Film oscarového režiséra Lasse Hallströma (Pravidla moštárny, Čokoláda) SKANDÁL vychází ze stále ještě kontroverzních skutečností Irvingova šibalského kousku a přechází v obraz toho, jak snadno se člověk a celý národ může nechat oklamat.

Držitel Zlatého Globu Richard Gere se ujal darebácké role Clifforda Irvinga, ambiciózního a přesto ne zcela úspěšného spisovatele, který se nemůže dočkat nějakého skutečně poutavého příběhu, až se bezostyšně rozhodne jeden si vymyslet. Nejprve to bere jen jako pouhý vychytralý žert, ale zdá se, že to je přesně to, co svět chce. A tak se Irving rozhodne dotáhnout to ještě dál. Začne tajnůstkařit a před vydavatelem se nenápadně zmíní, že oslovil muže, jehož příběh touží znát celý svět Howarda Hughese a domluvil se s ním na sepsání jeho biografie. Má to jen jediný háček – ani slovo, které Clifford uveřejnil, nebyla pravda. Nikdy ani koutkem oka nespatřil skutečného Howarda Hughese. Směle vystavěl svůj podvod na tom, že si Hughes zakládá na životě v ústraní, nesleduje, co se děje kolem něj a nekomentuje nic z toho co se o něm píše nebo říká na veřejnosti. Na pomoc si povolá svého nejlepšího přítele Dicka Suskinda (Alfred Molina) a manželku Edith (Marcia Gay Harden). Jeho plán vychází, protože nakladatelé, hladovějící po bestselleru za každou cenu, jsou zcela zaslepeni lákavou vizí, kterou jim nabízí.

Když Clifford narazí na možné propojení Hughese se zkorumpovanou Nixonovou vládou, zájem o jeho knihu se ještě zvýší. Clifford je na vrcholu. Ale jen do chvíle dokud se neobjeví sám Hughes a nepodrazí jeho počínání nohy. V tu chvíli už ale Clifforda natolik pohltil příběh, který si vymyslel, že nedokáže rozeznat hranici mezi lží a skutečností.

FAKTA O CLIFFORDU IRVINGOVI
V roce 1971 oznámilo nakladatelství McGraw-Hill, že získalo, na tu dobu neuvěřitelnou částku, téměř milion dolarů na publikaci memoárů Howarda Hughese. Byl by to skutečně nakladatelský počin století. Hughes byl tou dobou nejbohatší a nejmocnější muž na světě, přesto zůstával jeho osobní příběh v tajnosti a celý svět prahnul po odhalení soukromí a života této tajemné postavy. Fakt, že údajný autor biografie nebyl žádný přední žurnalista, nýbrž jen nepříliš známý spisovatel Clifford Irving, mnohé překvapil.

Irving přitom předtím napsal knihu s názvem „Padělek“, o plagiátech umělce Elmyra de Horyho, a logicky to vypadá, že někdo mohl mít v souvislosti s vydáním Hughesovy biografie podezření. Nic takového se ale nestalo. Místo toho nakladatelství McGraw-Hill vydalo prohlášení, jakou radost má z toho, že Irving dostal Hughesovo požehnání k napsání knihy a podařilo se mu dokonce udělat s ním mnoho rozhovorů, se kterými by Hughes jinak nesouhlasil. Navíc Irving předkládal mnoho dokumentů které v nakla-datelství ušly stranou pozornosti mnoha jindy pečlivých expertů a grafologů.

Ve chvíli, kdy se měla biografie Howarda Hughese objevit na pultech se ale Hughes poprvé po deseti letech opět ukázal na veřejnosti. Prostřednictvím telefonické konference z Bahamských ostrovů prohlásil Irvinga za podvodníka a jeho knihu za lživý podvrh.

Ukázalo se, že si Irving celou knihu vymyslel, částečně dle vlastní fantazie, částečně podle nepublikovaného rukopisu bývalého spolupracovníka Howarda Hughese Noaha Deitricha, a opepřil ji historicky odpovídajícími fakty, ke kterým se společně se Suskin-dem a svou manželkou dobral podrobnými průzkumy. Ve skutečnosti ale Irving s Hughesem nikdy přímo nemluvil.

Nakonec za to byl časopisem Time prohlášen za podvodníka roku a strávil dva roky ve vězení, stejně jako jeho spolupachatelé Dick Suskind a jeho švýcarská manželka. Když se z vězení vrátil, napsal jiné memoáry – tentokrát své vlastní, ve kterých popisuje podrobnosti psaní smyšlené biografii a kterou nazval Skandál (The Hoax).

O NATÁČENÍ
Příběh Clifforda Irvinga je tak neuvěřitelný, že když o něm autor scénáře William Wheeler prvně slyšel, myslel si, že je smyšlený. „Líbily se mi všechny aspekty příběhu – spojitost s Howardem Hughesem, to jaký dopad měl skandál na světovou žurnalistiku, ale především mě dostaly všechny postavy, které v příběhu vystupují,“ říká producent Joshua Maurer, „Na Clifforda nikdy nezapomenu. Byl to velmi charismatický muž který si prožíval jakousi krizi středního věku. Najednou si uvědomil, že mu mládí utíká pod rukama a našel způsob jak to zastavit, za pomoci své fantazie. Jen si přitom neuvědomil, jaké vedlejší účinky to může mít – pro něj, pro jeho manželku, nebo jeho nejlepšího přítele… Jeho spisovatelská kariéra mu nepřinesla takový úspěch, jaký by si byl představoval a tak si vymyslel neobyčejný příběh Howarda Hughese. Hlavní postavou příběhu ale byl on sám.

Producentovi Maurerovi bylo od začátku jasné, že Irvingův podvrh bude skvělý námět pro dobrého scenáristu: „Na jednu stranu je to neuvěřitelně legrační příběh, skvělá černá komedie, má ale i rysy napínavého thrilleru. Je to příběh o posedlostech: o posedlosti psaním, posedlosti vášní, posedlosti penězi a posedlosti slávou a uznáním. A navíc je to velice dynamické vyprávění. Významnou složkou příběhu je napětí vznikající rozporem mezi realitou a iluzí.“

Maurer k natáčení přizval producenta Marka Gordona, kterého rovněž zaujala řada komických postav a mnoho komplexních vrstev příběhu: „V USA byla vždycky spousta podvodníků a švindlířů. Lidé už to zkrátka mají v sobě, vždycky je budou fascinovat ti, kteří si troufnou věšet ostatním bulíky na nos,“ říká Gordon, „Clifford Irving byl prostě neuvěřitelně odvážný muž, který se vrhl se do riskantního podniku. To, že něco tak ohromného dotáhl do konce, vypadá jako fikce, ale skutečně se to tak stalo.“

Scenárista měl příležitost se s Cliffordem Irvingem setkat osobně. Nejvíc ho zajímal jeho způsob uvažování: „Je to velice štědrý, vlídný ale naprosto nečitelný člověk,“ přiznává Wheeler, „Je to dokonalý manipulant a to říkám i já, který také velice rád manipuluje s lidmi.“

Wheeler Irvingovi položil klíčovou otázkou, jejíž odpověd bral přeci jen s rezervou. Zeptal se ho: „Proč jste to udělal?“ vzpomíná Wheeler, „A Clifford řekl: ´Byl to můj Everest, nic jiného mi nezbývalo.´ Já si myslím, že to bude složitější. V té době byl muž ve středním věku, který chtěl uznání veřejnosti, chtěl najít nějaký smysl svého života a to všechno našel ve spáchání tohoto skandálu.“

Irving si také Wheelera získal svou neohroženou neuctivostí: „To, co mě na Cliffordovi jako filmové postavě nejvíc fascinovalo bylo, že pokaždé, když se dostal do nějakých trablů, nenechal se zaskočit a naopak riskoval ještě o něco víc, čímž vyvedl z míry i lidi, kteří by mu třeba nevěřili. To mě přitahovalo,“ říká Wheeler.

ZKOUMÁNÍ SKANDÁLU
Režisér Lasse Hallström
Pro režiséra Lasse Hallströma je Skandál ostrý návrat ke kořenům, zpět do temnot komického labyrintu neuctivostí, posedlosti a zrady. Skandál se odehrává v atmosféře stylového mediálního světa 70. let 20. století – v hájemství mihotavých vzpomínek, halucinací, paranoie a klamu. Lasse Hallström od začátku usiloval o to, aby postavy byly ve středu pozornosti jeho diváka, a tak film natočil způsobem, který po většinu času působí realisticky, téměř jako dokument, jen občas sklouzne do méně realistických scén. Také silně usiloval o to, aby se mu podařil zachytit duch 70. let, doby, kdy všechna média mluvila o politice, lžích a korupci.

Hallström říká, že nehledě na téma filmu byla u něj vždy rozhodující jedna věc: charakter postav – ať už se z nich šlo inspirovat nebo byly zkažené a morálně popletené. A právě charakter hlavních postav ho přitahoval i k filmu Skandál. „Scénář se mi líbil po prvním přečtení, protože postavy, které v něm vystupují, jsou strhující. Byla to pro mě příležitost natočit po dlouhé době film, jakousi komedii, která neohroženě pozoruje chování člověka, takový film, jaký točil například Miloš Forman nebo John Cassavetes.“

Hallström do doby, než si přečetl scénář, nevěděl nic o Cliffordu Irvingovi, a podobně jako scenárista William Wheeler byl ohromen tím, jak si Irving dovolil oklamat tolik lidí. „Vnímal jsem Clifforda Irvinga spíše jako umělce, který v celém podvodu nalezl příležitost realizovat svou tvořivost,“ vysvětluje Hallström, „Nebylo to tak, že by potřeboval peníze. Bylo to především pro pobavení, a to ho také pohánělo. Vytvořil jedinečný svět v podstatě z ničeho. Ale pak se mu to nějak vymklo z rukou. Neustále riskoval víc a víc a čím dál tím víc se do podvodu zaplétal.

PODVODNÍCI Richard Gere, Alfred Molina a Marcia Gay Harden
Clifford Irving je okouzlující manžel, výborný kamarád a velmi inteligentní a talentovaný spisovatel. Je také záletník, zrádce a neskutečný lhář a podvodník. Velice charismatický člověk, který se ale zaplete do velice nebezpečné sítě vlastních činů. Kdo by tedy takovou postavu mohl ztvárnit?

Filmaři se rozhodli pro Richarda Gera, který zazářil postavou advokáta Billy Flynna, stepujícího světáka a flamendra z období Jazzového věku ve filmu Chicago. Tato role mu přinesla velké uznání a Zlatý Globus.

Producent Leslie Holleran o Gerovi říká: „Clifford Irving je suverénní svůdník, člověk, který když vejde do místnosti, každého okouzlí. Takže svým způsobem je vlastně také herec, a myslím, že i Richardu Gerovi se skvěle podařilo jeho postavu správně pochopit. Pochopil o koho se jedná a skvěle se do něj vžil.“

Richarda Gera příběh od začátku uchvátil: „Je to jeden z mála scénářů, kde si hned řeknete: je to vážně zajímavý a neotřelý příběh´. Zaujalo mně na příběhu, že jde o podvod v několika rovinách současně. Také si myslím, že scénář skvěle vystihl schizofrenii, která v té době Ameriku zachvátila a dovedl ukázat všechno zásadní, čím Amerika žila - moc médií, aféru Watergate, Nixona, válku ve Vietnamu, Pop Art – způsobem, který si přímo říkal o natočení,“ vysvětluje Gere.

Producent Mark Gordon dodává: „Clifford je neskutečně okouzlující muž, ale ne takovým způsobem, jako bychom to čekali od Richarda Gera. Je zábavný a troufale pobuřující.“

Příběh Clifforda Irvinga nezávisel jen na obsazení hlavní role, ale i na obsazení jeho hlavních spolupracovníků a spolupachatelů – jeho nejlepšího přítele Dicka Suskinda a Irvingovy manželky Edith. Role Dicka Suskinda byla obzvlášť komplexní, protože se stal nejen hlavním a jediným Cliffordovým partnerem, ale i jeho jediným posledním pojítkem s morálním uvažováním, který navíc trpěl panickým strachem z napadení. Aby dostatečně vystihl všechny roviny Dickovy povahy, obrátil se režisér Lasse Hallström na hvězdu ověnčenou mnoha oceněními, se kterou spolupracoval na filmu Čokoláda, na Alfreda Molinu.

Producent Leslie Holleran říká: „Alfreda máme moc rádi a obdivujeme ho, protože je zábavný a velmi nadaný. Jakožto Dick přichází s mnoha zábavnými momenty, v roli neochotného a brblajícího spolupachatele je skvělý.“

Alfred Molina byl ze spolupráce s Hallströmem nadšený, zvlášť když se jednalo o takový projekt: „Vždycky je příjemné znovu spolupracovat s režisérem, se kterým máte dobrou zkušenost,“ říká Molina, „Už se dobře znáte a myslím, že práce je tak tvořivější a rychlejší. Lasse vám vždycky dá dostatečný prostor na prosazení vlastních nápadů.“ Producent Mark Gordon říká: „Ve filmu je vztah Clifforda a Dicka velmi komický. Dick je ubožák, který se veze na Cliffových nápadech a čím dál tím víc se zaplétá do sítě lží. Jeden je jako král, druhý jeho pěšák, ale společně jsou vždycky jedineční a zábavní.“

Samotný Molina o spolupráci s Richardem Gerem říká: „Úžasně se nám spolu pracovalo. Užívali jsme si hraní si se scénářem a zkoušení různých variant, aby to neztratilo šťávu. Přirozeně že nás oba užije na legrácky, a to se do filmu také dobře hodilo.“

Další zásadní vztah pro Irvinga je s jeho manželkou, která, přestože si je dobře vědoma všech Cliffordových románků, riskuje svou budoucnost a s podvodem mu pomáhá. Irvingova skutečná žena Edith měla švédské občanství a německé předky, takže Lasse Hallström věděl, že bude rovněž potřebovat herečku, která bude nejen schopna zosobnit komplikované dilema, kterým si Edith prochází, ale bude v sobě mít něco severského a germánského. Marcia Gay Harden získala Oscara za roli Lee Krassner, manželky Jacksona Pollocka ve filmu Pollock, a byla nominována na Cenu Akademie za roli ve filmu Clinta Eastwooda Tajemná řeka.

Když se Hardenová snažila napodobit akcent Edith, měla nejprve potíže: „Dřív jsem v Německu žila, takže jsem věděla, jaký přízvuk bych asi měla mít,“ říká herečka, „ Ale Edith nějakou dobu žila i ve Španělsku a v Londýně, takže byl její přízvuk mnohem komplikovanější miš maš zvuků. Pracovala jsem s jednou její videonahrávkou, takže vím, že její přízvuk byl opravdu výrazný a musela jsem všechna slova tak trochu přehánět.“

SKANDÁL: FILM, PRAVDA A PODVOD

Film:
Ve filmu vidíme zaměstnance nakladatelství McGraw Hill a Clifforda, jak čekají na
helikoptéru, ve které má údajně přistát Howard Hughes.
Pravda:
Přistání helikoptéry u McGraw Hill se nikdy nechystalo.
Podvod:
Cliford Irving nakonec producentu Joshi Maurerovi sdělil, že jde pouze o fakt, který
nebyl v knize, později ale přiznal, že jde o smyšlenku.

Film:
Ve filmu McGraw-Hill odmítá poslední rukopis Clifforda Irvinga.
Pravda:
Irving měl s McGraw-Hill v době podvodu podepsanou smlouvu na knihu.
Podvod:
Lasse Hallström uvádí, že McGraw-Hill už před tím vydalo Irvingovu knihu „Padělek“ o
plagiátoru Elmyru de Horym, která mohla lidem napovědět o Irvingově fascinaci podvody.

Film:
Ve filmu se Irving objevuje na plese Black and White Ball Trumana Capota.
Pravda:
Skutečný Black and White Ball se konal v roce 1966 a Clifford se ho neúčastnil.
Podvod:
Kostymér David Robinson oblékl Richardu Gerovi masku černé kočky, ve které se na
skutečném plese objevil Frank Sinatra

Film:
Ve filmu bydlí Irving v Upstate New York a kvůli přípravě lživé biografie Howarda
Hughese cestuje přes celé USA.
Pravda:
Hlavní Irvingovo obydlí v roce 1971 bylo na španělské Ibize.
Podvod:
Scenárista William Wheeler musel mnoho událostí zhustit a zdramatizovat komunikaci, která ve skutečnosti probíhala především telefonicky nebo dopisy. Kdyby byla ve filmu podle skutečnosti použita španělská Ibiza, „film by byl devadesátiminutový záznam jednoho muže telefonujícího z Ibizy,“ vysvětluje Wheeler.

Film:
Ve filmu je hotel na Bahamách na popud Howarda Hughese pro jeho soukromí a klid
evakuován.
Pravda:
Hughes sice bydlel na Paradise Islandu na Bahamách, ale k takové události
nikdy nedošlo.
Podvod:
Tvůrci filmu chtěli realitu okořenit – Hughes byl posedlý naprostým soukromím a
bezpečím. Říká se, že Howard Hughes proto jednou nechal po svém příjezdu do Las
Vegas evakuovat vestibul hotelu Desert Inn.

Film:
Ve filmu Clifford Irving ukradne části Dietrichovy knihy o Howardu Hughesovi přímo
z Dietrichova domu.
Pravda:
Clifford Irving se sice za pomoci prostředníka dostal k Dietrichovu rukopisu (který vyšel
pod názvem „Howard: Neuvěřitelný pan Hughes“), ale když se dověděl, že má povoleno
si tu kopii pouze v tajnosti přečíst a pak ji vrátit, bez dovolení si ji okopíroval, aby ji mohl
s Dickem Suskindem použít k psaní biografie.
Podvod:
Scéna ve filmu zdůrazňuje, že si Irving kopii rukopisu pořídil nelegálně.

Film:
Ve filmu má Dick Suskind aférku s prostitutkou.
Pravda:
Věrný Suskind nikdy žádnou takovou aférku neměl.
Podvod:
Tvůrci filmu ponořili Suskinda o něco hlouběji do světa podvodů, než jak tomu bylo ve
skutečnosti, aby ukázali, jak silné bylo Irvingovo a Suskindovo přátelství.