Řetězové zprávy. Dostáváme je všichni. Ale co když by se zlověstné předpovědi toho, co se nám přihodí, pokud řetěz přerušíme, skutečně splnily? Co když by každý, kdo zprávu smaže nebo ji nepřepošle, zaplatil tu nejvyšší cenu? Právě taková je premisa snímku Řetězová zpráva, krvavého hororu, který mimo jiné nabízí zamyšlení nad tím, jakou roli v našich životech hrají technologie. Režisér Deon Taylor se pro tento snímek inspiroval nápadem svého synovce, který mu navrhl, aby natočil film, zabývající se temnou stránkou fenoménu řetězových dopisů. Shodou okolností za ním jen krátce na to přišel herec Michael J. Pagan se stejným nápadem.

„Když jsem ten nápad slyšel ze dvou různých zdrojů, rozjela se moje fantazie naplno,“ říká režisér, kterého už dávno fascinoval narůstající vliv technologií na naše životy. „Dostávám řetězové dopisy neustále. Některé ve vás jsou opravdu schopny vyvolat dojem povinnosti je přeposlat, a když podobné dopisy dostáváte a nevíte, od koho jsou, je to trochu strašidelné. Ta myšlenka mi nedala spát.“

Pagan, který ve filmu hraje a podílel se na jeho scénáři společně s Taylorem a scenáristkou Dianou Erwin, se o řetězové dopisy zajímal z jiných důvodů.

„Vzpomínám si, jak jsem dostal dopis, ve kterém se psalo, že když ho nepřepošlete dál, budete mít smůlu,“ vybavuje si Pagan. „Krátce nato jsem byl na jednom večírku a prošel jsem tam skleněnými dveřmi. Jindy měl zase automobilovou nehodu jeden z mých kamarádů a já si říkal, že by z toho šel udělat skvělý námět na film, ve kterém by vás někdo zabil, pokud byste takovou zprávu smazali nebo neposlali dál.“ Pagan proto napsal základní verzi scénáře, šel s ní za Taylorem a poté se na práci podíleli společně.

Žádný hororový film se neobejde bez krvavého, ale současně inovativního způsobu, jakým jsou oběti likvidovány. Pagan se držel metafory s řetězem a zbraní filmového zabijáka se tak staly těžké kovové řetězy.

Scenáristé nápad s řetězy rozpracovali ještě dále a udělali z něj jeden z podtextů filmu. „Film se zabývá tím, jak jsou životy americké mládeže a nyní dokonce i starší generace ovládány technologickými vymoženostmi,“ soudí herec Matt Cohen, který si zahrál roli Johnnyho Jonese. „Kamkoliv se hnete, všude někdo posílá SMSky nebo telefonuje. V jistém smyslu žijeme život spoutáni elektronickými řetězy a film to zohledňuje.“

„Řetězová zpráva je filmem o technologiích,“ míní Noah Segan, který ve filmu ztvárnil roli Danteho Christofa. „Je o první generaci mládeže, která už netuší, jaký byl život bez trvalého vzájemného spojení. A poučení z něj plyne to, že tím, že jsme neustále v kontaktu, o hodně přicházíme. Přicházíme o moc, o soukromí, o právo být sami.“

Obsazení filmu nebylo jednoduché, zčásti i proto, že Taylor neměl s natáčením filmů příliš velké zkušenosti. Režisér měl na svém kontě jen dva levné nezávislé filmy a Chain Letter měl být se svým rozsáhlým hereckým obsazením a propracovanými triky mnohem náročnějším soustem.

„Byla to moje první šance stoupnout si za kameru a ukázat, co dovedu,“ říká režisér. „Problémem bylo najít zajímavé mladé herce, kteří by dokázali hrát, aniž by přemítali, jestli ten film zvládnu nebo nezvládnu natočit. Jakmile se ale o mně a o filmu začaly šířit informace mezi lidi, vzrůstala důvěra herců v to, že bych to mohl dokázat.“

Prvním slavným jménem na hereckém seznamu filmu byl zkušený herec Keith David, který má na svém kontě například filmy Crash, Holičství nebo z novějších Horší než smrt.

Jeho zájem přilákal pozornost představitelky hlavní role Nikki Reed (Stmívání, Nový měsíc, Třináctka). „Jakmile jsme získali ji, spustil se pozoruhodný domino efekt,“ svěřuje se Taylor. „Najednou se všechno dalo do pohybu.“ Taylor chtěl, aby hlavní hrdinka nebyla klasickou hororovou dívkou, ale aby byla jak inteligentní, tak i krásná.

„V hororových filmech je obvyklé sehnat si nějakou hodně sexy herečku a nechat ji spoře oblečenou pobíhat sem tam,“ usmívá se režisér. „Já ale chtěl, aby moje hlavní hrdinka byla inteligentnější. Chtěl jsem, aby byla sexy, ale chtěl jsem, aby současně dokázala racionálně uvažovat. Snažil jsem se, aby byla stále oblečená, stále přemýšlela a stále měla nějakou motivaci. Řekl jsem Nikki, že se tenhle film bude od Třináctky a dalších hororových filmů hodně lišit. Že chci, aby se zaměřil na děj a na její osobu.“

Zabralo to. Reed možnost vyzkoušet si jako herečka něco nového uvítala.

„Obvykle jsou mi nabízeny role sexy, svůdných dívek,“ vypráví Reed a vzpomíná přitom na svou přelomovou roli ve filmu Třináctka. „Bylo příjemné dostat nabídku na roli, ve které jsem měla být někým jiným. Jessie je inteligentní, má svůj styl, líbí se jí alternativní hudba a je sama sebou. Mám piercing v nose a Deonovi se líbila možnost, že bych si ho pro tuhle roli nechala.“

Přiznává také, že velkou roli při jejím rozhodování sehrál Taylor sám. V osmi letech byla traumatizována zhlédnutím Exorcisty a přiznává, že hororové filmy nemá příliš v lásce. Taylorův silně vizuální a tvůrčí styl ji ale zaujal. Jde podle ní o styl, díky kterému se natáčení velice odlišovalo od většiny jiných.

„Nikdy jsem netočila film, který nebyl spíše charakterní. Pokaždé jsem tři nebo čtyři týdny před natáčením seděla s režisérem a probírali jsme mou postavu,“ popisuje Reed. „Deon je velice vizuální režisér a první natáčecí dny byly dost těžké, protože nejsem zvyklá na to slýchat věci jako 'Nikki, bylo to skvělé, ale kouř v pozadí se moc nepovedl' nebo 'kapky ze stromu nespadly tak, jak měly, takže to zkusíme znovu.' A já nevěřila svým uším, protože se mi líbilo, jak jsem daný záběr zahrála. Byla to opravdu kolektivní práce.“

Keith David si zahrál klíčovou roli zkušeného detektiva Jima Crenshawa.

„Pokud se pohybujete ve filmové branži nebo jste jen prostě milovníkem filmů, pak jeho dílo znáte,“ říká Taylor a zmiňuje přitom jeho výkony ve filmech Četa a Mrtví prezidenti. „Líbí se mi jeho drsný styl. Chtěl jsem, aby působil stejně, ale udělal jsem z něj staršího detektiva.“

Taylor v roli Crenshawa viděl možnost dále prozkoumat téma omezení, která do života vnášejí technologie.

„Crenshaw je u policie už dlouho a je velice inteligentní, ale jedna věc ho omezuje – věc, která je problémem pro celou řadu skvělých detektivů. Technologie,“ vysvětluje režisér. „Přicházejí z jiného světa. Ve světě, v němž žijeme, je technologie jedním z hlavních faktorů zločinosti. Crenshaw je dobrý v pátrání klasickými metodami, ale tentokrát čelí něčemu, s čím se dosud nesetkal.“

Davidova přítomnost udělala na mladší členy hereckého týmu poměrně silný dojem.

„Na nic si nemusí hrát,“ míní Cohen. „Má tolik zkušeností, že když ho vidíte, tak máte jedinou možnost – jít k němu, podívat se mu upřímně do očí a říct, že je pro vás velkou ctí ho poznat. Ví přesně, co dělá, a já můžu jenom tiše sedět opodál a učit se.“

Cohen představuje mladého sportovce, který žije pod tlakem otce, rozhodnutého, že jeho syn musí být profesionálním sportovcem. Byla to fyzicky velice náročná role, při které si Cohen vyzkoušel některé kaskadérské techniky a práci v postroji – věci, které ho bavily už při natáčení předchozích filmů. „Kaskadérské kousky jsou úžasné,“ tvrdí. „Když diváci vidí, že je točí herec sám, pomáhá to jeho postavě udržet si celistvost.“

Jeho role vyžadovala natočení několika poměrně drsných scén s filmovým vrahem v podání Michaela Baileyho Smithe, ale Cohen prohlašuje, že šlo o oběť, kterou byl ochoten podstoupit. „Měl jsem spoustu modřin a škrábanců na obličeji i na těle – jsem celý potlučený,“ říká. „Ale stálo to za to. Modřiny za chvíli zmizí. Dobré filmy jsou tu navěky.“

Co se představitele fiktivního vraha týče, prohlašuje Cohen, že budí opravdu maximální respekt. „Michael Bailey Smith je úplný obr,“ říká. „Máte z něj velký respekt a v současné době jde podle mého názoru o hollywoodského krále padouchů. Hraje vraha, který rozesílá všechny ty zprávy, a pokud je neberete vážně, pocítíte jeho hněv. Ačkoliv nemá žádné dialogy, dokáže vše zprostředkovat jen změnami dýchání a různými specifickými změnami chování. Je to skvělé. A ve skutečnosti je to úžasný člověk.“

Dalším slavným veteránem filmového průmyslu je Brad Dourif (Vetřelec, Přelet nad kukaččím hnízdem), který si zahrál pana Smirkera – nepříjemného učitele se špatným účesem a, dle Dourifových slov, „s poměrně dost vyhraněnými názory na technologie“.

„Jsem nadšený z toho, že se na tomhle filmu můžu podílet,“ říká Cody Kasch, další z mladých herců s velkým obdivem ke svým starším a zkušenějším kolegům. „Brad je fascinující.“

Cohen Kasche samotného, který si zahrál roli Neila Connerse, hráče počítačových her a mladšího bratra sexy roztleskávačky Rachael Conners, velmi obdivuje.

„Cody je z nás nejlepším hercem.“ míní Cohen. „Obdivuji ho a inspiruje mě, ačkoliv jsem starší než on.“

Šlo o oboustranné sympatie.

„Matt odváděl po celé natáčení výtečnou práci,“ říká o něm Kasch. „Pouštěl se do všeho skutečně naplno. Nakonec, musel dokonce ve své roli zemřít a on to zvládl tak, že mu to skutečně věříte.“

Všichni zúčastnění herci pak pějí slova chvály na adresu režiséra Taylora a jeho sebejistého režijního stylu.

„Když pracujete s režisérem, chcete, aby byl sebevědomý v tom, co chce,“ říká Reed. „Moc ráda posouvám hranice a chci zjistit, kam až mě režisér nechá zajít nebo s jakými nápady mohu přijít, ale je příjemné, když mi režisér může říct, že mu zkrátka mám důvěřovat, že ví, co dělá a že ví, jak má film ve finále vypadat.“

Pagan, který si ve filmu zahrál Michaela Granta, Taylorův talent obdivuje podobným způsobem. „Deon má bohatou fantazii,“ míní herec. „Moje předchozí tři filmy byly horory a nikdy jsem neviděl, že by je někdo natáčel s takovou kreativitou, jako on, takže jsou ve výsledku ještě strašidelnější. Je jako můj starší bratr. Naučil mě toho o naší práci hodně a vlastně mi umožnil zkusit si psaní scénáře a produkci a ještě jsem ve svém filmu dostal i roli, takže mu vděčím za všechno.“

„S Deonem se spolupracuje velice příjemně a je to velká zábava,“ vzpomíná Dourif. „Museli jsme si velice rychle poradit s nějakými problémy a on to zvládá naprosto mistrně, což obdivuji.“

Je rozhodně pravdou, že natáčení nebylo jednoduché. S ohledem na množství herců, více než 20 kaskadérských scén, nabitých 17 natáčecích dní a rozpočet, který nenabízel příliš prostoru k opakování záběrů, Taylor natáčení popisuje jako „poměrně intenzivní“. A podle jeho slov zabrala fáze postprodukce celých sedm měsíců, protože měl k dispozici tolik materiálu.

„Několikrát jsme natáčeli i 20 či 21 hodin denně,“ vzpomíná režisér na natáčení. „Krásné na tom bylo, že jsem se nemusel vracet a dělat dotáčky. Podařilo se mi z herců dostat energické a pozoruhodné výkony.“ K intenzitě natáčení přispělo i to, že Taylor dle vlastních slov během natáčení přepsal zhruba 30 procent scénáře. Režisér, který prohlašuje, že se svou práci naučil pouze neustálým sledováním filmů, se také během natáčení učil nové věci. Vzpomíná na to, že v průběhu natáčení zahlédl trailer na film s Rutgerem Hauerem.

„Rutger Hauer utíká a kamera ho následuje,“ popisuje Taylor. „A on se pak otočí, kamera se skoro dotkne jeho obličeje, a pak se vydá jiným směrem. Celé je to jediný pohyb. Sledoval jsem to čtyřikrát nebo pětkrát a pak se z toho stal další záběr, který jsme toho večera natočili.“

Velkou výzvou pro natáčení bylo takřka neustále deštivé počasí na lokacích v Severní Kalifornii v Sacramentu, Placerville a El Dorado Hills, které tam během natáčení na konci roku 2008 panovalo.

„Myšlenka byla najít místo, kde bude spousta stromů a lesů,“ vzpomíná Taylor. „Snažil jsem se najít natáčecí lokace mimo velká města, ale které by současně byly schopny upozornit na to, že nás všechny technologie ovlivňují, ať jsme kdekoliv. Současně máme jistý dojem, že nás neustále někdo sleduje, ale fyzicky není nikdo přítomný – místo toho se všichni vzájemně sledujeme digitálně přes internet.“

Reed prohlašuje, že byla na přeháňky zvyklá, protože v minulosti žila na Havaji. „Ale když prší a venku je pod nulou, je to něco docela jiného,“ říká a vzpomíná na scénu, ve které musela běžet tři bloky studenou, mlhavou nocí. „V zimě nejsem ve své kůži. A nebudu vám lhát, kdykoliv se ozve žádost o natáčení detailu, je pěkně nepříjemné, když vidíte opodál člověka s lahví vody, protože víte, že vám bude muset postříkat celý obličej a hlavu.“

Ale herci souhlasí s tím, že déšť filmu rozhodně dodal odpovídající atmosféru.

„Myslím, že to filmu dodává na děsivosti,“ soudí Pagan. „Pořád bylo šero, pořád celé dny pršelo.“

Jedním z nejhorších zážitků pro herce byla výroba sádrové formy jejich hlavy, aby si vrah prostřednictvím týmu speciálních efektů mohl na svých obětech užít své.

„Sedíte v pozici, kdy nemůžete hýbat ústy, nemůžete jimi dýchat, nemůžete pořádně polykat,“ vysvětluje Reed. „A pokud začnete v tuhle chvíli panikařit – což se mi rozhodně podařilo – trvá dobrých patnáct minut, než vám všechno z tváře odstraní. Nemůžete to jen tak strhnout, protože by vám zůstaly modřiny.“

Pro Cohena šlo o podobně nepříjemný zážitek.

„Byla to ta nejhorší věc, jakou jsem musel podstoupit od chvíle, co jsem začal točit filmy,“ vzpomíná. „Už jsem v minulosti musel podstoupit MRI a to nebylo příjemné. Sedíte v trubce a mezi obličejem a stěnou máte asi sedm centimetrů místa. Ale nechat si dělat odlitek hlavy? Všem říkám, že to bylo jako být pohřbený zaživa, ale bez rakve. Doufám, že si ji schovali, takže to hezkých pár let nebudu muset podstoupit znovu.“

„Když mi ji sundávali, měl jsem formu přilepenou k víčkům,“ popisuje svůj zážitek Kasch. „Ale odlitky vypadají skvěle. Zejména Cherilynin je úžasný. Přál bych si, abych si ten svůj mohl nechat. Předstíral bych s ním vlastní smrt. Pak bych už nemusel platit daně.“

Odlitky byly použity při natáčení některých extrémně krvavých scén, při kterých tým speciálních efektů, jejich dvojníci a kameraman Philip Lee herce doslova ohromili. Možná nejděsivější smrt je součástí finálního zvratu. „Jsou prostě úžasní,“ říká o efektových kouzelnících Reed. „Přemýšlela jsem o tom, jak se něco takového učíte – jestli se musíte dívat na fotografie lidí, kteří byli násilně zabiti – protože je to opravdu hodně věrné.“ Zejména Kaschova postava zemře velice nepěkným způsobem, ve kterém figuruje harpuna do hrudi a hák v ústech a následné vlečení na řetězech.

„Bylo to docela bolestivé, protože jsem si před pár lety zlomil čelist a teď nejsem schopen ústa úplně otevřít,“ vysvětluje herec. „Vypadalo to ale úžasně. Trčely ze mě ostny a tekly po mně proudy krve. Mezi záběry jsem si říkal, že mám tu nejlepší práci na světě, tohle mě opravdu baví.“ Cohen vzpomíná na to, že realismus speciálních efektů činil sledování smrti jeho postavy poměrně bizarním zážitkem.

„Nebyl jsem si jistý, jak to dopadne, protože prostě křičíte a pláčete a jste celí od krve,“ říká. „Pak mě Deon požádal, abych se s ním na tu scénu podíval a nebylo příjemné sledovat vlastní smrt. Působilo to hrozně reálně. Víte, že to je jen jako, ale stejně je to trochu děsivé.“

Taylor také velice riskoval, aby natočil jeden z nejpamátnějších záběrů celého filmu. Dívka, připoutaná řetězy k autu, je v něm tažena z garáže.

„Není v tom žádný trik, žádná filmová kouzla,“ prohlašuje Taylor. „Málem jsem měl kvůli tomu záběru spoustu problémů. V první řadě jsme ji spoutali páskou, připoutali ji ke skutečnému autu a doslova ji vyvlekli z garáže na příjezdovou cestu. Ale to, z čeho všichni začali šílet, bylo, když jsme sundali kameru Panavision ze stativu a požádali představitelku role, ať si kameru drží na hrudi. Museli jsme se o tom dohadovat se všemi zúčastněnými – s produkcí, s kameramanem, s pomocným režisérem. Všichni říkali 'Nemůžeš vzít kameru za milion dolarů a umístit ji herečce na tělo, zatímco ji táhneš za autem. To jsou hned tři naprosto nepřijatelné věci!“ Já je jen přemlouval, ať to jdou udělat. Chtěl jsem, aby se divák cítil, jako když je za tím autem tažen sám.“ Dalším památným okamžikem byla chvíle, kdy Reed zavolali, že dostala roli v megahitu Stmívání.

„Vzpomínám si, že šlo o třináctý natáčecí den,“ říká Taylor. „Přišla a povídá, že si myslí, že má šanci dostat roli v jednom upírském filmu. Pak jsme zjistili, že jde o Stmívání. Asi o dva dny později, zrovna když jsme se chystali točit scénu, najednou vykřikla, že ji dostala. Všichni byli nadšení. Musela odjet hned, jak jsme dokončili Chain Letter. Už tehdy všem bylo jasné, jak obrovský hit to bude. To, že se jí tuhle roli podařilo získat při natáčení našeho filmu jsme chápali jako jistou poklonu i pro něj.“