Když v říjnu 2004 vystartovala Nenávist, přivítali hororoví fanoušci Shimizův strašidelný thriller s nadšením. Díky nim vydělal tento snímek téměř 190 mil. dolarů. Nadšené reakce na Shimizovu hororovou podívanou zasáhly diváky po celém světě a jen roznítily touhu po dalším.

Shimizu se rozhodl znovu ponořit do fascinujícího pomstychtivého zaklínadla, které poprvé odhalil v japonském hitu Ju-On. Shimizu vysvětluje: „Kdyby byla Smrtící nenávi2t stejná jako Ju-On 2, za žádných okolností bych tento film nenatočil, protože by mne vážně nebavilo točit remake stejného materiálu. Když mi však producenti slíbili nový příběh, dychtil jsem se hlouběji ponořit do záhady ‚nenávisti‘ a jejích nových obětí.“

Scénárista Stephen Susco, který již adaptoval Nenávist, získal možnost vytvořit nový krok v legendě zvané ‚nenávist‘. „Věděli jsme, že chceme co nejnovější pokračování, abychom zažehli novou stopu a prohloubili a obohatili příběh, který již známe,“ říká. „Takže ten vývojový proces byl mnohem intenzivnější než u prvního filmu. Prozkoumali jsme řadu různých linií příběhů a nesčetně postav a dále jsme je pilovali, dokud jsme neměli srdce silného vyprávění.“

Shimizu dodává: „Záhada tohoto zaklínadla, která nebyla v Nenávisti vysvětlena, je nyní odhalena. Příběh vyprávím všem, i těm, kteří neviděli první film nebo jakoukoli z mých japonských verzí, a to takovým způsobem, že to každý může snadno pochopit a bavit se při tom, aniž by znal předchozí děj.“

Štáb spletitého příběhu
„Zatímco je stále ústředním srdcem příběhu dům, přesouvá se ‚nenávist‘ ve Smrtící nenávi2ti do různých míst,“ uvádí Shimizu. Tento nový příběh zkoumá mnohem více záhady ‚nenávisti‘ a také ukazuje, jak se tato kletba rozšířila za zdi osudového domu, kde to vše začalo.

„Ten film se noří do historie prvního filmu. Najdete zde všechny důvodu vzniku ‚nenávisti‘. Je to jeden z těch lepších hororových scénářů, jaké jsem za poslední dobu četla, protože má v sobě mnoho rozdílných prvků,“ říká Sarah Roemer.

Pracovat s tak eklektickým hereckým týmem bylo pro Shimizu výzvou. „Neznám mnoho ‚ne-japonských‘ herců, takže jsem vysvětlil producentům osobnost každé postavy, její význam v příběhu, co od ní vyžaduji a jak má vypadat. Producenti v USA pak dali dohromady herce. Taka Ichise a já jsme vybrali japonské herce.“

Sarah Michelle Gellar působí jako živé spojení mezi Nenávistí a Smrtící nenávi2tí. První film skončil tím, že se její postava, Karen, pokusila zapálit onen prokletý dům v naději, že zničí mstivou Kayako. Ve Smrtící nenávi2ti postava Aubrey (hraje ji Tamblyn) cestuje do Japonska, aby zjistila, co se skutečně přihodilo její sestře, čímž uvádí do chodu nové osudové události...“

Vývoj Kayako
„Japonský duch je vždy žena s dlouhými černými vlasy, oblečená do bílého kimona,“ vysvětluje Shimizu. Jak diváci ví, černé vlasy Kayako pohlcují její oběti, kdekoliv jsou – v posteli, ve sprše – načež podlehnou kletbě ‚nenávisti‘. „Za starých časů se japonské ženy velmi pečlivě staraly o své vlasy. Myslely si, že jejich dlouhé vlasy mají duši, a byly pro ně velmi vzácné. Ženy s rozcuchanými vlasy jsou proto běžně používány pro duchy. Rozcuchané vlasy vyjadřují potlačené emoce, jako např. hlubokou nenávist nebo vztek, které žena uvolní, aby dosáhla své pomsty.“

K bílému kimonu Shimizu dodává: „Když v Japonsku zemře člověk, oblečeme ho do bílého kimona, než ho uložíme do rakve. Bílý oděv očistí duši mrtvého, takže může odejít do nebe. Pak je tělo spáleno. Když se mrtvá duše objeví jako duch, má obvykle na sobě ohořelé šaty.“

Shimizu přiznává, že kombinace těchto dvou prvků vyústila v ducha, který je unikátní a skutečně děsivý nejen pro japonské diváky, ale pro všechny na celém světě.

Co Smrtící nenávi2t odlišuje od předchozích snímků? Scénárista Susco říká, že se zde dozvíme mnohem více o Kayako. „Každému, kdo si myslel, že o ní ví všechno, otevře Smrtící nenávi2t oči. V tomto filmu se dozvíme, co Kayako pronásleduje. Porozumíme její fanatické povaze a poznáme impulzy z její minulosti, které vedou k osudovým událostem v Smrtící nenávi2ti.“

„Čím více se dozvídáme o Kayako,“ říká Gellar, „tím jsme s příběhem více emocionálně spojeni. V japonské kultuře vychází duchové z nevyrovnaných emocí. To je důvod, proč je pro nás tak uspokojivé, když konečně porozumíme Kayakinu hněvu a pocitům.“

Postavu Kayako vytvořil Shimizu již pro svůj první tříminutový studentský film a považuje za šťastnou náhodu, že objevil herečku Takako Fuji, která ztvárnila tuto postavu ve všech jeho filmech. „Když jsem poprvé uviděl Takako v divadelním představení, věděl jsem, že by se skvěle hodila na roli ducha,“ říká. „Ta inspirace, kterou mi poskytla před 10 lety, mi zůstala až dodnes. Projekt Ju-On by bez ní nikdy neuspěl. Vše je v detailech. Například si všimněte, jak dokáže Takako rozevřít své oči doširoka. Většina z nás při tom vypadá dost hloupě. Když to však udělá Takako, vypadá to naprosto přirozeně. Dokonce se jí ani nevytvoří vrásky v koutcích očí. Je to pozoruhodné.“

Fuji si onen studentský film, Katei Homon, stále pamatuje a k šestinásobnému znovuvytvoření této role říká: „Na začátku jsem nejvíce vyjadřovala Kayakin hněv. Pak, jak jsme točili další filmy, mne Shimizu-san začal více vést cestou pocitů. ‚Kayako volá o pomoc, ona je smutná atd.‘, vysvětloval mi. Tak se Kayako stávala více lidskou a nyní, když tu roli hraji, se snažím zachovat mix hněvu a lidských kvalit.“

Tamblyn, která hraje v několika scénách s duchem Kayako, pěje chválu: „Mimo plac je Takako velmi milá, zábavná dívka, která nosí brýle. Když pak přijde na plac, úplně se změní. Ona se umí nádherně mimicky vyjadřovat a způsob, jakým se její tělo pohybuje, je skutečně děsivý.“

Šok a zděšení na začátku
Stejně jako Nenávist, tak i Smrtící nenávi2t bude mít ryze šokující začátek, jako když herec Bill Pulman bezdůvodně vyskočil z okna svého tokijského apartmá. Tentokrát se v úvodní scéně objeví Jennifer Beals, která přiznává, že „tato scéna je jedním z hlavních důvodů, proč jsem chtěla tento film točit. Je to moment, který si lidé budou navždy pamatovat.“

Na scéně v Tokiu
Podle herce Christophera Cousinse bylo natáčení v Japonsku ojedinělým zážitkem. „Když jsme si poprvé zkoušeli kostýmy, přišli všichni z těch rozličných oddělení na plac a byli jsme si navzájem formálně představeni,“ říká. „Byl to fantastický způsob, jak začít celý tento proces natáčení.“

Cousins také uvádí, jak byl japonský štáb velmi ochotný, vše podporoval a dle potřeby bral na sebe různé úkoly. „Vládl tu úžasný týmový duch, což vytvářelo pro všechny příjemné pracovní prostředí, a vždy jste měli pocit, jako by ti lidé zde byli pro vás, aby vás podporovali ve vaší práci.“

Populární japonská zpěvačka, Misako Uno, uvádí rozdíl mezi jejími krajany a americkými protějšky. „My Japonci vždy držíme pod pokličkou své upřímné názory, ale Američané ne. Oni jsou vždy přímí a jdou k věci, což bylo pro mne nové a velmi zajímavé.“

Dalším zajímavým doplňkem Smrtící nenávi2ti je fakt, že se část příběhu odehrává v USA, což představovalo výzvu pro vedoucího výpravy Iwao Saito, který již dříve pracoval na Nenávisti a Ju-On 2. „Nebyl jsem si jistý, zda bych byl schopen vytvořit americké scény v Japonsku tak, aby vypadaly reálně,“ říká. „Celý život žiji v Japonsku, znám japonskou kulturu a vím, co je pro japonské diváky skutečné. Tak jsem požádal producenty, aby mne poslali do Chicaga a najali art direktora, který zná dokonale americkou kulturu – tím byl John Marcynuk, který pracoval na mnoha televizních seriálech, jako např. Dark Angel.“

Výroba pak našla lokace, které sloužily jako exteriér pro chicagské budovy, v Jokohamě a Saito v Japonsku a interiéry dotvořila ve studiích Toho Studios.

Vize Shimizu-san
Výkonný producent Roy Lee říká k volbě režiséra: „Shimizu-san měl pro tento film svoji vlastní vizi, kterou by žádný jiný režisér nedokázal kopírovat. Kdyby se Shimizu-san nepřidal k našemu projektu, museli bychom naprosto změnit styl filmu.“

Herečka Jennifer Beals říká: „Nikdy dříve jsem v hororovém filmu nehrála, ale poté, co jsem viděla Nenávist, jsem chtěla spolupracovat se Shimizu-san, protože si myslím, že tento žánr povznesl do naprosto odlišné úrovně. On je chytrý, zábavný a extrémně vzdělaný, a je velmi přesný. To, co on točí, je jako hrůzostrašný film Roberta Altmana.“

Vedoucí výpravy Saito uvádí posun v režisérově stylu od dob, kdy spolu začali pracovat. „Nenávist byla velkou americkou produkcí a první zkušeností, kdy Shimizu-san použil studia k natočení filmu. Zvykl si na koncept filmového placu, takže začíná uvažovat globálněji. Nyní je plný nápadů, mnohem více než býval, protože si je také jako režisér mnohem jistější.“

Scénárista Susco také zaznamenal režisérův kreativní růst. „Takashi se stal mistrem ve vytváření napětí a děsu. Jeho původní filmy byly výjimečné a u Nenávisti odvedl fantastickou práci. U tohoto filmu dokázal, že diváci cítí skutečně to, co on sám chce – hluboké, strašlivé zděšení, které přetrvává i po skončení filmu.“

„Vždy si vzpomenu na Hitchcockovi filmy,“ dodává Cousins, „ve kterých jste více ovlivněni náladou a vaší představivostí, než když někomu řežou ruce a nohy. Nálada, hrůza a šílenství – to vše povznáší tento příběh do vyšších sfér a já doufám, že se diváci budou třást strachy.“