zavřít

Dlouhý popis filmu

Snídaně na Plutu je zcela ojedinělým filmem. Vtipným, zasněným, s divokými vizemi o ztracené a vytoužené lásce… Romantická komedie Neila Jordana je vyprávěna s jemností a jasně vizuálním citem – tak typickými pro Jordanovy filmy. Přesvědčivý výkon Cilliana Murphyho v roli Patricka ‚Kitten‘ Bradena vyvažuje anarchistické a hluboce lidské prvky této brilantní adaptace bestselleru Patricka McCabea. Film staví na tématech a stylistických prvcích prozkoumávaných v Malém řezníkovi – první spolupráci těchto výjimečných vypravěčů. Snídaně na Plutu potvrzuje fakt, že Neil Jordan je jedním z nejnadanějších a nejoriginálnějších filmařů na světě.

Patrick McCabe popisuje příběh Snídaně jako „velký okouzlující, malebný nepokoj.“ Tento dospívající příběh zaujal Jordana jako projekt na celovečerní film. „Jakmile jsem si tu knihu přečetl, chtěl jsem to skutečně dělat. Vnímal jsem ji jako nedokončený příběh, ve kterém bylo cosi hrubého, co volalo po rozvinutí.“ McCabe také prohlásil, že pro tuto práci chce pouze Jordana. K tématům knihy pak uvádí: „Ta kniha je o identitě a o hranicích - o hranicích mezi pohlavími, geografických hranicích, hranicích mezi smrtelností a smrtí… zároveň je to také pátrání po domově, hledání sama sebe.“

Strukturu knihy přirovnal Jordan ke Candide – útržkovitý příběh o Kittenině pátrání po matce, které ho zavede z Irska do Londýna a do kontaktu s řadou pestrých a pozoruhodných postav. Příběh začíná na začátku 60. let v příhraničním městě Tyreelin a překlenuje období politické a kulturní vřavy Irska 70. let. Tuto cestu pak podtrhuje výjimečný herecký ansámbl – Cillian Murphy, Liam Neeson, Gavin Friday, Brendan Gleeson, Stephen Rea, Ruth Negga, Eva Birthistle ad.

„Snídaně na Plutu není pouze jednoduchým příběhem o transvestitovi – šlapce,“ říká Neil Jordan. „Je to příběh o nevinnosti a proměnlivé síle představivosti a o tom, jak dobro mění svět – pokud to jen jde.“

O výrobě
Spisovatel a režisér Neil Jordan byl nadšen příběhem i postavou Patricka Bradena, což pro něj „vytvářelo možnost natočit film, který by byl jako Voltairův Candide – o nevinném klukovi, který věří, že vše se nakonec obrátí v dobro, dokonce i když vše, co zažije, by ho mělo přesvědčit o opaku. Prochází životem a inklinuje k víře, která je absurdní…“

70. léta měla pro oba autory zvláštní význam. McCabe vysvětluje: „Byla to doba, kdy jsme dospívali… byli jsme tím tvarováni a ovlivněni, takže je přirozené, že se vracíme zpět a zkoumáváme to. Byla to také doba ohromných kulturních a politických změn v Irsku… oba jsme milovali hudbu této éry a často ji spolu hrajeme.“

Producent Alan Moloney byl scénářem doslova uchvácen a říká: „Neil je neobyčejný filmař a Pat neobyčejný scénárista, takže když dáte tyto dva dohromady, dostanete něco, co roztahuje běžné parametry a obnovuje staré věci. Z uměleckého hlediska je toto velmi důležité a uchvátí to lidi, kteří jsou připraveni ujít tu mimořádnou vzdálenost a zariskovat.“

Když Jordan začal pracoval na scénáři (1999), udělal s několika herci sérii zkoušek, včetně Cilliana Murphyho. „Scénář byl naprosto fantastický,“ říká Neil, „a my věděli, že ten film můžeme natočit pouze když najdeme herce, který by dokázal zahrát celou roli Patricka/Kitten. Cillian podal neuvěřitelný výkon. Začal jsem však dělat jiné věci a odložil jsem ten projekt na stranu, protože scénář nebyl ještě dokončen. Cillian byl však touto rolí posedlý a stále se mne ptal, kdy budu točit. Asi tak před rokem a půl jsme se opět sešli a on mi řekl: „Hele, za pár let budu už příliš starý, abych tu roli mohl hrát,“ což mne přimělo, abych se znovu podíval na scénář a snažil se ho dokončit.“

Navzdory šířce a hloubce všech zúčastněných talentů – excelentní scénář, vynikající scénárista, oscarový režisér a mezinárodně uznávaní herci – Moloney přiznává, že financování tohoto projektu bylo náročné. „Povaha tohoto scénáře byla pro některé lidi zastrašující. Přiměje je totiž, aby přemýšleli o spoustě věcí, a finančníci nejsou často připraveni přijmout risk u projektu, který má takovýto rozsah a sílu.“

Vytrvalost a odhodlanost se Moloneymu nakonec vyplatily. „Po několika neuvěřitelných obtížích jsme našli partnery v Pathé, Irish Film Board a Northen Ireland Film and Television Commision. Bylo úžasné jak Pathé odpovědělo doslova přes noc. Mít spojence bylo velmi povzbudivé. Byli jsme neskutečně vděční za naše partnery.“

Moloney však věří, že i přes tyto komplikace diváci budou na film reagovat více než dobře. „Ten snímek je o tom, abychom nesoudili věci podle vzhledu a uznali lidi kolem nás – jejich místo v životě a ve společnosti.“ Dále dodává: „Způsob, jakým Neil pracuje s příběhem, jej posouvá k divákům na celém světě. Není to lokální, izolované nebo malé. Toto je skutečný film, který zachází se skutečnými předměty, který vyprovokují diskusi a zájem… a to je velmi pozitivní.“

Adaptace románu
Neil Jordan přiznává, že při zpracování románu udělal značné změny. Takovéto změny vychází většinou z filmařovy touhy převést některé fantastické prvky knihy do reálnějších požadavků kina.

„Příběh v této knize nestačil,“ vysvětluje Pat McCabe. „…byla to taková série fantazií. Bylo obtížné ho uchopit a zapracovat do příběhu, který by běžel na plátně. Musel mít přesný konec – to je základ filmu.“

„Vždy jsem cítil, jako by ta kniha byla sérií náčrtů,“ říká Jordan. „Byla to její struktura, která mi umožnila zajít do několika rozličných oblastí, které Pat v knize neprozkoumal. Když jsem s tím začal, Pat byl nadšený. Přepracovali jsme knihu a stalo se z toho jiné vyprávění, ačkoliv vše začalo ze stejného místa. Přemýšlel jsem o tom jako o irském Candide a snažil jsem se v tomto duchu sestavit scénář. Začal jsem prozkoumávat běžnou realitu – co by ty postavy skutečně udělaly a kam by směřovaly – např. Patrickovo pátrání po matce, co by se stalo, kdyby ji skutečně potkal. V knize se s matkou nikdy nesetkal – tento nápad vyšel z nás samotných a vyvolával různé scény a možnosti. Jakmile jsem pak začal prozkoumávat všechny možnosti úprav, celá věc se ještě více obohatila.“

Prioritou pro tyto dva spisovatele bylo určit vypravěče. Kniha skýtala několik možností, ale jakmile začali psát, dostal Jordan nápad. „Jedním z prvních obrazů tohoto příběhu jsou červenky klovající do zmrzlých lahví mléka, tak jsem si řekl „proč by nemohly ten příběh vyprávět červenky“… a v tu chvíli mi všechny části příběhu zapadly do sebe.“

Další změnou bylo i pojmenování dívčí verze Patricka – Kitten. V knize si Patrick jako dívka říkal Pussy, ale Jordanovi přišlo Kitten hezčí jméno. Daleko větší změnou příběhu však byla postava otce Bernarda – místního faráře, který v knize Patrickovu matku znásilní, donutí jí vzdát se dítěte a odjet do Londýna, zatímco on zůstává nepotrestán a ochráněn venkovským, patriarchálním lidem. Ve scénáři ho McCabe změnil na laskavějšího muže.

Změna otcova charakteru připravila scénu i pro závěr filmu, který McCabe chtěl. „Neil obrátil hledání matky v nalezení otce, takže jsme měli šťastný konec… a dokonce i prostor pro spásu.“ McCabe ještě dodává: „Patricka jsme také trochu upravili. Není tak popudlivý a defenzivní jako v knize, má v sobě více jemnosti a soucitu… Je to velmi zajímavý příběh, protože tu máte postavu dobrotivého otce a vztah mezi ním a jeho synem, který skončí pozitivně. To v irském filmu nebo literatuře najdete jen velmi zřídka.“

Stvoření Kitten
Nedílnou součástí tohoto filmu bylo vytvoření různých podob Patricka, který se během pár let přeměňuje na Kitten. Neil si sednul s kolegy z maskérny a kostymérny, aby dali společně dohromady vývoj Cillianova vzhledu v průběhu filmu.

„Je jen málo režisérů, kteří toto dělají,“ říká Lorraine Glynn, hlavní kadeřnice. „Neil prošel každý vzhled, scénu po scéně. Vytvořit Kitten byl postupný proces a Neil chtěl, aby byl Patrick krásný, nevinný kluk/holka, aby z něj nebyl hrubý, mdlý a stereotypní transvestita.“

Všechna oddělení pak provedla rozsáhlé průzkumy ve starých vydáních časopisu Vogue, fotkách z novin, rockových a módních knihách, reportážích a filmových klipech. Dobový záběr kostýmů byl široký, neboť děj začíná v 50. / 60. letech a pokračuje až do 70. let. Symbolem Cillianových kostýmů se pak staly barvy, které ještě více přispěly k jeho dokonalému vzhledu hermafrodita.

K oblasti líčení říká Lynn Johnston, vedoucí vizážistka: „Jako mladý Patrick si Cillian hraje s rtěnkou a make-upem. Jak se jeho vzhled rozvíjí, začíná experimentovat a je stále odvážnější a zručnější.“ Lynn měla také stále na mysli Neilův požadavek, aby Cillian vypadal jako křehká bytost, a tak používala různé techniky, aby dosáhla té správné jemnosti. „Cillian má silné čelisti,“ říká, „což jsme zjemnili pomocí stínování. Museli jsme ho holit tak třikrát denně a pečlivě se starat o jeho pleť. Skvěle se s ním pracovalo, byl velmi trpělivý a vždy otevřený novým návrhům.“

Vlasoví stylisté si rovněž zmapovali módní historii a vývoj blond Kitten. Lorraine Glynn, hlavní kadeřnice, vysvětluje: „Patrickovo pátrání po matce ovlivňuje jeho stvoření Kitten. Představuje si matku jako krásnou blondýnku s natočenými, ostříhanými vlasy, jako hvězdu z 50. let – Mitzi Gaynor. Neil chtěl, aby se Patrick během svého pátrání pomalu obarvoval na blond… Byl to postupný proces, a tak jsme na začátku jeho vlasy odbarvily hodně na tmavo, aby celý proces vypadal přirozeně. Když pak pracuje v peep show, stane se z něj zářivá blondýnka. V tomto prostředí, obklopen ženami v šatně plné barevných, zářících šatů, rtěnek, pudrů a krémů, se cítí jako v ráji. Zde se hodně naučí o líčení a česání a stane se odborníkem v úpravě svého zevnějšku.“

Neil věnoval značnou pozornost práci vizážistů, maskérů a kostymérů a říká: „Cillianův vzhled musel být naprosto přesný. Scénář byl v období tohoto příběhu velmi přesný, zejména svými hudebními odkazy. Je to procházka 70. lety a hudbou, oblečením a módní posedlostí té doby. Vizážisté, kostyméři a kadeřníci byli skutečně brilantní a úzkostlivě se věnovali každému drobnému detailu. Každou věc mnohokrát přezkoumali, dokud vše nebylo perfektní… každý detail byl naprosto bezvadný. Pro herce je toto velmi důležité – více než cokoliv jiného.“

Stručný popis filmu