Hlavními hvězdami ztřeštěného komediálního dramatu Než si pro nás přijde režiséra Boba Reinera jsou držitelé Oskara Jack Nicholson a Morgan Freeman. Poselstvím filmu je, že nikdy není pozdě začít žít život naplno.

Je tomu již dávno, co profesor filozofie navrhl svým studentům včetně Cartera Chamberse (Morgan Freeman), aby si sestavili „poslední seznam“ (a “bucket list”) obsahující výčet věcí, které by chtěli udělat, vidět a zažít v životě předtím, než natáhnou bačkory.

Jenže zatímco Carter snil o svých tajných snech a plánech, dostihla ho tvrdá realita. Svatba, děti, stovky různých odpovědností a konečně i 46 let trvající práce automechanika postupně změnila jeho poslední seznam na pouhou hořkosladkou vzpomínku na ztracené příležitosti a na mentální cvičení, kterým si někdy krátil čas strávený prací pod autem.

Businessman a miliardář Edward Cole (Jack Nicholson) za sebou mezitím nenechával žádnou nedodělanou práci. Veškerý čas trávil vyděláváním peněz a budováním svého podnikatelského impéria, takže neměl čas přemýšlet o svých vážnějších snech přesahujících příští velkou akvizici nebo šálek exkluzivní kávy.

Životy obou hrdinů však brzy nabraly zcela nečekaný směr.Carter a Edward se spolu ocitli v nemocničním pokoji, kde měli spoustu času přemýšlet o tom, co se bude dít v budoucnosti a jak moc ji mají ve svých rukou. I přes obrovské rozdíly mezi svými životy oba brzy zjistili, že mají společné dvě důležité věci, a to nerealizovanou touhu vyrovnat se s tím kým vlastně jsou a jaký život si vybrali, a dále i spalující potřebu strávit zbývající část života tím, co vždycky chtěli dělat.

Poslední seznam tak pro ně přestal být mentálním cvičením, a stal se jejich plánem budoucích aktivit. A tak oba vzájemně se prakticky neznající muži navzdory příkazům doktora i zdravému rozumu opustili nemocnici a vydali se na cestu ze dobrodružstvím života – od chrámu Tádž Mahál po národní park Serengeti, od nejlepších restaurací po nejzapadlejší tetovací salóny, od řízení veteránů po otevřené dveře letadla. Na jejich cestách je doprovázel pouze papír s posledním seznamem a jejich touha užít si život.

Oba muži postupně do svých seznamu přidávali nové položky, přeškrtávali položky staré a užívali si velikost a krásu světa. Kromě toho se snažili vypořádat se i s těžkými otázkami a ještě těžšími odpověďmi na ně. A aniž by si to vlastně uvědomili, stali se z nich skuteční přátelé, plní humoru, pochopení a s velkým srdcem.
Aby člověk svůj život pořádně rozbalil, potřebuje někdy konečný termín.

Společnost Warner Bros. uvádí komediální drama režiséra Roba Reinera Než si pro nás přijde produkovaný společnosti Zadan Meron/Reiner Greisman Production. Hlavní dva představitele ztvárnili Jack Nicholson a Morgan Freeman, v dalších rolích se objeví mj. Sean Hayes a Rob Morrow.

Režisérem filmu je Rob Reiner, autorem scénáře Justin Zackham. Producenty filmu jsou Craig Zadan, Neil Meron, Alan Greisman a Rob Reiner, výkonnými producenty Travis Knox, Justin Zackham a Jeffrey Stott.

Součástí kreativního týmu dále byli kameraman John Schwartzman, autor scény Bill Brzeski a autor střihu Robert Leighton. Hudbu k filmu vytvořil Mack Shaiman.

Titulní píseň „Say“ k filmu „The Bucket List“ složil a nahrál držitel Grammy John Mayer. Snímek Než si pro nás přijde uvede celosvětově do kin společnost Warner Bros. Pictures, součást skupiny Warner Bros. Entertainment Company.

O NATÁČENÍ


„Udělejte si ze svého života radost“
Režiséru a producentovi Robu Reinerovi stačilo přečíst pouhých 10 stránek scénáře k filmu Než si pro nás přijde a řekl svému producentovi Alanu Greismanovi, že našel jejich další projekt. „Řekl jsem mu pro jistotu, ať přečte i zbytek, ale neměl jsem žádné pochybnosti,“ vzpomíná Alan Greisman. „Tenhle projekt byl blízký jeho srdci a on to věděl, aniž by musel číst celý scénář. ‘Miluju ten příběh a znám jeho postavy,’ říkával. ‘Je to pro nás to pravé ořechové,’“ vzpomíná na Reinerova slova Greisman.

Scenárista a režisér následně kontaktoval producenty Craiga Zadana a Neila Merona ze společnosti Storyline Entertainment, kterým zaslal scénář, a všichni společně pak začali na příští rok plánovat natáčení.

Reiner pojal příběh velmi osobně a cítil, že dokáže oslovit mnoho lidí. „Obzvláště generace lidí baby boomu začíná hodnotit své životy a proto se dokáže dobře ztotožnit s tématem filmu Než si pro nás přijde,“ říká Reiner. „Ti z nás, jejichž rodiče nebo prarodiče jsou již vyššího věku, zase dokáží ocenit, jaké to je ohlédnout se za svým životem a zamyslet se nad tím, jak nakládáme s časem, který nám je vymezen. Věděl jsem, že jde o silné téma, a chtěl jsem se ho chopit,“ dodává.

„Na příběhu mě něco zaujalo od samého počátku,“ říká a odkazuje na smysl pro přirozený humor i na intimně lidské situace, stejně jako i na „úžasné dobrodružství, které oba muži zažívají během cest po světě při hledání toho, po čem vnitřně toužili po celý život,“ vysvětluje Reiner.

Zadan a Meron nebyli nadšením ostatních nijak překvapeni a příběh si zamilovali ihned poté, co scénář k filmu Než si pro nás přijde zaujal jejich šéfa přípravy filmů Travise Knoxe, který se následně stal jeho výkonným producentem.

„Nejdřív to byl víkend jako každý jiný, takže jsem si domů přinesl další štos čtenářů ke čtení. Tenhle scénář byl ale po dlouhé době první, od kterého jsem se nemohl odtrhnout. Příběh nabízel zvláštní a unikátní směsici humoru a srdce. Věděl jsem, že se na natáčení chci podílet,“ říká Travis Knox. Vybavuje si také, že scénář poté předal Zadanovi a Meronovi a navrhl jim, aby film natočil Reiner, se kterým se tito producenti nedávno setkali kvůli zcela odlišné záležitosti a navázali spolu silné kreativní pouto.

Zadan oceňuje především působivý rozsah Reinerova díla a vzpomíná: „Na Robovi se nám líbila především jeho schopnost dodat emocionálně silným scénám vtip. Je to přitom právě jeho hloubka, co dává Robovi jeho sílu coby režisérovi. Právě proto jsme chtěli, aby pro nás natočil Než si pro nás přijde,“ dodává.

“Náš příběh je o přátelství, o lásce a o hledání toho, co je v životě důležité,“ říká Greisman. Film sice vyvolává silné emoce, ale také hodně smíchu. Ve výsledku vás pak nakonec donutí zamyslet se nad tím, co je vlastně v životě důležité,“ dodává.

„V životě vždycky litujete věcí, které jste neudělali, a ne těch, které jste udělali,“ říká Jack Nicholson. Je to právě vyvíjející se a často výbušný vztah mezi dvěma nepravděpodobnými spolucestovateli, co pohání film vpřed. Přestože oba hlavní hrdinové jsou naprostými opaky co se týče zázemí, temperamentu, životních zkušeností apod., jejich společné hodnoty nakonec vždy nad výše popsanými povrchními rozdíly převáží.

„Člověk se obvykle přátelí s tím, s kým má něco společného,“ říká Morgan Freeman. „Naši dva hlavní hrdinové mají společného něco moc důležitého, a to že mají zbytky svých životů plně ve svých rukou a že si to velmi dobře uvědomují. Když se Carter setká s Edwradem, dostane možnost dělat věci od samého počátku jinak, po svém. Tahle možnost je velmi lákavá pro člověka žijícího s pocitem, že doposud strávil svůj život děláním věcí pro někoho jiného,“ říká Freeman.

Samotný seznam, který má Carter z vysokoškolských studií z dob, než se studia vzdal kvůli podpoře své rodiny, představuje skvělé procvičování představivosti. „Smyslem seznamu bylo nabídnout mladým lidem možnost zamyslet se nad tím, co ve svých životech považují za důležité a čeho chtějí dosáhnout,“ vysvětluje Reiner. Jde o koncept, ke kterému se přirozeně introvertní Carter opakovaně vrací a upravuje jej, pohrává si s ním během pobytu v nemocnici při zvažování svých dalších možností. Přestože Carter vždy zvažoval možnost realizovat svá přání zaznamenaná v posledním seznamu, určitě tuto realizaci nepředpokládal právě teď, což také řekne Edwardovi poté, co se Edward o seznamu dozví a začne se na něj vyptávat.

Jenže Edward, kterému jsou slova jako „ne“ nebo „už je pozdě“ zcela cizí, navrhne dělat právě to, co je na seznamu. A to hned. Navíc na seznam přidá i své vlastní pro sebe tak typické položky.

Morgan Freeman zmiňuje, jak moc se oba hlavní protagonisté i v této věci lišili. „Edward se na seznam dívá jako na praktický výčet věcí, které má udělat. Zatímco Carterova přání jsou pojata spíše duchovněji typu „zažít něco velkého“ nebo „jen tak pomoci cizímu člověku“, Edward chce „prožít adrenalinové zážitky jako třeba vyskočit z letadla nebo se líbat s nejkrásnější dívkou na světě,“ popisuje Freeman.

Oba hrdinové se nakonec i přes radu Edwardova doktora a přes neoblomné a upřímné protesty Carterovy milující manželky Virginie ve svých více než šedesáti letech vydají na cestu, aby mohli sdílet společná dobrodružství dvou životů v podobě road movie s otevřených koncem. To jim umožní dělat vše po čem vždy toužili a nakonec i lépe poznat kým vlastně jsou a co jejich životy znamenají.

„Příběh mi přišel velmi dobrodružný, a já dobrodružství zbožňuji,“ říká Nicholson. „Film má v sobě navíc spoustu věcí, na které lidi myslí, ale nikdo je nevysloví,“ dodává.

„Během filmu se zásadním způsobem změní i přátelství mezi oběma hlavními hrdiny,“ říká Meron. „Na začátku totiž považoval Edward jejich cestu spíš za legraci, ale postupně na něj začne působit i Carterův způsob uvažování. Edward začne věci postupně posuzovat způsobem jako nikdy předtím a stává se z něj více emocionálně uvažující člověk. I tak je ale před ním ještě dlouhá cesta,“ dodává.

„Pointou našeho příběhu je, že nikdy není pozdě,“ dodává Meron. „Možnost rozhodnout se co je pro člověka důležité a pak za tím podle svého nejlepšího vědomí a svědomí jít je něco, co platí pro každého bez ohledu na věk nebo okolnosti,“ říká Meron.

Scenárista a výkonný producent filmu Justin Zackham byl vždy poměrně flexibilní co se týče ideálního věku pro své po světě cestující hrdiny, nicméně dodává: „Věděl jsem, že potřebujeme hlavní hrdiny, kteří už mají větší část svých životů za sebou. Musejí už také něčeho litovat. Mladší hrdinové by nepůsobili věrohodně,“ říká Zackham. „Shodou náhod jsem scénář psal již s hlasem Morgana Freemana ve své hlavě,“ říká.

Netrvalo to dlouho, a dalším významným faktorem se stal i hlas Jacka Nicholsona. Již v týdnech předcházejících natáčení se herec pravidelně scházel s režisérem Robem Reinerem a společně procházeli dialogy scénu za scénou. „O Jackovi Nicholsonovi vám mohu říci něco, co většina lidí neví,“ říká Reiner. „Je to samozřejmě vynikající herec, což vědí všichni, ale je také velmi dobrý spisovatel. Dokáže dialogy pozměnit tak, že fráze znějí zajímavěji, pestřeji a mají v sobě víc šťávy. Měl stejný názor jako já, a totiž že podobných filmů jako je tento už moc nenatočíme, resp. že vlastně takový film natočíme jen jeden, a to právě tenhle – a tak jsme chtěli dotáhnout k dokonalosti každičký detail. Prošli jsme si proto všechny scény ještě před samotným natáčením a i během natáčení jsme oba přicházeli s novými nápady, které jsme za pochodu zapracovali,“ dodává Reiner.

Reiner současně uznává, že největší výzvou byla potřeba „vyvážit ve filmu míru humoru s emocemi, tj. udělat film sice zábavným, ale nikoli laciným. Téma našeho příběhu je docela vážné a my jsme s ním chtěli zacházet s respektem, který si zaslouží. Současně jsme ale věděli, že je v něm velký komediální potenciál. Vyloženým potěšením pak bylo sledovat energii přeskakující mezi skvělými herci představujícími dvě hlavní postavy.“

„Jak to tak obvykle bývá, „hlavní rozdíly nezpůsobují okolnosti samotné, nýbrž to, jak s nimi lidé naloží. Právě tahle pravda dodává filmu Než si pro nás přijde jeho lesk,“ říká Zadan. „Jde o neobyčejně silný příběh se srdcem, plný vřelosti a optimismu. Ten film je plný života,“ dodává.

„Každý člověk může mít svůj poslední seznam,“ konstatuje Zackham. „Stejně jako na zemi neexistuje člověk, který by nechtěl být milován, tak neexistuje ani člověk, který by někde v nitru své mysli neuvažoval nad tím, čeho by chtěl dosáhnout. Jenže lidé se často stanou zajatci svých každodenních stereotypů a jejich životy naberou směr, který oni sami nikdy nechtěli. Film Než si pro nás přijde je o dvou lidech, kteří najdou odvahu z kolotoče stereotypu vyskočit a realizovat své sny, což je poněkud překvapivě a smutně v životě docela vzácností.“

„Sám sebe hodnotíte podle lidí, kteří hodnotí sebe samotné podle vás.“ - Carter Chambers

Když se Rob Reiner rozhodl natočit tento film, jeho další myšlenka patřila tomu, že nutně musí získat Morgana Freemana pro roli Cartera Chamberse. „Ve svém nitru jsem nikdy o nikom jiném než o Morganovi pro tuto roli neuvažoval,“ říká Reiner. „Jeho účast na filmu byla naprosto klíčová,“ dodává.

Štěstím pro všechny bylo, že Freeman se pro scénář naprosto nadchnul a po jeho přečtení přišel s myšlenkou, která napadla už i režiséra Cartera, a totiž obsadit do role Edwarda Colea Jacka Nicholsona. Reiner a Nicholson spolu pracovali již v roce 1992 na oceňovaném kriminálním dramatu „Pár správných chlapů“, za nějž byli oba nominováni na Oskara.

„Když už mluvíme o našich osobních posledních seznamech, pak možnost pracovat s Jackem Nicholsonem je rozhodně součástí mého seznamu,“ přiznává Freeman.

Vztah mezi Edwardem Colem a Carterem Chambersem do značné míry závisí na interakci Jacka Nicholsona a Morgana Freemana coby herců a přátel. „Způsob, jakým hrajeme jeden na druhého je něco, co ani nedokážu popsat,“ říká Freeman. „My prostě jsme. Jack dodal své roli úžasnou energii, zkušenost a vibrace. Ať už je to cokoli, je to něco co nás všechny nutí jít do kina na každý film, ve kterém se objeví. Říkejme tomu třeba koření.“

„Jack dokáže být na plátně velmi explozivní, a Morgan vedle něj působí jako buddhistický mnich, který se nenechá ničím rozhodit,“ říká Reiner. „Oba herci se navzájem velmi zvláštním způsobem doplňují. Věděl jsem, že mezi nimi vznikne úžasná chemie, která povede ke skvělým dialogům i akcím, jaké jsme si při čtení scénáře ani nedokázali představit,“ dodává Reiner.

„Vidět Jacka a Morgana nechat rozvíjet jejich postavy byla vysloveně radost,“ říká Zadan. „Ve scénáři byly některé části napsané opravdu velmi dobře, ale jejich skutečnou vtipnost jsem si uvědomil až tehdy, když jsem je slyšel říkat Jacka a my jsme všichni vyprskli smíchy. Jack dokáže svoji postavu vystihnout každým slovem a každou větou. Stejně tak Morgan nedokázal nikdy zkazit ani jednu scénu. Při práci s Morganem prostě něco jako zkažená scéna vůbec nezažíváte,“ dodává Zadan.

Každá z postav má různá měřítka pro pojem zklamání. „Edward je miliardář, který vždycky dostane co chce a je zvyklý na život na vysoké úrovni,“ vysvětluje Reiner. „Smyslem jeho života je vydělávat peníze, a tak vrhl veškeré úsilí do businessu na úkor vlastního soukromého života. Edward tak vlastně nevědomky potvrzuje pravdivost přísloví, že nikdo na smrtelné posteli nelituje, že nestrávil více času v kanceláři,“ říká Rainer.

„Výsledkem Edwardova životního stylu je osamění a obklopení penězi,“ konstatuje Jack Nicholson. Edwardovi nicméně jeho soutěživý duch ve chvíli jeho životního rozhodování pomůže, protože je díky němu schopen postavit se jakékoli překážce stojící v cestě jeho plánované cestě s Carterem. „Ať už to bude kvůli čemukoli, je vždy ochoten pustit se znovu do boje, protože je svoji náturou bojovník,“ vysvětluje Nicholson.

„Aniž by přitom obětoval byť jen maličký kousek Edwardovy bojovnosti, díky které se dostal ve světě businessu na absolutní špičku, dokázal Jack dodat své postavě i určitou až dojemnou zranitelnost,“ konstatuje Greisman.

Na rozdíl od Edwarda si Carter hýčká především své vlastní lítosti. „Je zklamaný, resp. se považuje za zklamaného,“ říká Morgan Freeman. „Byly věci, které chtěl ve svém životě udělat, nicméně okolnosti tomu chtěly jinak a cit pro povinnost zavedl jeho život jiným směrem. Pracoval, vychoval rodinu, zajistil svým dětem vzdělání a přestože je pro něj rodina pořád vším, má najednou pocit, jakoby mu ujel vlak,“ vysvětluje Freeman.

„V situaci podobné Carterově se ocitne spousta lidí,“ pokračuje Freeman. „Pokud mají štěstí, tak si nakonec uvědomí, že vlastně dosáhli všeho, o co usilovali. Nemyslím si, že pokud bychom dostali v životě druhou šanci, že bychom se nutně rozhodovali jinak. Většina našich rozhodnutí totiž vychází z našich tužeb a potřeb v daném čase, a ne z toho, co člověk může v životě zažít později,“ dodává Freeman.

Pomocníkem a poradcem při jejich nečekaném hledání je oběma hrdinům Thomas, barista a všudypřítomný Pátek představovaný držitelem ceny Emmy Seanem Hayesem. I když jeho původní náplň práce byla nepochybně omezenější, Thomas ji samozřejmě bohatě překročil a tak nejenže řídil každičký detail Edwardova profesionálního i soukromého života s vtipem a sebedůvěrou, ale současně dokázal profesionálně zvládat i náladovost a pichlavou povahu svého šéfa.

„Edward je asistentem, který si ve vztahu ke svému šéfovi vůbec nebere servítky a je pravděpodobně jedním z mála lidí, kteří se ho ve skutečnosti nebojí,“ konstatuje Hayes. „Thomas je vždy k dispozici a neuznává ani casual Friday. Ať už je jakákoli hodina ve dne nebo v noci nebo jakkoli je daleko, vždy se objeví na scéně v obleku a s kravatou.“

Hayes je sám vášnivým zastáncem seznamů a cílů. „Ten příběh je velmi motivující a je důkazem toho, jakou sílu má pohled vpřed,“ říká. „ Jsem velký fanda filmů, které obsahují jemné životní lekce nebo vás nutí uvažovat o věcech po odchodu z kina jinak,“ dodává.

Producenti Zadan a Meron s Hayesem pracovali již v roce 2002 na kritikou vysoce ceněném televizním filmu „Martin a Lewis“, ve kterém Hayes ztvárnil Jerryho Lewise. „Thomasovým úkolem je samozřejmě hlavně plnit Edwardovy příkazy, nicméně on ve skutečnosti zná Edwarda lépe než on sám a ví také lépe co vlastně Edward potřebuje,“ říká Meron. „Thomas tak někdy navozuje situace, které nakonec vedou Edwarda po jeho vlastní cestě sebepoznání, což je velmi pěkné sledovat,“ dodává.

„Sean je také skvělým cílem legrácek Jacka. Ti dva mají mezi sebou několik velmi kousavých výměn názorů, při jejichž natáčení jsme z velké části spoléhali na Seanův dokonale kamenný výraz. Některé scény pak Sean coby bonusem oživil i svými vlastními vtípky,“ říká Reiner.

Stejně jako Thomas, ví i Edwardův lékař. Hollins velmi dobře ví s kým má tu čest. Na rozdíl od Thomase ale nemá ani nejmenší šanci předvídat či ovládat chování svého pacienta. Hollinse ve filmu představuje držitel několika nominací na ceny Emmy a Zlatý glóbus Rob Morrow.

Rezignace na léčbu kvůli spontánnímu výletu bůhvíkam rozhodně nepředstavuje přesné následování doktorových příkazů. Je tomu právě naopak, protože doktor Edwardovi celkem otevřeně jeho úmysl rozmlouval. Jenže stejně jako všichni ostatní kdo měli s Edwardem kdy v minulosti co do činění, počínaje brokery přes právníky až po dvě ex-manželky, i Hollins ví že s Edwardem nemá smysl se hádat.

„Měli jsme štěstí, že Rob dokázal práci na našem filmu skloubit s natáčením svých seriálů, a svoji roli zahrál skvěle. Jeho úkolem v roli Edwardova lékaře je prezentovat ve filmu racionální názor. Z jeho obličeje i chování je nicméně jasné, že si je vědom své bezmocnosti a toho, že jeho pacienta nic neodradí od toho, aby dělal jen a pouze to, co chce on sám,“ dodává.

Na stejné lodi jako doktor Hollins je i Carterova manželka Virginia, kterou ztvárnila Beverly Toddová, pro niž její role představovala již její třetí spolupráci s Morganem Freemanem. Jejich první spoluprací byly divadelní role ve dramatu se dvěma postavami v newyorském Joe Papp’s Public Theatre na počátku 70. let a podruhé se spolu sešli v roce 1989 ve filmu „Opři se o mně“.

Virginia si přeje Carterovo setrvání v nemocnici samozřejmě nejen pro jeho vlastní dobro, ale také kvůli sobě samotné. Je naštvaná, ublížená a opuštěná a „nedokáže vůbec pochopit, jak může její manžel, kterého znala, milovala a o kterého se starala tolik let vyrazit na bláznivý výlet se člověkem, kterého právě poznal, když navíc ani neví, kolik času jim vlastně zbývá,“ vysvětluje Beverly Toddová. „Bojí se, že ji bude obviňovat z nesplnění jeho snů, což lidé někdy dělají, a to jí bolí u srdce,“ dodává.

Freeman na Todd oceňuje především hloubku onoho po desetiletí trvajícího manželství a jeho bohatých a často i konfliktních emocí. „Beverly ztělesňuje absolutní důvěryhodnost a škálu citů jasně vysvětlujících, co právě prožívá. Tohle jsem pochopil hned při naší první spolupráci na jevišti, kde jsme představovali pár v problémech. Ženy v publiku při jejích partech souhlasně mručely, protože v jejích slovech slyšely pravdu. Scénář dobrému herci nabízí vodítko, ale ty správné emoce musí filmu dodat už herec sám,“ říká Freeman.

Postavu Carterova a Virginiina syna Rogera ztvárnil Alfonso Freeman, skutečný syn Morgana Freemana. Roger má na rozdíl od Virginie ke Carterově náhlé dovolené poněkud ambivalentnější postoj. Roger je právník s vlastní mladou rodinou, kterému otec sice chybí a chápe matčin strach, ale na druhou stranu rozumí i Carterově touze, která jej přivedla k jeho rozhodnutí. Svobodu a mír, které mu jeho rozhodnutí může přinést, však svému otci nezávidí.

„Důležitá nejsou místa, která hrdinové navštíví nebo věci, které dělají, ale to, co se během výletu odehraje mezi nimi. Můžou sice jeden den řídit jeep v národním parku Serengeti a druhý den sedět před pyramidami, nicméně ty nejvíce vzrušující změny lze pozorovat v dlouhé niti jejich rozhovorů a vzájemných reflexí,“ říká Reiner. „Každé další navštívené místo nutí hlavní hrdiny zamyslet se nad dalším aspektem jejich životů,“ dodává.

Během návštěvy Tádž Mahálu, promyšlené památky postavené šáhem Džahánem pro jeho milovanou manželku, oba hrdinové vzpomínají na lásky svých životů a na to, co pro ně tyto lásky znamenaly. Pod velkou Chufevovou pyramidou si zase Carter vybaví staroegyptské moudro, podle kterého se budou nakonec všichni zodpovídat z kvality a smyslu života, který žili. Stejně jako Edward a Carter, mají i diváci možnost se nejdřív chvilkově strhnout neustále se měnícím vnějším prostředím příběhu filmu, ale nakonec se budou pravděpodobně stejně soustředit spíše na to, co se odehrává uvnitř hlav jeho dvou hrdinů.

„Docela jsem cestoval a i přesto je hodně míst, které bych ještě chtěl navštívit. Jsem si přitom jistý, že všechna ta místa navštívit nestihnu, ale také vím, že žádné z těch míst pro mě není tak důležité jako lidé, se kterými trávím svůj čas,“ říká Reiner a vrací se tak k ústřednímu tématu filmu. „Je skvělé cestovat kolem světa, vidět Mount Everest nebo skákat padákem, ale nic z toho nás nemusí nutně naplňovat, což je hlavní poselství tohoto příběhu. Nejdůležitější věcí v našich životech je vztah s našimi rodinami a našimi přáteli. O tom to celé je. Pokud právě toho umíte dosáhnout, pak vedete smysluplný život,“ uzavírá Reiner.