidzeho je to hra. Je rozumný, vychytralý, nakonec má velkou životní zkušenost. Provokuje Marinina, hraje si s ním na kočku a na myš.
O filmu říká: „Píše se rok 1944, je válka. Námořníci 3krát až 4krát vyplouvali na moře jako rybáři, jenom nelovili ryby, ale německé lodě. Marinin byl posedlý ideou lovu nepřítele, a já, tj. Šarabidze přijíždím a házím mu klacky pod nohy. Ale všechno není tak jednoduché. Každý den se takoví lidé jako Marinin dívali smrti do tváře, nemůžeme je proto postavit do řady obyčejných lidí. Dobře znají svoji práci, potápějí nepřítele. Marinin byl tragickou osobností, neměl to jednoduché. Musel se zříci rodiny, bratra, aby byl svobodný a mohl se dostat na vojenské učiliště. Válka, to je zlo, které si lidstvo musí pamatovat. Vážím si těch lidí, kteří bojovali do poslední kapky krve za to, abychom my tady dnes mohli být.“

VELITEL BRIGÁDY (Vladimír Gosťuchin)
Velitel brigády je člověk, který odpovídá za své podřízené. Hrdina Vladimíra Gosťuchina chápe, že také může přijít o výložky, ale bere na sebe odpovědnost, a kryje Marinina. „Když jsem si přečetl scénář, hned jsem souhlasil, že se zúčastním natáčení tohoto filmu. Setkal jsem se s Vasilijem Čiginským a řekl jsem mu: Jsem Váš stoupenec a budu se snažit ze všech sil, abych dobře dělal tuto práci.“

LOĎMISTR PODOPRIGORA (Jurij Stěpanov)
Co mohu říci o filmu : „Jsem rád, že jsem pracoval na tomto projektu. Vždyť je to film o skutečných hrdinech, těch lidech, bez kterých bychom tu dnes nebyli. Takovému filmu teď zvoní hrana. Je čas dokázat, kdo je dnes hrdina. Přece ne Stalonne. Kdo je dneska pro kluky hrdinou? Účastníci superstar? Je to smutné. Lidé, kteří slouží v Poljarném – to jsou hrdinové naší doby. Profese vojáka dnes není v módě. A tito lidé dělají prostě svoji práci.“ O natáčení říká: „Murmansk má svoji romantiku a lidé jsou tam zvláštní - se světýlky v očích. Dívky jsou velmi krásné, je v nich nějaká šlechetnost.Tam lidé slyší to, co jim říkáte bez podtextu.

ZACHYCOVAČ (Viktor Suchorukov)
Hraji bývalého muzikanta, který si nakreslil dřevěnou klávesnici, aby mohl zkoušet. Můj hrdina byl vždy s hudbou v srdci. Odhalím tajemství. Ve filmu sedím na židli na které seděl skutečný hrdina Velké vlastenecké války. Je to pro mě velmi důležité, protože mám všechno založeno na detailech. Všechno musím zahrát očima. Kromě mě není nikdo v ponorce spojen s vnějším světem. Jen já poslouchám co se děje tam nahoře.
O natáčení říká: „Bylo to velice náročné. Natáčeli jsme v opuštěných budovách vojenské a námořní základny kde byla postavena maketa ponorky ve skutečné velikosti.

VEDOUCÍ JÍDELNY (Nina Ivanovna Ruslanovová)
Jak vidí svou roli : „Roli mám malou, ale pracovala jsem s tímto kolektivem velmi ráda. Moje hrdinka je vedoucí lodní kuchyně a připravuje jídlo pro všechny námořníky.“
O natáčení říká: „Podmínky byly těžké. Příšerná zima a tarakáni na každém kroku.“