„Ghost Ridera považuji za jeden z nejvýznačnějších fenoménů v celém komiksovém vesmíru,“ říká Nicolas Cage, který přenáší klasickou marvelovskou postavu ze stránek komiksů na stříbrné plátno v novém filmu Ghost Rider. Herec, kterého provází pověst jednoho z nejvášnivějších sběratelů komiksů v Hollywoodu, se s látkou nemusel nijak zvlášť seznamovat – znal ji téměř nazpaměť. „Je to hodně komplikovaný člověk, který se rozhodne prodat svou duši ďáblu – ale udělá to z lásky, ne z touhy po splnění nějakých osobních ambicí. Považuju to za velmi bohatou předlohu. Tenhle hrůzně vypadající týpek je skutečný hrdina.“

Pro režiséra Marka Stevena Johnsona, který má na kontě již komiksovou adaptaci Daredevil, bylo převedení Ghost Ridera na stříbrné plátno vyvrcholením dlouholetého obdivu, který k této postavě chová. „Jsem obrovský fanoušek komiksů už od doby, kdy jsem chodil do třetí třídy na základce,“ říká Johnson. „Každý týden jsem měl nová čísla: Daredevila, Spider-Mana, X-Menů… prostě všechny! Ghost Rider patřil k těm vizuálně nejzajímavějším postavám a dle mého názoru byl nejvíc cool.“

Vzhledem k vizuální atraktivitě předlohy byl Johnson odhodlán natočit tak stylizovaný a kreativní film, aby jí neudělal ostudu. Výsledkem je snímek, který zachycuje strhující grafiku komiksu a zároveň zdůrazňuje tíhu morální volby, kterou musel jeho hlavní hrdina učinit.

„Ghost Ridera jsme se snažili přivést na filmové plátno pěkně dlouho,“ říká producent filmu a bývalý ředitel Marvelu Avi Arad. „Šlo o to zachytit tu atmosféru a najít dobrý scénář.“ Když se k hereckému obsazení připojil Nicolas Cage, projekt se začal odlepovat od země.

„Mark je už na první pohled blázen do komiksů, ale zároveň citlivý člověk, který se nebojí emocí, což je důležité v každém filmovém žánru,“ říká producent Gary Foster. „Má pořád to dětské nadšení a navíc i znalosti typického člověka, který dopodrobna studuje každý detail té postavy, do které je blázen.“

Kromě vizuální atraktivity předlohy filmaře přitahovala také možnost představit na stříbrném plátně jiný typ komiksové postavy – hrdinu, jehož padoušská fasáda ostře kontrastuje s jeho dobrými úmysly a jedinečnou osobností. Podle Johnsona byl jediným hercem, který by dokázal tak mnohotvárnou roli obsadit Nicolas Cage. „Myslím, že ty nejlepší horory a thrillery jsou plné humoru,“ říká scénárista a režisér. „Musíte trochu uvolnit to napětí. To, že jsme měli Nicolase Cagea, tuhle myšlenku výrazně podpořilo, protože je od přírody vtipný. Vzal tu postavu a udělal ji mnohem zábavnější.“

Na scénáři, který je založen na postavách a dějových liniích z několika různých verzí komiksu, Johnson pracoval přes rok. Celá série začala ve 40. letech jako westernový komiks, jehož hlavním hrdinou byl pistolník na koni. Později ji koupilo nakladatelství Marvel a v 70. letech ji přetvořilo na nadpřirozený příběh o motocyklovém kaskadérovi Johnnym Blazeovi. Dalšího oživení se tento kult dočkal v 90. letech, kdy se v titulní roli představila opět jiná postava.

Kromě samotného Ghost Ridera filmaře zajímali také padouši, kterým se má postavit. Johnny Blaze totiž nebojuje s jen tak nějakým zlem, ale rovnou se samotným ďáblem – který mu paradoxně dal jeho nadpřirozené síly. „Blackheart a Mefistofeles pocházejí z komiksu a i ten důvod a způsob, proč a jak se Johnny zaváže peklu, je stejný. Samozřejmě zde nechybí ani Roxanne. Je to poměrně věrná adaptace, přestože děj samotného komiksu se během let měnil,“ říká producent Michael De Luca.

Kromě toho, že se Blaze prohání na motorce – Cageově nejoblíbenějším dopravním prostředku – herce zaujala také jeho osobní vizáž: „Myslím, že ze všech superhrdinů vypadá zdaleka nejlépe. Znáte snad většího frajera než motocyklového kaskadéra oblečeného od hlavy až k patě v černé kůži s hořící lebkou místo hlavy?“

„Nic byl od začátku naším jediným kandidátem na tuhle roli,“ říká Johnson. „V minulosti měl už několikrát blízko k tomu, aby nějaký film podle komiksu natočil, ale v tomhle si chtěl odjakživa zahrát nejvíc. A pro tu roli je úplně perfektní. Dokonce se i stejně oblékají! Vnesl do té postavy hodně ze sebe samého.”

„Johnny je paradoxně velmi dobrý člověk,“ říká Cage. „Vnímám ho tak, že se snaží zůstat co nejklidnější a dělat všechno pro to, aby ďáblovi nepodlehnul. Ví, že i sebemenší chyba může vyústit v nepříjemný telefonát od jeho pekelného šéfa.“

Jeho alter-ego, Ghost Ridera, Cage popisuje spíše jako „neúprosnou sílu“ než jako osobu. „Je spíše jako hurikán, který vás přijde smést poté, co jste něco provedli nevinnému člověku. Je to duch odplaty. Máchá okolo sebe řetězem nebo dští pekelný oheň, ale jeho nejsilnější zbraní je Pohled pokání – jakmile na vás upře svůj zrak, začnete prožívat všechny hříchy, které jste kdy spáchali, milionkrát po sobě. Jakákoliv bolest, kterou jste kdy způsobili, se vám stonásobně či tisícinásobně vrátí.“

Poté začali filmaři hledat herečku, která by mohla ztvárnit Roxanne Simpson. „Roxanne Simpson musela být ženská, pro kterou byste šli klidně i do pekla,“ říká Johnson, „ale nechtěl jsem, aby to byla klasická kráska v nesnázích. Připadalo mi důležité, aby byla také hodně silná, což Eva Mendes splňovala. Má obrovskou energii a úžasné charisma.“

„Vždycky mě přitahovaly příběhy, které pojednávají o tom, jak někdo prodá svou duši ďáblu – a o tom, co jej k tomu vede,“ říká herečka. „Pak jsem si na to sedla s Markem a pochopila, s jakou vášní k tomu přistupuje. Byla jsem opravdu přesvědčená o tom, že natočí skvělý film. A s Nicolasem Cagem jsem chtěla pracovat už dlouho. Myslím, že je to výjimečný herec.“

Herečka s úsměvem dodává, že z jejího pohledu byla největším problémem celého natáčení záliba hlavní hrdinky v lodičkách. „Nejhorší bylo běhat čtyři týdny v těch botách na jehlovém podpatku. Ale zlomila jsem je jen jedinkrát!“

Při obsazování klíčových vedlejších rolí Mefistofela a Caretakera se filmaři obrátili na ostřílené herce Petera Fondu a Sama Elliotta.

„Tohle je motorkářský film a já jsem si vždycky říkal, že by bylo boží mít v roli Mefistofela největší motorkářskou ikonu na světě – kterou je samozřejmě Peter Fonda,“ říká Johnson. Fonda se ke své roli rozhodl přistoupit přesně opačně, než jak by člověku radila intuice: „Snažil jsem se ho hrát velmi neďábelsky, nechtěl jsem být vůbec zlý. Právě naopak, Mefistofeles měl být velmi příjemný. Když mi Johnny prodá svou duši, nejdříve mu řeknu, jak moc mám rád jeho show a nabídnu mu místo v mé vlastní. Jsem velmi klidný, téměř konverzační typ, nikdy nezvyšuju hlas. Říkám tomu ‚královský faktor‘ – král je král a nikdy nemusí oznamovat, že tomu tak je. Všichni ostatní to řeknou za něj. Pokud šeptám, všichni to slyší. Takové je být ďábel. Hrál jsem ho jinak, než je obvyklé, a moc se mi to líbilo. Je to pekelně dobrá postava!“

„Mark chtěl do filmu vložit tak trochu westernový nádech,“ říká Elliott. „Caretaker je pro Johnnyho něco jako rádce, ale zastává také roli vypravěče – dává Johnnymu i publiku vědět, co se děje. Vyjasňovat ten příběh mě bavilo taky. Vždycky je dobré vědět, do čeho se publikum řítí.“

Stejně jako komiks, na kterém je založena, kombinuje filmová verze Ghost Ridera humor a temný příběh s westernovým a superhrdinským žánrem, kterým se navíc prolínají kaskadérské motocyklové závody. „Říkal jsem si, že nadpřirozený western zní hodně dobře a nic takového jsem zatím asi neviděl,“ říká Johnson. „Snažil jsem se vzít to nejlepší z filmů od Sergia Leoneho jako Tenkrát na západě nebo Pro hrst dolarů a zkombinovat to s estetikou starých klasických hororů.“

Úkol zhmotnit Johnsonovy vize před kamerou připadl na Kirka Petruccelliho, který má se supehrdinským žánrem bohaté zkušenosti – v minulosti se podílel mj. na filmech Blade, Lara Croft - Tomb Raider, Tomb Raider: Kolébka života či Mystery Men. Při vymýšlení celkového vizuální pojetí filmu hledal inspiraci nejprve u komiksové předlohy. „Snažil jsem se zachytit ducha komiksu, který je sám o sobě hodně filmový. Chtěl jsem na plátno přenést hlavně to, jakou má Ghost Rider sílu a jakou dokáže ve spolupráci s padouchy udělat v okolí paseku. Je to komiks, které klade velký důraz na sílu různých úderů a dopadů. Je tam velmi málo jemných, něžných kontur, jsou spíše robustní a nekompromisní. A když někdo s něčím mrští o zem – třeba s autem – je to pořádná pecka.“

Hledání místa pro natáčení, které by dokázalo zastoupit širé pláně amerických pouští i zpustlé vedlejší uličky a budovy ze skla a oceli, typické pro současná západní města, skončilo v australském Melbourne.

„Žádná z natáčecích lokací se nenacházela dál než 20 bloků od nějaké jiné, takže to byla velmi kompaktní a ekonomicky výhodná záležitost. Melbourne zkrátka vypadalo jako ideální místo a lidé naši přítomnost vítali. Natáčení na ulicích bylo úplně bezproblémové,“ říká vedoucí výroby Bennett Walsh.

Zachytit Johnsonovy vize, které zhmotnil Petruccelli, bylo úkolem kameramana Russella Boyda. Ten podotýká, že jednou z metod, jak učinit film energickým v celé jeho délce, bylo snížit na minimum počet statických záběrů. „Byli jsme pořád v pohybu,“ říká Boyd. „A použili jsme spoustu 360° rotací okolo herců – hlavně okolo Nica, když se Johnny Blaze mění v Ghost Ridera.“

Každý superhrdina s nadpřirozenými schopnostmi samozřejmě potřebuje kostým, podle kterého jej lze na první pohled poznat. Návrhářka kostýmů Lizzy Gardiner se už na začátku natáčení rozhodla vyhnout se klasickému přiléhavému a nablýskanému obleku, který nosí Ghost Rider ve své komiksové inkarnaci. „To mě opravdu nelákalo – ta široká ramena, vosí pas, těsná přiléhavost. Chtěla jsem vytvořit něco nového a originálního.“ Před začátkem práce na prvním návrhu se ponořila do světa motorkářské subkultury, aby se seznámila se současnými trendy.

Johnnyho běžné oblečení je naopak přesným opakem nablýskaného motorkářského stylu: „Chtěli jsme se držet skutečnosti, že Johnny Blaze je posedlý motorkami a nijak zvlášť ho nezajímá, kým je, pokud na jedné z nich nesedí.“

Jednou z největších kreativních výzev byl pro Petrucelliho a zbytek štábu samotný Hellcycle – Ghost Riderův plápolající motocykl. „Postavit tu motorku byl kolosální úkol,“ říká hlavní výtvarník. „Kromě toho, že to měla být ta nejúžasnější motorka, jaká kdy existovala, musela i fungovat. Musela být rychlá, silná a uříditelná.“

„Chtěl jsem, aby to byla ta nejvíc cool věc, jakou jste kdy viděli – víc cool než Batmobil,“ říká Johnson. „Je to něco mezi strojem a zvířetem. Má kostru, páteř i vlastní osobnost.“

Na konstrukci posedlé motorky pracoval Petruccelli s týmem sochařů, výtvarníků a motocyklových techniků několik měsíců. „Začali jsme malou maketou a poté začali vytvářet prvky v životní velikosti. Po schválení designu jsme vyrobili celkem sedm motorek. Každá měla trochu jinou funkci a všechny byly ušity Nicovi na míru.“

Jakmile měli filmaři k dispozici funkční model, přišla řada na tým vizuálních efektů. „Mark chtěl použít opravdovou motorku a já jsem ho v té myšlence jednoznačně podporoval,“ říká vedoucí vizuálních efektů Kevin Mack. „Myslím si, že tam, kde to jde, je vždycky nejlepší použít reálné prvky. Naše práce je nejefektivnější tehdy, když je to mix – pak doopravdy ztratíte ponětí o tom, co je efekt a co je skutečnost. Ve filmu je nicméně několik sekvencí, kde je motorka digitální celá. A ty plameny, které z ní šlehají, jsou digitální ve všech případech.“