Zákon přitažlivosti
- Typ:
- film
- Žánr:
- komedie, romantický
- Délka:
- 90 min
- Motto:
- Láska má vždy poslední slovo… Dva rozvodoví právníci (Pierce Brosnan a Julianne Moore) již ve svých případech zažili všechny konce lásky.
- Země:
- Německo/Irsko/Velká Británie, 2004
Upravit profil
Audrey Woods (Julianne Moore) a Daniel Rafferty (Pierce Brosnan) patří v newyorském právnickém světě mezi špičkové specialisty na rozvody. Jednoho dne stanou proti sobě: Daniel zastupuje rockovou hvězdu Thornea Jamisona, Audrey jeho...
Film-vice
Pierce Brosnan (ex-agent 007 James Bond) a Julianne Moore (Hříšné boogie/Boogie Nights, režie Paul Thomas Anderson, 1997, Daleko do nebe/Far from Heaven, režie Todd Haynes, 2002, Hodiny/The Hours, režie Stephen Daldry, 2002) excelují v hlavních rolích právnické romantické komedie, pod kterou je jako režisér podepsán Peter Howitt (Srdcová sedma/Sliding Doors, 1998, Elita/Antitrust, 2001, Johnny English, 2003).
Dalších rolí v příběhu natočeném v klasickém hollywoodském stylu se ujali Michael Sheen (Underworld, režie Len Wiseman, 2003), Parker Posey (Láska přes internet/ You`ve Got Mail, režie Nora Ephron, 1998, Vřískot 3/Scream 3, režie Wes Craven, 2000), Nora Dunn (Božský Bruce/Bruce Almighty, režie Tom Shadyac, 2003) a Frances Fisher (Titanic, režie James Cameron, 1997).
Scénář je dílem Roberta Harlinga a Aline Brosh McKenna, která je zároveň autorkou námětu.
Kameramanem filmu byl Adrian Biddle (Vetřelci/Aliens, režie James Cameron, 1986, 1492: Dobytí ráje/1942: Conquest od Paradise, režie Ridley Scott, 1992, Jeden svět nestačí/The World is Not Enough, režie Michael Apted, 1999) a střihačem Tomny Lawson (Barry Lyndon, režie Stanley Kubrick, 1975, Hranice lásky/The End of Affair, režie Neil Jordan, 1999, Michael Collins, režie Neil Jordan, 1996).
Hudba je dílem Edwarda Shearmura (Slečna Drsňák/Miss Congeniality, režie Donald Petrie, 2000, Johnny English, režie Peter Howitt, 2003) a kostýmní výtvarnicí se stala Joan Bergin známá především díky spolupráci s režisérem Jimem Sheridanem (Moje levá noha/My Left Foot, 1989, Ve jménu otce/In the Name of the Father, 1993, Boxer/ The Boxer, 1997). Autorem výpravy je Charles J. H. Wood (Uprchlík/The Fugitive, režie Andrew Davis, 1993, Beze strachu/Fearless, režie Peter Weir, 1993).
Pierce Brosnan, který ztvárnil agenta 007 Jamese Bonda ve čtveřici posledních filmů úspěšné divácké špionážní série, se v rámci své produkční společnosti Irish DreamTime angažoval jako výkonný producent romantické komedie Zákon přitažlivosti. Navázal tak – spíš než na bondovky - na takové divácké hity své herecké kariéry, jakými byly komediálně laděné snímky Táta v sukni (Mrs. Doubtfire, režie Chris Columbus, 1993) či Aféra Thomase Crowna (The Thomas Crown Affair, režie John McTiernan, 1999).
Zákon přitažlivosti je - po nezávislé produkci snímku The Nephew (režie Eugene Brady, 1998), akční komedii Johna McTiernana Aféra Thomase Crowna (The Thomas Crown Affair, 1999) a rodinném dramatu Bruce Beresforda Evelyn (2002) - čtvrtým produkčním počinem společnosti, kterou Brosnan založil s Beau St. Clair.
Dalšími producenty filmu, který si vyžádal angloamerickou produkční základnu vzhledem k tomu, že se částečně natáčel v USA a částečně v Irsku, byli David T. Friendly (mj. Dr. Dolittle, režie Betty Thomas, 1998, Odvaha pod palbou/Courage Under Fire, režie Edward Zwick, 1996, Denní světlo/Daylight, režie Rob Cohen, 1996), Marc Turtletaub, David Bergstein a Julie Durk (Nájemní vrazi/Assassins, režie Richard Donner, 1995, Láska přes internet/You`ve Got Mail, režie Nora Ephron, 1998).
Na samém počátku příprav se producenti spojili s autorkou námětu a spoluscenáristkou Aline Brosh McKenna (která má za sebou vedle novinářské práce i několik úspěšných televizních projektů a pracovala pro produkční společnosti Walt Disney Pictures, Universal a Warner Bros.). Ta na scénáři nakonec spolupracovala se zkušeným Robertem Harlingem, kterého známe především jako autora úspěšné divadelní hry zfilmované pod názvem Ocelové magnolie (Steel Magnolias, režie Herbert Ross, 1989). V i u nás známém snímku si zahrály Julia Roberts, Shirley MacLaine a Sally Field. Na svém kontě má však Harling i další „ženské“ příběhy, např. drama Večernice (The Evening Star, režie Robert Harling, 1996) se Shirley MacLaineovou a oscarovým Jackem Nicholsonem, které bylo pokračováním divácky velice populárního Času něhy (Terms of Enderment, režie James L. Brooks, 1983).
Nápad na Zákon přitažlivosti vycházel z možnosti postavit proti sobě dvě výrazné, protikladné osobnosti, které musejí profesionálně spolupracovat a cítí přitom k sobě navzájem velkou osobní nechuť. Přístup Daniela a Audrey k životu i práci je naprosto odlišný. Daniel je, podle svého představitele Pierce Brosnana, mužem, který se ve své profesi pohybuje už příliš dlouho a dávno ztratil zájem o to, co se děje. Od svých klientů a jejich případů si udržuje odstup a někdy se chová vysloveně povýšeně, spoléhaje na svou zkušenost, improvizační schopnosti a inteligenci.
Pro úzkostlivě pečlivou, upjatou Audrey, která pro svou práci žije a nemá proto prakticky žádný soukromý život (což jí nepřestává vyčítat její matka Sara), je nepřijatelná už jen představa někoho, kdo zjevně příliš vážně nebere svou práci, svůj vzhled ani sám sebe. Víc právničku ovšem šokuje, že její navenek nezodpovědný a nesvéprávný protivník je v soudní síni stejně brilantním advokátem jako ona sama – a díky svému osobnímu kouzlu a výmluvnosti nad ní má v prestižním případu rozvodové pře rockové hvězdy často navrch!
A možná nejvíc Audrey překvapí, že se zprvu vysloveně odporným Danielem nečekaně rychle nachází společnou řeč a místo dvou právníků proti sobě, podle režiséra Petera Howitta, najednou stojí dva osamělí lidé… Po pracovní večeři a několika sklenkách navíc se Audrey s Danielem ocitne v posteli, ani neví jak. Touží to však považovat za selhání, které ve výsledku nijak výrazně nezmění její dosavadní život.
Ve chvíli, kdy se hrdinové v zájmu svých klientů vypraví za moře, aby si upřesnili právní skutečnosti spjaté s vlastnictvím starobylého zámku v Irsku, ale začne ztrácet rozvahu i sebevědomý Daniel. Po divoké noci strávené na místní velké slavnosti totiž chronický starý mládenec zjišťuje, že se s Audrey podle všeho nechal oddat. Danielova svobodomyslnost a touha po nezávislosti je konfrontována s drtivě prostou realitou snubního prstýnku na jeho ruce.
Neméně otřesena je i Audrey. Podle její představitelky Julianne Moore hraje v tom okamžiku důležitou roli ve vyprávění atmosféra Irska jako krásná, srdečná a romantická země, která se začne oběma hrdinům proti jejich vůli okamžitě zadírat pod kůži. A ani návrat do uspěchaného, pragmatického života v New Yorku nakonec nemůže moc změnit na tom, co se stalo a co pro oba hrdiny k jejich vlastnímu údivu znamená překvapivě mnoho…
Poté, co si scenáristé vyjasnili podstatu vyprávění s producenty (mezi nimiž měl důležité slovo výkonný producent Pierce Brosnan, který si roli Daniela rezervoval pro sebe), dostal důležité slovo i Peter Howitt. Ten má na svém kontě jako režisér i scenárista Srdcovou sedmu (Sliding Doors, 1998) – čtvrtý nejúspěšnější britský film v historii, který aspiroval na vůbec nejlepší romantickou komedii roku 1998. V případě Zákona přitažlivosti se ovšem Howitt rozhodl sáhnout ještě hlouběji do historie nesmrtelného hollywoodského žánru – až do 40. let, kdy sklízely fantastické úspěchy snímky režiséra Billyho Wildera a herecká dvojice Spencer Tracy / Katharine Hepburn. Producentka St. Clair zase v souvislosti s připravovaným filmem myslela i na komediální snímky s Carym Grantem.
Každopádně bylo jasné, že oslovené divácké spektrum bude tentokrát mnohem širší než bývá zvykem. Zákon přitažlivosti se stal filmem, který je adresován i divákům po dvacítce, kteří už mají nějaké zkušenosti se životem a s partnerskými vztahy. Cílem autorů se stala inteligentní „dospělá“ zábava, kterou je ovšem i mladší publikum schopno snadno přijmout – už díky představiteli hlavní role. Pierce Brosnan má ovšem jako klasicky vzdělaný profesionál mnohem bohatší rejstřík než jen jednorozměrné „bondovské“ herectví. Postava Daniela se pro něj stala i možností, jak se odetnout od představy elegantního, dokonale mužného agenta 007. Hrdina Zákona přitažlivosti vyniká pečlivě nedbalým vzhledem - a kouzlo, kterým zapůsobí na Audrey, je zcela jiného, hlubšího rázu než Bondovy přímočaré svůdnické triky.
Brosnan byl šťastný, když výzvu zahrát si Audrey přijala právě Julianne Moore, která má podle něj půvab a inteligenci srovnatelné s velkými hvězdami minulosti. Důležitou roli při ztvárňování Audrey ovšem hrál hereččin smysl pro humor, který podobným způsobem dosud neuplatnila, protože její doménou jsou především dramatické role.
Moore pomohla i skutečnost, že scenárista Robert Harling vzhledem ke svým předchozím zkušenostem přikládal velký význam Audreyinu úhlu pohledu. Její hrdinka je tak extrovertnímu Danielovi víc než rovnocennou partnerkou. Zároveň je postavou, která do vyprávění vnáší komplikace. Není totiž typickou úspěšnou pracující ženou, ale osamělou, neurotickou, nespokojenou bytostí, která svou nejistotu úporně maskuje za „dokonalý“ vzhled. Setkání s naopak velmi nedokonalým Danielem je tak pro ni vysloveně úlevou…
Žádná romantická komedie se nedá správně rozehrát jen s dvojicí hlavních představitelů, i když jsou tak perfektní, jako je Pierce Brosnan a Julianne Moore. To dobře věděli i autoři Zákona přitažlivosti, když i do dalších partů angažovali zajímavé herecké osobnosti: postavy rozvádějící se rockové hvězdy Thornea Jamisona se ujal Michael Sheen (Underworld, režie Len Wiseman, 2003) a jeho majetkuchtivou manželku, módní návrhářku Serenu, zvárnila Parker Posey (Láska přes internet/You`ve Got Mail, režie Nora Ephron, 1998, Vřískot 3/Scream 3, režie Wes Craven, 2000, Blade: Trinity, režie David S. Goyer, 2004). Frances Fisher (známá z katastrofického hitu Jamese Camerona Titanic (1997) či z westernu Clinta Eastwooda Nesmiřitelní (Unforgiven, 1992) si zahrála Audreyinu matku Saru Miller – bohatou ženu milující život, která je pravým opakem své dcery: má totiž ráda sama sebe a dokáže se náležitě hýčkat. Audrey se tak tváří v tvář svému vztahu k Danielovi neocitá tak docela bez vzoru. Je jasné, že pokud se musí změnit, má šanci získat stejně vyrovnaný vztah k životu jako její matka.
O tom, že Zákon přitažlivosti přeje ženským postavám, svědčí i menší role soudkyně, kterou ztvárnila Nora Dunn, která debutovala v romantické komedii Podnikavá dívka (Working Girl, Mike Nichols 1988) a kterou známe i z komedie s Jimem Carrey Božský Bruce (Bruce Almighty, režie Tom Shadyac, 2003).
Film se natáčel tři měsíce v Irsku – v Dublinu a Wicklow Coiunties, které v ateliérech The Ardmore Film Studios ve Wicklow poskytlo štábu potřebné zázemí. Zámek, který je předmětem rozvodového sporu, si „zahrálo“ soukromé sídlo Humewood House v Kilteganu.
Správný protiklad romantickým „irským“ scénám poskytly newyorské lokace: Chinatown, Soho a především hypermoderní New York State Supreme Count Building.
Scénář je dílem Roberta Harlinga a Aline Brosh McKenna, která je zároveň autorkou námětu.
Kameramanem filmu byl Adrian Biddle (Vetřelci/Aliens, režie James Cameron, 1986, 1492: Dobytí ráje/1942: Conquest od Paradise, režie Ridley Scott, 1992, Jeden svět nestačí/The World is Not Enough, režie Michael Apted, 1999) a střihačem Tomny Lawson (Barry Lyndon, režie Stanley Kubrick, 1975, Hranice lásky/The End of Affair, režie Neil Jordan, 1999, Michael Collins, režie Neil Jordan, 1996).
Hudba je dílem Edwarda Shearmura (Slečna Drsňák/Miss Congeniality, režie Donald Petrie, 2000, Johnny English, režie Peter Howitt, 2003) a kostýmní výtvarnicí se stala Joan Bergin známá především díky spolupráci s režisérem Jimem Sheridanem (Moje levá noha/My Left Foot, 1989, Ve jménu otce/In the Name of the Father, 1993, Boxer/ The Boxer, 1997). Autorem výpravy je Charles J. H. Wood (Uprchlík/The Fugitive, režie Andrew Davis, 1993, Beze strachu/Fearless, režie Peter Weir, 1993).
Pierce Brosnan, který ztvárnil agenta 007 Jamese Bonda ve čtveřici posledních filmů úspěšné divácké špionážní série, se v rámci své produkční společnosti Irish DreamTime angažoval jako výkonný producent romantické komedie Zákon přitažlivosti. Navázal tak – spíš než na bondovky - na takové divácké hity své herecké kariéry, jakými byly komediálně laděné snímky Táta v sukni (Mrs. Doubtfire, režie Chris Columbus, 1993) či Aféra Thomase Crowna (The Thomas Crown Affair, režie John McTiernan, 1999).
Zákon přitažlivosti je - po nezávislé produkci snímku The Nephew (režie Eugene Brady, 1998), akční komedii Johna McTiernana Aféra Thomase Crowna (The Thomas Crown Affair, 1999) a rodinném dramatu Bruce Beresforda Evelyn (2002) - čtvrtým produkčním počinem společnosti, kterou Brosnan založil s Beau St. Clair.
Dalšími producenty filmu, který si vyžádal angloamerickou produkční základnu vzhledem k tomu, že se částečně natáčel v USA a částečně v Irsku, byli David T. Friendly (mj. Dr. Dolittle, režie Betty Thomas, 1998, Odvaha pod palbou/Courage Under Fire, režie Edward Zwick, 1996, Denní světlo/Daylight, režie Rob Cohen, 1996), Marc Turtletaub, David Bergstein a Julie Durk (Nájemní vrazi/Assassins, režie Richard Donner, 1995, Láska přes internet/You`ve Got Mail, režie Nora Ephron, 1998).
Na samém počátku příprav se producenti spojili s autorkou námětu a spoluscenáristkou Aline Brosh McKenna (která má za sebou vedle novinářské práce i několik úspěšných televizních projektů a pracovala pro produkční společnosti Walt Disney Pictures, Universal a Warner Bros.). Ta na scénáři nakonec spolupracovala se zkušeným Robertem Harlingem, kterého známe především jako autora úspěšné divadelní hry zfilmované pod názvem Ocelové magnolie (Steel Magnolias, režie Herbert Ross, 1989). V i u nás známém snímku si zahrály Julia Roberts, Shirley MacLaine a Sally Field. Na svém kontě má však Harling i další „ženské“ příběhy, např. drama Večernice (The Evening Star, režie Robert Harling, 1996) se Shirley MacLaineovou a oscarovým Jackem Nicholsonem, které bylo pokračováním divácky velice populárního Času něhy (Terms of Enderment, režie James L. Brooks, 1983).
Nápad na Zákon přitažlivosti vycházel z možnosti postavit proti sobě dvě výrazné, protikladné osobnosti, které musejí profesionálně spolupracovat a cítí přitom k sobě navzájem velkou osobní nechuť. Přístup Daniela a Audrey k životu i práci je naprosto odlišný. Daniel je, podle svého představitele Pierce Brosnana, mužem, který se ve své profesi pohybuje už příliš dlouho a dávno ztratil zájem o to, co se děje. Od svých klientů a jejich případů si udržuje odstup a někdy se chová vysloveně povýšeně, spoléhaje na svou zkušenost, improvizační schopnosti a inteligenci.
Pro úzkostlivě pečlivou, upjatou Audrey, která pro svou práci žije a nemá proto prakticky žádný soukromý život (což jí nepřestává vyčítat její matka Sara), je nepřijatelná už jen představa někoho, kdo zjevně příliš vážně nebere svou práci, svůj vzhled ani sám sebe. Víc právničku ovšem šokuje, že její navenek nezodpovědný a nesvéprávný protivník je v soudní síni stejně brilantním advokátem jako ona sama – a díky svému osobnímu kouzlu a výmluvnosti nad ní má v prestižním případu rozvodové pře rockové hvězdy často navrch!
A možná nejvíc Audrey překvapí, že se zprvu vysloveně odporným Danielem nečekaně rychle nachází společnou řeč a místo dvou právníků proti sobě, podle režiséra Petera Howitta, najednou stojí dva osamělí lidé… Po pracovní večeři a několika sklenkách navíc se Audrey s Danielem ocitne v posteli, ani neví jak. Touží to však považovat za selhání, které ve výsledku nijak výrazně nezmění její dosavadní život.
Ve chvíli, kdy se hrdinové v zájmu svých klientů vypraví za moře, aby si upřesnili právní skutečnosti spjaté s vlastnictvím starobylého zámku v Irsku, ale začne ztrácet rozvahu i sebevědomý Daniel. Po divoké noci strávené na místní velké slavnosti totiž chronický starý mládenec zjišťuje, že se s Audrey podle všeho nechal oddat. Danielova svobodomyslnost a touha po nezávislosti je konfrontována s drtivě prostou realitou snubního prstýnku na jeho ruce.
Neméně otřesena je i Audrey. Podle její představitelky Julianne Moore hraje v tom okamžiku důležitou roli ve vyprávění atmosféra Irska jako krásná, srdečná a romantická země, která se začne oběma hrdinům proti jejich vůli okamžitě zadírat pod kůži. A ani návrat do uspěchaného, pragmatického života v New Yorku nakonec nemůže moc změnit na tom, co se stalo a co pro oba hrdiny k jejich vlastnímu údivu znamená překvapivě mnoho…
Poté, co si scenáristé vyjasnili podstatu vyprávění s producenty (mezi nimiž měl důležité slovo výkonný producent Pierce Brosnan, který si roli Daniela rezervoval pro sebe), dostal důležité slovo i Peter Howitt. Ten má na svém kontě jako režisér i scenárista Srdcovou sedmu (Sliding Doors, 1998) – čtvrtý nejúspěšnější britský film v historii, který aspiroval na vůbec nejlepší romantickou komedii roku 1998. V případě Zákona přitažlivosti se ovšem Howitt rozhodl sáhnout ještě hlouběji do historie nesmrtelného hollywoodského žánru – až do 40. let, kdy sklízely fantastické úspěchy snímky režiséra Billyho Wildera a herecká dvojice Spencer Tracy / Katharine Hepburn. Producentka St. Clair zase v souvislosti s připravovaným filmem myslela i na komediální snímky s Carym Grantem.
Každopádně bylo jasné, že oslovené divácké spektrum bude tentokrát mnohem širší než bývá zvykem. Zákon přitažlivosti se stal filmem, který je adresován i divákům po dvacítce, kteří už mají nějaké zkušenosti se životem a s partnerskými vztahy. Cílem autorů se stala inteligentní „dospělá“ zábava, kterou je ovšem i mladší publikum schopno snadno přijmout – už díky představiteli hlavní role. Pierce Brosnan má ovšem jako klasicky vzdělaný profesionál mnohem bohatší rejstřík než jen jednorozměrné „bondovské“ herectví. Postava Daniela se pro něj stala i možností, jak se odetnout od představy elegantního, dokonale mužného agenta 007. Hrdina Zákona přitažlivosti vyniká pečlivě nedbalým vzhledem - a kouzlo, kterým zapůsobí na Audrey, je zcela jiného, hlubšího rázu než Bondovy přímočaré svůdnické triky.
Brosnan byl šťastný, když výzvu zahrát si Audrey přijala právě Julianne Moore, která má podle něj půvab a inteligenci srovnatelné s velkými hvězdami minulosti. Důležitou roli při ztvárňování Audrey ovšem hrál hereččin smysl pro humor, který podobným způsobem dosud neuplatnila, protože její doménou jsou především dramatické role.
Moore pomohla i skutečnost, že scenárista Robert Harling vzhledem ke svým předchozím zkušenostem přikládal velký význam Audreyinu úhlu pohledu. Její hrdinka je tak extrovertnímu Danielovi víc než rovnocennou partnerkou. Zároveň je postavou, která do vyprávění vnáší komplikace. Není totiž typickou úspěšnou pracující ženou, ale osamělou, neurotickou, nespokojenou bytostí, která svou nejistotu úporně maskuje za „dokonalý“ vzhled. Setkání s naopak velmi nedokonalým Danielem je tak pro ni vysloveně úlevou…
Žádná romantická komedie se nedá správně rozehrát jen s dvojicí hlavních představitelů, i když jsou tak perfektní, jako je Pierce Brosnan a Julianne Moore. To dobře věděli i autoři Zákona přitažlivosti, když i do dalších partů angažovali zajímavé herecké osobnosti: postavy rozvádějící se rockové hvězdy Thornea Jamisona se ujal Michael Sheen (Underworld, režie Len Wiseman, 2003) a jeho majetkuchtivou manželku, módní návrhářku Serenu, zvárnila Parker Posey (Láska přes internet/You`ve Got Mail, režie Nora Ephron, 1998, Vřískot 3/Scream 3, režie Wes Craven, 2000, Blade: Trinity, režie David S. Goyer, 2004). Frances Fisher (známá z katastrofického hitu Jamese Camerona Titanic (1997) či z westernu Clinta Eastwooda Nesmiřitelní (Unforgiven, 1992) si zahrála Audreyinu matku Saru Miller – bohatou ženu milující život, která je pravým opakem své dcery: má totiž ráda sama sebe a dokáže se náležitě hýčkat. Audrey se tak tváří v tvář svému vztahu k Danielovi neocitá tak docela bez vzoru. Je jasné, že pokud se musí změnit, má šanci získat stejně vyrovnaný vztah k životu jako její matka.
O tom, že Zákon přitažlivosti přeje ženským postavám, svědčí i menší role soudkyně, kterou ztvárnila Nora Dunn, která debutovala v romantické komedii Podnikavá dívka (Working Girl, Mike Nichols 1988) a kterou známe i z komedie s Jimem Carrey Božský Bruce (Bruce Almighty, režie Tom Shadyac, 2003).
Film se natáčel tři měsíce v Irsku – v Dublinu a Wicklow Coiunties, které v ateliérech The Ardmore Film Studios ve Wicklow poskytlo štábu potřebné zázemí. Zámek, který je předmětem rozvodového sporu, si „zahrálo“ soukromé sídlo Humewood House v Kilteganu.
Správný protiklad romantickým „irským“ scénám poskytly newyorské lokace: Chinatown, Soho a především hypermoderní New York State Supreme Count Building.
