Hlavním podnětem ke vzniku filmu Opilí láskou se před dvěmi lety stal článek v časopisu Time o Davidovi Phillipsovi. Tento stavební inženýr narazil na propagační kampaň, v rámci které bylo možné získat kupóny na slevu při letecké dopravě. Phillipsovi, kterého nyní celý letecký průmysl zná pod přezdívkou Pudding Guy, se zakoupením 12150 pohárků pudingu Healthy Choice za pouhých 3000 dolarů podařilo nashromáždit 1,25 milionů mil bezplatné letecké dopravy.

Režiséra a scénáristu Paula Thomase Andersona tento příběh zaujal natolik, že si domluvil schůzku s jeho hlavním aktérem Phillipsem. Po inspirujícím setkání pak zakoupil práva na Phillipsův příběh a začal na jeho základě vytvářet koncept romantické komedie. Myslím, že po filmu Magnolia, který byl velkolepý, temný a náročný, chtěl Paul natočit něco klidnějšího, povznášejícího a sladkého, říká producentka JoAnne Sellar, která s Andersonem spolupracovala na posledních třech filmech.

Už v té době měl Anderson představu o tom, kdo by měl ve filmu hrát Barryho Egana – postavu, jejíž inspirací byl Phillips. Paul ke mně jednou přišel a řekl ‚tuhle roli píšu pro Adama Sandlera‘. Byl po dlouhou dobu jeho velkým fanouškem a chtěl vytvořit postavu, která by mu byla šitá na míru. Stejným způsobem vznikla i postava Leny, kterou si Anderson už od začátku představoval v podání britské herečky Emily Watson.

Paul si se mnou sjednal schůzku a řekl mi, že píše nějakou roli pro Adama Sandlera. Pak se mě zeptal, jaké mám plány do budoucna a já jsem mu odpověděla, že už ve filmech nechci jen plakat a umírat. Byl to skvělý večer, kdy jsme si jen tak povídali… tehdy jsem samozřejmě ještě nevěděla, že má v plánu mě do filmu obsadit, říká Emily Watson, která byla po sérii dramatických rolí potěšena možností hrát postavu ve filmu s méně závažnou tématikou.

Už jsem si zvykla, že mé postavy buď trpí vyčerpávající nemocí nebo jsou obdařeny výjimečným talentem, zkrátka jsou něčím zvláštní. Do podobných rolí se musím opravdu vžít a pracovat na nich. Paul ale chtěl, aby pro mne tento film byl něčím úplně novým. ‚Pokud budeš mít pocit, že na tomto filmu pracuješ podobným způsobem, jako jsi už pracovala na nějakém předchozím, snaž se toho stylu co nejrychleji zbavit,‘ řekl mi, dodává Emily Watson.

Podle Sellar podobná filozofie výrazně ovlivnila celé natáčení. Záměrem bylo vytvořit film způsobem, který by byl více intuitivní a méně zažitý, než jak tomu bylo u předchozích snímků. Všichni jsme se vlastně snažili znovu naučit svou práci, avšak jiným způsobem.

Po obsazení několika hlavních rolí přišel režisér Anderson se zajímavou myšlenkou, jak sehnat zbytek účinkujících. Paula napadlo, že ke zvýraznění prostředí, ve kterém se Emily a Adam ve filmu pohybují, bychom do ostatních rolí mohli obsadit neherce, říká casting director Cassandra Kulukundis. To se pak velmi osvědčilo zejména v případě Barryho sester. Paul nechtěl najímat herce, aby dění v rodině, kde se lidé neustále překřikují a jeden mluví přes druhého, působilo co možná nejvíce autenticky.

Cassandře Kulukundis se několika různými způsoby podařilo sestavit skupinu neherců, ve které nechyběl ani ředitel restaurace či několik zdravotních sester. K obsazení rolí Barryho příbuzných se jí dokonce podařilo najít skutečnou rodinu. Během setkání s dvojicí sester, které měly o roli ve filmu zájem, jsem zjistila, že mají další dvě sestřenice. Nakonec to dopadlo tak, že šest ze sedmi Barryho filmových sester hrají neherečky, z nichž jsou čtyři navíc ve skutečnosti příbuznými. Bylo to trochu bláznivé, protože jsme navíc některé z nich požádali, aby přivedly i své manžely, ale na place jim to šlo dohromady skvěle. Vůbec se nebály.

Jako ve všech ostatních Andersonových filmech hraje i v Opilí láskou výraznou roli hudební doprovod. Už při natáčení filmu má Paul v hlavě hudební kulisu – je to velká, nedílná součást jeho práce, říká Sellar. V případě tohoto projektu byla pro Andersona hudba natolik důležitá, že požádal svého přítele a častého spolupracovníka Jona Briona (Magnolia), aby vytvořil provizorní hudební doprovod, který byl poté hrán na place. Paul navrhnul různá tempa a já jsem pak se svým zvukařem natočil několik desetiminutových perkusívních skladeb, které herci poslouchali v pauzách mezi natáčením, aby si mohli udělat obrázek o rytmu další scény, vysvětluje skladatel.