Na cestě k „Životní bilanci ve třiceti“
Film Zoufalci byl natočen v dílně Věry Chytilové na katedře režie, producentsky jej zaštítila společnost Negativ a vznikl ve spolupráci s Českou televizí a FAMU. Společnost Negativ systematicky pracuje s mladými talentovanými filmaři a vzniklo u ní hned několik ceněných debutů nebo druhých filmů režisérů, jako například Návrat idiota a Indiánské léto Saši Gedeona, Šeptej Davida Ondříčka nebo Mistři Marka Najbrta. Dlouhodobě spolupracuje s Bohdanem Slámou, Helenou Třeštíkovou nebo Michaelou Pavlátovou.

Režisérka Jitka Rudolfová dostala během studií na FAMU nabídku ke spolupráci právě od producentů z Negativu, což vedlo k tomu, že rozvinula svou myšlenku na absolventský film do rozsahu celovečerního filmu. Rudolfová získávala už od počátku studií na FAMU za své studentské filmy pravidelně nejrůznější ceny. V Čechách získala mezi filmovými studenty hned ty nejcennější: s filmem Marta a Berta 26 vyhrála Famufest, který ji v minulosti ocenil i v kategorii nejlepší dokument za film Lucie už je v posteli a na mezinárodním Fresh Film Festu byl oceněn její film Svatyně.

Během svých studií měla Jitka Rudolfová příležitost účastnit se natáčení starších kolegů, když točila tzv. filmy o filmu Hezké chvilky bez záruky Věry Chytilové, Venkovský učitel Bohdana Slámy a Děti noci Michaely Pavlátové.

Námět k filmu Zoufalci, který měl původně podtitul „Životní bilance ve třiceti“, začala Rudolfová psát během čtvrtého ročníku na FAMU, kterou v těchto dnech právě dokončuje.
„Zajímalo mě, proč člověk ve svém životě dělá určité bezútěšné věci - a neumí proti tomu v tu chvíli adekvátně bojovat, jejich nesmyslnost a trapnost si uvědomí až ve zpětném pohledu. Otázka tedy zněla - zda a kudy z toho vede cesta ven. Samotný titul filmu – Zoufalci - jsem proto zamýšlela spíše s nadsázkou, zoufalství jednotlivých postav mi totiž připadá velmi přirozené. Mohl by to být příběh většiny z nás,“ říká Rudolfová.

Filmové postavy napsané podle skutečných přátel režisérky
Postavy tohoto filmu mají svůj reálný předobraz. Vznikaly totiž na základě životních příběhů režisérčiných blízkých přátel, kteří o nich byli ochotni mluvit. Jejich výpovědi se pak Rudolfová pokusila zakomponovat do scénáře, kde se prolínají s dalšími fiktivními liniemi. „Nemůžu ale tvrdit, že film je reálným příběhem, je spíše ovlivněn realitou životů,“ tvrdí Jitka Rudolfová. Režisérka pochází z Jablonce nad Nisou, odkud pocházejí i její filmoví hrdinové. Přestože se nakonec všichni sejdou v Praze, tak i rodné město režisérky hraje ve filmu podstatnou roli.

O netradičním výběru herců
Jitka Rudolfová nemá ráda klasické castingy, tímto způsobem obsadila pouze jednoho ze zoufalců a to Jakuba Žáčka. Herce, které obsadila do filmu, sledovala v divadle, některé už delší dobu, tedy se objevili už v jejích krátkých filmech. Dalším kritériem bylo najít herce, kteří jsou schopni improvizace, tu totiž scénář filmu v některých scénách nabízel. Režisérčiným prvotním požadavkem však bylo, aby se herci svou náturou, tedy nikoliv vzhledem, přibližovali reálným „předobrazům“ lidí, podle kterých byly postavy napsány. Ve výsledku Jitka Rudolfová obsadila do rolí zoufalců šest vynikajících především divadelních herců, čímž vnesla do českého filmu neokoukané tváře a naprosto civilní herectví.