ANOTACE FILMU
Snímek Na chvíli svobodní je odyseou tří íránsko-kurdských uprchlických skupin: jednoho manželského páru, dvou mladíků s malými dětmi a zdánlivě nesourodé dvojice mužů. Všechny postavy jsou na útěku z Íránu a Iráku a jejich cesty se protnou v jednom hotelu v tureckém hlavním městě Ankaře, kde čekají na vyřízení své žádosti o azyl v západní Evropě. Tato krátká vynucená pauza na jejich cestě ke svobodě je charakterizována nejen obrovskou nadějí, ale také neustálými pochybnostmi. Rakousko-íránský režisér Arash T. Riahi (který si sám prošel podobným příběhem jako jeho hrdinové) natočil vrcholně napínavý tragikomický film, který na světových festivalech posbíral již více než 20 cen.

POZADÍ VZNIKU FILMU
Arash T. Riahi se narodil v Íránu a do Rakouska uprchl se svými rodiči ještě v dětském věku. Ve filmu zpracovává své vlastní životní zážitky a také další autentické příběhy svých příbuzných, přátel a známých. Úvodní scény útěku přes zasněžené íránské hory vytvářejí dramatický a dobrodružný vrchol filmu. Během pobytu hrdinů v Ankaře se film rozdvojuje mezi hořké sociální drama a jemnou komedii o kulturních i lidských odlišnostech.

Riahi dovedně mixuje tragické a humorné scény: oba emocionální póly se v jeho filmu vzájemně dokonale doplňují. Další funkcí humorných scén je co nejkomplexnější vtáhnutí diváků filmu do děje. „Když se člověk směje, otevírá přitom svojí mysl“, myslí si Arash T. Riahi a dodává následující: „Když jdu do kina, chci aby mne film nenechal chladným a aby mne možná co nejsilněji zasáhl.“

Riahimu trvalo velmi dlouho, než dosáhl vyváženého dramatického účinku celého příběhu – v průběhu času postupně napsal 14 verzí scénáře. Kompaktnost a intenzita výsledného scénáře upomínají na Riahiho předchozí zkušenosti s celovečerními dokumentárními filmy. Snímek Suvenýry pana X, který se zabývá scénou rakouského amatérského filmu, získal v roce 2004 cenu na MFF v Chicagu. Za svůj druhý celovečerní dokument Exile Family Movie obdržel Riahi hned několik cen na světových festivalech. První celovečerní hraný snímek Na chvíli svobodní otevřel pětatřicetiletému režisérovi nové možnosti hraného filmu. „I když jsou u hraného filmu jasně stanovena pravidla hry, může se tvůrce pomocí určité radikální formy dotknout pravdy.“ Tímto svým citátem se Riahi řídil při práci na filmu Na chvíli svobodní a vytvořil komplexní obraz problematiky emigrace v celé jeho kráse i krutosti. Vznikl tak poeticko-realistický hraný film.

Velmi důležitým dramatickým prvkem filmu je soundtrack kurdsko-rakouského elektropopového umělce Karuana. Karuan využívá různorodé orientální nástroje a spojuje je se zvuky či smyčkami typickými pro západní hudbu. Takto dodává filmu specifickou náladu a dynamiku, bez toho, aby se celé dílo stalo etnografickým kýčem. Hudba filmu reaguje na pocity hrdinů, kteří se ocitají v prostoru mezi svojí minulostí a budoucností, mezi svojí vlastí a novou vysněnou zemí, mezi východem a západem.