„Na první pokračování Deníku princezny jsme byli velice pyšní,“ říká režisér Garry Marshall. „Měl jsem silný pocit, že je zde prostor pro mládeži přístupnou hranou komedii, určenou mladšímu publiku, a nakonec film slavil úspěch u dětí i jejich rodičů. Byl to příběh pro děti, ve kterém nechyběla ani spousta humoru pro dospělé, proto si jej mohl užít každý.“

Ve filmu Královské povinnosti: Deník princezny 2 nás čekají nová dobrodružství mladé Miy Thermopolis – veselé a živé, ale trochu nešikovné teenagerky ze San Francisca, která s lehkou neochotou přijala roli člena královské rodiny a díky spásnému vlivu své babičky, královny Clarisse, nabyla duševní rovnováhy a tolik potřebné sebedůvěry. Během let, která uplynula od chvíle, kdy jsme se s ní rozloučili na konci prvního pokračování, Mia dokončila studia na univerzitě, zjistila, že její královská role není až tak k zahození, a stala se sebejistou mladou ženou. Nyní ji čeká největší cesta jejího života – nechává všechno za hlavou, aby se mohla přesunout do Genovie, kde ji už Clarisse (Julie Andrews) očekává v královském paláci.

„Mia má nyní mnohem více sebedůvěry a je velmi vyrovnanou mladou dámou,“ říká Hathaway. „V tomto filmu zjistí, že bude v rámci své cesty na trůn patrně muset ustoupit ze svých zásad, pozměnit svůj hodnotový žebříček a naučit se stanovit si své vlastní hranice.“

Přestože nedávno dokončila studium na univerzitě, čeká Miu ještě spousta učení. Pod pedagogickým dohledem své milující babičky, královny Clarisse, začíná rychlokurz, během kterého se seznamuje s historií, zákony a tradičními kostýmy země, již má už brzy vládnout.

„V tomto filmu se princezna Mia mění z mladé dívky v dospělou ženu,“ říká producent Debra Martin Chase. „Musí jít hodně do sebe, aby si uvědomila, že je schopna zemi vládnout. Je to skutečná práce a skutečná odpovědnost – přece jen svým rozhodováním ovlivňuje osud celé země a všech jejích obyvatel, což může být pro 21letou dívku poněkud skličující. Na začátku filmu jsme svědky zasedání genovijského parlamentu, při kterém se k této mladé americké dívce všichni chovají spíše blahosklonně, avšak když se vrátí vyzbrojená vědomostmi, najednou je ve své pozici mnohem silnější. Pokud chcete něco dokázat a snažíte se být nejlepší, je důležité pochopit, že vaší nejsilnější zbraní jsou vědomosti. Královská role, kterou Mia zastává, není zdaleka jen o nádherných šatech, diadémech s drahokamy a životě v luxusním paláci.“

Jednou z největších překážek, se kterými se Mia tentokrát setká, je několik století starý genovijský zákon, podle něhož se pricezna musí ještě předtím, než se stane královnou, vdát. Během třiceti dní, které jí na výběr ženicha zbývají, musí vytrpět zdánlivě nekonečnou přehlídku nápadníků z celého světa.

Její pozornost upoutají dva z nich – Andrew (Callum Blue) a Nicholas (Chris Pine). „Jeden z nich by jí mohl pomoci stát se královnou a řídit zemi, zatímco ten druhý se ji snaží o její pozici připravit a ovládnout trůn sám,“ říká Marshall. „Myslím, že princezna Mia je dobrým příkladem toho, jak jsou sebedůvěra, vzdělání, vůle plnit své povinnosti, sportovní nadšení a snaha vzdorovat strachu pro každého člověka důležité. Atraktivní vzhled nebo krásné vlasy nejsou zárukou úspěchu, ale důvěra v sebe sama je neocenitelná,“ pokračuje režisér.

V hereckém obsazení tohoto filmu se představí zkušení herečtí veteráni, vycházející hvězdy i talentovaní nováčci. Mladá herečka Anne Hathaway, která v prvním pokračování ztvárnila Miu Thermopolis a významnou měrou se tak podepsala na jeho velkém úspěchu, podotýká, že i přestože její hrdinka v době mezi prvním a druhým dílem znatelně dospěla, ani tentokrát se nevyhne několika ošemetným momentům: „Mia je nyní mnohem sebejistější, ale stále je tak trochu nešikovná – což je ale z větší části moje chyba,“ směje se herečka. „Garry se vyžívá v tom, že točí mé hrůzné pády a pak je ve filmu ukazuje všem těm milionům diváků!“

„Je to úžasná herečka – je velmi optimistická a statečná a nebojí se žádného fyzického úkonu,“ řká Marshall. „Anne má nádherný obličej, který při záběrech zblízka vypadá na plátně lépe než u drtivé většiny ostatních hereček. Když se podíváte do jejích očí, ihned vidíte, jakou v nich má jiskru… to je pro mě filmová hvězda.“

V druhém díle se vrátí na plátno také legendární Julie Andrews. „Spolupracovat s Julií je zkrátka potěšení. Natočila tisíce filmů a je dokonalá profesionálka,“ říká Marshall. „Je to skvělá ženská a ve všem, co dělá, je úžasný kus elegance. Umí bez sebemenší námahy dodat vtip replikám, které by nikdo jiný tak humorně podat nedokázal.“

Andrews vnímá svou postavu, královnu Clarisse, jako „praktickou a racionální, ale trochu excentrickou ženu. Velice jí záleží na osudu země a jejích obyvatelích, proto je dobrá vládkyně. Je ale také trochu střelená a určitým způsobem i lehce naivní a nevinná.“

Mia není jediná, koho v druhém pokračování Deníku princezny čeká milostné dobrodružství: „V souvislosti s prvním filmem se mě mnoho dětí ptalo, zda se dáme s Josephem dohromady,“ pokračuje herečka. „Byly tam jisté náznaky, že se mezi Clarisse a Josephem něco rýsuje, ale až tentokrát jsme toto téma rozvinuli. Je to moc hezký vztah – probíhají mezi nimi malé šarvátky a tahanice, ale mají se velice rádi.“

„Joseph se snaží jako vedoucí palácové bezpečnostní služby zachovat určité dekórum a aristokratický tón. Bohužel nepočítá s tím, že se zamiluje do královny,“ říká jeho představitel Hector Elizondo. „V tomto filmu se jejich romance rozvine, ale neobejde se to bez menších obtíží.“

Mezi další herce, kteří se znovu objeví ve svých rolích z předchozího pokračování, patří Heather Matarazzo jako nejlepší kamarádka Miy Lilly, Caroline Goodall jako matka Miy Helen, Larry Miller jako domýšlivý kadeřník Paolo a Kathleen Marshall jako výkonná asistentka královny Clarisse. Herecké obsazení doplňuje také několik nových hvězd, mezi něž patří mimo jiné John Rhys-Davies v roli vikomta Mabreyho – vášnivého chvástala, který chce Mii překazit její cestu ke královskému trůnu.

Garry Marshall však tentokrát neváhal obsadit také značnou část své rozvětvené rodiny: „Jako první se porozhlédnete okolo, jestli jsou k dispozici nějací příbuzní,“ vysvětluje režisér. „Takže můj vnuk Sam, kterému není ještě ani rok, nese coby malý vikomt James prsten ve svatební scéně. Museli jsme mu trochu pomáhat, ale byl neuvěřitelně roztomilý.“ Marshallova manželka Barbara obsadila roli Lady Jerome, syn Scott Marshall (pomocný režisér) hraje člena ochranky Shadese, dcera Kathleen je filmovou Charlotte, druhá dcera Lori Marshall-Fricker si zahrála učitelku, její dcery Lily a Charlotte hrají princezny. Snachu Elissu můžeme vidět v roli jednoho ze svatebních hostů a neteř Tracy Reiner se představila jako Lady Anthony.

Genovia, mýtické evropské knížectví, bylo v prvním pokračování Deníku princezny mnohokrát zmiňováno, avšak ani jednou jsme jej neměli možnost spatřit. Tentokrát nám návštěvu této země filmaři zprostředkují.

„V prvním filmu se s Miou setkáváme v okamžiku, kdy na střední škole zjistí, že je princeznou. Celý příběh se však odehrává v San Franciscu,“ říká Garry Marshall. „Tentokrát vás do Genovie vezmeme. Je to nádherná krajina plná pláží, hor a malebných městeček. Nepostrádá nic z toho, o čem se postavy v prvním dílu zmínily – včetně hrušek.“

A kde se Genovia nachází? „Rozhodli jsme se, že leží někde mezi Španělskem a Itálií. Je to takové koleno Evropy,“ říká Marshall s kamenným obličejem.

Přestože filmaři uvažovali o tom, že Královské povinnosti: Deník princezny 2 natočí vzhledem ke geografické poloze imaginární Genovie částečně v Evropě, nakonec z tohoto záměru sešlo a celé natáčení proběhlo v Los Angeles. „Genovia měla původně ležet v České republice, protože jsme plánovali natáčení v Praze, ale potom jsem se rozhlédl okolo sebe a řekl jsem si ‚Tak ne, myslím, že naše Genovia bude v Burbanku!‘,“ vzpomíná Marshall.

„Chtěli jsme vytvořit iluzorní svět, který vás vtáhne dovnitř, tak jako ve skvělých starých hollywoodských filmech. Inspirací nám nebyla žádná konkrétní země, ale Genovii jsme si představovali jako venkovský kraj s tradičně velkolepými královskými paláci a lehkým pohádkovým nádechem, který by jí dodal onu magickou atmosféru,“ říká producent Mario Iscovich.

„Naším záměrem bylo vytvořit prosluněné prostředí se spoustou živých barev a zeleně,“ pokračuje Iscovich. „S přihlédnutím k období roku, ve kterém jsme měli natáčet, počasí a plánovanému vizuálnímu pojetí jsme se rozhodli celý film natočit v jižní Kalifornii. Postavili jsme spoustu různých scén na Disney Ranch a v několika dalších studiích. V Pasadeně jsme našli úžasné prostředí, které jsme využili jako zadní část paláce, a také nádherný kostel, jenž nám posloužil při svatebních scénách.“ Kromě toho se natáčelo také na plážích v Malibu a v okolí University of Southern California.

Na vizuálním pojetí Genovie se podílel výtvarník a sochař Albert Brenner, který byl již pětkrát nominován na Oscara a s Marshallem v minulosti spolupracoval na čtyřech filmech.

„Pracovat na tomto filmu pro mě bylo potěšením. Díky Garryho důvěře v to, co dělám, jsem měl v přivádění mých představ k životu vždycky velkou volnost a mohl jsem bez problémů využít všeho, co jsem se naučil během dlouholeté práce v této branži a během svých cest, na kterých jsem se setkal se spoustou architektonických zázraků,“ říká Brenner. „Genovii jsme si představovali jako žijící monarchii, která existuje již po staletí – trochu jako Anglii, Monako nebo Lichtenštejnsko – přičemž její architektura byla ovlivněna italským a francouzským stylem. Představoval jsem si zemi, která by byla unikátní, ale zároveň působila povědomě. Vévodil jí historický palác, který byl však díky modernímu myšlení královny a ještě modernějšímu myšlení princezny přizpůsoben současnosti. Impozantní sídlo musí být vhodným prostředím pro párty mladých lidí i formální bál nebo významnou společenskou akci.“

Obří stavba paláce, který byl zkonstruován na Disney Ranch, se stala největším architektonickým výtvorem, na jakém kdy Brenner pracoval. Mezi scény, které se zde odehrávají, patří příjezd princezny Miy do paláce, její schůzka s mladým nápadníkem, přerušená nájezdem paparazziů, a slavnostní ceremonie, během níž Mia provádí přehlídku královské stráže.

K nafilmování zadní části paláce a přilehlé zahrady si filmaři vypůjčili soukromé sídlo v Pasadeně a jeho okolí. Rozlehlý trávník za domem se stal dějištěm královského čajového posezení, během kterého Mia okouzlí spoustu nových krajanů, ale později rozzlobí královnu Clarissu svým „mokrým“ návratem z nešťastného setkání s Nicholasem a dekorační fontánou.

Interiéry paláce zabraly pět studií společnosti Universal. Tým zkušených řemeslníků Alberta Brennera postavil mimo jiné obývací pokoje, taneční a trůnní sál, foyer, chodby, kuchyni a parlament. Mramorové podlahy byly vytvořeny pomocí masonitu a kamenné pilíře a schodiště řemeslníci vymodelovali ze dřeva a polystyrenu. Bohatou dekoraci má zejména trůnní sál – jeho stěny jsou vyzdobeny více než tuctem podobizen bývalých genovijských panovníků, při jejichž vzniku stáli malíři Johnu Soliemu modelem vedoucí různých oddělení filmového štábu.