ÚVODNÍ SLOVO SCENÁRISTY A REŽISÉRA CHRISE WEITZE
Cesta Lyry, hlavní dětské hrdinky Zlatého kompasu, začíná v jejím relativně bezpečném oxfordském domově a končí na samotném konci světa. Moje vlastní cesta k příběhu Zlatého kompasu začala před sedmi lety, když mě přítel během natáčení filmu Jak na věc doporučil knihu Philipa Pullmana.

Když jsem knihu dočetl, ihned jsem věděl, že podle ní chci natočit film. Ohromila mě její představivost, odvážnost a chytrost. Pullman ve svých knihách zabírá všechno od každodenních problémů až po otázky metafyziky, a jeho trilogie není ničím jiným než silnou výpovědí o svobodě a o nekonečném potenciálu lidské duše. Zlatý kompas, první kniha série příběhů, nabízí vše, co režisér potřebuje – zajímavý příběh, fascinující postavy, psychologickou i filozofickou hloubku a nekonečnou nádheru srdce. Během posledních let jsem nečelil zajímavější výzvě zfilmovat příběh než u Zlatého kompasu.

Sledovat přetváření vlastního díla v jiný umělecký žánr vyžaduje vždy velkou dávku odvahy. Jsem proto velmi zavázán Philipu Pullmanovi, že mi svěřil jedno z nejúžasnějších děl 20. století a že mi v mé tvorbě byl trvale nápomocný radou a podporou.

Rád bych také vyslovil své poděkování společnosti New Line Cinema za to, že mi Zlatý kompas umožnila zfilmovat, že mi věřila při zdlouhavé přípravě filmu a že mi pomohla dát dohromady skvělý tým herců a tvůrců, který film tvořil. Byl jsem jen jedním z velké skupiny lidí, kteří tento film vytvořili a jejichž nasazení, úsilí a kreativita během přípravy filmu byly úžasné. Pro nás, kteří jsme tímto filmem žili a jehož přípravě jsme věnovali dny a někdy i noci našeho života, to byla práce plná lásky.

O NATÁČENÍ
V paralelním světe, ve kterém lidské duše získávají podobu zvířecích souputníků, se malé dítě ocitá na hraně mezi koncem svobodné vůle a začátkem nového věku.

Lyře Belacquě (Dakota Blue Richardsová) je sice pouhých 12 let, ale už dobře ví, že dělat to, co vám říkají ostatní, může často vést k úplně jiným výsledkům než dělat to, co považujete za správné. Lyra je problematický sirotek žijící v péči školy Jordan College v Oxfordu, ve světě, který je pouze jedním z mnoha paralelních světů – neviditelných a neuchopitelných dimenzí, ve kterých se lidské duše vyvíjejí s jemnými odlišnostmi.

Lyra neprochází životem sama; na každém jejím kroku jí provází její daemon v podobě malého a neustále se proměňujícího zvířátka jménem Pantalamion. Lyřino tělo tak obývá druhá duše, která je tichá a neviditelná. Lyře je jí její daemon věčným průvodcem.

Jenže Lyřin svět se začíná měnit. Všudypřítomný vládní úřad nazvaný Magisterium utahuje nad obyvatelstvem šrouby kontroly. Temné aktivity tohoto úřadu vedou k nečekaným únosům dětí, které provádějí záhadné síly zvané Vrahouni. Mezi vodními lidmi, jejichž spousta dětí také patří mezi oběti únosců, se přitom začaly šířit zvěsti, že děti jsou unášeny do experimentální stanice na severu, kde jsou na nich podnikány strašlivé pokusy. Když zmizí Lyřin nejlepší přítel Roger (Ben Walker), Lyra přísahá, že jej pojede zachránit klidně až na konec světa.

Lord Asriel (Daniel Craig), Lyřin temperamentní, drsný a dobrodružství vyhledávající strýček má mezitím namířeno do stejné oblasti, aby spoutal síly tajemného fenoménu jménem Prach, který se má podle něj vyskytovat v odlehlých krajinách severu, kde se Světla Severu odrážejí od ledové země za polárním kruhem.

Lyra touží odjet na dalekou cestu se svým strýcem, ale ten jí odmítá. Lyra tak dostane druhou šanci poté, když z města přijede navštívit školu paní Coulterová (Nicole Kidmanová). Vědkyně a cestovatelka Lyru nadchne pro myšlenku opustit Jordan College tím, že jí slíbí prožití lákavých dobrodružství v Londýně i jinde.

Ještě před odjezdem dostane Lyra záhadný starý přístroj zvaný alethiometer, který má údajně svému majiteli vždy říkat pravdu, samozřejmě ovšem pokud jeho majitel přijde na to, jak jej používat. Součástí Lyřina světa je i pověst o dítěti, jehož osudem má být ukončit běh osudu, jež napíše pohádku o sobě samém a jež má sehrát klíčovou úlohu v blížící se válce. Nemohla by tím dítětem být Lyra, která se chystá bojovat za záchranu svého přítele Rogera?

Lyra dá dohromady neuvěřitelnou skupinu spolubojovníků složenou z vodních lidí, z tajemné čarodějnice, z velkého obrněného medvěda a z texaského vzduchoplavce a vydá se za dobrodružstvím, během kterého překoná vzduch i moře a dostane se na ledový sever, kde odhalí záhady týkající se samotné podstaty lidské duše.

Blíží se velká válka, která ohrožuje nejen její svět, ale i paralelní svět začínající těsně za Světly Severu – a Lyra bude potřebovat všechen svůj um a odvahu, aby válce zabránila. Společnost New Line Cinema uvádí do kin film Zlatý kompas, svěží dobrodružný fantasy příběh odehrávající se v alternativním světe spojeném silnými pouty s naším světem. Ve filmu hrají držitelka Oskara Nicole Kidmanová (Hodiny), nedávný objev Dakota Blue Richardsová, Sam Elliott (Údolí stínů), Eva Greenová (Casino Royale) a Daniel Craig (Casino Royale). Autorem scénáře a režisérem filmu inspirovaného cenami oceněným bestsellerem Světla severu tvořícím první díl Pullmanovy trilogie Jeho temné esence je držitel nominace na Oskara Chris Weitz (Údolí stínů). Film Zlatý kompas produkovali ve spolupráci se společnostmi Ingenious Film Partners, A Scholastic Production a A Depth of Field A Chris Weitz Film Deborah Forteová a Bill Carraro. Výkonnými producenty byli Bob Shaye, Michael Lynne, Toby Emmerich, Mark Ordesky, Ileen Maisel, Andrew Miano a Paul Weitz.

Ve filmu dále hrají držitel nominace na Oskara Tom Courtenay (Garderobiér), Derek Jacobi (Gosford Park), Ben Walker (Sweeney Todd od BBC), Adam Godley (Karlík a továrna na čokoládu), Simon McBurney (Poslední skotský král), Nonso Anozie (Hlavní podezřelý), Jim Carter (Zamilovaný Shakespeare), Clare Higginsová (Krása na scéně), Jack Shepherd (Charlotte Gray), Magda Szubanská (Happy Feet), a Ian McShane (televizní seriál Deadwood).

V čele kreativního týmu stojícího za kamerou byl držitel televizní ceny Emmy kameraman Henry Braham, BSC (Nedovo zázračné vzkříšení, Rytíři nebes), Oskarem oceněný autor scény Dennis Gassner (Bugsy, Road to Perdition), držitelka Oskara a čtyřnásobné nominace na Oskara za střih Anne V. Coatesová, A.C.E. (Becket, Sloní muž, S nasazením života, Zakázané ovoce), autorka kostýmů a držitelka nominace na Oskara Ruth Myersová (Emma, L. A. Confidential) a na Oskara nominovaný autor vizuálních efektů Michael Fink (X-Men 1 a 2, Constantine). Autorem hudby je držitel nominace na Oskara Alexandré Desplat (The Queen). Casting měli na starosti Fiona Weirová a Lucy Bevanová.

Na filmu se dále podílel například Barry Gibbs (Oliver Twist, Hannibal – zrození), který měl na starosti rekvizity, autor make-upů a účesů Peter King (trilogie Pán prstenů) a stunt coordinator Paul Jennings (Batman začíná, Mission: Impossible).

DO DIVOKÉ PROPASTI:
Adaptace Zlatého kompasu
Scenárista a režisér Chris Weitz se s první knihou populární a oceňované trilogie Philipa Pullmana poprvé setkal v době natáčení svého úspěšného filmu Jak na věc, za který (společně se svým bratem Paulem) získal nominaci na Oskara za nejlepší původní scénář. „Přátelé mi vyprávěli o fantastické a naprosto převratné sérii fantasy příběhů, které byly sice napsány pro děti, ale ve skutečnosti jsou pro dospělé“, vybavuje si Weitz. „Představivost, odvaha a inteligence těch příběhů mě naprosto uchvátila. Knihy současně svojí ambicióznosti a filozofickou hloubkou rozmetaly v prach vše, co jsem přečetl dříve,“ dodává Weitz.

Aby získal možnost převést Pullmanovy působivé pohádky na filmové plátno, předložil Weitz společnosti New Line Cinema krátký text, ve kterém popsal své představy o filmu, a další tři roky života pak věnoval naplnění této své vize. „Kniha nabízí vše, co je pro režiséra zajímavé – působivý příběh, fascinující postavy, psychologickou a filosofickou hloubku, zázraky a šanci natočit nádherný film,“ vysvětluje Weitz. „Je to fantastický příběh o všech věcech, na kterých člověku záleží, jako lidská duše, loajalita, laskavost a svobodná vůle. Při natáčení jakéhokoli filmu by režisér měl být plně oddán každému aspektu příběhu, což pro mě platilo se vším všudy, protože Pullmanovy příběhy jsem prožíval naplno a byl jsem o nich zcela přesvědčen,“ říká Weitz.

Stejně jako Pullman i Weitz navštěvoval jednu ze dvou nejprestižnějších škol v Anglii – v jeho případě šlo o Trinity College v Cambridgi, kde studoval literaturu 17. století a kde si oblíbil Johna Miltona, jehož dílo se jako nit táhne Pullmanovými knihami. Pullman dokonce názvem své trilogie odkazuje na tématické souvislosti mezi Miltonovou zmínkou „Jeho temné esence“ v knize druhé Ztraceného ráje a „temnou esencí“, která je samotnou esencí vesmíru:

“Into this wild abyss,
the womb of nature and perhaps her grave,
Of neither sea, nor shore, nor fire,
But all these in their pregnant causes mixed
Confusedly, and which thus must ever fight,
Unless the almighty maker them ordain
His dark materials to create more worlds,
Into this wild abyss the wary fiend
Stood on the brink of hell and looked a while,
Pondering his voyage…”

Cesta vedoucí ke zfilmování Pullmanových románů začala pro producentku Deborah Forteovou před jedenácti roky, když poprvé přečetla rukopis Zlatého kompasu (kniha byla ve Velké Británii vydána pod názvem Světla severu) a okamžitě začla jménem společnosti Scholastic Media usilovat o získání práv. „Již tehdy jsem si říkala, že jde o mimořádného spisovatele, kterého chci kdekoli následovat,“ vybavuje si Forteová. Zlatý kompas se odehrává ve světě, který není „ani tradičním fantasy příběhem, ani sci-fi,“ pokračuje Forteová. „Při četbě Pullmanových knih jsou lidé konfrontováni se světem, který je okouzlující, naprosto originální a přitom se s ním každý může ztotožnit,“ dodává.

Pullmanova trilogie tvořený romány Zlatý kompas, Jedinečný nůž a Jantarové kukátko měla velký úspěch u kritiky i u čtenářů, a po celém světě se do současnosti prodalo celkem 14 milionů výtisků. Trilogie také získala řadu literárních ocenění, a to včetně prestižní Whitbreadovy ceny, kterou nikdy předtím žádný román pro děti nezískal.

Když výkonná producentka společnosti New Line Cinema Ileen Maiselová objevila Pullmanovy knihy, zjistila s překvapením, že mnozí z jejích kolegů včetně Marka Ordeského a Michaela Lynna již světu Lyry plně propadli. „Mluvíme o příběhu mladé dívky, která se vydá na cestu sebeuvědomění a pochopení ceny svobodné vůle,“ říká Maiselová, a to „na pozadí mimořádného světa kombinujícího fantazii a realitu. Sám autor přitom své dílo nepovažuje za fantasy a místo toho používá název realistický román. Takhle se na knihu díváme i my, a to je na ní to nejzajímavější – Lyra v ní dělá věci, které bychom chtěli dělat my všichni, samozřejmě kdybychom k tomu měli patřičné schopnosti a odvahu. Proto si k ní všichni dokážeme vytvořit vztah a věřit jí.“

Právě výše popsaným způsobem vzniklo ideální spojení mezi příběhem a jeho adaptátorem. „Chris Weitz postupoval velmi inteligentním a tvůrčím způsobem,“ říká výkonný producent a šéf oddělení výroby společnosti New Line Cinema Toby Emmerich. „Weitz má v sobě současně notnou dávku lidskosti a uměleckého cítění a současně dokáže točit vtipné a zábavné filmy. Měli jsme velké štěstí, že pro nás pracoval a věděli jsme, že vytvoří zajímavý a napínavý film,“ dodává.

„Všichni byli perfektně připraveni – každé oddělení a každý člověk pracující na našem filmu rozuměl příběhu od samotného počátku,“ říká Forteová. „A tito lidé náš přístup dokázali ocenit. Měli vizi, která přesně zapadala do Chrisovy představy o filmu, a spolupráce proto fungovala skvěle od prvního momentu, kdy Chris začal na projektu pracovat,“ dodává.

Weitz, Forteová a celý tým tvůrců filmu našel silného spojence a vytrvalý zdroj rad v samotném autorovi knih Philipu Pullmanovi. „Mým úkolem bylo adaptovat Pullmana,“ vysvětluje Weitz. „I když jsem samozřejmě měl prostor pro určité úpravy či zkracování, mým úkolem bylo především přenést na filmové plátno podstatu jeho vize a jím vytvořeného světa,“ vysvětluje Weitz.

„Já svoji část práce odvedl,“ říká Pullman. „Na Chrisovi a jeho týmu jsem nechal, aby film natočili. Podle mého názoru film nemohl točit nikdo mému příběhu více oddaný, a tak jsem věděl, že jsou moje knihy v dobrých rukou,“ dodává.

Weitz se během příprav i natáčení s Pullmanem mnohokrát sešel a o filmu spolu oba diskutovali. Weitz také odcestoval 1600 km na sever od Osla na norské Špicberky, které byly klíčovou lokací příběhu a kde Weitz napsal rozhodující části své adaptace.

„V potenciál filmu jsem uvěřil již před dvěma a půl lety, když Chris dokončil svoji druhou 156 stran dlouhou verzi příběhu,“ vzpomíná výkonný producent Andrew Miano. „Chris vložil do filmového zpracování příběhu velkou část svého srdce i duše, jakož i hlubokou víru ve svět stvořený Pullmanem,“ dodává. „Chris Weitz zpracoval příběh naprosto nádherným způsobem a do režie vložil veškeré své úsilí a odhodlání režiséra,“ říká výkonný producent Bill Carraro. „Spisovatel, který žije uvnitř jeho těla, byl vždy všem maximálně nápomocný a pomohl vytvořit skvělý film tím, že se vždy dokázal soustředit na nejdůležitější složky tvořící příběh, počínaje designem přes kaskadérské kousky až po herce a efekty,“ dodává.

Samotné natáčení bylo velkolepé a zahrnovalo ohromující pohledy, nespočet tvorů a vizuální efekty příští generace. Pro Weitze však i přesto zůstávaly klíčovým faktorem jeho adaptace poselství tvořící samotné srdce Pullmanova příběhu. „Kouzlo Pullmanovy knihy nespočívá ve vztazích jejích postav o nic méně než v potenciálu příběhu vytvořit úžasnou podívanou,“ říká Weitz. „Přestože v knize nacházíme dokonale vytvořený paralelní svět, vypovídá tento svět velmi pravdivě i o našem světě a o našich životech dětí, rodičů a jedinců tvořících společnost. A i když je hlavní hrdinka dítě, není na příběhu nic dětinského nebo naivního. Je třeba na něj nahlížet s lidskými sympatiemi k citům jednotlivých postav a dokázat překlenout most mezi nadpozemským a lidským rozměrem příběhu stejně, jako to dokázal sám Philip Pullman,“ dodává.

„Když jsem knihu poprvé četl, zamiloval jsem se do vztahu Lyry a obrněného medvěda Iorka,“ říká Toby Emmerich, vedoucí výroby společnosti New Line Cinema. „Právě tenhle vztah dokázal ve filmu Chris nádherně ztvárnit, a to díky úžasnému výkonu Dakoty Blue Richardsové skvěle kombinovaném s geniální počítačovou technologií. Jde o zvláštní vztah, který sice může existovat pouze v Lyřině světě, ale který je i přesto velmi lidský a plný citu,“ říká Emmerich.

O LIDECH DAEMONECH:
Příběh a herecké obsazení Zlatého kompasu
Film vypráví příběh dvanáctileté Lyry Belacquy, které její zvědavost a vzdorovitá povaha otevřou dveře k tajemstvím, na jejichž vyřešení bude záviset osud jejího světa. Lyra je coby sirotek vychovávána v otcovské společnosti ředitele oxfordské Jordan College (Jack Shepherd), kde se jejím nejlepším a nejvěrnějším přítelem stane kuchař jménem Roger (Ben Walker). „Zlatý kompas je koneckonců o svobodné vůli a svobodné volbě, čehož je Lyra zářným příkladem,“ říká výkonný producent Mark Ordesky. „Lyra prožívá svůj každodenní život bez jakéhokoli tušení o tom, že její rozhodnutí v konečném důsledku povedou nejen k záchraně nebo naopak ke zničení jejího světa, ale také vedle něj existujícího paralelního světa. Lyra se ale především zatím pořád vyvíjí a je divoká, nezkrotná a předčasně dospělá,“ vysvětluje Ordesky.

Při hledání pravé dívky pro obsazení klíčové role Lyry zorganizovaly šéfky castingu Fiona Weirová a Lucy Bevanová celobritský casting, během nějž se setkaly s více než deseti tisíci mladými herečkami. „Měli jsme castingy v řadě měst,“ vzpomíná producent Bill Carraro. „Přišly tisíce dívek včetně spousty statečných a krásných osobností. Z nich jsme vybrali menší skupinu, se kterou se setkal přímo režisér. Když jsme pak našli naši Lyru, měli jsme pocit, jakoby se snad pro tu roli narodila,“ říká Carraro.

Ze skupiny mladých hereček jasně vyčnívala jedna – Dakota Blue Richardsová. „Dakota měla v sobě něco zvláštního, co vás donutí zastavit se a všimnout si jí,“ vzpomíná Weitz. „Díval jsem se na kamerové zkoušky a najednou jsem viděl dívku – vrabčáka s rozcuchanými vlasy, na které bylo něco neskutečně silného a zajímavého,“ vybavuje si Weitz.

„Dakota je mimořádně zajímavá mladá slečna,“ říká Deborah Forteová. „Je jí sice jenom dvanáct a nemá za sebou prakticky žádnou profesionální kariéru, ale jakmile se dostane před kameru, rozsvítí se celá scéna díky její inteligenci, nezkrotnému nadání a divokosti, která se tak hodila pro roli Lyry. Dakota připadala při sledování pásků z kamerových zkoušek jako jasná volba i Philipovi,“ vzpomíná Forteová.

„Obsazení Dakoty Blue Richardsové do role Lyry mě potěšilo,“ dodává Pullman. „Jakmile jsme viděl záběry její zkoušky se scénářem, bylo mi jasné, že výběr herečky pro Lyřinu roli skončil. Měla v sobě totiž kombinaci všech kvalit potřebných pro ztvárnění komplikované povahy hlavní hrdinky,“ dodává Pullman.

Dakota Blue Richardsová byla již v té době čtenářkou Pullmanových knih a znala i divadelní adaptaci Zlatého kompasu, a tak jí možnost představovat hlavní postavu v jí milovaném příběhu nadchla. Richardsovou na postavě Lyry obzvláště zaujala její statečnost a odhodlání. „Lyra nikdy nepoznala rodiče, a tak má pocit, že jí nikdo nemá říkat co má dělat a nikdy nedělá to, co jí ostatní říkají,“ vysvětluje Richardsová. „Lyra podniká věci, kterých by se jiní lidé báli, jako třeba leze po střechách Jordan College nebo se pere s jinými lidmi. Ráda vyvolává dojem, že je lepší než všichni ostatní, protože je statečnější a chytřejší. Když zrovna nemá, co by ostatním vyprávěla, tak si nějakou historku vymyslí,“ říká Richardsová.

Lyru na každém kroku jejího života doprovází její daemenon (vyslovuj dýmon) jménem Pantalamion. „Daemon je součástí osobnosti člověka,“ vysvětluje Philip Pullman. „Nežije odděleně od lidí, nýbrž tvoří jejich součást. Pokud tedy váš daemeon byl kočka a kolem vás projde skutečná kočka, bude se na vašeho daemona dívat zase jako na člověka, a ne jako na kočku.“

Pantík dodává Lyře na její cestě sílu, pohodu a občas jí také jemně napomíná. „Myšlenku věčného dialogu s vaší duší po celý život považuji za velmi zajímavou,“ konstatuje Weitz.
Jenže Lyřin život se dramaticky změní ve chvíli, kdy se setká s paní Coulterovou, krásnou a čarovnou šéfkou Všeobecné obětní rady Magisteria, která pracovně navštíví školu. Badatelka a vědkyně Coulterová ztělesňuje vše, čím by Lyra jednoho dne chtěla být. „Nemyslím si, že by mnoho světových hereček dokázalo přesvědčivě zahrát tuto postavu,“ říká Weitz. „Nicole Kidmanová byla první, kdo při obsazování role paní Coulterové všechny napadla,“ dodává.

Výkonná producentka Maiselová, který s Kidmanovou spolupracoval na filmu Zrození, vzpomíná, že Pullman zaslal Kidmanové a její rodině jako dárek podepsané výtisky knihy. „Nicole okamžitě porozuměla povaze paní Coulterové,“ poznamenává Maiselová. „Ihned vytušila sílu jejího charakteru a pochopila charisma i zranitelnost její povahy,“ dodává Maiselová.

„Nicole byla jediná herečka, o které jsme se kdy pro tuto roli bavili,“ doplňuje výkonný producent Miano. „Mám pocit, že Philip s ní pro její roli počítal již několik let, a Chrisův scénář dostala jako první právě Nicole. Nikdy jsme se vlastně o žádné jiné herečce nebavili, protože Nicole prostě byla jedinou možnou volbou. Naštěstí pro nás s námi sdílela naše nadšení pro tento projekt,“ dodává Miano.

Ztvárnění složité postavy Marisy Coulterové, která od dětství skrývala svůj skutečný vztah k Lyře, se chopila držitelka Oskara Nicol Kidmanová. „Postavy provádějící odsouzeníhodné věci jsem samozřejmě ztvárňovala již dříve,“ říká Kidmanová. „Jenže já své postavy při hraní nesoudím. Místo toho se snažím pochopit a ukázat, proč moje postava považuje své jednání za správné,“ dodává.
„Mezi paní Coulterovou a Lyrou existuje velmi zvláštní chemie,“ říká Chris Weitz. „Přitažlivost a kouzlo paní Coulterové Lyru zpočátku zláká, jenže v její postavě se skrývá mnoho dalších rozměrů, které Lyra odhalí teprve později. Nicole dodala své hrdince obrovské množství zkušeností, soucitu, inteligence a vcítění do její role, a její zkušený herecký styl se výborně doplňoval s přirozeným a instinktivním herectvím Dakoty. Jejich vztah navzdory jeho složitosti fungoval před kamerou naprosto hladce,“ vzpomíná Weitz.

Paní Coulterová zastupuje vůli Magisteria, vše ovládajícího vládního úřadu usilujícího o zesílení kontroly nad lidmi Lyřina světa, „Každá společnost dobře zná napětí mezi životadárnou silou respektu a krásy a mezi politickou mocí, která přichází ruku v ruce s vytvořením strukturované společnosti,“ poznamenává Philip Pullman. „Jakmile lidé vytvoří organizace, objeví se lidé, kteří budou mít moc nad jinými lidmi a lidé, kteří buď budou touto mocí utlačování anebo se budou chtít stát její součástí. Takto se postupně vytvoří strukturovaná společnost působící proti lidské přirozenosti, jednomu ze zázraků a nejkrásnějších aspektů života v našem přenádherném vesmíru,“ říká Pullman.

Nalézt puklinu ve strukturách moci své doby se snaží Lord Asriel, Lyřin mocný a nevyzpytatelný strýc představovaný Danielem Craigem, jehož obsazení do poslední bondovky Casino Royale přineslo všeobecné oživení zájmu o Jamese Bonda. Daniel Craig jakožto mnohaletý fanoušek Pullmanových knih vysloveně skočil po možnosti ztvárnit postavu Lorda Asriela. „Lord Asriel je badatel a vědec, který má ve filmu velký úkol,“ vysvětluje Craig. „Svůj úkol považuje za nejdůležitější věc ve svém životě a pravděpodobně i za nejdůležitější věc v historii světa, ve kterém žije. Lord Asriel totiž objevil spojení mezi různými světy a domnívá se, že existují milióny různých paralelně existujících světů, které můžete – samozřejmě pokud znáte správnou cestu – navštívit. A on pekelně touží po tom vyrazit a všechny informace zjistit, což je ovšem v rozporu s přáním Magisteria,“ říká Craig.

Podobně jako je tomu v případě paní Coulterové, tvoří i vztah Lorda Asriela s Lyrou klíč k tomu, čím Lyra je a čím se stane. „Lyra touží stejně jako ostatní děti po rodičích, a chování Lorda Asriela k ní z ní vytváří onu nádhernou bytost, ve kterou se postupně vyvíjí,“ vysvětluje Craig. „Je na ní sice velmi přísný, ale považuje to za správné, protože jedině tak se Lyra může stát stejně tvrdým člověkem, jakým je on sám. Lyra nemá žádnou jinou možnost než se vydat na cestu a udělat všechno po svém. Její přátelé a její rodina se tak i pro ní stanou nejdůležitější věcí v jejím životě. Ze stejných důvodů se svých přátel i rodiny drží i ostatní lidé – protože jejich statečnost a věrnost nakonec vždy obstojí,“ dodává Daniel Craig.

„Daniel dokáže být silný, nebojácný a nelítostný, ale jeho nelítostnost má v sobě současně určitou dávku emocí,“ říká výkonná producentka Maiselová. „Lord Asriel sice nejedná s Lyrou zrovna vzorově, ale sami ucítíte, že za jeho přístupem je něco hlubšího než jen přísnost, což ostatně sami oceníte. Díky vzájemnému působení Daniela a Nicole pochopíte, co a proč oba dělají, a nebudete to ani jednomu z nich zazlívat. To je obrovský úspěch.“

Budou to právě ústa Lorda Asriela, ze kterých Lyra poprvé uslyší zmínku o tajemném fenoménu, kvůli jehož zkoumání jede na sever – o Prachu. „Lyra nemá ani ponětí, co Prach představuje, protože jí to nikdo neřekl,“ vysvětluje Richards. „Jde o jednu z věcí, kterou se jí nikdo ani nepokoušel vysvětlit. A Lyra tak samozřejmě touží zjistit vše, co se zjistit dá. Když se o tom zmíní paní Coulterové, tak jí poněkud vyděsí. Tomu přitom Lyra nerozumí, protože její strýc o Prachu mluvil docela otevřeně, zatímco nikdy jiný o něm mluvit nechce,“ dodává Richards.

Jak se všechny síly postupně spojují kolem severu, kde se rozvíjí Lyřino dobrodružství, začíná se i Prach proměňovat z tajemné a záhadné síly ve velmi reálnou záležitost nacházející se v jádru Lyřina smělého dobrodružství. „Prach jsem popsal jako něco, co souvisí se záhadnou temnou esencí,“ vysvětluje Pullman. „Vědci přesně nevědí, o co jde, ale protože jde o natolik záhadnou frázi – temná esence, a protože skvěle zapadá do odkazů na Ztracený ráj, tak jsem tyhle dvě věci spojil,“ dodává.

Paní Coulterová vyšle Lyru tajně do Londýna a Lyra dostane na cestu od ředitele Jordan College (Jak Shepherd) všemi hledaný předmět nazvaný alethiometr, který vypadá jako kompas a který údajně dokáže svému nositeli vždy říci pravdu. „Ten přístroj je vaše pomocná ruka na cestách,“ vysvětluje Richards. „Ukazuje vám kam jít a co dělat ve chvílích, kdy jste ztraceni. Současně si ale myslím, že má i svoji vlastní hlavu, protože i když odpovídá na vaše otázky, neřekne vám vždy vše, co chcete slyšet. Alethiometr vždy přesně ví kdy přestat, aby vám náhodou neřekl více, než potřebujete vědět.“

„Lyra dostala zlatý kompas jménem alethiometr, aby jí říkal pravdu, ale musí se s ním nejdříve naučit zacházet,“ říká výkonný producent Ordesky. „Používání přístroje tak postupně formuje Lyřin rozum, který se u ní coby u dítěte pochopitelně teprve vyvíjí. Lyra tak postupně během příběhu ztrácí svoji nevinnost, a i tak budou i dále existovat pravdy, na jejichž poznání ještě nebude připravena.“

I když Lyra považuje paní Coulterovou za svoji rádkyni, vyděsí ji zjištění o její úloze ve Všeobecné obětní radě, která nepozorovaně unáší děti z Lyřina světa, aby na nich mohla provádět tajné pokusy v laboratoři v Bolvangaru. „Ti ničemové dokonce věří, že pokusy provádějí pro dobro dětí,“ říká Weitz. „Jde přitom o ten nejhnusnější zločin, jaký si člověk vůbec dokáže představit. Lyřina hrůza z toho, že jí obdivovaná žena se na únosech dětí podílí, je proto naprosto nepopsatelná,“ dodává.

Hrůzné odhalení o únosech dětí Lyru zabolí až do morku kostí. Lyra paní Coulterové uprchne a před zajetím ze strany Vrahounů ve službách Všeobecné obětní rady jí na poslední chvíli zachrání skupinka vodních lidí. „Vodní lidé Lyru zdálky hlídali již delší dobu a v nebezpečí jí zachránili a odvezli jí na sever k polárnímu kruhu,“ vysvětluje Jim Carter, který ve filmu ztvárnil postavu Johna Faa, krále vodních lidí.

I když si Lyra neuvědomuje úlohu, kterou má sehrát v budoucím osudu světa, vytvoří kolem sebe skupinu tří bytostí, které ji budou pomáhat v jejím úkolu zachránit děti před strašlivým osudem nachystaným pro ně Magisteriem. Jedním z těchto tří bytostí je Serafina Pekkala (Eva Greenová), královna kmene čarodějnic od jezera Enara, která Lyře pomůže pochopit význam role, již sehraje v nadcházející válce. „Serafina není klasická čarodějnice,“ vysvětluje Greenová, která nedávno zazářila ve filmech Casino Royale a Království nebeské. „Vůči Lyře působí Serafina velmi mateřským a výchovným dojmem. Její postava je poměrně záhadná a o to byla pro mě přitažlivější,“ dodává Greenová.
Druhým Lyřiným spolubojovníkem se stane texaský vzduchoplavec Lee Scoresby, představovaný Samem Elliottem. „Sam je neuvěřitelný tím, že přesně odpovídá představám, které mají lidé o kovbojovi,“ vysvětluje Philip Pullman. „Je to prošedivělý veterán, má bílý knír a oči, které vidí na kilometr daleko, a tak podobně. Dokáže být současně tvrdý a moudrý či nebezpečný a vřelý.“

Posledním Lyřiným spojencem je obrněný lední medvěd jménem Iorek Byrnison. „Když ho Lyra poprvé spatří, tak se pořádně vyděsí, protože je obrovský, silný a zraněný,“ popisuje Richards. „Jenže Lyra také ví, že její jedinou šancí je získat obrněného medvěda za svého spojence,“ dodává. Lyra nakonec nalezne v Iorekovi spřízněnou duši, na kterou se může bez obav kdykoli spolehnout. „Iorek je jedinou bytostí, které Lyra dovolí být lepší, než je ona sama,“ říká Richards. „Jedině u Iorka je Lyra ochotna akceptovat, že je větší, silnější a statečnější než ona. Lyra sice chápe i význam ostatních lidí, ale Yorek je jedinou bytostí vymykající se z jejího přesvědčení, že je nejlepší na světě,“ dodává.

Na filmu se dále jako herci podílel Ian McShaine, který propůjčil svůj hlas králi medvědů Ragnaru Sturlussonovi, Tom Courtenay, který představuje moudrého vodního člověka Fardera Corama, Simon McBurney v roli zlovolného Fra Pavla, Derek Jacobi v roli vyslance Magistera a Clare Higginsová jakožto náčelnice kmene vodních lidí Ma Costa.

Na polárním kruhu se Lyra znovu setkává s Rogerem, avšak způsobem, jaký opravdu nečekala. Lyra současně začíná pomalu tušit pravdu nejen o svém vlastním životě, ale i o celém světě a o lidech, kteří ji obklopují. Když se Lyře pomalu zjeví osud, bude muset použít veškerou svoji sílu, vůli i pomoc jí blízkých osob, aby našla způsob, jak samotný osud změnit.

„Lyra se vydá na cestu z relativního bezpečí svého oxfordského domova až na konec světa, na místo polární záře, kde hranice prostor mezi paralelními světy jsou velmi tenké,“ vysvětluje Chris Weitz. „Lyra absolvuje cestu od nevinnosti k poznání a moudrosti, a musí obstát před obrovskými fyzickými i emocionálními zkouškami, kterým bude během svého obrovského dobrodružství čelit. Jde až o typický mystický příběh o dívce, která se rozhodne podniknout něco velmi osobního, a to zachránit svého přítele Rogera, a jež teprve na místě určení zjistí, že záchranou Rogera možná zachrání nejen celý svůj svět, ale všechny existující světy,“ dodává.

„Jde o neuvěřitelně silný příběh o tom, jak těžké je být skutečnou lidskou bytostí,“ dodává Daniel Craig. „Ten film je také o dětství a o tom, že zážitky z dětství tvoří nejdůležitější část lidského života,“ dodává.

TEMNÉ ESENCE:
Design a lokace Zlatého kompasu
Během přípravy natáčení filmu, který měl být milníkem pro další vývoj filmové tvorby, dali režisér Weitz a jeho spolupracovníci dohromady tým umělců, techniků a řemeslníků, jejichž cílem bylo stvořit paralelní svět, ve kterém se odehrává příběh Zlatého kompasu.

Oskarem oceněný vedoucí výroby Dennis Gassner spolupracoval s Weitzem na koncepci všech klíčových scén počínaje školou v Oxfordu přes obrovské sněhové pláně dalekého severu tvořící domov ozbrojených medvědů, sofistikovaný Londýn paní Coulterové, uspěchaný severský přístav Trollesund až po ledový palác krále medvědů Ragnara Sturlussona a po Bolvangar, ve kterém Lyra nalezne unesené děti. Na přípravě projektu se podílely stovky lidí, kteří od základu vytvářeli úplně nový svět úžasné hloubky a šířky a kteří dokázali díky použití kombinace reálných a digitálních efektů stvořit symbiózu postav a jejich daemonů, fungující alethiometr – zlatý kompas z názvu příběhu, vzducholodě, vagóny, vzdušné přívozy, obrněné medvědy, nebeské mouchy, lodě, bárky a celý úžasný paralelní svět.

„Náš projekt je o překládání – překládání slov, kterým rozumíte, do slov v jiném nářečí,“ poznamenává Gassner. „Nakonec tedy budete sledovat jiný svět, který sice vypadá povědomě, ale i přesto je unikátní. Říkám tomu ‘přikládání’ – vezmete jeden prvek, zkombinujete ho s jiným prvkem a vytvoříte něco jiného. Vytváříte vlastně jakýsi hybrid nebo sloučeninu, a právě o tom je náš film z hlediska designu. Je o spojování myšlenek, konceptů a smyšlených i skutečných prostředí,“ dodává.

Gassner tak uváděl rozmanitý svět knihy v život společně se svým týmem, který tvořili umělečtí vědoucí Richard Johnson, Andrew Nicholson a Chris Lowe, autorka scény Anna Pinnocková, tvůrce dekorací Barry Gibbs a autor staveb Andrew Evans.

Při vytváření oxfordské Jordan College využil Gassner exteriéry existující architektury v Oxfordu, Greenwichi a Chathamu, jakož i interiéry postavené od základu ve sheppertonských studiích. „Oxford jsem poprvé navštívil s Philipem Pullmanem coby průvodcem, který znal univerzitu i město lépe než já,“ vzpomíná Gassner. „Čtenáři Pullmanových knih se k práci na našem projektu přidali hlavně právě proto, že milovali Pullmanovy knihy. S režisérem jsme se dlouho bavili o emocionální stavbě filmu a o tom, jak tuto stavbu zhmotnit v praxi.“

Některé scény byly kompletně natáčeny v domě jménem Hedsor House v Buckinghamshiru. „Využili jsme v podstatě pouze strukturu toho domu, a jinak jsme vše naprosto přetvořili podle našich potřeb tak, aby to odpovídalo námi vytvářenému světu,“ říká Gasser. Další klíčovou lokaci pro natáčení byl londýnský Park Lane Hotel, který tvořil pozadí scén v restauraci a salónu krásy.

Sheppertonská studia se proměnila v místo, kde byl natáčen pouze Zlatý kompas a které se zaplnilo obrovskými zvukotěsnými scénami zahrnujících umělecké oddělení, slévárnu na výrobu mosazných předmětů, továrnu na kostýmy a kanceláře, jakož i scénami plnými zelených obrazovek, vlajících lan a pečlivě připravených interiérů.

Ve slévárně bylo vytvořeno nespočet verzí tajemného filmového přístroje zvaného alethiometr. Alethiometr je „kus času, kus magnetu“, vysvětluje Gassner. „Ve skutečnosti jde o zhmotnění emoce. Dějiny času byly totiž z pohledu evoluce zcela unikátní, a tak jsme chtěli vytvořit kus magnetu, který by tvořil součást rodiny času,“ dodává.

Pullman vzal Gassnera do Muzea mechaniky, aby mu ukázal některé předměty, jež mu byly inspirací při psaní knihy. „Alethiometr je ve své podstatě kombinací všech těchto předmětů,“ vysvětluje autor scény. „Mnoho lidí v našem týmu pracovalo na funkční symbolice filmu a na tom, aby jí Lyra správně užívala. Symbolika se tak stala jedním z kamínků celé mozaiky filmu. Naším úkolem bylo zajistit, aby každý kamínek z této mozaiky byl na správném místě,“ říká.

Předměty byly nejprve vymodelovány počítačem a následně nahrubo vyřezány prototypem přístroje, který vytvořil model dle trojrozměrných dat z počítače. Tento model byl následně vyčištěn, ořezán, poleptán a pokreslen s různými úrovněmi detailů. „Některé předměty bylo nutné číst, jiné byly pouze někde odhozeny nebo je Lyra nesla ve své tašce,“ říká tvůrce dekorací Barry Gibbs. „Naprosto přesné musely být například na předmětu vyryté alchymické značky, a tak jsme se obrátili na rytce,“ vysvětluje Gibbs.

Podobně i brnění medvěda bylo odlito ve slévárně poté, co byli medvědi i jejich brnění nejprve vytesání do soch životní velikosti, které byly následně naskenovány do počítače. Podobné makety byly vytvořeny i pro každého z daemonů, počínaje Lyřiným Pantíkem až po zlatého opičáka paní Coulterové. Jedinou výjimkou byly daemoni – psi, představovaní vycvičenými psími herci.

Vytváření předmětů paralelního světa představovalo pro Gassnera a jeho tým „novou, zajímavou, vzrušující a stimulující práci, a to obzvláště díky spolupráci s mladou herečkou představující Lyru, která se vydala do světa na cesty.“

Ruth Meyersová, která byla dvakrát nominovaná na Oskara a která byla podepsána mimo jiné i pod snímkem L. A. Přísně tajné, úzce spolupracovala s režisérem Weitzem a s Gassnerem na kostýmech, které jsou zcela neobvyklé a současně typické pro Lyřin svět. „ S Chrisem Weitzem jsme se bavili o hře s látkami, aby věci nebylo úplně jednoduché poznat,“ popisuje. „A tak jsme kreslili, tiskli a barvili, abychom vytvořili unikátní látky. Vodním lidem jsme chtěli dodat určitý etnický nádech, aby bylo na první pohled vidět, že pocházejí z řady různých míst. U paní Coulterové jsme se inspirovali nejpůvabnější dobou z hlediska oblékání, a vzorem nám proto byly filmové hvězdy 30. a 40. let. A tak se postupně vyvinuly všechny kostýmy,“ dodává.

Šaty čarodějnické královny Serafiny Pekkaly tak vyvolávaly dojem chaosu, zatímco oděv vyslance Magisteria naopak demonstroval autoritu v rámci Lyřina světa. Ostatně i Lyřiny kostýmy reflektovaly její postupnou proměnu a sebeuvědomění, počínaje oblečením mladé rošťačky v úvodu filmu přes nový styl vytvořeny paní Coulterovou až po oblečení, které má na sobě při cestě na sever.

Chápajícího a znalého spolupracovníka nalezla Ruth Meyersová v samotném režisérovi Weitzovi. „Chris měl velmi promyšlené a inteligentní představy o vzhledu filmu,“ poznamenává Meyersová. „Byl současně prvním režisérem se kterými jsem kdy pracovala, jemuž bylo možné předhodit doopravdy nezvyklé náměty, které dokázal zásluhou svého širokého rozhledu vždy nějakým způsobem uchopit. Práci s ním jsem si vysloveně užívala,“ dodává Meyersová.

„Ruth odvedla nádhernou práci,“ říká Weitz. „Chtěl jsem, aby výsledné kostýmy působily tak, jako kdybyste vzali nejkrásnější šaty každé éry a určitým způsobem je pootočili a vytvořili z nich jakýsi hybrid. Práce odvedená Ruth byla dotažená do nejmenších detailů a vše dohromady žilo a zapadalo do sebe,“ dodává.

Protože v podstatě všechny dekorace, předměty a kostýmy musely být od základu vytvořeny jako nové, nechala je Meyersová vyrábět přímo v sheppertonských studiích. „Naší jedinou možností bylo dělat vše na místě v našem uměleckém oddělení ve spolupráci s dílnou,“ vzpomíná Meyersová.

Make-up a vlasový styling měl na starosti držitel Oskara za Pána prstenů Peter King, který měl dostatek zkušeností potřebných k vytvoření správného vzhledu různých postav obývajících paralelní světy.

SVĚTLA SEVERU:
Kamera a vizuální efekty ve Zlatém kompasu
Vizuální paleta Zlatého kompasu odrážela od samého počátku filmu různé nálady, které se postupně jemně proměňovaly v závislosti na jednotlivých fázích Lyřiny cesty. Kameru měl na starosti držitel ceny Emmy a nominace BAFTA za snímek Shackleton Henry Braham, který se ve spolupráci s Weitzem snažil sladit obrovská plátna s jemnou psychologií postav v jednotlivých scénách.

„Na začátku filmu jsou jeho barvy bohaté, zlaté a teplé,“ popisuje Braham. „Nacházíme se v paralelním světě, kde noc i měsíc jsou zlaté, a ne stříbřitě modré, jako tomu je v oxfordském světě,“ dodává.

V Londýně Lyru omráčí dramatická změna scény oproti Oxfordu. „Lyra se vydá na fantastickou cestu do jiskřivého a svůdného Londýna za paní Coulterovou,“ vysvětluje Braham. „Skutečná londýnská světla jsme trochu upravili, aby působila běleji a mrazivěji. Jakmile ale Lyra uteče paní Coulterové, získá noční Londýn v našem paralelním světe mnohem zelenější barvu,“ doplňuje.

Jak Lyra postupně míří na sever, získává krajina krok za krokem „odstíny chladných barev v podobě stříbrné a modré, jež odrážejí romantickou podobu severu,“ popisuje Braham. „Strávil jsem určitý čas na věčném arktickém ledu a jde o nádherná místa. V ledu můžete nalézt spousty různých barev,“ dodává.

Plánování nejdůležitějších vizuálních efektů bylo zahrnuto již do produkčního plánu, takže jejich testování mohlo začít ještě před samotným natáčením. „Rozhodnutí jak a proč jednotlivé efekty realizovat jsme samozřejmě dělali až mnohem později,“ vzpomíná Braham. „Některé scény vyžadovaly obrovské množství kreslených efektů, a tak nám previzualizace umožnily udržet jednotný rámec,“ dodává.

Komplexní realizaci vizuálních efektů svěřil Weitz Michaelu Finkovi a jeho vedoucí vizuálních efektů Susan MacLeodové. Na přípravě filmu dále v rozsáhlé míře spolupracovaly i následující tři společnosti: britské Cinesite a Framestore a americké Rhythm & Hues. Tvůrce vizuálních efektů ve společnosti Cinesite Sue Roweová, Ben Morris ze společnosti Framestore CFC a Bill Westenhofer ze společnosti Rhythm & Hues společně s jejich týmy tvořili až 40 záběrů každý týden, a to od počátku natáčení až do závěrečného střihu.

Gassner, Braham a Weitz úzce spolupracovali s tvůrci vizuálních efektů, aby byla vytvořena hladká symbióza mezi reálně natáčenými scénami a živou akcí na straně jedné a digitálními efekty na straně druhé. „Měl jsem dostatek prostoru ke změnám, které si vyprávění příběhu vyžadovalo,“ vzpomíná Weitz. „Pro Mikea a jeho tým nebylo nic nemožné. Jejich flexibilita a vynalézavost během natáčení byly úžasné,“ dodává.

Po počáteční fázi příprav filmu a dokončení storyboardů byly připraveny animace s cílem vytvořit rámec pro jednotlivé scény tak, aby bylo následně možné správně vymyslet a poskládat vizuální efekty. „Zlatý kompas je největší a nejkomplexnější film, na jakém jsem zatím pracoval,“ poznamenává Fink. „Trvalo mi 30 let, než jsem přišel na to, jak takový film natočit,“ dodává.

„Největší výzvou pro nás byly davové scény s lidmi i daemony,“ vzpomíná Weitz. „Tyhle scény by nešly natočit se živými zvířaty, protože daemoni se nechovají stejně jako naši zvířecí miláčci – tvoří totiž aktivní součást člověka, kterého doprovázejí.“ Nejviditelnějšími a současně nejčastěji se vyskytujícími postavami stvořenými pomocí vizuálních efektů byli dva hrdinové, kteří nejsou lidmi – Lyřin daemon Pantík, který má stejně jako děti mnoho různých podob, a Iorek Byrnison, obrněný lední medvěd.

Experti ze společnosti Rhytm and Hues měli na starosti animace daemonů a úpravy scén pro jejich interakci s lidskými herci. „Musíte vědět, jak je digitálně animovaná postava velká, kolik váží a jak se pohybuje a to vše musíte sdělit hercům a musíte také najít vhodnou náhradu, ať už je to zelená ponožka nebo loutka poletující ve vzduchu,“ vysvětluje Bill Westenhoffer ze společnosti Rhytm and Hues. „Naprosto skvělý byl opičák paní Coulterové. Naopak Pandík byl náročný, protože pořád skáče všude kolem. Chtěli jsme, aby se to odráželo v jeho postavě, takže když náš loutkař zastupoval Pandíka, mohli herci naživo vidět, jak se bude jejich daemon ve výsledné podobě filmu chovat.“

Podobně zásadní bylo i ztvárnění klíčové postavy Ioreka Byrnisona. „Nešlo o běžného ledního medvěda, nýbrž o medvěda jménem Panserbjørne, který je obrněný a mluví,“ poznamenává Fink. „Když jsme kreslili každou jeho část, ať již během chůze po fjordech s Lyrou na zádech, během boje nebo při poklidném rozhovoru, vždy jsme dbali na to, aby jeho svaly, jeho výraz i každý jednotlivý pohyb byly naprosto unikátní pro jeho postavu v daném okamžiku,“ vysvětluje Fink.

V průběhu natáčení se Fink a jeho tým soustředili primárně na nejdůležitější úkol těchto digitálních postav – na herecký výkon. „Digitální ‘herci’ musejí své postavy odehrát úplně stejně kvalitně jako živí herci,“ vysvětluje Fink. „Musíte zapomenout na všechny technické vymoženosti jakými byly kůže, brnění, drápy nebo špína za drápy, protože nejdůležitější na těchto postavách je stejně zachycení jejich emocí,“ dodává.

Veškeré scény byly postupně sestříhány během produkce a post-produkce veteránkou filmového střihu Annou V. Coatesovou, držitelkou Oskara za film Davida Leana ze 60. let Lawrence z Arábie pracující dodnes i přes požehnaný věk 80 let. „Lawrence z Arábie považuji za nejúžasnější film všech dob. Už z tohoto důvodu jsem vždy toužil pracovat s Annou Coatesovou,“ říká Weitz. „Shodou náhod se jí líbily Pulmanovy romány. Pro mě to bylo fantastické – měl jsem možnost pracovat s jednou z největších postav světového střihu všech dob. Anne přinesla našemu filmu obrovské bohatství zkušeností v oblasti vyprávění příběhů. Je velmi rychlá a výborně rozumí vizuálním efektům,“ dodává.

Konečný výsledek zcela zaskočil i skalní fanoušky knih. „Výsledný film přesně odpovídá tomu, jak jsem si příběhy vždy představoval,“ říká Daniel Craig. „Film je skvělým důkazem Chrisova nadšení, práce jeho týmu a univerzální kvality Philipovy předlohy, díky které bylo možné jeho svět oživit do takto ohromující a soudržné podoby,“ doplňuje Craig.


DAEMONI A PRACH:
Jazyk Zlatého kompasu

Alethiometer
Přístroj, který odpovídá pravdivě na všechny otázky, které má v hlavě jeho uživatel.
Anbarická energie
Druh elektrické energie používané v Lyřině světě.

Bolvangar
Experimentální stanice na severu, kde Vrahouni ukrývají jimi unesené děti.

Daemon (vyslovuj dýmon)
Duše každého člověka je doprovázena jeho zvířecím souputníkem. V dětství se daemoni mění a odrážejí tak neustále se proměňující dětskou duši. V dospělosti získá daemon definitivně podobu jednoho zvířete, které nejlépe reflektuje povahu jeho lidského souputníka.

Prach
Mystické částečky, které se nejvíce koncentrují za polárním kruhem.

Vrahouni
Posluhovači Všeobecné obětní rady, kteří zodpovídají za mizení dětí po celé zemi.

Romuni
Kočovný kmen podobný cikánům, kteří kočuje po vodě na lodích.

Oddělení
Proces oddělení člověka od jeho daemona.

Jordan College
Prosperující škola v Lyřině Oxfordu, které je centrem experimentální teologie.

Magisterium
Rada tvořící jádro vlády v Lyřině světě. V současnosti upevňuje svoji kontrolu nad lidmi a ve snaze eliminovat svobodnou vůli vyhodnotí výzkumy Lorda Asriela jako herezi.

Světla Severu (Aurora Borealis)
Bouře malých částeček a intenzivní solární záře tvořící světélkující radiaci za polárním kruhem. Lord Asriel věří, že Světla Severu zakrývají obrovské město na nebesích.

Sever
Nádherné, rozmanité a nebezpečné místo, které je domovem obrněných medvědů, pohanů, čarodějnic a nespočtu dalších stvoření. Lord Asriel Prach a jiný svět vyfotografoval ze své předsunuté hlídky na Severu.

Panserbjørne
Obrnění medvědi žijící v severní části Špicberk. I když nejsou považování za daemony, vytvářejí speciální brnění, které srovnávají s vlastními dušemi.

Photogram
Druh fotografie

Samojedi
Severští lovci, kteří unesou Lyru do Bolvangaru.

Špiónské mušky
Malý mechanizovaný hmyz údajně vytvořený kombinací robotů a zajatých duší.

Špicberky
Chladný a drsný severský region obývaný obrněnými medvědy.

Tataři
Bojovní lidé žijící na severu.

Čarodějky
Ženy cestující vzduchem a žijící stovky let.