V roce 1949 mělo maturovat na gymnáziu v Náchodě sedmdesát tři studentů. Jeden z maturitních ročníků navštěvovala i tehdy devatenáctiletá Miluše Bínová. Bínová, ve třídě oblíbená, byla dcerou sedláka a představitele Lidové strany v kraji. Miluška Bínová organizuje první den klidového týdne studentů posledního ročníku (takzvaného svaťáku) menší posezení u otce na statku. Nedopatřením jeden ze spolužáků najde schovanou brokovnici starého Bíny v seníku a aniž by si uvědomovali důsledky – začnou se zbraní manipulovat. Druhý den je Bína zatčen a o několik měsíců později popraven. Miluška nesmí odmaturovat a souhlas s jejím postihem, tedy neodmaturováním, musí souhlasně podepsat všichni její spolužáci. Toto celé ovšem divák zjistí až na samotném konci příběhu. Příběh se celý odvíjí v současnosti.

Dva ze spolužáků Bínové, Hybš a Vávrová, osloví vnuka Bínové, který v tuto chvíli pracuje na gymnáziu, kde všichni kromě Bínové v roce 1949 odmaturovali. Vnuk Bínové, učitel Čížek, se nakonec rozhodne spolužákům pomoci nejen zrealizovat školní sraz, ale také oslovit babičku, aby se výjimečně srazu zúčastnila. Společně s Hybšem a Vávrovou jede na Moravu babičku přesvědčit. Bínová si uvědomuje, že toto je možná jedna z posledních příležitostí, jak se vypořádat s bývalými spolužáky, o kterých si myslí, že jsou strůjci jejího neštěstí a potažmo i životního osudu. Do srazu zbývá několik dní, Bínová žije s Čížkem v bytě a zažívá s ním nemalé dobrodružství. Ukazuje se nejen absence kvality vztahu mezi nimi, jako babičky a vnuka, ale také rozdílnost jejich už tak složitých osobností. Do příběhu také vstupuje dávná láska Hybše k Bínové. Mezitím do Náchoda míří další spolužáci a náchodští se naopak připravují na samotný sraz. Poznáváme celou plejádu životních osudů současných seniorů. Některé z nich jsou velmi veselé, některé méně. Někteří ukazují, že stáří se dá prožít i s úsměvem. Celý příběh pak vyvrcholí na školním srazu, kde dochází k rozhřešení celého případu.

Snímek je určen pro téměř všechny věkové kategorie. Především pro střední generaci a seniory. Příběh sám o sobě poukazuje na život současných osmdesátníků. Všichni prožívají stejný věk, přesto ho každý prožívá zcela jinak. Každý je jinak psychicky a fyzicky svěží, prožívá jinak přítomnost a přesto mají něco společného - minulost.

Originální projekt Pamětnice
- průměrný věk herců filmu Pamětnice je 80,1 let
- ve snímku hraje nejvíce aktivních hereckých legend současnosti
- ve své zatím poslední roli zde hraje i nejstarší žijící česká herečka Zita Kabátová
- scénáristou a producentem je nejmladší člen české Obce spisovatelů Tomáš Magnusek
- Pamětnice je třetím filmem v historii, kde si zahrál režisér Jiří Krejčík (1918)
- ve své první filmové roli se objeví psychiatr Jan Cimický a zpěvák Radek Tomášek
- v neobvyklé roli Vladimír Brabec – sexuálně čilý univerzitní profesor
- Dalibor Gondík coby ředitel školy či Ivana Buková jako pečovatelka
- Josef Zíma hraje sám sebe
- ve snímku se objevují po dlouhé herecké odmlce Miloš Nesvadba, Nina Jiránková a legendární český mim Jaroslav Čejka