zavřít
upravit profil

Proměny - Podrobný popis

Čtyři lidé, kteří spolu nemají nic společného. Čtyři osudy, které jsou svedeny dohromady. Čtyři životy, které se mají změnit.

Dlouhý popis filmu

VZNIK PROMĚN – „americký sen“ nebo „česká pohádka“?
„Tak punkové natáčení už nezažiju“

Nikdo nevěřil, že se mu to povede. Všichni se mu vysmívali. On to ovšem díky své bezmezné píli a přesvědčení, že je toho schopen, nakonec opravdu dokázal. Řeč je o Tomáši Řehořkovi (1987), našem asi nejmladším režisérovi celovečerního filmu, který se nakonec dostal i do kin. Příběh vzniku toho filmu připomíná pohádku . . . . nebo raději „filmový sen“. Tomáš Řehořek byl totiž nadšeným fanouškem filmů, který studoval Zlínskou filmovou školu a ještě během studia střední školy pracoval jako externista v QQ Studiu, zabývající se postprodukcí.

Scénář k Proměnám vznikl během studií ve Zlíně. Snímek měl mít původně pětačtyřicet minut a vznikat měl, a vlastně tak nakonec v podstatě zpočátku i vznikal, takříkajíc na koleně. „Začínal jsem na nule, a musel jsem si prošlapat dost trnitou cestu, počínaje nevolí mých rodičů,“ říká Tomáš Řehořek. Věřil, že člověk si musí svou cestičku vyšlapat sám, a že nestačí, když vystudujete nějakou školu. „Nechtěl jsem na nic čekat. Měl jsme námět, který mě bavil, a ve kterém jsem viděl velký prostor pro seberealizaci. Napsal jsem scénář, a rozhodl se ho natočit, i když to byla v podstatě sebevražda. Šlo totiž o scénář k celovečernímu filmu, na který jsem neměl peníze, štáb, herce, čas, techniku, praxi. Vlastně vůbec nic.“

Že se film Proměny nakonec podařilo dokončit, navíc v takové podobě, v jaké vypadá dnes, tak může vypadat jako malý zázrak. Mnohem spíš je to ale díky obrovskému nasazení, který Tomáš Řehořek do svého projektu dal. S pomocí nejprve poprosil své spolužáky, kterým dal přečíst scénář, jim se zalíbil a rozhodli se mu v realizaci projektu pomoci. „Je třeba říct, že bez jejich důvěry by se projekt nikdy nenatočil a je to jen jejich zásluha.“ Potom poprosil o pomoc ředitele Filmové školy Zlín Davida Skaunice, díky kterému dostal na natáčení osvětlovací a zvukovou techniku. Společně s Tomášem Doruškou, který vyučoval na škole režii a střih, dopracovali do finální podoby scénář a hodně pomohla také Tomášova kamarádka Katka Kajfošová. Ta se z kamarádství ujala role produkční a podařilo se jí sehnat vše potřebné, aby se mohlo točit. Vypůjčili si od Canonu jednu z nejdražších digitálních kamer, jejíž obraz je při troše úprav téměř nerozeznatelný od filmového materiálu, a pak probíhal výběr herců.

Že to nebylo jednoduché dokazuje i jedna scéna, ve které musí hrát profesionálního atleta sám Tomáš Řehořek. Jednoduše proto, že bylo domluveno zaplnit během natáčení stadion alespoň deseti sportovci, kteří ovšem nakonec nedorazili a operativně se problém musel nějak vyřešit. Ovšem co se týče obsazení hlavních rolí, měl Tomáš Řehořek hodně štěstí. „Na herce jsem chodil do divadla a vybral si je typově odpovídající mé představě dané postavy. Poté jsme je se scénářem prosil o pomoc, povídal si s nimi o roli a nakonec měl tu čest s nimi film natočit.“ Takhle se mu podařilo přesvědčit řadu výborných herců, mimo jiné také držitele letošních Cen Thálie Petru Hřebíčkovou a Norberta Lichého. A rozhodně se neupsali do jednoduché práce. „Spočítali jsme si, že se musíme vejít do deseti natáčecích dnů,“ vzpomíná mladý režisér na natáčení s minimem spánku a jídla. „Natáčení probíhalo v neuvěřitelném tempu na několika lokacích po celé Moravě. Někdy jsme točili až dvacet hodin denně a spali tam, kde jsme právě skončili.“ Díky tomu se například klíčová milostná scéna natáčela dlouhé tři hodiny, protože herečce Ditě Zábranské, vyhladovělé a vyčerpané podobně jako celý štáb, zakručelo vždy v nevhodný okamžik v břiše.

„Takhle punkové natáčení už určitě nikdy nezažiju,“ říká Tomáš Řehořek, když vzpomíná, jakým partyzánským způsobem Proměny tvořil. V Brně se často natáčelo bez povolení za plného provozu, během natáčení pasáže v hudebním klubu se musela chránit vypůjčená kamera za čtvrt milionu korun, když všude kolem tančil agresivní dav a z horních ochozů padaly dolů kelímky s pivem.

Když bylo dotočeno, první sestřihy se dostaly do rukou producentky Nelly D. Jenčíkové, která v tu dobu nastoupila na zlínskou školu jako pedagožka. „Něco mi říkalo, že se nejedná o řadového kluka,“, vzpomíná producentka Jenčíková. Filmem se naprosto nadchnula a vzala celý projekt pod svá křídla. „Najednou jsem sledoval, jak film roste,“ říká Tomáš Řehořek. „Jako sněhová koule valící se ze svahu. V tu chvíli jsem začal věřit, že by můj film opravdu mohl být v kinech. Kdyby nám to někdo řekl před natáčením, tak si budeme ťukat na čelo.“ Nelly Jeníčková se domluvila s Filmovou školou Zlín o koprodukci, zajistila peníze na dotáčky, zažádala o grantový příspěvek od státu a zajistila koproducenta v Itálii, kde se dělaly barevná korekce filmu a obrazová postprodukce. I díky ní hudbu k Proměnám nakonec složil známý bělehradský skladatel Dejan Pejovic, který byl Evropskou filmovou akademií nominován v kategorii Evropský hudební skladatel 2007 za hudbu k filmu Gucha!. „Dejanovi jsme spolu s čistým střihem filmu poslali několik hudebních námětů, které vznikly vlastně náhodou v malém krámku s hudebninami v Římě. Za pár týdnů jsme si jeli do Bělehradu pro úžasnou hudbu k Proměnám,“ říká Nelly Jeníčková, a pokračuje: „Po návratu do Prahy nám přišlo oznámení, že o film má zájem Česká televize, a tehdy jsem si poprvé vydechla.“

Pak už byla řada na postprodukci, která zabrala několikanásobek času samotného natáčení. „Postprodukce byla vážně dlouhá. Po několikaměsíčním střihu, kdy jsme museli zpracovat 12 hodin natočeného materiálu, jsme odjeli film barevně korigovat do společnosti Cydonia v Římě, které sídlí v proslulém studiu Cineccita v Římě. Odbarvena data skončili nakonec v pražském obrazovém studiu Avion Film, kde se film vypaloval a finišoval“. Potom se tvořila hudba v Bělehradě a nakonec zvuková postprodukce v českém zvukovém studiu Soundsquare v Praze, kde se zvukové složky ujal Honza Martínek s Markem Hartem.“ Musím říct, že jejich práce film zvedla o třídu výš. V Soundsqaru jsem měl vždycky pocit, že jsem tak trošku v jiném světě, kde jsou lidi schopní udělat pro zvukovou dokonalost filmu maximum, ve dne v noci. Pamatuju si, že kdykoli jsem do studia přišel, Honza mi pouštěl kousky filmu, které měl hotové, a vždycky mě to nadchlo, protože jsem najednou viděl film ve sférách, které jsem si nedokázal ani představit. Ve filmu byl totiž, kromě klasické práce se zvukem, také velký prostor pro speciální zvukovou stylizaci, která podporovala obraz, a Honza s Markem se na ní opravdu vyřádili. A věřím, že s chutí. Postprodukce nakonec trvala asi půl roku,“ říká Tomáš Řehořek. „Ale je třeba říct, že Proměnám by se této postprodukce nikdy nedostalo nebýt producentky Nelly D. Jenčíkové, která se filmu ujala, věřila mu, a je to jen a pouze její zásluha, že film půjde koncem dubna do kin a navíc v takové podobě.“

Tak vlastně končí i začíná jeden pohádkový příběh mladičkého filmaře, který se rozhodl natočit celovečerní film, ačkoliv ho všichni považovali za blázna. Film, který jde do kin v počtu 23 kopií. Proměny jsou vlastně jeden velký splněný filmový sen. Film, na kterém se pracovalo i v zahraničí, který nadchnul například i známého herce Karla Rodena, který se ho během postprodukce ujal jako producent, což je pro Rodena vůbec poprvé. Film, který před svou českou premiérou promítali i na světových filmových festivalech a na pár dalších se ještě chystá. Proměny, které jistě jednomu mladému filmaři proměnily život.

"Pohádky jsou často o štěstí. Proměny a jejich vznik jsou spíše o odvaze, talentu a tvrdé práci," dodáva na závěr Nelly D.Jenčíková . . . "a o velké dávce štěstí.“






PROMĚNY – vizuální forma a styl
Snímek Proměny měl od svého počátku svou formou a stylem vybočovat z běžné tuzemské filmové produkce. „Od začátku jsem měl ideu udělat film, který bude mít stopáž celovečerního filmu, bude emocionálně působivý a vybočí z typicky české produkce,“ říká Tomáš Řehořek.

Jako mladý režisér přesně věděl, jak by měl jeho první film vizuálně vypadat. „Když točíte na video, navíc bez filmových objektivů, může se velmi snadno stát, že ve výsledku dostanete home video. Toho jsem se chtěl vyvarovat. Chtěl jsem udělat opravdu film. Proto jsem volil cestu co nejmenší hloubky ostrosti, cestu sytých barev a vysokého kontrastu, aby se obraz z digitální kamery co nejvíc podobal filmu a vymizel ten pocit videa, samozřejmě za pomoci progresivního režimu snímání a ve finále obrazové postprodukce.“ To všechno ale mělo samozřejmě i svůj účel v rámci příběhu. „Touto formou jsme se navíc snažili podpořit jednání postav filmu, které se všechny pohybují vlastně ve stejném, blíže neurčeném městě, plném barev a pro dnešek typického zmatku. Tu a tam ruční kamera je prostředkem k co největší autentičnosti.“

Nejen totiž vizuální stránka filmu vypadá světově, i příběh se nechal notně inspirovat u známých zahraničních filmů. Proměny totiž skládají osudy několika postav, které se v několika momentech osudově protnou, podobně jako to učinil Iñárritu ve svých 21 gramů, Haggis v oscarovém snímku Crash nebo Paul Thomas Anderson v Magnolii.

Proměny ale vypadají světově i díky profesionální postprodukci. Film se barevně korigoval ve společnosti Cydonia, která sídlí ve známém italském studiu Cinecittà v Římě, tedy na místě, kde se natáčel například Ben Hur nebo kde Martin Scorsese natáčel své Gangy New Yorku.















PROMĚNY - Pouť po filmových festivalech
Světovou premiéru si Proměny užily v polovině března v hlavní soutěži Evropského festivalu nezávislých filmů (ÉCU 2009) v Paříži. Dále se Proměny ještě před českou premiérou zúčastnily Filmové přehlídky Piemonte Movie 2009 a začátkem dubna (2.-9.4.2009) festivalu ve Spojených státech, konkrétně na filmovém festivalu v americkém Phoenixu, kde byl vybrán do oficiální soutěže v kategorii World Cinema Films.

Ve stejný den, kdy Proměny zahajovaly festival českých filmů Finále byly uváděny i na druhé straně Atlantiku, a to v soutěžní kategorii World Showcase Section na filmovém festivalu v Atlantě.

Karel Roden se stává filmovým producentem
Karel Roden v nové roli filmového producenta. Tak by mohl znít slogan nového filmu, ovšem v tomto případě se jedná o skutečnost a fakt z reálného života. Karel Roden, česká herecká hvězda, která sklízí úspěchy u nás ale i za hranicemi, se rozhodl posunout ve své kariéře o krok dál a vyzkoušet si, jaké je to být producentem. Jeho první producentská zkušenost se pojí se snímkem Proměny mladého režiséra Tomáše Řehořka.

"Mám rád zvláštní a zajímavé filmy. Vůbec mi nevadí, když jsou nějakým způsobem posunuté. Dokonalost pro mě není nijak směrodatná. Když mi bylo nabídnuto, abych se stal jedním z producentů "Proměn", film už byl téměř hotový. A protože se mi film líbí, rozhodl jsem se mu pomoc," říká novopečený producent Karel Roden.

Charakteristika Karla Rodena jako jednoho z nejosobitějších, nejvýraznějších herců současného českého filmu se letos rozrůstá o další profesi : Roden jako producent filmu.

Narozen v herecké rodině v Českých Budějovicích. Po absolvování pražské DAMU působil v Divadle na Vinohradech, odkud odešel v r. 1988 do Činoherního studia v Ústí nad Labem. Později působil i na dalších scénách (Národní divadlo, Divadlo Na zábradlí, Labyrint). Jeho filmová kariéra začala rolí studenta medicíny Honzy ve druhém dílu "Jak básníci přicházejí o iluze". Poté si zahrál v několika desítkách českých filmů ("Copak je to za vojáka..", "Čas sluhů", "Král Ubu", "Pasti, pasti, pastičky", "Kuře melancholik" atd). Jeho rozhodnutí odejít začátkem devadesátých let do Londýna mu otevřelo dveře k rolím v mezinárodních produkcích a jeho kariéra se postupně rozrůstá. Karel Roden jako jeden z mála českých herců se prosadil i v hollywoodských produkcích. Na svém kontě má roli zločince Emila Slováka v psychologickém thrilleru "Patnáct minut", kde hrál po boku Roberta De Nira nebo roli advokáta ve službách upírů ve filmu "Blade II", kde si zase zahrál s Westley Snipesem. Neméně úspěšná byla role nacisty Rasputina v komiksové adaptaci "Hellboy " nebo další role ve filmu "Bournův mýtus" s Mattem Damonem nebo "Prázdniny Mr. Beana" s Rowanem Atkinsonem.

Rok 2008 přinesl herci roli palatina Juraje Thurza ve filmu Juraje Jakubiska "Bathory" a ocenění Český lev 2008 v kategorií Nejlepší mužský herecký výkon za roli hluchého Josefa Doušu ve filmu režiséra Filipa Renče "Hlídač č. 47" z produkce České televize.

Stručný popis filmu