Přestože se mimořádně úspěšná filmová série Scary Movie původně zrodila v rukou bratří Wayansových, podařilo se jí oslovit největší filmové publikum teprve v okamžiku, kdy se jejího třetího pokračování zhostil veterán komediálního žánru, scénárista a režisér David Zucker. Pro Zuckera, který sám sebe charakterizuje jako „nejstaršího žijícího a pracujícího komediálního režiséra“, bylo rozhodnutí chopit se scénáristického pera a režijní taktovky i u čtvrtého dílu podmíněno představou dalšího zábavného natáčení. „Scary Movie 3 oslavil velký úspěch a při jeho vzniku jsme se hodně bavili, takže jsem chtěl pracovat se stejným týmem – s Bobem Weissem (producent), Craigem Mazinem (scénárista a producent) a samozřejmě také s osvědčenými herci – Annou Faris a Reginou Hall.“

S velkým úspěchem však přicházejí také velká očekávání. Proto se dlouholetý komediální tandem Weiss – Zucker (poprvé společně pracovali na filmu Kentucky Fried Movie v roce 1977), ke kterému se relativně nedávno připojil Craig Mazin, co nejvíce držel svého základního pravidla: „Když jsme začali pracovat na Scary Movie 4, bylo základním principem makat ještě víc než posledně,“ říká Weiss. „U spousty pokračování hollywoodských trháků mají filmaři tendence se trochu flákat a nedávat do toho všechno, ale my jsme měli přesně opačnou filozofii. Pracujeme ještě víc tvrdě. Na předloze, na produkci i na tom, aby film ve výsledné podobě zapůsobil ještě více a pokud možno na ještě širší diváckou obec.“

Scénáristé se snažili zareagovat na co nejnovější filmy, aby zkrátili dobu mezi tím, kdy se objeví v kinech parodované filmy a parodie samotná, na minimum. „Jsou to filmy, které by měli diváci ještě stále mít v živé paměti,“ říká Zucker.

Kromě toho se rozšířilo také spektrum parodovaných filmů. „Ve Scary Movie 3 jsme se zaměřili téměř výhradně na horor, ale čtverka je trochu rozmanitější,“ říká Zucker. „Zavítali i do žánru sci-fi a zparodovali média, politickou situaci a další věci, které se lidem v publiku zřejmě v současné době honí hlavou, což pro nás byla velká zábava a hodně to obohacuje i samotný film.“ Aby Zucker neponechal nic náhodě, po 25leté pauze znovu navázal spolupráci se scénáristou Jimem Abrahamsem, který do filmu přispěl několika nápady.

Weiss se Zuckerem měli už od začátku poměrně jasnou představu o tom, jak by mělo vypadat obsazení. „Při obsazování filmu musíte umně vyvážit nové a neokoukané herce a oblíbené představitele z předcházejících pokračování.“

Jako první byla na seznamu Anna Faris, která už se nemohla dočkat, až se bude znovu moci zhostit role Cindy Campbellové – přestože už z předchozích tří dílů věděla, co ji čeká. „Je to jako běžet maratón. Musíte hodně vydržet a být pro každou špatnost. Na denním pořádku jsou dotazy typu ‚Hm, vadilo by ti spadnout tady z toho balkónku?‘ na které tradičně odpovídám ‚Ne, v pohodě.‘ Přemluvit mě k jakékoliv hovadině je hračka,“ směje se herečka. Vzhledem k tomu, že Cindy hraje již počtvrté, cítila se ve své roli velmi sebejistě: „Připadala jsem si jako v posledním ročníku na střední. Myslím, že v porovnání s ostatními herci je ta filmová postava tak nějak víc moje.“

„Cindy je naprosto dokonale povrchní. Je velmi seriózní, velmi upřímná, má srdce ze zlata a zcela postrádá smysl pro humor. A je tak trochu bezradná. Když se rozdával rozum, zřejmě úplně minula řadu, ale i přesto se osud celé planety znovu ocitá v jejích rukou. Takže jsem holt musela jít a zase to lidstvo zachraňovat,“ říká herečka.

Další herečkou, která má na kontě všechny tři předcházející díly, je Regina Hall, kterou Anna považuje za svou dokonalou komediální partnerku – jejich vzájemnou hereckou chemii přirovnává ke vztahu, který mají na plátně Ben Stiller a Owen Wilson. „Když hraju s ní, užívám si to asi nejvíc. Nemusím při tom vyvíjet skoro žádné úsilí. Tahle chemie fungovala už při natáčení prvního dílu,“ přitakává Regina Hall.

„Nenašli byste dva lidi, kteří jsou tak rozdílní jako Brenda a Cindy. Brenda se vyzná, je trochu egoistická, trochu lakomá a prudce elegantní. A z nějakého zvláštního důvodu má za nejlepší kamarádku Cindy Campbell, která je zcela nevinná, naivní a nablblá poctivka. Je to skvělá kombinace a tohle velmi zvláštní kamarádství nám poskytovalo spoustu možností, jak s ním naložit,“ říká Hall.

Hlavní mužskou postavu filmu obsadil Craig Bierko, který byl možností spolupráce s obdivovaným Davidem Zuckerem nadšen. „Jsem jeho velkým fanouškem. Když jsem poprvé viděl film Připoutejte se, prosím!, pomyslel jsem si: ‚No, aspoň nejsem jediný totální magor… protože přesně takhle to vypadá v mé hlavě!‘ Smál jsem se tak brutálně, že mi málem vystřelil mozek čelem z hlavy.“

S rolí přítele Cindy dostal Bierko do vínku také dějovou linii, kterou měl na starosti Tom Cruise ve Válce světů. Podobnosti mezi Cruisem a sebou hodnotí Bierko poměrně lakonicky: „Jednu věc máme společnou, to je neoddiskutovatelné: těla nás obou jsou kompletně pokryta kůží. No a tím to začíná i končí.“ Nemilosrdný je však i ke své filmové postavě: „Je blbější než síto proti hmyzu. Vážně. Kdyby měl s tím sítem slovní přestřelku, tak by patrně prohrál. Má všechny heroické aspekty, které jsou filmových gerojům vlastní, ale tak nějak postrádá inteligenci, kterou by to podpořil.“

V dalších rolích se představili Bill Pullman, který se objevil ve scénách, parodujících Vesnici a horor Nenávist, v němž si zahrál i ve skutečnosti; Carmen Electra a Chris Elliot, jimž připadly role nevidomé dívky a místního idiota (taktéž parodující film Vesnice); Shaquille O’Neal; Michael Madsen, který ztvárnil pomateného člověka, který ve filmu Válka světů očekává ve sklepě příchod apokalypsy; a samozřejmě Leslie Nielsen, který si znovu zahrál prezidenta Spojených států.

Velmi jasnou představu měl David Zucker také o kýženém vizuálním pojetí – nechal mluvit scénář sám za sebe. „Při natáčení podobné parodie je jednou z klíčových věcí navodit v mysli diváka pocit, že sleduje určitý archetyp filmu… nebo přímo konkrétní film. Jelikož ten film viděli, mají určitá očekávání, kam by se mohla scéna ubírat, no a v tom okamžiku už jsou nám vydáni napospas. Abyste dokázali tohle, potřebujete skvělý produkční tým – a my jsme měli štěstí, protože jádrem toho našeho byl hlavní výtvarník Holger Gross a kameraman Tom Ackerman,“ říká Bob Weiss.

Gross (Hvězdná brána, Riddick: Kronika temna, Vyjednavač) strávil spoustu času studiem filmů, které se měly stát předmětem parodie, a u každého si položil několik základních otázek: „Jaká je podstata té konkrétní scény? Jaká je její nálada? Jaká je její atmosféra? A tak dále… Hodně se to liší od přístupu, na který jsem zvyklý – není to rozvíjení vlastního konceptu, který bych si stanovil na začátku.“

„Nejtěžší bylo, aby stihli všechno udělat včas,“ říká Zucker. „Poměrně často se stávalo, že jsme ráno zanesli do scénáře nějakou novou scénu a oni ji museli mít v poledne hotovou. Holger odvedl úžasnou práci.“

Pro koordinátorku speciálních efektů Alison Ramsey byl hlavní cíl velmi podobný: „Je to parodie, takže divák se ihned podvědomě vrátí k pocitům, které měl při sledování těch scén, jež parodujeme. Proto nám to dalo skoro tolik práce, kolik bylo třeba vynaložit při natáčení těch původních filmů – měli jsme však mnohem menší rozpočet a málo času. A navíc jsme do scén samozřejmě museli vložit vlastní gagy.“