zavřít

Dlouhý popis filmu

Když scenárista a romanopisec Mark Spragg dokončil své paměti, pustil se se svou manželkou a kolegyní Virginií do rozpracování filmového příběhu, jehož tématem by bylo odpuštění. Na samém počátku inspirovala manžele Spraggovy krajina v okolí jejich domu. Divoká příroda poblíž Yellowstoneského národního parku. Zaujala je představa staršího muže, na kterého doléhá dlouhý život a těžká farmářská práce. Ty ho učinily moudřejším vůči věcem života, i když ne chápavějším k problémům ostatních. Virginia, bývalá terapeutka, přidala téma žen týraných partnery a hledajících zoufale a často také opakovaně východisko ze situace, která zpravidla vyžaduje radikální řešení. Do příběhu se nakonec dostal i medvěd potulující se poblíž domu Spraggových... Když agent Marka a Virginie kontaktoval producentku Kelliann Ladd, projevila o projekt zájem spolu s otcem Alanem Laddem. Od počátku si byla jistá, že pro silné rodinné drama o odpuštění plné poezie a lidské vřelosti je ideálním režisérem Lasse Hallström (nominace na Oscara za Pravidla moštárny/The Cider House Rules, 1999).

Režiséra zaujaly především pečlivě prokreslené, svébytné charaktery a motiv nefunkční rodiny. Na scénáři se mu líbilo i to, že nejde jen o typické rodinné drama, ale o příběh nabitý velkým vnitřním napětím. Příběh pro něho nabízel po emocionální stránce situaci, která sice vychází z konkrétního kulturního okruhu, ale je srozumitelná kdekoli na světě. Také producent Leslie Holleran byl přesvědčen, že právě takový druh příběhu umí Hallström znamenitě vyprávět. Tvůrce zaujal vztah Einara a Mitche, kteří si zakládají na své mužnosti a opírají se spíš o činy než o slova, ale mají k sobě velmi blízko. Od tohoto vztahu mohli autoři začít odvíjet životy dalších postav. Od počátku bylo zřejmé, jakou důležitost bude mít v tomto případě herecké obsazení. O Robertu Redfordovi, Jennifer Lopez a Morganu Freemanovi začal Hallström uvažovat okamžitě. Navíc se mu povedlo najít ideální představitelku mladé Griff, Beccu Gardner. Pro Roberta Redforda bylo pochopitelné, že jeho hrdina se bude podobat těm farmářům žijícím na Západě, kteří žijí staromódním způsobem, v těsné vazbě na půdu a roční období, ale jen ve vlažném vztahu k technice a modernímu způsobu života. Vedle možnosti ztvárnit postavu, jíž hluboce rozuměl a přitahovala ho, lákala Redforda také spolupráce s Hallströmem. On byl podle něj přesně tím druhem režiséra, který mu pomůže vytvořit postavu osamělého stárnoucího muže, který celý život těžce pracoval, moc toho nenamluví, ale opírá se v každém svém skutku o pevný kodex cti. Ten se hlásí ke slovu v okamžicích, kdy samotář Einar opouští své útočiště na ranči, ocitá se mezi lidmi ve vesnici a musí řešit problémy, které taková setkání přinášejí. Zlom v hrdinově životě přichází v okamžiku, kdy se bez varování a bez pozvání objeví snacha s dcerkou. Einar celé roky udržoval pevný vztah jen s Mitchem a jeho mužský svět se nyní ocitá v bezprostředním ohrožení. Důležitým motivem vyprávění je také toulavý medvěd, který jednoho dne přichází do blízkosti lidských obydlí a kterého Einar málem zastřelí, protože kdysi zmrzačil Mitche. Měřítkem změn, které se s hrdinou udály, je právě vztah k divokému, nebezpečnému zvířeti. Když se s ním po čase setkává znovu, je už docela jiným člověkem než předtím. Zná hodnoty svobody, soucitu a odpuštění.

Podle producenta Hollerana je hlavní hrdina Einar mužem, kterého zformoval letitý pobyt v přírodě a kontakt s půdou. Cítí se proto trochu nejistý v současném “politicky korektním” světě. Je to zároveň muž, kterého hluboce zasáhla smrt milovaného syna, z níž nespravedlivě viní snachu. To celá dlouhá léta ovlivňuje jeho vztah k rodině i jeho samotářský způsob existence. Základem pro filmový vztah Einara a Mitche se stalo přátelství, které Redford a Morgan Freeman uzavřeli v době, kdy spolu natáčeli vězeňské drama Brubaker (Brubaker, režie Stuart Rosenberg, 1980). V něm se tehdy málo známý Freeman objevil ve své první větší roli. Redford přivítal možnost znovu se po pětadvaceti letech sejít před kamerou a vyzkoušet, jak se jim bude společně hrát. Podle Hallströma to byl fantastický zážitek pro celý štáb. Morgan Freeman navíc dostal znamenitou příležitost zobrazit muže, který prochází velkým fyzickým utrpením, ale dokáže si navzdory tomu udržet nadhled a vidět i dobré stránky života. Oba muži jsou poznamenáni těžkým zraněním, jeden na duši a druhý na těle (přesvědčivé protetické pomůcky pro Freemana navrhl autor maskérských efektů a držitel Oscara za Draculu (Dracula, režie Francis Ford Coppola, 1992) Matthew W. Mungle). Ulehčit život a pomoci najít smíření jim ovšem může jen někdo třetí. Podle Freemana, je daná situace jen odrazovým můstkem pro vyprávění o tom, jak a do jaké míry se lidé dovedou změnit, když po tom opravdu zatouží. Podobně na tom byla i Jennifer Lopez, která se po prvním přečtení scénáře do své postavy okamžitě zamilovala. V jejím případě byla důležitá naprostá důvěra k režisérovi, jehož práci obdivuje. Charakter Jean ji totiž donutil odhalit mnoho ze sebe. Herečka proto byla ráda, že se mohla opřít o Hallströmovo vedení i o své herecké kolegy. Jean je citlivá, silná a vášnivá žena, která musí platit za špatné rozhodnutí, kterým způsobila potíže sobě i milované dceři. Je dobrou matkou, ale vybrala si na základě tělesné přitažlivosti nesprávného muže. V okamžiku, kdy jí situace definitivně přeroste přes hlavu, právě díky dceři dokáže pochopit, že už vztah s Garym nemůže déle snášet. Útěk a hledání nového útočiště je přirozenou reakcí ženy, která se nakonec dokáže rozhodnout správně a vytvořit pro svou rodinu bezpečný domov. Je ochotna vrátit se do míst, kam už nikdy nechtěla vkročit – na ranč svého tchána, se kterým se dlouho odmítala vidět a ke kterému ji poutá složitý a bolestně nejednoznačný vztah. Najít cestu zpět k Einarovu srdci a vyjasnit si vlastní postoje k tomuto přísnému, zamlklému a navenek nevlídnému muži pomůže Jean právě dcerka.

Griff (Becca Gardner) nechápe všechnu složitost vztahů mezi dospělými kolem sebe, cítí však, jak těžké bylo pro její matku opustit milence a vrátit se na ranč, s nímž je spojeno tolik dobrých i zlých vzpomínek a poblíž nějž je pohřben její nikdy nepoznaný otec. Dívenka tuší, že dědeček Einar za strohým, sebevědomým vystupováním skrývá těžké trauma a touhu po smíření a dokáže se mu přirozeným způsobem přiblížit. Navzdory předčasné citové zralosti má v sobě Griff i velkou dávku nevinnosti a dětskosti, takže tvoří protiváhu ke své velmi ženské, složité matce. Griff zažila po matčině boku těžké chvíle, ale dokáže se odpoutat od minulosti a najít si čistý a spontánní vztah k novému prostředí, ve kterém se ocitla. Pomáhá jí v tom vztah ke zvířatům, která dědeček chová. Právě díky nim s Einarem navazuje první kontakty. Zároveň vycítí i osamělost Mitche, který je upoután na lůžko a navzdory Einarově starostlivé péči touží po společnosti a nových dojmech. Právě ty mu spontánní, citlivá a přemýšlivá dívka dokáže nabídnout. Podle producentů byla Becca Gardner ideální představitelkou Griff, protože je schopná vyjadřovat své pocity jednoduše a přitom působivě. Kvality třináctileté Beccy si nemohl vedle Lopez vynachválit ani Robert Redford. Důvěrný profesionální vztah navázala i s režisérem Hallströmem, který má s dětskými postavami ve svých filmech bohaté zkušenosti. Protože je s nezletilými herci zvyklý pracovat stejně jako s dospělými, dostalo se jí stejného respektu a pozornosti jako hvězdným kolegům. Natáčení se tak odehrávalo v atmosféře důvěry, uvolněnosti a chuti zkoušet všechno, co bylo v souladu s charaktery postav a co ve scénáři našlo pouhý základ pro svobodnou improvizaci. Další důležitou postavou vyprávění se stal šerif Crane Curtis, v němž Jean nachází oporu jako ve svém možném příštím životním partnerovi. Postavu muže, který Jean poskytne příležitost začít nový život, aniž by přestal respektovat Einara jako muže, jenž v městečku svým způsobem určuje, co je správné, ztvárnil Josh Lucas. Lucase, který momentálně dokončil remake slavného katastrofického dramatu Dobrodružství Poseidonu - Poseidon (Poseidon, režie Wolfgang Petersen, 2006), známe i z filmů Přežít (Alive, režie Frank Marshall, 1993), Americké psycho (American Psycho, režie Mary Harronová, 2000), Čistá duše (A Beautiful Mind, režie Ron Howard, 2001), Hulk (Hulk, režie Ang Lee, 2003) nebo Stealth – Přísně tajné (Stealth, režie Rob Cohen, 2005). V protikladu ke svému kolegovi zdůraznil Damian Lewis v roli Jeanina bývalého milence Garyho bezohlednost a sebestřednost, která ho přivede do nového prostředí, kde se pokouší uplatnit zažité násilnické chování. Gary je v Lewisově podání především mužem, jež se změnil vinou lásky k ženě, kterou nedokáže respektovat. Je přesto skutečným charakterem. Ztrátou sebekontroly ovšem nakonec přichází o sympatie.

Lewise proslavila role majora Winterse v desetidílné minisérii HBO Bratrstvo neohrožených (Band of Brothers, 2001). V seriálu Sága rodu Forsythů (The Fortythe Saga, 2002) televizní spolčenosti BBC ztvárnil roli Soamese. Po boku Morgana Freemna se objevil ve sci-fi hororu Pavučina snů (Dreamcatcher, režie Lawrence Kasdan, 2003). Galerii silných ženských postav ve filmu doplňuje Niny v podání úspěšné televizní, divadelní a filmové herečky Camryn Manheim. Jde o stárnoucí ženu, která dokáže najít pochopení pro situaci Jean a poskytnout jí práci i útočiště ve své restauraci, přestože má ve vztahu k tíživé minulosti dost vlastních problémů. Manheim známe například z filmů Scary Movie 3 (Scary Movie 3, režie David Zucker, 2003) nebo Temné vody (Dark Water, režie Walter Salles, 2005). Důležitým “hercem” ve filmu se stal i tříletý medvěd Bart II, který dostal jméno po svém předchůdci, osvědčeném filmovém veteránovi Bartovi. Podle svého trenéra Douga Seuse se chlupatý debutant dokonale osvědčil. Nebyl přitom jen ozdobou krajiny, ale symbolickou součástí vyprávění. Podobně jako někteří z hrdinů se totiž ocitl v zajetí, kde živoří a pomalu hyne. Teprve díky úsilí jiných se dostává na svobodu a může dát průchod svým přirozeným instinktům. Dokonce i Robert Redford, který byl po vážné kolizi před několika lety přesvědčen, že s medvědy už nikdy nebude pracovat, musel přiznat, že pro něj dobře cvičené zvíře nepředstavovalo žádný problém. Rodinná atmosféra se během natáčení budovala také díky tomu, že má režisér ve zvyku pracovat opakovaně se stejnými členy štábu. Patří mezi ně kameraman Oliver Stapleton a výtvarník David Gropman (spolupracovali mimo jiné na filmech Pravidla moštárny/The Cider House Rules, 1999 nebo Ostrovní zprávy /The Shipping News, 2001). Gropman, který s Hallströmem pracuje už popáté (za jeho Čokoládu /Chocolat, získal nominaci na cenu BAFTA 2000), soudí, že ho s režisérem dnes spojují stejné instinkty, estetika a styl. Stačí na počátku naznačit, kterým směrem se chtějí ubírat a on a jeho kolegové okamžitě začnou rozvíjet nápady, jež jsou už většinou bezpečným základem pro práci. Při četbě scénáře filmu Žít po svém mu bylo jasné, že půjde o vztahy mezi postavami a o jejich hledání rodiny a domova. Středobodem vyprávění se stal Einarův ranč.

Místo Wyomingu, kde se vyprávění odehrává, dobře posloužil venkovský objekt poblíž městečka Kamloops v Britské Kolumbii. Podle Gropmana dům pomáhal znamenitě dotvářet hrdinův charakter a po drobných úpravách mohl dobře posloužit jako stavba vyjadřující samotného ducha příběhu. Režisér posléze zjistil, že stavení donedávna obýval muž podobný hrdinovi filmu: žil zde 60 let a zemřel tři dny před svými stými narozeninami. Městečko Ashcroft zase posloužilo jako filmová Ishawooa obklopená ze všech stran krásnou, vnitřně dramatickou pouštní krajinou. Při vytváření venkovského, lehce omšelého charakteru ranče a městečka, se autoři inspirovali starými černobílými fotografiemi venkovského života ve Wyomingu, jimž přizpůsobili uměřenou barevnou paletu filmu.

Stručný popis filmu