Režisérem nového hororu Texaský masakr motorovou pilou je debutující Marcus Nispel, který má za sebou dráhu úspěšného reklamního tvůrce. Producenty se stali Mike Fleiss a Michael Bay, který se akčními filmy Mizerové, Mizerové 2 (Bad Boys, 1995, Bad Boys 2, 2003), Skála (The Rock, 1996), Armageddon (1998) a Pearl Harbor (2001) zařadil mezi nejpopulárnější a komerčně nejúspěšnější režiséry světa. Texaský masakr motorovou pilou je prvním počinem Bayovy nové produkční společnosti Platinum Dunes. O tom, že tento filmař se ani jako producent nemýlí, svědčí i víkendová tržba 29,1 milionů dolarů, jíž se film bleskově zařadil mezi divácky nejúspěšnější tituly roku 2003.

Rolí mladistvých hrdinů neohroženě čelících zlu se ujali talentované hollywoodské herecké naděje Jessica Biel, Jonathan Tucker, Erica Leerhsen, Mike Vogel a Eric Balfour. Další party připadly hereckému veteránovi R. Lee Ermeymu, Lauren German a Davidu Dorfmanovi.

Kameramanem se stal Daniel Pearl, který stál za kamerou už u původního filmu. Scénář inspirovaný původním textem Tobea Hoopera a Kima Henkela je dílem Scotta Kosara.

Případ Thomase Hewitta, který se svými hrůznými činy v roce 1973 postavil po bok nejznámějších sériových vrahů Ameriky, byl sice hlavním, ale nikoli jediným inspiračním zdrojem pro legendární film Tobea Hoopera The Texas Chain Saw Massacre. Dalším byl i případ sériového vraha, který v roce 1960 inspiroval jiná mistrovská díla žánru: thrillery Psycho Alfreda Hitchcocka a později i Mlčení jehňátek (The Silence of the Lambs, 1991, režie Jonathan Demme). Svůj podíl na velmi působivé podobě dnes už klasického filmu, který se s rozpočtem 150 000 a ziskem 100 milionů dolarů zařadil mezi nejlukrativnější projekty na světě, měla i neklidná atmosféra USA první poloviny 70. let – země otřesené válkou ve Vietnamu a každodenně konfrontované s fotografiemi a záběry skutečných krvavých hrůz.

Hooperův film dnes patří mezi legendy hororového žánru a jeho temný hrdina, šílenec vraždící motorovou pilou „Kožená tvář“, patří mezi nejpopulárnější zloduchy stříbrného plátna. Tobe Hooper v roce 1986 natočil volné pokračování svého filmu, The Texas Chainsaw Massacre 2, a v roce 1990 vznikl další snímek série, Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III (režie Jeff Burr), který byl i u nás uveden na videu pod názvem Kožená tvář. V roce 1994 bylo natočeno další pokračování v režii Kima Henkela s názvem The Return of the Texas Chaisaw Massacre, jež však přišlo do amerických kin až v roce 1996 v přestříhané verzi a pod názvem Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation (u nás byl film, v němž si hlavní role zahráli tehdy ještě nepříliš známí herci Renée Zellweger a Matthew McConaughey, uveden na videu pod názvem Masakr v Texasu).

Nápad natočit remake Hooperova klasického hororového snímku vzešel od Michaela Baye, který se rozhodl uvést nový Texaský masakr motorovou pilou jako první film nové produkční společnosti Platinum Dunes, již spoluzaložil s Andrewem Formem a Bradem Fullerem. Bay tak uskutečnil svůj letitý sen: původní snímek byl totiž jedním z vůbec prvních filmů, které na něj jako na diváka udělaly dojem. Brad Fuller, který se spolu s Tedem Fieldem, Jeffreym Allardem a Guyem Stodelem stal vedoucím výroby filmu, potvrzuje, že bylo od počátku jasné, že půjde o drsný a krutý příběh, který si však po vzoru originálu vystačí s rafinovaným budováním atmosféry a téměř se obejde bez explicitních krvavých scén. Aby pro chystaný projekt získali distributora, natočil Michael Bay (který má letitou praxi jako mimořádně úspěšný režisér reklamních spotů) efektní upoutávku, v níž vystupuje „Kožená tvář“ a jež okamžitě přesvědčila vedení společnosti New Line Cinema, že půjde o jedinečný, divácky mimořádně atraktivní projekt. Texaský masakr motorovou pilou tak mohl začít vznikat pod přímou produkční záštitou Michaela Baye a společností Radar Pictures a Platinum Dunes/Next Entertainment Production.

Projekt začal získávat zřetelnější obrysy v okamžiku, kdy Scott Kosar dopsal scénář, který využíval nejlepší momenty původního textu Tobea Hoopera a Kima Henkela, ale který byl zároveň doplněn o řadu nových nápadů. Některé dnes už kultovní scény (především rozhovor o astrologii a scéna hrůzné večeře) se do nové verze nedostaly, také s ohledem na to, že většina fanoušků zná původní film nazpaměť a bylo pro ně proto třeba připravit nové atrakce a čerstvá překvapení. Důraz byl přitom kladen nikoli na zvláštní efekty, s nimiž pracuje většina moderních hororů, ale na realisticky vyvolanou děsivou atmosféru podněcující divákovu představivost. Základem se staly realistické charaktery konfrontované s hrůznými, nereálnými situacemi a nucené osvědčit v nich své kvality.

Klíčovým momentem při přípravě projektu se stala volba režiséra: stal se jím Marcus Nispel, filmař, jenž si získal pozornost jako režisér reklamních spotů a videoklipů a jehož práce si Michael Bay, který prošel obdobnou praxí, už dlouho vážil. Také vedoucí výroby Ted Field patří k Nispelovým letitým obdivovatelům, a navíc s ním předtím už několikrát spolupracoval (také na klipech pro společnost Interscope Records Artists). Výjimečná obraznost a smysl pro koncentrovanou dynamickou akci – to byly hlavní kvality, které mohl Marcus Nispel konečně rozvinout v rámci celovečerní metráže, což chápal jako skutečnou výzvu.

První a zcela jednoznačnou volbou Nispela jako režiséra byl Daniel Pearl, kameraman, který nejen spolupracoval s Tobem Hooperem na původním filmu, ale který se podílel na několika spotech a klipech Baye a Nispela. Pearl, který má na svém kontě mimo jiné i úspěšný horor Návrat do městečka Salem’s Lot (A Return to Salem’s Lot, 1987), se tak stal prvním kameramanem ve filmové historii, který pracoval na původním filmu i na jeho remaku.

Protože pro působivost každého hororového filmu je důležitý rytmus, byla pro kameramana důležitá i úzká spolupráce s dalším členem profesionálního týmu - střihačem Glenem Scatleburym, mj. Kmotr III (The Godfather: Part III, 1990), Con Air (1997), ale i Skála Michaela Baye.

Pro Daniela Pearla, který vnesl do vyprávění svůj jedinečný vizuální styl a řadu originálních nápadů, znamenalo natáčení také návrat do texaského Austinu, kde studoval a kde odstartoval svou filmařskou kariéru. Volba místa natáčení byla logická nejen proto, že Austin je se sérií nerozlučně spojen, ale i proto, že nabízí různá velmi odlišná prostředí, která pomáhají budovat hororovou atmosféru. Bay angažoval svého oblíbeného spolupracovníka Richarda Klotze (který zrovna hledal exteriéry pro režisérův vlastní projekt, akční komedii Mizerové 2, jež patřila v USA k letním blockbusterům roku 2003), aby našel pro připravovaný film příslušné lokace. Délka natáčení byla plánována na 39 dní, ale ve filmu se mělo objevit 25 různých prostředí, jejichž výběr se stal zkouškou Klotzova profesionálního bystrozraku. V Texaském masakru si tak „zahraje“ nejen Austin, ale i městečka Taylor, Martindale, Hutto a Walburg.

Jako velmi důležitá se ukázala volba domu, který se na plátně měl proměnit v Hewittovu starou usedlost. Režisér Nispel usiloval o to, aby se „jeho“ strašidelný dům zařadil mezi nejslavnější hororové budovy filmové historie (podobně jako dům z Psycha či Mlčení jehňátek). Volba nakonec padla na více než 150 let starou usedlost na pozemcích austinské University of Texas. Před výtvarníkem Gregem Blairem, který s Nispelem také spolupracoval už několikrát předtím, stál úkol toto prostředí „zabydlet“, přičemž pro něj i autorku kostýmů Bobbii Mannix (která patří v žánru reklamních spotů k nejčastěji oceňovaným specialistkám) byla rozhodující umírněná barevná škála (hnědá, šedá, sépiová), s níž potom prudce kontrastovala rudá barva krve. Oblečení a předměty denní potřeby ze 70. let přitom autoři kombinovali s bizarními artefakty spjatými s děsivými aktivitami obyvatel domu.

Atmosféru skrytého, koncentrovaného napětí a beznadějných útěků končících zas a znovu v temném domě plném pastí ve filmu dotváří hudba Stevea Jablonskyho. Zkušený autor má na svém kontě ve spolupráci s Harrym Gregsonem-Williamsem např. hudbu k Bayovu katastrofickému akčnímu hitu Armageddon či k thrilleru Tonyho Scotta Nepřítel státu (Enemy of the State, 1998). Samostatně se podílel mj. na Hannibalovi (2001, režie Ridley Scott) či Bayových blockbusterech Pearl Harbor a Mizerové 2. V Texaském masakru motorovou pilou podpořil vlastní hudební linii i variací na původní téma Waynea Bella a Tobea Hoopera.

Dalším důležitým krokem byl výběr hereckých představitelů. Do role energické dívky Erin, která v boji s děsivým protivníkem osvědčí největší odvahu a vitalitu, tvůrci obsadili Jessicu Biel. Mladá talentovaná herečka, kterou dobře známe i u nás např. z divoké komedie Rogera Avaryho Pravidla vášně (The Rules of Attraction, 2002) a která se zanedlouho objeví v comicsovém dobrodružství Blade: Trinity (2004), přiznává, že původní film patří k jejím oblíbeným. Pro hororový žánr má navíc slabost, protože se vysloveně ráda bojí. K postavě ženské akční hrdinky proto přistupovala s porozuměním i příslušným nadhledem. Erin, jejíž existence na plátně je nekonečnou sérií útěků a soubojů, byla testem její fyzické i psychické kondice, ale i vytrvalosti, protože v Austinu jsou letní teploty mimořádně vysoké a srpnová vedra se protáhla až do září 2002, kdy herci nejintenzivněji pracovali v exteriérech.

Eric Balfour, jehož proslavila postava Gabea z televizního seriálu společnosti HBO Six Feet Under a jehož známe např. z komedií Zlatíčka pro každého (America’s Sweethearts, 2001) či Po čem ženy touží (What Women Want, 2000), si zahrál roli Erinina přítele Kempera, který je přirozeným vůdcem skupinky a který se dopustí několika osudově špatných rozhodnutí.

Jonathan Tucker, kterého si pamatujeme jako syna hlavní hrdinky (Tilda Swinton) z psychologického thrilleru Temná voda (The Deep End, 2001), se ujal role dalšího člena party, ironického pragmatika Morgana, který dlouho nemůže uvěřit, že situace je tak vážná, jak vypadá. Nispel jeho roli koncipoval jako kombinaci Johna Lennona a Richarda Dreyfusse z Čelistí (Jaws, 1975). Mike Vogel si zahrál postavu sympatického Andyho. Erica Leerhsen známá ze seriálu Sopránovi a z hororu Záhada Blair Witch 2 (Book of Shadows: Blair Witch 2, 2000) či z tragikomedie Woodyho Allena Hollywood Ending (2002) ztvárnila Pepper. 39 dennímu natáčení v Texasu předcházelo dvoutýdenní setkání této pětice herců: už po několika dnech strávených společně mohli na plátně přesvědčivě ztvárnit kamarády, kteří si často rozumí beze slova a navzájem znají své nejdůvěrnější myšlenky.

Partu zraněné dívky, kterou přátelé objeví na začátku své temné cesty, se ujala Lauren German a místního šerifa Hoyta, na kterého se hrdinové obracejí o pomoc, si zahrál R. Lee Ermey, držitel Ceny Kruhu bostonských filmových kritiků a nominace na Zlatý glóbus za protiválečnou satiru Stanleyho Kubricka Full Metal Jacket (1987). Tohoto hereckého veterána jsme mohli vidět i ve filmech Mrtvý muž přichází (Dead Man Walking, 1995), Sedm (Seven, 1995), Leaving Las Vegas (1995), Přízraky (The Frighteners, 1996) nebo Návrat Sommersbyho (Sommersby, 1993).

Klíčová, fyzicky mimořádně náročná, ale kvůli masce na tváři vlastně anonymní role Thomase Hewitta alias „Kožená tvář“ připadla Andrewu Bryniarskimu - např. Hudson Hawk (1991), Batman se vrací (Batman Returns, 1992), Pearl Harbor, Rollerball (2002). David Dorfman – drama Panika (Panic, 2000), horor Kruh (The Ring, 2002) a jeho pokračování, romantická komedie Nahoru, dolů (Bounce, 2000) - se ujal role mladíka Jedidiaha. Texaská rodačka Heather Kafka, např. Jdi za svým srdcem (Where the Heart Is, 2000) ztvárnila podivínskou Henriettu. Terrence Evans, který si zahrál Montyho, má na svém kontě mimo jiné i filmy Bledý jezdec (Pale Rider, 1985), Vítej doma, Roxy Carmichaelová (Welcome Home, Roxy Carmichael, 1990) nebo Terminátor 2: Den zúčtování (Terminator 2: Judgment Day, 1991).