Když se před čtyřmi lety Peter Farrelly dozvěděl, že existuje scénář k remaku filmu The Heartbreak Kid (Dobyvatel srdcí), instinkt mu velel v tichosti se mu vyhnout. "Dobyvatel srdcí je jeden z mých vůbec nejoblíbenějších filmů," říká Farrelly. "Ihned mi blesklo hlavou: _Tak to v žádném případě. Tohle nechci dělat'." Když se ale na film podíval znovu, uvědomil si, že je jeho příběh přímo stvořen k tomu, aby byl prošpikován gagy a nekompromisním stylem humoru, který je bratřím Farrellyovým vlastní. Původní film z roku 1972 byl natočen podle krátké povídky Brucea Jaye Friedmana, který adaptoval do filmové podoby scénárista Neil Simon. V jeho hlavních rolích se objevili Charles Grodin a Cybill Shepherd. "Na novém scénáři od Scota Armstronga a Leslieho Dixona nás zaujalo především to, že ten příběh obrátili naruby. V téhle verzi se Eddie s tou nádhernou dívkou, kterou tehdy hrála Cybill Shepherd, ožení, jede na líbánky a tam potká ženu, která se k němu hodí víc - stojí nohama na zemi, je to obyčejná holka odvedle. Připadalo mi, že je ten příběh komplexnější." Velkým fanouškem originálu je i Ben Stiller, který v nové verzi obsadil hlavní roli. "Je to klasika," přitakává herec. "Je to opravdu vtipný film. Bral jsem to jako vynikající možnost natočit něco trochu jiného. Tohle není vylepšování originálu. Tohle je jiný film."

Jedním z úkolů, náročných pro filmaře i hlavní hereckou hvězdu, bylo udělat sympaťáka z člověka, který svou ženu už během líbánek pustí k vodě. Z Farrellyho pohledu byl klíčem k udržení publika na Eddieho straně sám Stiller: "Ben z něj dělá postavu, s níž budete soucítit. Chápete jeho pohnutky a při troše štěstí mu budete držet palce. Ve chvíli, kdy si vás získá a budete chtít, aby ho nepotkalo nic zlého, už nám projdou ty velké fóry, které máme v rukávu."

Po osm let starém komediálním hitu Něco na té Mary je, který katapultoval bratry Farrellyovy i Bena Stillera do centra pozornosti, je Těsně vedle teprve druhým filmem, který herec s režiséry natočil.
"Bena jsme chtěli už do několika různých rolí, ale zatím pokaždé buď neměl čas nebo se mu ten film nelíbil," říká Peter. "Ale tenhle ho nadchnul a my jsme samozřejmě byli moc rádi, že jsme ho konečně získali."

Bradley Thomas, který produkoval všechny filmy bratří Farrellyových, uvádí na pravou míru častý a hodně rozšířený omyl, týkající se komediálních herců. "Lidé si myslí, že se objeví na place a jsou samý vtip," říká Thomas. "Tak to ale ve skutečnosti není. Spousta komiků se chová velmi, velmi vážně. A Ben k nim patří. Řekl bych, že ze všech herců, s nimiž jsem kdy spolupracoval, záleží na výsledku nejvíc právě jemu."

Vzhledem k tomu, že studio netlačilo režiséry k tomu, aby obsadili do role Lily hvězdu první kategorie, mohli si vybírat z celé řady adeptek. Než narazili na Malin Akerman, prošlo jim rukama přes 60 hereček. "Je to velmi náročná role. Musela být extrémně líbivá a sladká a zároveň určitým způsobem psychotická. Úspěch celého filmu závisel na tom, jestli bude skvělá nebo ne, a ona je desetkrát lepší, než jsme doufali. Je geniální," pochvaluje si producent Thomas.

Peter Farrelly podotýká, že Lila si díky hereččině výkonu možná některé diváky nakloní. "Snažili jsme se vůči ní být féroví, protože se nám nelíbila představa, že bude na začátku hodná a pak se z ní najednou stane mrcha," říká Peter. "Je zkrátka čím dál tím více otravná, ale takovým způsobem, že to některým lidem z publika možná vadit nebude. Jsem si jistý, že určitá skupina mužů si bude říkat: _Eddie, nenechávej ji, vždyť je úžasná.' No, ale ne pro Eddieho."

Akerman se během natáčení propůjčila k hrůzám, které ji mohly potkat snad jen ve filmu z produkce Farrellyových: "V některých chvílích jsem sama nevěřila tomu, co dělám. Jedna věc je číst scénář a dobře se zasmát, ale když to pak musíte zahrát, ten úsměv se vám trochu zkřiví. V jedné scéně jsem na sobě musela mít paruku na intimní místa, stáhnout kalhoty a předstírat, že čůrám na Bena Stillera, přičemž kamera mi mířila přímo do rozkroku. Nebyla to úplně nejpohodlnější pozice." Další náročná pasáž přišla v okamžiku, kdy se Lila spálí na slunci. Maskéři efekt způsobený sluncem několikanásobně zveličili a udělali z ní děsivou stvůru: "Loupe se mi kůže, mám na sobě nějaké vředy, ruce mám poseté puchýři a celkově vypadám velmi odpudivě a nesexy," říká herečka. "Přesně to je to poslední, co chce muž vidět na svatební cestě - nějakou kreaturu, která se k němu naklání pro pusu."

Michelle Monaghan si zahrála Mirandu - "tu druhou ženskou", kterou v původní verzi Neila Simona ztvárnila Cybill Shepherd. "Ona je ta rozumná," říká Bobby Farrelly. "Ona je ta, od které se všechny ty blbosti tak nějak odrážejí. Je to taková obdoba Mary - ideální, krásná dívka, kterou jste celý život toužili potkat."

"Je to ten nejsympatičtější člověk, jakého si dovedete představit, je hrozně milá a doopravdy vtipná, přesně jako její filmová postava. Velmi rychle se do ní musím zamilovat a publikum musí věřit tomu, že by do ní Eddie šel, a že je pro něj ta pravá," říká Ben Stiller.

Obsazení Eddieho otce bylo pro filmaře patrně nejjednodušší - roli nechali hrát Stillerova skutečného otce, zkušeného komika Jerryho Stillera, který se se svým synem objevil už ve filmech Zoolander a Těžké váhy. Ten příležitost zahrát si ve filmu bratří Farrellyových uvítal: "Když jsem viděl Něco na té Mary je, říkal jsem si, že je to jeden z nejvtipnějších filmů všech dob," říká Jerry Stiller. "Farrellyové vědí, co je vtipné. Přemýšlejí o tom za běhu. Při natáčení scény vám dají něco, co ji učiní ještě vtipnější. Pracuji na postavách zevnitř a nikdy se nesnažím být vtipný. To není můj styl. A když dělám s režisérem, který chápe, co se uvnitř děje, můžeme na tom pracovat společně."
S nabídkou role volnomyšlenkářského zaměstnance hotelu Tita Hernandeze se Farrellyové obrátili na komika Carlose Menciu. "Potřebovali jsme někoho, kdo je Mexičan jak poleno," říká Bobby Farrelly. "Má hrozně moc energie a dokáže skvěle zahrát takové to typické chvástání." Mencia podotýká, že roli nevzal bez rozmýšlení. "V kůži toho člověka se cítím opravdu hodně trapně. Ale jim se líbil můj styl. No a když mi ukázali, kolik peněz za to dostanu, řekl jsem jen: svatá prostoto, no tak to ho hrát chci!"

NĚCO NA TĚCH FARRELLYOVÝCH JE
Peter a Bobby Farrellyovi začali své kariéry jako obchodní zástupci a prodejci vlastních obskurních vynálezů. Ani jeden z nich nestudoval scénáristiku nebo režii (ačkoliv Peter má magisterský titul v oboru kreativní psaní na Columbia University). Místo vzdělání živila jejich filmařskou vášeň nespokojenost s tím, co vídali v kinech. "Když jsme odcházeli z filmu, vždycky jsme si říkali: proč to proboha neudělali takhle?" vzpomíná Bobby.

Jejich rané scénáristické pokusy byly podle Bobbyho poněkud nemainstreamové a velká studia o ně neprojevovala zájem. Zlom přišel teprve ve chvíli, kdy natočili svůj první, nízkorozpočtový nezávislý film - Blbý a blbější. "Každý to předem odepsal. Říkali nám, že do rolí takových blbů nikdy neseženeme žádné hvězdy," říká Bobby. "Agenti to ani nechtěli dávat číst hercům, které zastupovali. Ale my jsme si říkali _je to vtipné a dokážeme to natočit za málo peněz' a pasovali jsme na režiséry sami sebe. Nevím, jak se nám to povedlo, ale vzbudili jsme zájem Jima Carreyho, jehož kariéra byla zrovna na vzestupu. No a pak nás nějak zapomněli vyhodit."

Komedie, v níž si Carrey s Jeffem Danielsem zahráli dvojici roztomilých pablbů na cestě napříč Amerikou, vydělala po celém světě přes 340 milionů dolarů a pomohla bratrům získat věrné publikum, které jejich hodně odvázaný humor a výstřední postavy zbožňovalo.

Farrellyové podotýkají, že mezi nimi během natáčení jen málokdy dochází k nějakým sporům či roztržkám - pravděpodobně díky tomu, že mají oba jasně rozdělené role: Bobby většinou sedí u monitoru a kontroluje, jestli se záběr doopravdy povedl, zatímco Peter pracuje s herci a snaží se Bobbyho zásobovat co nejkvalitnějším výstupem.

"Vždycky jsme pracovali společně," říká Bobby. "Jinak to vlastně ani neumíme. Nebereme to jako nějakou soutěž mezi námi dvěma, neříkáme si _sakra, kéž bych tohle natočil já'. Ego jde stranou. Zkrátka doufáme, že společnými silami toho dokážeme víc, než kolik by zvládnul každý sám." Přestože je většina vtipů v jejich filmech pečlivě vymyšlena předem, režiséři jsou otevřeni také improvizaci a spontánnosti, která na place vytváří kamarádskou atmosféru - v níž padají skutečně mnohé bariéry.

"Rádi ukazují své intimní partie," říká Stiller. "Je vidět, že jim to činí obrovské potěšení. Víte, někteří lidé za to mohou jít do vězení, ale při natáčení filmu bratří Farrellyových je třeba s tím počítat, protože v zásadě neexistuje možnost, že by vás to nepotkalo. Občas za vámi přijdou s neškodným dotazem _Nevíš, kolik je hodin?' a vy si všimnete, že jim jakoby náhodou něco trčí z kalhot." Jakmile se ale rozjedou kamery, jsou z nich dokonalí profesionálové. "Pak začnou dělat to, v čem jsou doopravdy nejlepší," pokračuje Stiller. "Někdy nadhodí celou scénu nebo přijdou s několika dialogy, ze kterých vzejde úplně nový vtip. Na spoustu věcí přicházejí přímo během natáčení." Aby Peter hercům přiblížil svou představu o jejich podání, často jim scény předehrává, což trochu nečekaně znervóznilo Carlose Menciu: "Neřekl mi _Tito, udělej tohle'," vzpomíná Mencia. "Přímo předstíral, že je já a říkal moje repliky. Díval jsem se na něj a myslel jsem si _Ty nejsi Tito, já jsem Tito. Nebuď jak Tito.' Ale vidět, že má k hercům tak blízko, je moc hezké. Pozoroval jsem sám sebe tak, jak mě vnímají ostatní. Byla to pozoruhodná zkušenost."

Těsně vedle je první nepřístupný film Farrellyových od komedie Já, mé druhé já a Irena z roku 2000. Tentokrát vsadili do hry úplně všechno a natočili film, který je sexuální komedií pro dospělé se vším všudy. "Vydali jsme se do oblasti, kam ještě naše noha nevstoupila," říká Bobby. "Lila a Eddie mají trochu odlišné znalosti v oblasti toho, co to vlastně je ten sex a jak ho provozovat. Malin je v tomhle směru poměrně dost pobuřující a Benovy reakce na její eskapády jsou úplně smrtící. Myslím, že to přiláká hodně pozornosti."

"Ten film má podobný tón jako Mary, která se z našich filmů lidem líbila asi nejvíc," pokračuje režisér. "Pořád se jen smáli, a to docela hodně. A řekl bych, že u tohoto filmu je to čeká znovu. Je to docela černé téma, ale Eddiemu držíte palce. Lidé v tom filmu jsou velice příjemní a přitažliví a myslím si, že máme pár hodně dobrých velkých vtipů. Pracovat znovu na nepřístupných komediích je bezva. Ostatně, to nám jde asi nejlíp. Výsledek není pro každého, ale lidi, kteří se poohlížejí po nějaké choulostivější záležitosti pro dospělé, budou jistě nadmíru spokojeni."

Podle Petera byla jedním z důvodů, proč si dali od nepřístupných filmů přestávku, snaha vymanit se z nátlaku, který na ně kladlo očekávání publika. "Přišlo nám, že jsme narazili na strop a lidi se chodili dívat, jestli sami sebe ještě dokážeme překonat. Což bylo hodně těžké, protože tam bylo to očekávání. Na Mary bylo nejlepší právě to, že nic podobného nikdo nečekal."

"Ale se šesti či sedmiletým odstupem je to lepší, protože diváci nevědí, co od nás mohou čekat nyní," dodává Peter. "Proto jsme se rozhodli do toho jít. Říkali jsme si, že když už natáčíme nepřístupný film, měli bychom jít až na nejzazší hranici nepřístupnosti. Myslím, že to pár lidí zastihne nepřipravené."

U každého natáčení Farrellyových je přítomna spousta jejich příbuzných a kamarádů, a to jak před kamerou, tak za ní. Většina z nich s nimi spolupracovala už v době, kdy byli ještě v trochu nižší filmařské lize. "Lidi okolo kamery a dalších technických věcí necháváme pracovat úplně samostatně," říká Bobby. "Nemáme vůbec představu o tom, co dělají. víme jenom, jak to pak vypadá na monitoru. Nevyznáme se v čočkách, neumíme hledat úhly a podobně. Jenom víme, jak to má vypadat a co chceme dodat do střižny." Těsně vedle byl první film Farrellyových, při jehož natáčení se dostali do hollywoodského studia. "Když jsme tam byli, přišel za námi Steven Spielberg, sedl si vedle nás a koukal s námi na monitory. To byl opravdu zážitek," říká Bobby.

Po týdnu v San Franciscu a šesti týdnech v Los Angeles štáb dokončil natáčení v mexickém Cabo San Lucas, kde se zmocnil čtyřhvězdičkového hotelu Esperanza. "Je to magické místo," říká Bobby. "Nejlepší natáčecí lokace, na jaké jsme kdy byli, tečka. Každý ze štábu z ní byl nadšen."
Charakteristický humor Farrellyových už několikrát vstoupil do dějin filmové komedie, ať už díky legendární scéně s Cameron Diaz a gelem na vlasy z filmu Něco na té Mary je či neméně slavnému pokusu Jima Carreyho o zabití krávy z Já, mé druhé já a Irena. Jejich smysl pro zachycení těch největších rodinných a vztahových tabu je pověstný.

"Chceme pobavit, chceme překvapit, nechceme být předvídatelní," říká Bobby. "Nechceme divákovi dovolit, aby se dostal o krok před nás a mohl si říct: _Jo, tuhle scénu znám, tu už jsem viděl někde jinde'."