Zoe žije bohatým životem – má skvělé přátele, dobrou práci a skvělý vztah s babičkou, která ji vychovala. Ale jak se zvolna blíží čtyřicáté narozeniny, uvědomuje si, že jediná věc, která se jí zatím vyhýbala – muž snů – se možná nikdy nemusí objevit. Rozhodne se realizovat svůj rodinný sen na vlastní pěst a objedná se k umělému oplodnění. Jak už to bývá, jen chvíli poté narazí na muže, který by se oním vysněným partnerem zřejmě mohl stát.

To, že se na scéně objeví Stan, pan Dokonalý, Zoe zcela vyvede z míry a veškeré její plány se zbortí. To vede ke vzniku celé řady komických situací, nejen na základě okolností samotných, ale také na základě toho, jak moc se od sebe oba liší.

„Zoe všechno plánuje dopředu,“ vysvětluje Jennifer Lopez, která Zoe ztvárnila. „Rozhodne se, že je na čase si pořídit dítě a začne jednat. Stan je oproti tomu mnohem bezstarostnější. Nežije svůj vysněný život (patří mu stánek se sýry na newyorském tržišti), ale příliš se tím nezabývá. Nerad myslí na budoucnost a rozhodně nemá rád závazky.“

Scenáristka Kate Angelo přišla s nápadem na tento příběh v době, kdy sledovala, jak se její přítelkyně vypořádávají s problémy ženského života po třicítce. „Zcela jednoznačně tu máme biologické hodiny, které odtikávají. A pokud dospějete do určitého věku, aniž byste potkaly toho pravého, musíte začít zvažovat jiné možnosti, pokud chcete mít rodinu.“

Producent Todd Black (který je producentem filmu společně se Stevem Tischem a Jasonem Blumenthalem) přišel se scénářem za Amy Baer, prezidentkou a CEO CBS Films. Sílu tohoto materiálu přičítá především tomu, s jakou dovedností je Angelo schopna pochopit, co je na dané scéně opravdu zábavné, ale také jejímu nezdolnému úsilí, aby scénář o něčem byl. „Píše se rok 2010 a lidské životy neprobíhají jasně definovaným způsobem – nemusíte se nejprve vdát či oženit a teprve potom mít děti,“ podotýká Black. „Náš film se tuhle skutečnost pokouší lidem sdělit velice zábavným a krásným způsobem.“

„Scénář mě rozhodně velice oslovil, vzhledem k tomu, že jsem se před nedávnem poprvé sama stala matkou,“ prozrazuje Lopez. „Všechny ty vtípky o těhotenství a s tím související únavou, neukojitelným hladem a hormonálních změnách, to vše jsem opravdu velice dobře chápala.“

Black si vzpomíná na to, jak tvůrcům filmu hned po prvním setkání s Lopez došlo, že je pro roli Zoe naprosto dokonalá. „Doslova se stala Zoe a scénář dokonale chápala. Byla schopna pochopit vtipnost postavy, která se chystá stát matkou, i vtip toho, že se současně v té době v jejím životě objevil nový milenec,“ popisuje Black. „Je to všeobecně velice dobrá herečka. Povětšinou narážíte na herce, kteří jsou dobří pouze v dramatech nebo v komediích. Velice zřídka najdete někoho, kdo dokáže kvalitně zprostředkovat obojí.“

Na režiséra Alana Poula, který v poslední době produkoval a režíroval televizní hity jako Swingtown nebo Odpočívej v pokoji, udělalo obzvlášť velký dojem odhodlání, s jakým se Lopez chopila fyzické komedie. „Jennifer má nevšední dar, dokáže po stránce fyzického humoru – grotesky – zajít velice daleko, a přitom současně zachovat uvěřitelnost své postavy.“ Tento talent například dokonale demonstruje ve scéně, v níž Zoe nedokáže odolat touze jíst hovězí maso za pomoci dvou plátků chleba místo příboru.

Když přišla řada na obsazení role Stana, vydali se tvůrci filmu hledat někoho neokoukaného – někoho, kdo je sexy, zábavný, silný a přesto zranitelný. Čekal je náročný úkol najít někoho, kdo by tomu všemu odpovídal, ale jakmile se sešli s australským hercem Alexem O'Loughlinem, věděli, že mají svého vytouženého Stana.

„Ve chvíli, kdy jsme je scénář nechali společně předčítat, to bylo v místnosti doslova hmatatelné – hodili se k sobě naprosto dokonale,“ vysvětluje Black. „Alex byl navíc skvěle připravený. Chápal, co je na té které scéně vtipného a nebál se ji posunout tak daleko, jak to jen šlo. Pro producenta je velice vzrušující potkat někoho docela nového. Jsem hrdý a nemohu se dočkat toho, jak se bude jeho kariéra vyvíjet. Myslím, že z něj bude velká filmová hvězda.“

O'Loughlin si vychutnával svou první zásadní filmovou roli. „Herecký i tvůrčí štáb byl skvělý a jde o velice slušný scénář. Navíc hrát po boku Jennifer bylo ohromné. Skvěle jsem se bavil.“

Jakmile byly obsazeny obě hlavní role, bylo na čase postarat se i ty vedlejší, kterých je ve filmu celá řada a jsou velice rozmanité.

„Když natáčíte romantickou komedii, soustředíte se převážně na hlavní protagonisty, ale pro diváky je důležité, abyste hrdiny filmu obklopili zajímavými vedlejšími postavami,“ podotýká Poul. „Když se tyto postavy na plátně objeví, měli by být pro diváka vítaným rozptýlením.“

Jednou z významných vedlejších postav snímku je Mona, Zoeina nejlepší kamarádka. Michaela Watkins, která má s komediálním žánrem bohaté zkušenosti, vysvětluje, že Mona je trochu drzá a velice přímočará kamarádka, která vše podává bez obalu. Je také matkou a velice jasně Zoe informuje o tom, co by měla očekávat, až bude v očekávání.

Watkins, která se před nedávnem prosadila v pořadu Saturday Night Live, přiznává, že ve scénáři existuje specifická věc, která ji přiměla roli Mony vzít. „Během jejich první společné scény říká Mona Zoe, že by rozhodně neměla po dětech toužit a že jí ukáže svou vagínu, aby jí to jasně demonstrovala. V tu chvíli jsem věděla, že tuhle roli prostě hrát chci!“

Navzdory Moniným důkazům Zoe ve svých plánech pokračuje a dokonce se pokouší získat jako potenciálního dárce spermatu svého přítele a zaměstnance svého zverimexu Clivea, kterého si zahrál Eric Christian Olsen. „Clive odmítne, protože je mladý a má v plánu spát ještě se spoustou žen,“ vysvětluje Olsen.

Další pracovnicí Zoeina zverimexu a současně její kamarádkou je Daphne, kterou si zahrála herečka Noureen DeWulf. DeWulf svou postavu popisuje jako „mírně kašťovou“.

Zoeini přátelé jsou pro ni sice jako rodina, ale nejblíže má ke své babičce Naně, která ji vychovává od útlého věku poté, co Zoe zemřeli rodiče. Smrt Zoeiny matky byla jak pro Zoe, tak pro Nanu velice zásadní událostí, která je v milostném životě zdržela o řadu let. Obě se až příliš dlouho snažily žít minulostí. Nanu hraje významná divadelní herečka a televizní legenda Linda Lavin.

„Málokdy narazíte na scénář, v němž není starší žena pouhým původcem vtipů, ze které si ostatní dělají legraci, nebo si ji ze sebe dělá i ona sama,“ soudí Lavin. „Tahle role se mi moc líbila. Zahrála jsem si tu velice rozumnou postavu, která je zábavná a má všech pět pohromadě.“

Ve filmu se objevuje i další televizní ikona, Tom Bosley. Představuje Arthura, muže, který si získal Naninu pozornost. Jejich svatba po dvaadvacetiletém zasnoubení zdůrazňuje Nanino rozhodnutí změnit se a je jednou z nejzábavnějších částí celého filmu.

Pestrou paletu vedlejších postav uzavírají Anthony Anderson coby otec, kterého Stan potká v Central Parku a dozví se od něj upřímné zhodnocení toho, jaké je být otcem, Melissa McCarthy v roli Carol, vedoucí spolku svobodných matek, která každou schůzku uvádí dramaticky podaným chvalozpěvem na krásu procesu zrození, Maribeth Monroe coby Lori, členka tohoto spolku, jejíž tradiční vodní porod jsou ke svému zděšení Zoe a Stan nuceni sledovat, Danneel Harris v roli Olivie, Stanovy bývalé partnerky, a komik Robert Klein coby dr. Harris, který má na starosti Zoeino umělé oplodnění.

„Když jsem si scénář četl, pořád jsem se smál, což se nestává často,“ vzpomíná Poul. „A na konci jsem se rozplakal. Říkal jsem si, že pokud dokážu do filmu přenést byť jen tři čtvrtiny tohoto zážitku, půjde o velice uspokojivý film.“

Poul ocenil to, že se scénář snaží ukázat, jakým způsobem staví moderní společnost tradiční schéma dvoření, lásky, manželství a rodičovství na hlavu. Současně byl nadšený z toho, že si Zoe zahraje Jennifer Lopez (když Poul scénář získal, pracovala na jiných projektech). Jelikož měl k dispozici výtečný scénář a skvělou herečku, neváhal se k projektu zavázat.

„Alan byl darem od Boha,“ pochvaluje si Black. „Je jedním z nejlepších režisérů, se kterými jsem kdy spolupracoval. Hned na první schůzce nám vysvětlil, jaký film hodlá natočit, a od té doby se své vize stále držel.“

V základech mu šlo o to, aby vytvořil moderní romantickou komedii. Za tímto účelem se rozhodl využít každé příležitosti k tomu, aby zdůraznil vše, co dle jeho slov zastupuje „moderní komediální výraz.“

Poul ihned připomíná také to, že scénář Kate Angelo sympatickým způsobem vyvažuje klasické prvky romantických komedií. Pravděpodobně nejvýraznějším příkladem je energie mezi Zoe a Stanem, kterou Poul přirovnává k věhlasnému spojení Hepburn a Tracyho, jejichž inteligentní slovní přestřelky a napětí mezi nimi se staly pro tento žánr legendárními. „Od chvíle, kdy se Zoein a Stanův vesmír střetnou tím, že se oba pokusí zastavit stejný taxík, jde o klasickou romantickou komedii.“

Ačkoliv byl vztah Zoe a Stana podle Poula ohromně komický a opravdu romantický, snažil se diváka bavit i jinak.

„Hledá komediální situace i v pozadí a stranou, ať už kamera zabírá cokoliv,“ míní Black. „Stále se snaží využít i jiné herce než ty, kteří představují hlavní role, aby se divák zasmál i v případě, že sleduje celé políčko filmu, ne jen jeho hlavní body zájmu.“

Lopez je hrdá na to, že se každý den před natáčením pečlivě připravovala. Stále se snaží mít povědomí o dění v celém záběru, aby tak mohla svůj komediální výkon obohatit. Poul má ve zvyku dělat totéž. Společně se jim podařilo každý záběr maximálně vytěžit. Lopez se s režisérem spolupracovalo velice dobře. „Alan měl u řady scén nápady, na které bych já nepřišla, a samozřejmě naopak,“ prozrazuje. „Spolupráce nám umožnila maximálním způsobem využít dostupný materiál.“

Ačkoliv se většina filmu natáčela v Los Angeles, točil produkční tým po dva týdny i v New Yorku. Přestože v něm strávili jen poměrně krátký čas, snažil se ho Alan Poul se svým týmem co nejlépe využít tak, aby New York ve filmu působil patřičným dojmem. Natáčelo se v celé řadě lokací po celém městě, včetně Páté avenue u Central Parku, na tržišti Tribeca, na Park avenue, v Greenwich Village a v Gray's Papaya na Šesté avenue.

Natáčení v New Yorku bylo nenahraditelné a tvůrci filmu dbali na to, aby při natáčení v Los Angeles neztratil film specifickou atmosféru Velkého jablka. Za žádnou cenu nechtěli dopustit, aby losangeleské kulisy jakkoliv připomínaly Los Angeles. „Snažili jsme se o co největší autentičnost, takže když se dostaneme do New Yorku, působí přechod naprosto přirozeně,“ říká Black.

Tvůrci filmu ve fázi příprav New York několikrát navštívili, aby zde poznali klíčové detaily míst, která se snažili ve filmu zobrazit. Poté vymysleli postupy, jakými chtějí v Los Angeles ony klíčové lokace realizovat. „Opravdu je nejpodstatnější vše si pečlivě promyslet a vybrat,“ podotýká Poul.

Plocha v areálu Warner Bros byla dokonalým místem, kde bylo možné postavit rozmanité části Manhattanu, které se ve scénáři objevují. „Jde o zcela ojedinělé místo,“ míní slavný výtvarník Alec Hammond. „Když se na ni postavíte, vidíte na všechny strany jen budovy – budovy, mezi kterými je zastoupeno právě tolik rozmanitých architektonických stylů, že mohou snadno zastoupit skutečný New York.“

Toto místo bylo pro natáčení ideální zčásti také proto, že šlo o kontrolované prostředí. Osvětlení bylo možné přizpůsobit stejně jako barevnou paletu a jeden blok domů bylo možné upravit tak, aby v různých scénách suploval různé části města. Poulovi a Hammondovi při tvorbě „magického New Yorku“ také pomohly různé tvůrčí výtvarné detaily.

Jako náhražka za New York posloužila celá řada dalších míst v oblasti Los Angeles. Farma v horách Santa Monica například suplovala Stanovu farmu ve státě New York a areál Pasadena Elks Lodge zase nahradil domov důchodců Shady Brook Retirement Center v Queens, v němž pobývá Nana.

„Protože Zoe se se Stanem setkává velice záhy v průběhu prvního dějství, máme její život před tímto setkáním možnost posoudit jen na základě náznaků, kterých si můžeme všimnout v rámci jejího zverimexu Hudson Mutts,“ vysvětluje Poul.

Zoe pracovala jako úspěšná vedoucí přední internetové společnosti, ale poté se této práce vzdala a snaží se živit smysluplněji jako majitelka obchodu s domácími zvířaty. Zoe odmítá prodávat komerčně pěstovaná štěňata a místo toho se specializuje na adoptování opuštěných zvířat. Nápad na otevření takového obchodu dostala poté, co si koupila postižené štěně a později zjistila, že jí v dotyčném obchodě prodali zvíře, které pocházelo z komerční „velkovýrobny“ štěňat.

„Koupě obchodu Hudson Mutts je pro ni klíčovým životním bodem,“ podotýká Lopez. „Následkem toho si uvědomí, že touží po dítěti, po někom, s kým by se mohla o svůj nový, užitečný život podělit.“

Co se Hammonda týče, musel návrh prodejny Hudson Mutts odrážet Zoein nový životní postoj, zejména po stránce barev. „Zoe nežije tak sofistikovaně, jako žila dříve, když se věnovala svému předchozímu zaměstnání. To se samozřejmě musí zcela přirozeně promítnout do toho, jak její obchod vypadá. Takže jsme se pokusili využít především modré, oranžové a fialové odstíny a naplnit Hudson Mutts radostí a pozitivním přístupem k životu.“ Hammond do prodejny také umístil různé materiály a produkty spolků pro ochranu zvířat, aby tak podtrhl Zoeinu oddanost správné péči o zvířata.

V Hudson Mutts se také konají další prestižní akce oblasti Greenwich Village. Díky tomu sem bylo možné zasadit celou řadu zábavných situací, ke kterým mezi Zoe a jejími zaměstnanci Clivem a Daphne dochází. Ve filmu se v jejím obchodě například také odehrává autogramiáda knihy, která umožnila, aby se snímkem mihl i světově proslulý „zaříkávač psů“ Cesar Millan.

Hudson Mutts jsou ztělesněním Zoeiny lásky ke zvířatům, zejména k jejímu vlastnímu. A tady na scénu přichází Nuts – Zoein pes na kolečkovém křesle.

„Ten pes je skvělý,“ svěřuje se Lopez. „Ačkoliv je Nuts postižený, Zoe s ním jedná, jako by nebyl. Je na něj přísná a miluje ho. Je mu stále k dispozici.“

Mezi psem a jeho majitelkou je rozhodně vztah plný lásky, ale občas se najdou i vážnější chvilky. Ve scéně v koupelně, v níž se Zoe dozví, že je těhotná, se musí nejprve s Nutsem o svůj těhotenský test poprat, protože si ho vybral jako ideální věc ke žvýkání.

Nutse ve filmu hrají celkem tři bostonští teriéři – Nip, Tuck a Nubbins. „Abychom psy mohli naučit všechno, co je ve filmu třeba, museli jsme sáhnout po zcela zdravých zvířatech,“ prozrazuje Poul. Psy po několik týdnů cvičila kynoložka April Macklin, která má na svém kontě například i snímek Marley a já.

Ačkoliv je tedy Nuts postižený pouze na plátně, přesto byl režisér filmu vděčný za příležitost nenásilným způsobem své diváky informovat o situaci s chovnými farmami. Jde o vážnou věc, ale Poul podotýká, že „Nuts je ve filmu zdrojem nejedné zábavné situace. Je pro film důležitý – kdykoliv potřebujete na plátně zařídit něco legračního, nenechá vás v tom ani na okamžik!“