Existuje celá řada filmů o mužském přátelství. O tom ženském si jich však člověk tolik nevybaví. Slavná je road movie Thelma a Louise z roku 1991. Ale dál? Italské drama s komediálními prvky Šíleně šťastná vypráví o pevném poutu mezi dvěma ženami, které se k sobě přimknou v nelehkém životním období. Režisér Paolo Virzì, jenž se společně s Francescou Archibugi podílel také na scénáři, zde vykreslil dvě ztroskotankyně, které nemají – kromě sebe navzájem – nikoho blízkého.

Živelná Beatrice si kdysi užívala zajištěný a pohodlný život. Teď jí z něj však zbyly jen vzpomínky. Ráda si s lidmi hraje a ráda jim namlouvá věci, které nejsou pravda. To všechno je pro ni ale jen polštář před nepříjemnou skutečností – své výhody zaopatřené ženy, jež si může všechno dovolit, nenávratně ztratila. Zajímavé je, že tvůrci neříkají konkrétně, jakou poruchou Beatrice trpí, a tak divák může diagnózu odhadovat sám z jejího bájení, častého vztekání a neochoty přijmout realitu.

Když se do léčebny dostane mladá Donatella, je to pro Beatrice po dlouhé době konečně nějaké vzrušení. Hnána zvědavostí snaží se o nově příchozí zjistit co nejvíc. Jenže Donatella o své pohnuté minulosti mlčí. I přes tyto bariéry se však oběma ženám podaří vybudovat vzácné spřízněnectví. A čím více se k sobě přibližují, tím víc se o nich dozvídá také divák.

Donatella porodila syna, který jí byl odňat. Ačkoli měla povolení ho navštěvovat, užírala se myšlenkou, že dítě už nikdy nedostane do péče. V zoufalství, které jí zastřelo úsudek, se pak odhodlá k hrozivému kroku…

Donatella, jak Beatrice zjišťuje, má velmi chladné vztahy s matkou. O to víc se upíná na svého otce pianistu. Ten je však zbabělý a nezodpovědný. Zdá se tak, že mladé ženě není pomoci. To však Beatrice nemůže nechat jen tak být.

Sama má však rozklížené rodinné vztahy. Její matka bez okolků tvrdí, že by bylo lepší, kdyby dcera zemřela. „Všem by se ulevilo,“ říká. Oporu pak nenachází ani v exmanželovi, jenž si po jejich rozchodu našel novou ženu-doplněk, jež se pěkně vyjímá u bazénu honosné vily.

Donatella a Beatrice tak postupně docházejí k tomu, že se nemohou spolehnout na nikoho jiného kromě sebe navzájem. V tomto zdánlivě neradostném zjištění se však skrývá jejich největší síla.

Ženám se později podaří vypátrat náhradní rodinu Donatellina syna. Ta nejdřív nechce o shledání chlapce s matkou ani slyšet, ale Beatrice je dokáže přesvědčit alespoň k tomu, aby o takové možnosti přemýšleli. Díky šťastné náhodě se pak matka se svým dítětem skutečně shledá na pláži u moře. Scéna, kdy si společně hrají ve vodě, pak patří k nejsilnějším a nejdojemnějším z celého filmu.

Podle tzv. Bechdel testu je snadné zjistit, jestli jsou ženské postavy v konkrétním snímku portrétovány jako hodnověrné charaktery, a ne jen jako přívažky těch mužských. Stačí si odpovědět na tři jednoduché otázky: Jsou ve snímku alespoň dvě ženské figury? Mají jména? Povídají si spolu o něčem jiném než o mužích? Existuje mnoho databází, které poukazují na to, kolik filmů v tomto testu propadne. To se naštěstí nedá říct o Šíleně šťastná. Tady mají ženské postavy nejen svá jména a problémy i mimo to, jak si najít vhodného partnera, ale mají něco ještě něco lepšího – vlastní uvěřitelné osobnosti, které sice nejsou zrovna příjemné, ale jsou rozhodně životné a hodnověrné.