zavřít

Dlouhý popis filmu

Nelítostný pohled na „báječná“ univerzitní léta, která jsou námětem řady romantizovaných „teenagerských“ komedií, pojal nezávislý americký scenárista a režisér Roger Avary jako zdánlivě amorální vyprávění prosycené alkoholem, drogami a touhou poznat všechny druhy sexuální rozkoše. Režisér černé komedie Zabít Zoe (Killing Zoe, 1994) a osvědčený spolupracovník Quentina Tarantina (mj. společný Oscar, cena BAFTA a Independent Spirit Award za scénář Pulp Ficion – historek z podsvětí – Pulp Fiction, 1994) se inspiroval stejnojmenným kontroverzním románem amerického spisovatele Breta Eastona Ellise, který před třemi lety inspiroval divácky mimořádně úspěšný thriller Americké psycho (American Psycho, 2000, r. Mary Harronová) s Christianem Balem v roli psychotického manhattanského „yupiieho“ Patricka Batemana, situovaný do roku 1987.

S Americkým psychem román i Avaryho film spojuje postava hlavního hrdiny Seana, který je Patrickovým mladším bratrem. Part cynického, zkaženého mladíka vytvořil James Van Der Beek, kterého známe především jako titulního hrdinu televizního seriálu Dawsonův svět (Dawson’s Creek).

Také další party připadly mladým hercům, kteří si už stačili získat diváckou pozornost: postavy Lauren se ujala Shannyn Sossamon - Příběh rytíře (A Knight’s Tale, 2001), 40 dnů a 40 nocí (40 Days and 40 Nights, 2002) a Victora si zahrál Kip Pardue - Vzpomínka na Titany (Remember the Titans, 2000), Formule! (Driven, 2001). Role Paula se ujal Ian Somerhalder, part Kelly nabídl hereckou příležitost Kate Bosworth, Laru hraje Jessica Biel, Ruperta Clifton Collins Jr. (Traffic – Nadvláda gangů – Traffic, 2000) a Mitchella Thomas Ian Nicholas - série Prci, prci prcičky (American Pie, 1999), (American Pie 2, 2001), horor Halloween – Zmrtvýchvstání (Halloween: Resurrection, 2002).
Ve filmu se však vedle kolekce vycházejících hereckých nadějí objeví i osvědčené hvězdy: legendární Faye Dunaway - Bonnie a Clyde (Bonnie and Clyde, 1967), Albino Alligator (1996), Aféra Thomase Crowna (The Thomas Crown Affair, 1999), Swoosie Kurtz - Zářivá světla velkoměsta (Bright Lights, Big City, 1988), Nebezpečné známosti (Dangerous Liaisons, 1988, Lhář, lhář (Liar, Liar, 1997) a Eric Stoltz - Zabít Zoe, Pulp Fiction – historky z podsvětí.

Pravidla vášně vznikla v americko-německé koprodukci společností Kingsgate Films (USA) a R.A. Filmproduktion (Německo). Na produkci se jako jeden z vedoucích výroby (spolu s hlavou Kingsgate, Gregem Shapirem) podílel sám Roger Avary, aby měl naprostou kontrolu nad výsledkem, který si přál stvořit jako „kulturní bombu“ - navenek temný, násilnický, pohoršující a amorální film, ale ve skutečnosti velmi zábavné, lehké a morální vyprávění. Postoje hrdinů totiž (na rozdíl od stereotypních postav teenagerských komedií, které si Pravidla vášně vzala na mušku) procházejí proměnou: ve svých amorálních skutcích se protagonisté dotýkají dna zoufalství, osamělosti a beznaděje. Jestli ovšem bude tato skutečnost mít vliv na jejich příští životy, zůstává nejasné...

Roger Avary se tak přibližuje jak nejednoznačnému, provokativnímu vyznění literární předlohy Breta Eastona Ellise, tak kontroverzní, záměrně výstřední atmosféře svých předchozích děl. Umělec, který pomáhal Quentinu Tarantinovi formovat jeho oslnivý, filmařsky intenzivní svět, vnesl jako spoluscenárista prvky provokace už do Gaunerů (Reservoir Dogs, 1992, r. Quentin Tarantino), Pravdivé romance (True Romance, 1993, režie Tony Scott) a do Pulp Fiction – historek z podsvětí (1994, režie Quentin Tarantino).

Prvky společenské kritiky najdeme už v Avaryho režisérském debutu, černé komedii Zabít Zoe (1994, u nás uvedena jen na videu), který produkčně zaštítil Tarantino a který zůstal Avaryho nejcelistvějším dílem (a o které mimochodem vypráví hrdince Pravidel vášně, Lauren, jeden z jejích kolegů z univerzity), či v jeho dalším snímku, pro televizi určeném a u nás na kabelové televizi uvedeném pilotu televizního seriálu Mr. Stitch (1995, s Rutgerem Hauerem v hlavní roli). Avary směřuje podle svých slov k demaskování pohodlnosti, požitkářství a sebeuspokojení Ameriky, která se zároveň utápí v krvavém násilí a cynismu. Stejné prvky našel Avary v románu Breta Eastona Ellise Rules of Attraction – příběhu, který vznikal stejně jako román Americké psycho v realitě poloviny 80. let, ale který si dlouhé roky kvůli svému kontroverznímu vyznění jen velmi obtížně hledal vydavatele. Avary chce přitom oklikou upozornit na to, že Patrick a Sean Batemanovi, před dvaceti lety v očích americké společnosti perspektivní, univerzitně vzdělaní mladíci, jsou prototypy dnešních mužů střední generace – otců a občanů, kteří formují podobu dnešní Ameriky.

O tom, že v díle Ellise, který je s datem narození 1964 jen o rok starší než samotný Roger Avary, našel režisér silný inspirační zdroj, svědčí i skutečnost, že na rok 2004 chystá premiéru adaptace dalšího spisovatelova románu Glamorama. První ellisovskou adaptací bylo však už v roce 1987 drama režiséra Marka Kaniewskiho Less Than Zero s Robertem Downeym jr. a Andrewem McCarthym v hlavních rolích (v Čechách uvedené na videu jako Feťáci a na kabelové televizi jako Méně než nic).

Avary v souvislosti se svými ellisovskými adaptacemi i celou svou tvorbou upozorňuje, že se záměrně vzdává politických postojů a cílených komentářů. Zatímco ovšem Ellis názvem Amerického psycha i jménem svých hrdinů, bratrů Batemanových, odkazuje k legendárnímu thrilleru Psycho Alfreda Hitchcocka (1960), jehož hrdina se jmenoval Norman Bates, režisérka Amerického psycha Mary Harronová a po ní i Avary odkazují spíš s neméně proslulému filmovému společenskému podobenství Stanleyho Kubricka Mechanický pomeranč (A Clockwork Orange, 1971). Do stylu Kubrickova snímku, který kdysi inspiroval román Anthonyho Burgesse, se snaží strefit už upoutávka na Pravidla vášně určená do amerických kin.

Rozhodující vliv na výslednou podobu filmu měla skutečnost, že Roger Avary mohl při natáčení použít digitální videokameru a při střihu pracovat doma: spolu se střihačkou Sharon Rutter (která má na svém kontě zatím jen režii a střih filmu The Demon of the Derby, 2001) se mu na počítači Apple s pomocí softwaru Final Cut Pro podařilo nejen výrazně zjednodušit a zlevnit výrobu filmu, ale do detailů zformovat i zvláštní, velmi intenzivní a záměrně nepříjemný vypravěčský styl odpovídající násilným scénám, které divák vidí na plátně. Digitální technologie mu rovněž ulehčila realizaci nápadu s vyprávěním „odzadu“ a dynamickým těkáním v čase i v osobě vypravěče, které je poznávacím znamením jak Avaryho, tak Tarantinových filmů.

Roger Avary je tak dalším z nezávislých filmařů, kteří dokázali s pomocí revoluční digitální technologie natočit s relativně levným a jednoduchým zázemím snímek odpovídající svými technickými parametry hollywoodským superprodukcím. Ulehčení natáčení a možnost dokonalejšího ztvárnění vlastních představ přitom Avary považuje za stejně radikální, jaké v 60. letech režisérům francouzské nové vlny nabídla nová technologie.

Stejně výrazný podíl jako digitální technika však mají na výsledné podobě snímku, který je vlastně nenápadně stylizovaným retro-filmem, i členové malého, pevně semknutého profesionálního štábu, se kterým Roger Avary spolupracoval. Patří do něj kameraman Robert Brinkmann, původem Němec, který se zasloužil o stylizovaný obraz takových hollywoodských snímků, jako jsou Burani z Beverly Hills (The Beverly Hilbillies, 1993, režie Penelope Spheeris) nebo Cable Guy (1996, režie Ben Stiller).

Podíl na vizuální stylizaci filmu do doby poloviny 80. let má i zkušená výtvarnice Sharon Seymour, která má na svém kontě mimo jiné i filmy Úderem půlnoci (Past Midnight, 1992, r. Jan Eliasberg), Don Juan DeMarco (1995, r. Jeremy Leven), kde si zahrála i jedna z hvězd Pravidel vášně, Faye Dunaway, Cable Guy, na němž spolupracoval i kameraman Pravidel vášně Robert Brinkmann, či 40 dnů a 40 nocí (2002, r. Michael Lehmann), kde se objevila i představitelka Lauren, Shannyn Sossamon. O podobu filmu se postarala i zkušená autorka kostýmů Louise Frogley, původem Angličanka, v jejíž filmografii najdeme např. snímky Mona Lisa (1986, režie Neil Jordan), Bull Durham (1988, režie Ron Shelton), Nebezpečná rychlost 2: Zásah (Speed 2: Cruise Control, 1997, r. Jan De Bont) či Angličan (The Limey, 1999) a Trafiic – Nadvláda gangů (2000) režiséra Stevena Soderbergha. Natáčení příběhu z Nové Anglie pod Avaryho pečlivým dozorem probíhalo v Kalifornii, přičemž Camden University, která se objevuje ve všech dílech Breta Eastona Ellise, suplovala univerzita v Redlands.

Autory hudební složky jsou Andy Milburn a Tom Hajdu, dvojice uváděná v titulcích svých filmů často jen jako „tomandandy“ a mající na svém kontě mimo jiné i Avaryho snímky Zabít Zoe a Mr. Stitch či filmy JFK (1991) a Takoví normální zabijáci (Natural Born Killers, 1994), jejichž režisér Oliver Stone vyžaduje mimořádnou pečlivost při využívání dobové hudby.

Stručný popis filmu