JAK VZNIKAL PŘÍBĚH ZROZENÍ
Předobraz Příběhu zrození můžeme nalézt v biblických evengeliích Matouše a Lukáše. Příběh se odehrává na konci intertestamentální doby – tedy v období mezi Judou Makabejským a narozením Krista. Příběh se začíná králem Herodem (lokální král Judska, zodpovídající se císaři Augustovi) a jeho strachem z dávného biblického proroctví, pojednávajícím o tom, že se má narodit Mesiáš. Herodes se obává, že ztratí vládu nad svým panstvím a proto přikáže, aby byli v Betlémě vyvražděni všichni chlapci do druhého roku věku. Příběh poté skočí o rok dozadu, dostaneme se do jeruzalémského Chrámu, kde je zbožnému knězi Zachariáši ve vidění sděleno, že “jeho žena mu porodí syna, který bude prorokem, připravujícím cestu Páně.” Zachariáš o tom zapochybuje, protože jeho žena už dávno není ve věku, kdy by mohla porodit dítě, a proto za trest oněmí. Mezitím se ve městě Nazaret, které je ujařmeno vysokými daněmi krále Heroda, odehraje jiná část příběhu: dospívající Marie se od rodičů dozví, že pro ni dohodli svatbu s Josefem. Při pomyšlení, že se vdá za “muže, kterého sotva zná a zcela jistě nemiluje,” se Marie uchýlí do starého olivového háje, aby si vše promyslela. Tam ji navštíví anděl Gabriel, který jí oznámí, že byla vyvolena Bohem pro to, aby z ní vzešel jeho syn Ježíš, který bude nazván Spasitelem všech lidí. Marie se s touto představou smíří, ale stále je pro ni natolik ohromující, že netuší, jak to sdělí svým rodičům.

Král Herodes se zatím v Jeruzalémě obává věcí příštích, protože národem se šíří zpráva, že se brzy objeví nový král. Herodes proto svým vojákům přikáže, aby zabili každého, kdo by se prohlašoval za “mocného či Mesiáše.” Daleko na východě v Persii se jiná skupina mužů také zabývá proroctvími: ti ovšem s velkým nadšením. Jsou to tři mudrci - myslitel Melchior, tlumočník Kašpara a etiopský astronom Baltazar – kteří studovali dávné spisy a cítí, že se na nebi brzy objeví jevy, jež ohlásí zlomovou událost v podobě narození Mesiáše. Melchior proto přesvědčí své druhy, aby s ním podnikli cestu do Judska, na které je povede “hvězda.” Marie chce své situaci porozumět, ujistí rodiče, že se do sklizně vrátí a vydá se navštívit svou sestřenici Alžbětu. U ní se Marii uleví, poněvadž se dozví, že Gabrielova slova se opravdu naplnila: navzdory svému pokročilému věku je Alžběta v půli těhotenství. Alžběta poskytne Marii povzbuzení a sdílí s ní její radost. Krátce po narození Jana Křtitele, kdy se Zachariášovi vrátí řeč, je Marie připravená k návratu do Nazareta. Její přijetí v rodném domě je méně než vřelé: když na nazaretském náměstí slézá z vozu, shodou okolností se jí rozevře plášť, což odhalí, že je těhotná. Dostane se jí výsměchu od místních obyvatel a musí si také vyjasnit situaci s Josefem a jejími rodiči, kteří jí nevěří: “Říkáš, že ti to oznámil anděl? Nosíš tedy pod srdcem Syna Božího?” Následující noci se ve snu zjeví anděl Gabriel i Josefovi a potvrdí Mariin příběh. Poté Josef Marii oznámí, že při ní bude stát navzdory všemu tomu, co řekne okolí: “Jsi má žena a já jsem tvůj muž. Víc už nikdo vědět nepotřebuje.” V ten okamžik Marie poprvé pocítí, že Josef je přesně takový, jak jí řekla matka: “dobrý a silný muž.”

Krátce poté přijde z Říma zpráva, aby král Herodes uskutečnil sčítání lidu: každý se musí vrátit do rodného města, aby tam byl zapsán. Herodes ve skrytu doufá, že toto nařízení mu pomůže odhalit, kde se ukrývá Mesiáš. Toto ustanovení pro Marii a Josefa znamená, že se spolu vydávají na strastiplnou cestu do Betléma, kde je Josefovo rodiště. Procházejí hlubokými údolími, brodí se skrze divoké řeky a přecházejí nehostinné pouště a Josef se snaží udělat všechno pro to, aby naplnil slib daný Mariiným rodičů: “Zaručuji se, že budu se vší silou a s veškerým odhodláním bránit vaši dceru a dítě.” Jdouce po cestách i necestách, Mariin cit k Josefovi roste každým krokem. Marie a Josef se šťastně dostanou do Jeruzaléma, aniž by je Herodovi vojáci odhalili. Zato mudrci, kteří městem procházejí v překrásných hedvábných pláštích a vedou si ozdobené velbloudy, jsou zastaveni Herodovými vojáky a jsou přinuceni k tomu, aby s ním povečeřeli. Herodes kvůli nim na oko vystrojil velkou hostinu a hovořil s nimi o brzkém narození Mesiáše. Při tom je nabádá k tomu, aby mu poté, co chlapce naleznou, dali vědět, kde se nachází “aby se mu mohl klanět také.”

Když Marie s Josefem dorazili do Betléma, nenašli v něm žádné pohostinství ani jiné místo na přenocování. Nakonec jim pomůže jeden z pastýřů, který jim propůjčí svou stáj a na tomto nevzhledném místě se narodil Ježíš. V okamžiku, kdy se narodil, byly hvězdy v takové konstelaci, že na nebi vytvořily neobyčejně zářivou “hvězdu” - tento úkaz mohl na nebi vidět každý, včetně pastýřů, kteří jej sledují až do Betléma a klaní se dítěti. Ke stáji přijíždějí i mudrcové a přinášejí dary v podobě zlata, kadidla a myrty. Melchior je úplně u vytržení z toho, že se nový král nenarodil v paláci, ale ve stáji, a pronesl: “Král králů se narodil na tom nejnuznějším místě.”

Mudrcové jsou událostí natolik pohnuti, že si uvědomují, že návrat k Herodovi by byl tou největší chybou, kterou by mohli udělat. Herodes se na mudrce rozlítí a přikáže zabít všechny chlapce do dvou let věku. Když se k Betlému přibližují Herodovi vojáci, aby splnili svůj vražedný záměr, Gabriel Josefa varuje: “Povstaň, Josefe...a vezmi dítě.” Marie, Josef a Ježíš uprchli na poslední chvíli a vydali se do Egypta... čímž naplnili další proroctví.”

PŘÍBĚH ZROZENÍ V NOVÉM ZÁKONĚ
** Následující text pochází z pera William J. Fulcoa, S.J., Ph.D., vedoucího katedry Kultury
středomořských národů a klasické archeologie na Loyola Marymount University

V Novém zákoně jsou dvě verze příběhu Ježíšova narození – první je v Matoušově evangeliu, druhá v Lukášově. Většina badatelů se shoduje v tom, že obě evangelia vznikla krátce po roce 70 po Kr., tedy přibližně 40 let po Ježíšově smrti. Tyto dvě verze se ve všech detailech neshodují. Ačkoliv byl již v rané církvi silný zájem o Ježíšovo dětství, je jasné, že již tehdy se o jeho prvních letech vědělo velmi málo. Příběhy o jeho narození vznikly použitím techniky převzaté z židovského písmenictví – tzv. midraše – tj. velmi volné rekonstrukce událostí, založené na propojení několika málo známých detailů s výroky proroků a jiných svatých spisů.

Matoušova verze příběhu Ježíšova narození obsahuje genealogii, která měla Ježíše představit jako potomka samotného krále Davida a praotce Abrahama. Lukášova verze je mnohem propracovanější a obsahuje narativ o narození Jana Křtitele prosté ženě Alžbětě, Mariině sestřenici, a jejímu manželovi Zachariášovi. Jeho verze začíná zaslíbením narození Jana Křtitele, což byla ukázka zvláštního Božího přiznání, protože Alžběta již byla ve věku, kdy ženy zpravidla nerodí. Lukáš také líčí paralelní otěhotnění Marie. Té anděl Gabriel oznamuje, že počne zázračným způsobem skrze Ducha svatého. Obě dějové linie se spojí Mariinou návštěvou Alžběty, což je příležitost pro to, aby pronesla své slavné blahořečení, které se v církvi traduje dodnes.

Lukáš také umisťuje Ježíšovo narození do Betléma, vše se však děje v kontextu sčítání lidu nařízeného Římem. To vyžaduje, aby se se oba vydali do Josefova rodiště v Betlémě, kde se měli dát zapsat. Tam, kde má Lukáš přicházející mudrce, čímž chce autor zdůraznit úctu před Spasitelem světa, má Lukáš jen dítě narozené do jeslí v chudé stáji, ke kterému přicházejí prostí pastýři, čímž chce zdůraznit to, že Ježíš vzešel z chudých poměrů a je tu pro chudé a ponížené. Evangelia podle Marka a Jana žádné příběhy Ježíšova narození nemají, obě začínají až narativy Ježíšovy veřejné činnosti. Kromě strohých příběhů v evangeliích Matouše a Lukáše se na Ježíšovo dětství už v celém Novém zákoně nenaráží ani jednou. Patří však k oblíbeným tématům tzv. apokryfních, nebo-li nekanonických evangelií.

PŘÍBĚH ZROZENÍ SE STÁVÁ FILMEM
Během Vánoc 2004 se scenáristy Mike Richa dotkla múza. “Všiml jsem si, že v časopise je spousta článků o Ježíšově narození, Marii, Josefovi, mudrcích, pastýřích a všech dalších postav, které jsem si v dětství každý rok stavěl do našeho rodinného betlému,” říká Rich. “A tak se stalo, že ačkoliv vím velmi dobře to, jak cesta do Betléma skončila - přinejmenším mám velmi barvitou představivost - měl jsem jen mlhavé povědomí o tom, jak probíhala, jací to byli lidé a jakým asi čelili výzvám. Jsem věřící a zároveň scenárista a tak mě napadlo, že by z těchto otázek mohlo něco vzniknout.”

Mike Rich tedy zavolal svému agentovi Martymu Bowenovi z United Talent Agency, který s ním spolupracoval již na scénářích k filmům jako Hráč a Osudové setkání. Bowen si uvědomil, že Richova víra a styl psaní by mohlo vyústit v něco, co bude pronikavé a v čem se diváci najdou. Podobně smýšleli všichni a tak se Rich pustil do důkladné práce s prameny a objevil, kdo vlastně Josef s Marií byli a o čem asi přemýšleli. Většinu roku 2005 pak Rich strávil tím, že důkladně promýšlel každý jednotlivý aspekt příběhu. Několikrát si přečetl evangelia podle Matouše a Lukáše, aby o jejich cestě znal co nejvíc detailů. “Všechny životní volby, před kterými Marie a Josef stáli, mě naprosto fascinovaly, spoléhali pouze na svého Boha a sebe navzájem,” říká Rich. “Problém je, že ohledně Marie a ještě méně ohledně Josefa, je velmi málo původních svědectví. Jedinou možností, jak z toho něco vytěžit, bylo ponořit se do společensko-politických otázek a kulturní dynamiky té doby. Důkladné zkoumání antiky mi nakonec poskytlo dostatek materiálu, od kterého jsme se mohl
odpíchnout v portrétu toho, kdo vlastně reálná Marie byla.

Mimo vlastní bádání se Rich obrátil na řadu odborníků z různých oborů, aby se ujistil v tom, že jeho obraz odpovídá dobové realitě. “Od samého začátku jsme se snažili, abychom dostali co nejvíce zpětné vazby,” říká Rich. “K tomu, aby z příběhu dýchala autentická atmosféra, jsme si přizvali historiky, teology, odborníky na židovsko-křesťanský dialog, odborníky z katolické strany i ty ekumenicky orientované. Nešlo nám o to, aby byl film autentický jen po vizuální stránce, ale také z perspektivy kultury a tradice.” Ačkoliv důkladné bádání Richovi poskytlo při psaní neocenitelné poznatky, největší impulz pro něj znamenala osobní ztráta. “V průběhu roku zemřel můj otec a já jak po duchovní, tak po emocionální stránce potřeboval nějaký životní úběžník. Krátce po dni díkůvzdání jsem tedy napsal první verzi scénáře. Obklopovaly mě při tom hudba a samé koledy. Musím říct, že šlo o hlubokou duchovní zkušenost. Byl to doslova radost psát, ne snad kvůli tomu, že by to byl epicky rozmáchlý příběh, ale právě kvůli tomu, že to byl jeho pravý opak: osobní, takřka intimní příběh dvou obyčejných lidí, kteří se vydávají za zvláštním posláním.”

ZKUŠENOST, KTERÁ MĚNÍ ŽIVOT
V okamžiku, kdy Mike Rich dokončil scénář, začal projekt žít svým vlastním životem a zároveň začal ovlivňovat životy všech, kteří se účastnili jeho přípravy. Nakonec se změnil i postoj Martyho Bowena, který původně předpokládal, že pro Richův scénář najde studio a tím jeho práce končí. Nakonec však u projektu zůstal až do konce. “Začal jsem znovu číst Písmo a každodenní telefonát Mikeovi byl jednou nejpříjemnějších položek. Vždycky jsme si o scénáři báječně popovídali a já udělal velmi těžké rozhodnutí,” říká Bowen. “Pocítil jsem, že bych se chtěl na projektu podílet i jinak, než jen jako Mikeův agent.” Bowen se proto rozhodl opustit svou stabilní pracovní pozici v kreativní agentuře UTA, kterou spoluzakládal. Bowen zavolal vedoucímu produkce Cale Boyterem z New Line Cinema a dohodl si s ním schůzku. Během oběda jej seznámil s projektem Příběhu zrození. Boyterovi se ten nápad velmi líbil a hned se zeptal: “Koho bys navrhoval jako scenáristu?” Bowen pak Boyterovi řekl, že scénář již vzniká a Boyter na to odvětil, že se mu předchozí Richovy scénáře – jako například Hráč a Osudové setkání – velmi líbily. Když setkání skončilo, vydal se každý z nich jiným směrem. Když však Bowen přišel do své kanceláře, již na něj čekal vzkaz od Boyterova nadřízeného, presidenta produkce studia New Line Tobyho Emmericha, který se domáhal dalšího pracovního setkání. Ti dva se pak zakrátko dohodli na tom, že film bude produkovat právě New Line.

Bowen také scénář ukázal svému starému spolubydlícímu a dlouholetému příteli, producentovi Wycku Godfreyovi a přesvědčil jej, aby odešel z Davis Entertainment a založil s ním jejich vlastní společnost. Prvním projektem jejich o nově zformované společnosti Temple Hill Entertainment byl právě Příběh zrození. “Wyck je jedním z nejzkušenějších producentů současnosti a já cítil, že pokud někdy budu dělat filmy, musím spolupracovat jen s lidmi, které respektuji,” říká Bowen. “Chtěl jsem spolupracovat se svými přáteli, těmi, kdo budou mít k vyprávění příběhu tentýž postoj jako já.” Godrey je zkušený producent filmů jako Já robot a Za nepřátelskými liniemi, proto jej ihned napadlo, že v tomto scénáři je základ velmi odlišného filmu. “Je to ten nejúžasnější debut, jaký jsme si jen mohli dovolit, obsahuje totiž silné hodnoty a motivy a nechybí mu ani srdce. Tedy to, o co jsme jako produkční společnost vždycky usilovali,” říká Godfrey. “Tento projekt je prostě srdeční záležitost.” Když Bowen a Godfrey našli produkční zázemí a práce na scénáři se chýlily ke konci, čekala je další výzva: najít toho správného režiséra, který by Příběh zrození přivedl k životu.

“TA PRAVÁ ŽENA”
V době, kdy Bowen a Godfrey začali hledat režiséra, poslali scénář několika předním filmařům. Jejich cílem bylo objevit někoho, kdo jim pomůže vnést do postav Marie a Josefa a jejich osudů život a důvěryhodnost. Režisérka Catherine Hardwicke objevila Příběh zrození od Mike Riche v hromadě scénářů, které dostala na přečtení. Jeden ze známých Wycka Godfreye jí dál scénář přečíst a byl sám překvapen, jak moc na ní zapůsobil. “Do té doby jsem viděla Příběh zrození úplně stejně jako všichni ostatní kolem mě – tedy jako několik pasáží s minimem detailů a téměř žádným vhledem do toho, kdo to vlastně Marie a Josef byli,” říká Hardwicke. “Ale v Mikeově scénáři jsem zahlédla velkou příležitost, dostat se přímo do jejich hlavy, srdce a duše těchto mladých lidí. Překvapivě zjistíte, že tento příběh má pro lidi na celém světě svou trvalou platnost. Řekla jsem si, že když je zlidštím, budou diváci k tématu přistupovat s osobním nasazením a možná objeví nové možnosti, jak se potýkat s vlastními nesnázemi a problémy.” Krátce na to Hardwicke setkala s producenty Bowenem a Godfreyem, aby si s nimi o projektu popovídala. Už na první schůzku přišla velmi dobře připravená, projevila znalost dobových reálií, přinesla fotografie a přišla s nápady, jak co natočit a koho do filmu obsadit. Producenti byli zakrátko na její straně.

“Nakonec jsme si vybrali Catherine Hardwicke, protože její přístup jde proti pouze popisnému knižnímu zpracování, které ostatně mohlo vzniknout také,” říká Wyck Godfrey. “Catherine uspěla zejména v portrétech života mladých lidí, kteří prožívají hlubokou vnitřní bolest a krizi, protože se musí udělat nepříjemná rozhodnutí, opustit rodinu a bojovat na svou pěst. Musím říct, že mě velmi zmátla představa, že by něco takového vnesla i do biblických látek.” Hardwicke se chopila příležitosti. “Stovky těch nejlepších umělců – hudebníků, skladatelů, sochařů a malířů - našlo v tomto příběhu inspiraci,” říká režisérka. “Dostalo se mi cenného daru, neboť jsem mohla přijít se svou vlastní interpretací.”

HERECKÉ OBSAZENÍ PŘÍBĚHU ZROZENÍ
V okamžiku, kdy se k projektu napevno dostala Hardwicke, začal kreativní tým Příběhu zrození pracovat na obsazení filmu. Tvůrci chtěli, aby herecká sestava odrážela atmosféru Středního východu a proto se rozhodli obsadit ty nejlepší herecké představitele z celého světa, kteří dokonale zvládnou své náročné filmové role. Tvůrci proto v New Yorku, Londýně, Paříži, Římě a Tel Avivu najali několik castingových režisérů, kteří rozhodili sítě mezi ty nejtalentovanější herce. V případě hlavní role – Marie -, byla mezi Hardwicke a producenty shoda v tom, že musí jít o herečku, která unese váhu nespočetných dějových zvratů. Odpovídající představitelku nalezli v nejmladší držitelce nominace na Oscara v dějinách filmu, Keisha Castle-Hughes, kterou získala za film Pán velryb. “Když jsem si poprvé četla roli Marie, uvědomila jsem si, jak málo o této postavě vlastně víme, přestože se jedná o naprosto ikonickou postavu,” říká Castle- Hughes. Producenti na její adresu říkají: “Pod klidným zevnějškem je Keisha velmi odhodlaná.”

Hardwicke objevila další silnou ženskou postavu v Alžbětě, které se ujala držitelka nominace na Oscara, Shohreh Aghdashloo, kterou známe z projektů jako Dům z písku a mlhy a 24 hodin. “Shohreh je naprosto báječná herečka,” říká Hardwicke. “přišla na konkurz a od prvního okamžiku měla jasný názor a vyzařovala z ní jemná spiritualita, která vycházela z hlubin její duše. V roli světice Alžběty z ní na všechny strany září láska.” Aghdashloo ke své roli říká: “Pustila jsem se do intenzivního studia, abych zjistila, kdo vlastně Alžběta byla a mohla ji lépe ztvárnit. Musím říct, že mi v mnohém připomněla mou vlastní babičku, takže jsem se tak říkajíc nemusela vydávat příliš daleko.”

Dalším krokem při obsazování rolí Příběhu zrození byly konkurzy v New Yorku. Tam se setkali také s bývalým absolventem prestižní herecké školy Juilliard, Oscarem Isaacem, o kterém Hardwicke prohlásila, že má “má hlubokou duši a opravdu žije,” a proto jej obsadila do klíčové role Josefa. “Od prvního okamžiku mě zaujalo, jak tato postava byla lidská – úplně ze mě vyskočil,” říká Isaac. „Záměr scénáře zobrazit způsob, jak mohl vypadat jejich život, pro mě byl velkou výzvou. Josef je muž, který svou Marii opravdu miluje. Jeho neodbytnou otázkou je ´jak se vyrovnat se všemi problémy, které se na nás ze všech stran valí a neunikat před nimi?´ Podobné vibrace Hardwicke cítila i ze zbytku herecké sestavy. “V případě rolí Anny a Jakuba se na nás usmálo štěstí. Získali jsme úžasnou Hiam Abbass, kterou jsme mohli vidět ve filmech Ráj hned teď a Mnichov,” říká režisérka. “A vezměte si tu náhodu, že se dokonce narodila v Nazaretě! Shauna Touba jsme vloni mohli vidět v jedné z výjimečných rolí ve filmu Crash. Cítila jsem, že zrovna tihle dva by mohli tvořit vynikající pár.”

Když se přiblížila doba k hledání vhodného představitele krále Heroda, tvůrci se sešli a určili si několik priorit. “Nechtěli jsme, aby postavu Heroda hrála nějaká slavná filmová hvězda, jak se to občas dělává,” říká Godfrey. “Chtěli jsme, aby vypadal trochu mladší a byl ještě plný energie.” Po shlédnutí filmu Mnichov napadl Hardwicke i Godfreyho přední irský herec Ciarán Hinds, který ve Spielbergově filmu podal vynikající výkon jako jeden z pěti izraelských nájemných vrahů. Zbytek herců našli tvůrci na Trinidadu, v Iránu, na Novém Zélandě, v Guatemale, Kamerunu, Anglii, Jordánsku, Súdánu, Francii a Itálii. Díky tomu je ve filmu náležitě barevná herecká sešlost, která dokonale naplnila požadavky tvůrců.

NATÁČENÍ
Od samého začátku natáčení snímku Příběh zrození chtěli být tvůrci věrní co nejautentičtejšímu podání legendárních událostí, což podmiňovalo, že se budou soustředit na detaily. Režisérka Catherine Hardwicke byla předtím celé dlouhé roky vedoucí produkce a tak chtěla, aby lokace a kulisy vypadaly co nejautentičtěji. “Usilujeme o to, aby byl příběh epický a zároveň intimní,” říká Hardwicke. “Tento příběh je epicky rozmáchlý, odehrává se v dech beroucích scenériích a my jsme chtěli, aby diváci cítili všechny fyzické i citové překážky tak, jako ti dva mladí lidé. To jest velmi osobně.” Při hledání dokonalých lokací se Hardwicke a producent Godfrey vydali z Nazareta do Betléma, ve snaze najít místa, která by se hodila do doby, kdy se odehrává příběh. Samotný Izrael však prošel tak mohutným vývojem, že natáčení v tamních lokacích bylo takřka nemožné. Nedaleko Nazareta však objevili historický skanzen, který byl věrnou rekonstrukcí lokálního osídlení.

Na vrcholu jednoho kopce dnešního moderního Nazareta se nalézá nemocnice a těsně za ní jsou rozsáhlá archeologická naleziště. Přivolaní archeologové o těchto nalezištích prohlásili, že zbytky budov a úprava terénu pocházejí z doby kolem narození Krista. Krátce poté se objevili nadšenci, kteří s pomocí historiků a teologů rozjeli nevýdělečný projekt “Nazareth Village,” který je funkční replikou Nazareta Ježíšových časů. Hardwicke a Godfrey zde mohli navštívit lidská obydlí, rozsáhlé podzemní rezervoáry na vodu, lis na olivy poháněný mulami, synagógu z 1. století a prohlédli si instalaci tkalcovství a výroby koberců.

Krátce poté se Hardwicke a Godfrey vydali do Itálie na prohlídku známého města Matera na jihu Itálie, které se dostalo do filmů Evangelium podle Sv. Matouše od Piera Paola Passoliniho a Umučení Krista od Mela Gibsona. Město samo o sobě je v mnoha ohledech velmi podobné některým částem Jeruzaléma a okolní krajina vyvolává podobné pocity jako ta kolem Nazareta.: nízké kopce porostlé zelení, z níž vyčnívají vápencové skály a místo od místa rostou prastaré olivové háje. “Matera je mnohem autentičtější, než jsou dnes skutečné biblické lokace,” říká Mike Rich. “Současný Nazaret je moderní město jako každé jiné.” V jednom z olivových hájů půl hodiny jízdy od Matery vybudoval vedoucí výroby Stefano Maria Ortolani a jeho tým autentickou kopii antického Nazareta, který od prvního do posledního detailu vznikl nejprve na papíře. Produkční tým při tom použil jak místní materiál, tak sádrové kulisy, díky čemuž vznikly desítky domů a úzkých průchodů. Osadníci vždy žili v blízkosti vodních zdrojů, proto se umělecké oddělení snažilo navrhnout město podle tohoto pravidla a většinu budov – jako například lisovnu olivového oleje a vína, či synagógu – umístit blízko k vodě. Tvůrci umístili domy do kopců, protože to kopíruje přirozený způsob šíření města, zatímco roviny slouží jako obilná pole a vinice.

Při přípravě natáčení a budování města použili tvůrci rady tří odborníků z “Nazareth Village,” kteří přicestovali do Itálie, aby s herci a tvůrci vytvořili cosi jako výcvikový tábor, což je praxe, která se většinou používá u válečných filmů. Herci se dozvěděli, jak péct chléb, dojit kozy, lisovat olivový olej, pěstovat pšenici a používat antické nářadí. V průběhu celého filmu si Josef staví svůj dům a herec Oscar Isaac se proto podílel na stavbě domu, ve kterých by jeho filmová postava žila s Marií. “Důkladný průzkum byl velmi důležitý, protože film usiluje o rekonstrukci dobových podmínek,” říká vedoucí výroby Ortolani. “Catherine je velký puntičkář a izraelští poradci nám dali hodně podnětů, které pomohly jak hercům, tak filmu jako celku.” Produkční tým se snažil co nejvíce využít i okolní krajiny a tak nový Betlém vznikl v blízkosti jeskyní, které byly po 8 tisíc let obydleny. V samotné Mateře je několik jeskyní, nazývaných Sassi, do nichž jsou dnes vestavěny obytné domy, restaurace a kostely. S pomocí uměleckého oddělení a několika počítačových efektů se staly ulicemi starého Jeruzaléma.

Po pěti týdnech natáčení se tvůrci vydali do marockého Ourzazate, druhý štáb uměleckého oddělení stavěl Alžbětinu vesnici v oáze Fint, jíž protéká malebná říčka, lemovaná palmami. Tým složený z místních obyvatel postavil vesnici ve “stylu prvního století”: tlusté zdi byly z říčního bahna, podlahy z dusané hlíny a i pec na chléb vznikla ze stejných materiálů, za kterých se stavěla po celá předchozí tisíciletí. Částečně upravené stávající lokace se staly Herodovým palácem a jeruzalémským Chrámem, ale největší devízou území na jih od středu Maroka byla široká paleta nezničené krajiny. A právě do ní byla zasazena Mariina a Josefova cesta. Místní “menší kopie Grand Canyon” byla například posloužila jako nebezpečný říční brod, kde krotitelé hadů nacvičují své dovednosti s plazy. Opuštěná vesnice postavená z jílu se stala mezopotámským tržištěm, na kterém zahlédneme mudrce. V Saharské poušti s jejími denními teplotami přes 50°C se stala místem natáčení scén, odkud mudrcové vyrážejí na svou cestu na západ za “hvězdou” a Marie s Josefem končí v egyptském vyhnanství.