ZÁKLADNÍ INFORMACE O VZNIKU

Když do médií poprvé prosákla informace, že vzniká film Ostrov, vznikla domněnka, že půjde o futuristickou sci-fi o klonování lidských embryí, které se vymknulo kontrole. Postupně však bylo nutno zprávy korigovat a producent snímku Walter F. Parkes začal ve stylu „No, spíše to vypadá, že vzniká současný thriller.“ Biotechnologie se rozvíjejí s takovou rychlostí, že původní zasazení příběhu scenáristou Caspian Tredwell-Owen do konce 21. století bylo posunuto zpět. Režisér/scenárista Bay říká: „Potřebovali jsme ten film umístit tak dvacet let do budoucna od naší současnosti a tím vše zjednodušit.“ Parkes dodává: „Žijeme v době, kdy jeden přelomový vynález střídá druhý. Budoucnost se děje již nyní. Z obrazu vývoje vědy, který získáte z médií, si lze celkem dobře představit, že technologie, které jsou k vidění ve filmu, budou za patnáct až dvacet let běžně dostupné. Neříkáme, že se vše uskuteční v takovém rozsahu...ale technicky to možné je.“ K tomu Tredwell-Owen dodává: „Ať chceme nebo ne, lidská embrya se budou klonovat, tomu se nevyhneme. Jednou někdo tento oříšek současné vědy rozlouskne – ať už v nějakém legálním institutu a nebo ilegální laboratoři – je pouze otázkou času, kdy k tomu dojde, kdo bude první. Vědě do jisté míry touha po poznání, velmi důležitou roli však hraje i požadavek doby. A dnešní doba si bohužel žádá klonování. Již dnes můžeme pěstovat lidské orgány nebo jejich části mimo tělo. Jenže co kdybyste si mohli zaplatit vznik svého duplikátu, který s vámi bude shodný takřka do poslední buňky a vy si od něj mohli brát ty orgány, které vám dosluhují? Když se původní scénář Ostrova dostal do rukou producenta Waltera F. Parkese a výkonné producentky Laurie MacDonald, měli zrovna rozdělaný podobný projekt, který se rovněž týkal lidského klonování. Parkes říká: „To, co mě na tomto scénáři od prvního moment zaujalo, byla skutečnost, že nezaujal perspektivu výzkumníka či nezávislého pozorovatele, ale klonu jako takového. To nás nutí vyprávět příběh mnohem emocionálněji, protože kromě toho, že příběh vypráví o vědeckém experimentu, který se vymknul kontrole, podstatnou část v něm hraje i perspektiva ´nevinných.´“ „Cítili jsme, že poznání světa klonů musí přijít skrze ty, kterých se to týká – klonů samotných. V tomto případě klona Lincolna,“ říká scenárista Alex Kurzman. „Díky Lincolnovi již v prvním dějství pochopíme, že je něco v nepořádku. Dnešní publikum je značně pesimistické, takže si naši vizi ještě přibarví. Podle mě je tato Lincolnova perspektiva úžasná.“ S tím souhlasí i jeho kolega, scenárista Roberto Orci: „Když příběh sledujete skrze jeho perspektivu, dostaví se u vás stejný šok, i když už o příběhu něco víte dopředu. První půlhodina vás vtáhne do své reality a vy začnete očekávat jakýsi lineární vývoj v duchu filmů, které jste již viděli. Jenže to se nedostaví. Caspian to podle mě vymyslel skvěle, protože publikum dojde stejného šoku, jako hlavní postava.“ Scénář Ostrova se k režisérovi Michaelu Bayovi dostal oklikou – přes studio DreamWorks a jeho šéfa Stevena Spielberga. Bay vzpomíná: „Steven mi jednou navečer zavolal a řekl ´Právě jsem ti poslal jeden scénář, který si musíš přečíst ještě dnes v noci.´ Došel mi až kolem 23:00 hod a měl 140 stran. Přečetl jsem ho jedním dechem za čtyři hodiny. Moc se mi líbil a hned ráno jsem volal Stevenovi zpět a řekl mu ´Tak já to beru.´” Parkes říká, že pro volbu Michaela Baye jako režiséra Ostrova hrálo několik důvodů. “Má zacílení, nadšení, je tvořivý, má sebedůvěru a technické poradce, kteří mu pomohou projekt takto monstrózních rozměrů dotáhnout do zdárného konce. Ve filmu se často střídají lokace, na placu jsou stovky komparsistů, obrovské kulisy, jsou tam jak digitální efekty, tak práce kaskadérů – je tam všechno, co si jen dovedete představit a projekt je tudíž velkou výzvou. Náš seznam režisérů, kteří by něčeho takového byli schopní bez toho, aby pohořeli, je vlastně docela krátký. Chci říci, že je zde samozřejmě spousta lidí, kteří rozumí speciálním efektům a nebo ví, jak natočit automobilovou honičku, ale výzvy mohou být někdy tak velké, že se zdá, že to vlastně nikdy nepůjde natočit. Michael si dokáže udržet chladnou hlavu, ví, co má kdo na placu na starosti a ze své režisérské sesle vyzařuje autoritu, aniž by vám jakkoli dával najevo převahu,“ směje se Parkes. „Stále je to velké děcko, které si rádo hraje. To určilo atmosféru natáčení, která byla plná energie a vzrušení. A já věřím, že se dostala i do filmu, protože je to velmi nakažlivá záležitost.“ Producent Ian Bryce k tomu říká: „Bay věděl, že musí vyvážit dva přístupy. Chtěl jsem, aby vznikl příjemný letní film, který se však kdesi hluboko týká nejvlastnějších lidských otázek, například – kdybychom mohli mít svého klona, pořídili bychom si jej? Samozřejmě jsme diváky nechtěli zatlačit do kouta, ale já osobně jsem je zároveň chtěl vystavit morálnímu dilematu...a pak je posadit na horskou dráhu.“

OBYVATELÉ OSTROVA

Film Ostrov je vstaven na protikladu futuristického thrilleru a kontemplativního dramatu, které ze zpráv v dnešních novinách vyvozuje morální otázky. Právě tato dvojlomnost přilákala herce Ewana McGregora, který se ve snímku ujal postavy Lincolna Six-Echa. „Stále hledám něco nového a v tomto případě se mi chtělo dělat na opravdu velkém americkém akčním filmu, který však zároveň má srdce. A to je u scénářů ne vždy k nalezení,“ říká McGregor. „Domnívám se, že otázka klonování, která je nahlížena z trochu extrémní perspektivy – to celé pak v hávu akčního filmu – je velmi zajímavá. Je to druh role, kterou jsem ještě nedostal. Hraji muže jménem Lincoln, který žije ve společnosti, jež potlačuje lidská práva a kde se shůry rozhoduje úplně o všem – o vašem ošacení, účesu, jídle či s kým, kdy a kde pracujete. Všechno někdo kontroluje. A je to ještě o stupeň horší – všem obyvatelům komplexu bylo řečeno, že celý vnější svět je kromě tzv. Ostrova kontaminován. A jen šťastlivci, kteří vyhrají ve zvláštní loterii, se na něj mohou odebrat, aby se mohli podílet na znovuosídlení planety. Všichni jsou s tím více méně spokojení – až na mě. Moje postava dá věci do pohybu a začne klást otázky: Kdo o tom rozhoduje? Proč je to tak, jak je?“ Parkes pak osvětluje, že Lincolnovo celé jméno - Lincoln Six-Echo – ve skutečnosti znamená, že jde o klona páté (!) generace. „Vytvořili již několik generací klonů, ale teprve pátá se začíná chovat tak, jak vědci chtějí,“ osvětluje Bay. „Jeho uměle vypěstovaná DNA začíná způsobovat, že má sny. Ty mu nedají pokoje. Lincoln si přeje, aby mu je někdo osvětlil, protože tuší, že všechno souvisí se vším.“ McGregor k tomu říká: „Lincoln bohužel zjistí, že výhra v loterii neznamená, že onen šťastlivec jede na Ostrov. Je to obrovská lež. Žádný Ostrov neexistuje.“ Lincolnovou spřízněnou duší je Jordan Two-Delta, která s ním sice sdílí ubikace, ale už ne jeho paranoiu.Představitelka Jordan, herečka Scarlett Johansson, k tomu říká: “Jordan je velmi sladká a nevinná. Nezná jiný svět, než ten, ve kterém žije. Postupně však Lincolnovi začíná věřit, že vše je jinak. Věří mu víc, než jen jako příteli. Oba v sobě vzájemně našli zalíbení – ani ne tak fyzicky, jako spíše duševně. Sexuální intimita je pro ně cizím pojmem. Dosud žili ve velké plastové bublině a o zbytku světa neměli nejmenší potuchy.” K tomu Bay dodává: “Jordan je s podmínkami života vcelku spokojená. Dané regule nevnímá jako omezení. Stále věří, že Ostrov není žádná smyšlenka. Jenže její citové spojení s Lincolnem nakonec způsobí, že se dostane do jeho vleku. Co se obsazení týče, když už jsme měli Ewana v týmu, potřebovali jsme k němu někoho, kdo nebude jen dobrou herečkou, ale bude se k němu hodit i po stránce vzájemné chemie. Když obsazujete film, musíte občas vsadit na divokou kartu, a u Ewana a Scarlett to vyšlo.” Když se s Lincolnem, Jordan a ostatními obyvateli komplexu setkáme, sledují nahrávku, ve které k nim promlouvá jejich bývalý kolega Starkweather, který domněle vyhrál vstup na Ostrov. Když později Lincoln zjistí, co se se Starkweatherem opravdu stalo, otevřou se mu oči a uzří pravdu. Michael Clarke Duncan, který hraje Starkweathera k tomu říká: “Moje postava uvede věci do pohybu. V jeden moment říká ´Těším se na shledanou s vámi na Ostrově´, a o chvíli později už leží na operačním stole. Podaří se mu utéci, ale je vyděšen k smrti, neboť najednou nechápe vůbec nic. Má samozřejmé otázky typu ´Kde to jsem? Jak to, že nejsem na Ostrově? Říkali jste mi, že tam letím...To musí být nějaký omyl.´“ Duncan se natáčení zúčastnil jen po dva dny, ale režisér Michael Bay, který jej již před tím usměrňoval v Armageddonu, si dal záležet na tom, aby na ně nikdy nezapomněl: „Přinutil jsem ho běhat, plakat, nechal jsem ho na osm hodin přivázaného na operačním stole, dokud mi nezačal říkat ´Hele, tak to už by snad stačilo. Ještě jeden záběr a končím.´ A já na to ´Ale no tak, Mikeu, dalších pět ještě zvládneš.´ Takhle jsem si ho dobíral.“ Obyvatelé sterilních ubikací netuší, že žijí hluboko pod základy firmy Merrick Biotech, ba co víc, ve světě, který vůbec není zamořen. Obyvatelé komplexu znají Merricka jen z jedné stránky – jako shovívavého, avšak dotěrného odborníka na jejich zdraví a všeobecnou pohodu. Skutečnost je však jiná – Merrick má svou odvrácenou tvář. Jeho jediným zájmem je ochrana jím investovaného kapitálu v podobě klonů, nebo též „našich blízkých příbuzných“, jak jim říká, který se má brzy zúročit. Sean Bean, který Merricka hraje, osvětluje: „Merrick podvádí své klienty, neboť jim tvrdí, že firma Merrick Biotech pěstuje v oživujících roztocích orgány a že vše souhlasí se zákony ohledně eugeniky, vydanými v roce 2015. Merrick však ví, že samostatně pěstované orgány občas selžou a tak pěstuje celá těla, což je nezákonné.“ Navzdory tomu všemu Parkes poznamenává: „Merrick je vynikající vědec, který je naprosto přesvědčen, že to, co dělá, je správné. Stejně jako všichni správní záporáci, ani on není zlý. Jen má svou vlastní zvrácenou logiku a svá slova si pojišťuje humanismem. Ve skutečnosti si myslí, že posouvá meze vědy a tím přispívá lidství.“ Bean souhlasí s tím, že jakkoli jsou Merrickovy motivace zpochybnitelné, není to žádná nelidská bestie.“Je na tomto poli průkopníkem a věří, že to, co dělá, je pro lidi dobré. Myslím, že mu diváci budou rozumět, jakkoli je hodně odtažitý a zaměřený na finanční efekt věci. Zdá se mi, že je zajímavou postavou.“ Jediný člověk z institutu, kterému Lincoln opravdu věří, je postava jménem McCord, který se s Lincolnem spřátelí a občas mu propašuje nějaké nedostatkové zboží, třeba alkohol. „McCord je jediný z lidí, kteří se starají o chod komplexu, který dělá tu chybu, že se přátelí s „produkty“. Má silné pocity viny vůči tomu, co se kolem něj děje. Ví, že to není správné, ale svou práci dělá i nadále, protože to je to jediné, co tam může dělat,“ říká Bay. Režisér Bay od samého začátku věděl, že pro tuto roli připadá pouze jeden možný představitel: Steve Buscemi, se kterým spolupracoval již na Armageddonu. „Steve je pro roli tím pravým. Tuhle roli hraje už od narození. Je v ní dokonale oblečen. Vnesl do ní humor a na mnoha místech mu dal průchod, což je jen dobře. Steve člověk, který dokáže zlidštit každou roli. Je to jeden z nejlepších herců široko daleko.“ K tomu Buscemi říká: „Michael je režisér, který dlouho připravovanou scénu na poslední chvíli klidně hodí pod stůl a řekne vám, abyste improvizovali. Ve většině případů se snažíme následovat scénář, ale on vůbec nemá strach udělat věci jinak nebo nově, takže nikdy nevíte, co přijde.“ Když Lincoln a Jordan uskuteční dlouho připravovaný útěk, Lincoln ví, že o pomoc se může obrátit pouze na jednoho člověka – McCorda. Buscemi říká: “Zoufale hledá odpovědi, tak si McCorda najde. Jenže McCord ví, že tímhle se on i oni dostali do pořádných problémů, protože ve vnějším světě nikdo nemá vědět, že existuje projekt jako je tento. Pro něj nejsou jen čísly či pracovním materiálem, ale především lidské bytosti. Jakkoli tím ohrožuje vlastní život, rozhodne se jim pomoci.“

DVĚ STRÁNKY OSTROVA

Film Ostrov se odehrává ve dvou oddělených světech – umělém, stráženém a odosobněném světě vnitřním a barevném, nepředvídatelném světě vnějším. Každá scéna filmu se odvíjí v závislosti na tom, do jakého prostředí je zasazena. Kameraman Mauro Fiore vypráví o tom, jak s režisérem pracovali na jasném barevném odlišení toho, co je uvnitř a co je vně. „Podzemí je nasvíceno uměle, chtěli jsme, aby se divák tak trochu cítil jako v nemocnici. Chtěli jsme ostrá bílá světla a úzkou škálu barev. Když však „produkty“ objeví vnější svět, rázem jsou zasaženi jeho barevností, sluncem...Vždyť poprvé v životě vnímají přirozený svět! Druhá půle filmu je proto záměrně barevně přetažená. Rozdíl je také ve způsobu snímání. Na počátku filmu jsme ve vysoce střeženém prostředí, takže jsme vyloučili veškeré prudké pohyby a snažili se ji udržet formální, objektivní a lehce odtažitou. Když se dostaneme do vnějšího světa, jsou pohyby kinetičtější, subjektivnější a také častěji užíváme ručních kamer.“ Natáčení Ostrova začalo na podzim 2004 v pouštích Kalifornie a Nevady, kde se postavy Lincolna a Jordan poprvé vynoří z podzemního komplexu. Walter Parkes říká: „Michaelovi se líbila myšlenka, že když uprchlíci proniknou do na povrch, ocitnou se v nehostinném světě. Ne snad, že by byl zničen znečištěním, ale každopádně to není prostředí, na kterém oko spočine se zalíbením. Tam zjistí přinejmenším dvě věci: nejprve to, že vzduch je sice dýchatelný, ale stále jsou někde daleko od všech, kteří by jim mohli pomoci. Když se později dostanou Los Angeles, chovají se jako děti v lahůdkářství. Jsou ve světě, který jim nikdy ani nevstoupil na mysl.“ Během postprodukce se vedoucí divize zvláštních efektů Eric Breving a tým ze slavné Industrial Light & Magic zaměřili na další detaily, ať už šlo o dodatečné dobarvení oblohy, pouštní krajiny či na počítačích vytvořené větrací šachty nebo futuristický vlak na magnetických polštářích, kterým se Lincoln a Jordan dostanou do města. Po týdnu natáčení v exteriérech se herci a štáb přemístili do Detroitu ve státě Michigan, který představoval Los Angeles nepříliš vzdálené budoucnosti. Producent Ian Bryce říká: „Po celé Americe jsme dlouho hledali město, které by mohlo zastupovat Los Angeles. Časem jsme zjistili, že co do estetiky, architektury i atmosféry je mu asi nejblíže Detroit. Představitelé města nám dali otevřené pole působnosti a úzce s námi spolupracovali. Bay, který se narodil a vyrůstal právě v Los Angeles, dodává: „Detroit opravdu hodně připomíná Los Angeles a dost nás překvapilo, že jsem dostal povolení zavřít okolí osmi obytných bloků a natáčet jak dlouho jsem chtěl. V Detroitu se mi opravdu líbilo...jen ta zima, ta byla příšerná.“ Vedoucí výroby Nigel Phelps říká: „Detroit má velmi klasický, nadčasový vzhled, což příběhu dalo skvělé zarámování. Doplnili jsme jen lehce futuristické prvky jako světla na křižovatkách, dopravní značení, autobusové zastávky a tak dále. Byly jen o trochu jiné, než ty dnešní. Říkali jsme si, že v případě potřeby bychom mohli modelovat další futuristické prvky na těch stávajících. Což se týkalo zejména architektury.“ Brevig k tomu říká: „Náš svět ještě není budoucností, stále musíme filmovou realitu trochu pozměňovat, zejména co se budov a způsobu dopravy týče. Místo toho, abychom vše dělali na počítačích, jsme se rozhodli, že většina bude reál plus nějaké kulisy. Pak získáte mnohem realističtější výsledek.“ Jednou z klíčových scén filmu se natáčela v Michigan Central Station, budovy z roku 1913, která byla navržena legendární firmou Warren & Wetmore, kde se odehrála konfrontace mezi Lincolnem Six-Echo a jeho „sponzorem“, Tomem Lincolnem. Obě postavy hrál Ewan McGregor. McGregor ocenil, že si obě dvě fyzicky shodné postavy mohl zahrát sám a vypráví o tom, jak se je rozhodl odlišit: „Přišel jsem s tím, že by Tom mohl být Skot, zatímco Lincoln, který byl, samozřejmě s velkými uvozovkami, více méně vychováván jako Američan, by měl americký přízvuk. Chtěl jsem také, aby se odlišovali svými postoji. Tom je bohatý, arogantní a sobecký.Na každé fotce, co má doma, je jen on. Je naprostým protikladem Lincolna, který je naopak velmi citlivý.“ Bay potvrzuje: „Udělali jsme z Toma Lincolna pěkného sráče. Líbí se mi, jak je Ewan zřetelně odlišil.“ Při setkání těchto dvou postav hrály klíčovou roli zvláštní efekty. Brevig osvětluje: „Obyčejně to funguje tak, že když máte jednoho herce, který hraje dvě postavy, snažíte se, aby se postavy nedotýkaly a nebo nepřekrývaly. Ne tak u Michaela, který chtěl, aby Tom držel v jednom záběru bez střihu Lincolnovo zápěstí, což není zrovna jednoduché natočit. Ale nakonec se nám to povedlo. Použil jsem kamery řízené počítačem, které mohou dělat stále dokola pohyb po stejné trajektorii a pro Ewana to znamenalo, aby se naučil dokonale synchronizovat své pohyby. Děje se to jakoby před vámi a přitom je to kamerový trik, nikoliv počítačový.“ Bay k tomu dodává: „Vidíte, jak se jim mění stíny v obličeji, oba mají oči ve stejné výšce...a je to naprosto bez 3D efektů. Všechno je jen otázkou dokonalého načasování.“ Michael Bay spolupracoval se scenáristy Alexem Kurtzmanem a Robertem Orcim i na detailní podobě akčních sekvencí filmu. Bay se smíchem říká: “Bob a Alex mě trochu drželi při zemi, protože já bych si do svého filmu vždycky stůj co stůj dal to, co jsem si vysnil. A to vždycky nejde. Někdy se prostě vznášíte trochu moc.“ Od filmů Michaela Baye divák očekává pořádnou akci. Aby se mu tedy dostalo toho, za co si zaplatil, užili Bay a tým od zvláštních efektů speciální přívěs na kamery, který byl poprvé použit ve filmu Mizerové II. a začalo se mu interně říkat „Bayův bourač.“ V praxi šlo o odkrytý vůz s kovovou klecí, na němž bylo připevněno několik kamer, což tvůrcům umožnilo, aby se dostali přesně tam, kam potřebují a mohli paralelně snímat několik akcí. Koordinátor akčních scén Frazier osvětluje: „Místo toho, aby byla klec přibližně ve středu vozu, jsme se rozhodli kamery umístit i na okraj. Občas tam byly i tři, takže když se při akčních scénách auta přiblíží k vlečňáku, působí to mimořádně efektně. “ Ve druhé polovině filmu je k vidění komplikovaná akční sekvence, při níž Lincoln a Jordan letí vznášedlem WASP do Los Angeles a narazí do sedmdesátého patra mrakodrapu. Scéna vrcholí tím, že visí na obrovském písmenu „R“, které se ulomilo, a nad nimi létají helikoptéry. Všichni herci, kaskadéři i štáb věděli, že tuto scénu nebude možno opakovat, proto bylo užito třinácti kamer, aby scénu pokryly ze všech možných úhlů. Frazier říká: „Je jasné, že určitou část zvláštních efektů jsme museli udělat na počítačích, ale většinu toho vzniklo živě. Příkladem takové scény je zejména ta, při níž Ewan a Scarlett visí na písmeni „R“ a s hrůzou se dívají na všechna ta patra pod nimi. Podobné kousky je ve většině případů nemožné opakovat, takže s Michaelem platí ´Jdeme do toho a hned napoprvé to zvládneme na jedničku.´ Říkáme mu „Destruktor.“ To je Bayův styl: V každém momentě musíte být připraveni a dát tomu 110%. Ale to z natáčení jeho filmů dělá neopakovatelnou záležitost, nikdy se nenudíte.“ Akční scény vyžadují nekonečné hodiny příprav, protože nejdůležitější je bezpečnost všech zúčastněných. „Vždy se snažíme přijít s nějakou novou akční „vychytávkou“, ale vždy to musí být bezpečné, jinak máme s filmy utrum,“ poznamenává s úšklebkem Frazier. Další z koordinátorů akčních scén, Rick Bates, si pochvaluje: „Na akční scény Ewana a Scarlett se kladl velký důraz, byla to pro ně výzva. Ale jsou to kabrňáci.Topili se, potápěli, běhali, skákali, padali, šplhali...Byli mokří a jen co uschnuli, hned jsme je do toho poslali znovu, byli špinaví, tak jsme jim poručili, ať se v tom vyválejí ještě víc. Ale ať už dělali cokoliv, byli v tom prostě skvělí.“ Scarlett Johansson ke svým výkonům ve filmu říká: „Nic takového jsem dosud nedělala, chce to po vás, abyste byli fyzicky na výši.“ Johansson přiznává, že natáčení pro ni bylo náročné i kvůli tomu, že na plac přijela krátce poté, co jí odstranili mandle, což vyžaduje poměrně dlouho rekonvalescenci a doporučuje se minimální fyzická aktivita. Takže herečka neměla kdy nabýt kondici. Nicméně pokračuje: „Je zajímavé, co ze sebe vydáte za výkony, když vás skřípnou a vy musíte překonat své dosavadní limity. Zatím jsem nikdy nemusela z obavy o život utíkat, ale na placu to bylo každý den. Hodně vás to posune. Jak fyzicky, tak psychicky.“

KONEC NA ZAČÁTKU

Poslední týdny natáčení byly věnovány natáčení v ateliéru, kde došlo na scény v interiéru, které se ve skutečnosti odehrávají na začátku filmu, v ubikacích nazývaných Centerville. To, co ve filmu vypadá jako jednolité podzemní město, je ve skutečnosti spojení velkých kulis a digitálních prvků. Město se skládá ze tří obytných věží, jež ohraničují prostor Central Atrium, který je vyhrazen práci a volnému času. Vedoucí výroby Nigel Phelps říká: „Centerville vypadalo jako něco, co by jednoho dne mohla stavět armáda řekněme pro 100 tisíc lidí, kdyby svět postihla nějaká katastrofa. Před tím, než začne náš příběh, byl komplex renovován, aby vypadal jako futuristické lázně a jeho obyvatelé věří, že žijí na povrchu, aniž tuší, že se jedná o bývalou vojenskou základnu.“ Phelps přečetl několik knih a přišel s několika variantami návrhů, jak by mohlo opravdové podzemní město vypadat. „Michael měl doma knihu o podzemních stavbách, která je dosud velmi vlivná. Poučil jsem se také ze vzhledu ropných plošin v Severním moři, které mají úžasnou strukturu, z níž bohužel vidíme jen tu část, která je nad vodou. Hledal jsem zejména takové struktury, které by vypadaly masivně.“ Centerville je železobetonová konstrukce se spoustou skla, které ještě zesiluje působnost ostrých hran a velkých hladkých ploch bez jediného výstupku. Prostory jsou takřka bezbarvé, což ještě umocňuje kontrast mezi atmosférou interiérů a exteriérů, kam se Lincoln a Jordan dostanou po svém útěku. „Produkty“ mohou velkými okny sledovat modrou oblohu, aniž by tušili, že to, na co se dívají, je jen holografická projekce, která má posílit iluzi, že žijí na povrchu. Vedoucí výroby také úzce spolupracoval s návrhářkou kostýmů Deborah L. Scott, aby náležitě odlišili uniformy stálých obyvatel a personálu. Scott říká: „Nemohla jsem moc používat barvy, jinak by se to nehodilo ke střídmému architektonickému vzhledu, se kterým přišel Nigel. Mým úkolem bylo vytvořit kostýmy, které by na sebe nepoutaly příliš velkou pozornost. Kdybych někoho oblékla do jasné červené nebo žluté, úplně bych pokazila tu barevně mdlou škálu, které jsme chtěli docílit. nechtěli jsme je však obléci do bílé, uniformy mají malé barevné plošky či části vyrobené z jiného materiálu, což celku dává vzhled struktury. na celé věci je zajímavé to, že kostýmy se tentokrát pro hlavní postavy nenavrhovaly zvlášť – nosí to samé, co další stovky komparsistů. „Bílá strečová látka? To si snad děláte legraci!“ Pro návrháře bylo velkou výzvou přijít s materiálem, který bude na různých tělesných typech dobře vypadat. Naše uvažování nakonec skončilo tím, že jsme se rozhodli pro jednoduchý design stejný pro obě pohlaví, který se jen zlehka přizpůsobí tělesným proporcím, ale zároveň je velmi funkční.“ Kulisy Centerville byly postaveny v Downey Studios, bývalé výrobní hale NASA/Boeing, kde na ploše 80 akrů vyrostl největší prostor pro natáčení v celém okolí Los Angeles. Stavba kulis zabrala pět měsíců a filmaři při té příležitosti obsadili veškerý volný prostor studia. Filmové Central Atrium, které vzniklo ve studiu Building One, zabralo neuvěřitelných 230 tisíc metrů krychlových. Bay k tomu říká:„Řekl jsem Nigelovi, že nechci mít všechno rozházené po několika studiích a chtěl jsem to mít propojené. Z toho vznikl dojem těch obrovských kulis. nakonec z toho byl ten největší set, v jakém jsem kdy natáčel. Po pravdě řečeno, někdy z toho na mě padal strach, protože celý prostor byl velký jako pět fotbalových hřišť a já chvílemi ani nevěděl, jak to celé nasvítit. Tzv. Nutrition Plaza, kam „produkty“ chodí jíst, byl vybudován v největším severoamerickém vodním bazénu, do nějž se vejde 22 tisíc metrů krychlových vody. Ten je umístěn do Building One a během natáčení byl samozřejmě vypuštěn. Merrickova kancelář byla navržena tak, aby odrážela jeho společenskou prestiž – o čem jiném ostatně vypovídá vhodně vybraný Picassův portrét na zdi? „Je to vynikající obchodník,“ říká Bay. „Chtěl jsem, aby měl velmi vybraný vkus. Stará se o ty největší boháče světa a proto si musí udržovat vysoký životní standard. Do poněkud menší Building Two v downeyských studiích bylo umístěno tzv. Incubation Silo, kde se pěstují „produkty“, a tzv. Foundation Room, kde nově narozeným „produktům“ implantují vzpomínky na události, které ve skutečnosti nikdy neprožili. Kromě několika málo živých komparsistů byla těla „produktů“ – z nichž některá můžeme zahlédnout v různých stádiích vývoje – navržena uznávaným odborníkem na fyzické efekty Gregem Nicoterem a jeho týmem z KNB EFX Group. Při výrobě těl se Nicotero inspiroval nedávnou výstavou Body Works: The Anatomical Exhibition of Real Human Bodies, která se uskutečnila v California Science Museum. Ve filmu jsme svědky toho, jak se „narodí“ nový „produkt.“ Bay byl velmi konkrétní v to, jaký dojem měl „porod“ u diváků vyvolat. „Chtěl jsem, aby to vypadalo, že porodníky jsou spíše „řízci“ typu řidiči náklaďáků a ne lékaři, kteří mají cit a efektivní pohyby, které způsobují minimum bolesti. Chtěl jsem, aby to vyvolávalo pocit rutiny. Ti chlápci to dělají každý den a už je nic nerozhází. Jednou jsem se zeptal Caspiana (Tredwell-Owen) ´Prosím tě, řekni mi, o čem má být tenhle film ve své podstatě!´. Líbilo se mi, co řekl: ´Všichni máme rádi maso, ale nechceme vědět, co se děje na jatkách.´ A přesně takhle má ta scéna ve filmu vypadat.“ Walter Parkes doplňuje: „tento film si nenárokuje být vážným příspěvkem k morálním otázkám klonování.Ale i když se těmto otázkám snažíte, vyhnout, vždycky si vás zase najdou. Prostupují každou scénu filmu a nakonec si řeknete, že je to tak správně.“ Michael Bay k tomu závěrem říká: „Když jsme se kvůli tomuto filmu začali scházet, chtěl jsem, aby si diváci, kteří odcházejí ze sálu, kladli otázku ´Kdyby si mohl dovolit svého vlastního klona, udělal bych to?´ Když jsme točili film, byla tato otázka mezi těmi nejdůležitějšími. Každý z nás chce žít déle, to je lidská přirozenost...ale za jakou cenu?“