Jeden z výtvarně nejvýraznějších českých filmů. Valerie a týden divů bývá označována za poslední filmový opus tzv. české vlny, díky které má i dnes česká kinematografie obrovské celosvětové renomé. Ostatně, hlavní tvůrčí osobností filmu je výtvarnice Ester Krumbachová, spjatá právě s filmem 2. poloviny 60. let, která krom zcela fenomenální výtvarné složky pro Valerii a týden divů napsala i původní scénář. Její přínos je patrný zejména v modelaci prostoru, od romantizujícího ladění (oslnivě bílá dívčina komnata, vlající záclony) až k hrůzostrašným scenériím a rekvizitám, (temné chodby plné pavučin, rakve apod.).

Film byl zařazen do reprezentativního knižního souboru Kino, wehikul magiczny, který obsahuje rozbory nejvýznamnějších děl světové kinematografie. Ve 4. svazku této encyklopedie obdivuje Adam Garbicz zejména výtvarnou stránku: "Špičkovou položkou filmu je kamera Jana Čuříka, oslňující důmyslně komponovaným barevným spektrem, vyváženě užívající ve scénografii i kostýmech podněty baroka i secese. Tvůrci citlivě čerpali z domácí tradice."

Přesto se však Valerie a týden divů nesetkala s přijetím, jaký by si po právu zasloužila, ba naopak je kritizována, že film je příliš nesrozumitelný, ba skáče mezi tématy a podobně. Nicméně tyto nepříznivé ohlasy v pravé značí naprosté nepochopení Valerie jakožto surrealistické hříčky a parodie na fenomén tzv. červené knihovny, kterou autor původní knižní předlohy Vítězslav Nezval převrátil do naprosté absurdity.

Dalším aspektem, který byl zvláště v době svého natočení tvůrcům snímku vytýkán, je erotický podtext v podobě zakázaného ovoce v postavě třináctileté Valerie, jejíž svádění tvoří ústřední linii filmu. Nicméně opět nelze jinak než odkázat na Nezvalovu geniální předlohu.

Hrdinkou je mladičká Valerie (Jaroslava Schallerová), která žije ve starobylém domě spolu s přísnou babičkou. Přísná babička úzkostlivě tají záhadu jejího původu. Zvídavost přivádí nevinnou dívku do samého středu podivuhodných událostí a do nebezpečí, které jí hrozí od tchořího upíra …