Americký producent Ricardo Mestres a scenárista a producent John Hughes už delší dobu zvažovali možnost natočit hollywoodský remake klasické francouzské komedie Návštěvníci (1993), která se v roce 1998 dočkala i divácky neméně úspěšného pokračování. Nápad přenést původní příběh založený na situaci "ryba na suchu" z Francie do moderní Ameriky nadchl i francouzský tým, který Američané oslovili - režiséra Jeana-Marie Poirého, producenta Patrice Ledouxe a herce Christiana Claviera a Jeana Renoa. Od začátku bylo jasné, že si oba hlavní představitelé zopakují své role v rámci nového amerického hereckého obsazení. Postupně bylo stále jasnější, že režie znovu připadne Poirému. Stejně zřetelné bylo i to, že nepůjde o žádný doslovný remake, ale o volnou variaci na původní snímek využívající kulturních rozdílností obou prostředí.

Americká realita a divácká mentalita vnesly do projektu nové zajímavé problémy a otázky, s nimiž se scenáristický tým (Jean-Marie Poiré, Christian Clavier, John Hughes) začal s chutí vyrovnávat. Co se stane, když budou středověcí hrdinové konfrontováni nejen s jinou dobou, ale i s kulturně a historicky naprosto odlišným prostředím? A co se stane, když se v supermoderním americkém městě ocitnou nechtění imigranti? Jaký to bude mít vliv na charaktery, které byly pevně stanovené předchozími dvěma filmy?

Pro realizaci projektu se ukázalo být rozhodujícím, že se režie nakonec ujal původní autor Jean-Marie Poiré - zkušený tvůrce, který americký film zná a miluje a pro kterého se možnost natáčet pro americké diváky stala vzrušující výzvou. S myšlenkou přesvědčit Poirého, aby se ujal i režie, přišel původně zkušený americký spolupracovník francouzského týmu, John Hughes, který si od začátku stál i za nápadem angažovat oba původní hlavní představitele. Zatímco Jean Reno už má za sebou bohaté zkušenosti s prací v zámoří, pro Christiana Claviera bylo natáčení v USA novinkou. Oporou mu však byl kromě nových hereckých kolegů a amerického štábu i režisér, s nímž už předtím několikrát spolupracoval v rodné Francii.

Také Clavierův kolega Jean Reno ovšem svým způsobem vstupoval na neznámou půdu: v Evropě se sice prosadil řadou komediálních a charakterních partů, v Hollywoodu byl však dosud zavedený spíš v rolích zloduchů. Teď dostal příležitost rozehrát a provázat dvě příběhové linie, které byly v původním filmu spíš žánrově naznačeny než dovedeny do důsledků: vztah aristokratického Thibaulta k jeho sluhovi, který je opřen o společenská pravidla 12. století, a Thibaultův vztah k moderní Američance - půvabné, emancipované Julii. Pod vlivem druhého se ovšem mění i první, léty zaběhaný vztah: šlechtic přestává sám sebe vnímat jako výlučnou osobnost a jeho chování ke sluhovi přestává připomínat autoritativní vztah pána k věrnému psovi. Renoův hrdina tak nezměnil jen pro Američany nevyslovitelné jméno (v původních filmech se jmenoval Godefroy de Montmiraila), ale i prohloubil svou povahu.

Thibaultův sluha André si původně zvykl prokazovat za všech okolností naprostou poslušnost svému vznešenému pánovi. Prostřednictvím své nové americké přítelkyně Angélique je konfrontován s koncepcí svobody a nezávislosti a pod jejím vlivem se mění, takže i on sám začíná Thibaulta vidět novýma očima. Pro oba francouzské herce byla důležitou zkušeností spolupráce s americkými kolegy - s Christine Applegate, která ztvárnila dvojroli moderní obyčejné dívky Juliea Malfete a vznešené princezny Rosalind, s charismatickým britským kolegou starší generace Malcolmem McDowellem, který si s chutí zahrál popleteného čaroděje, s talentovaným Matthewen Rossem, který ztvárnil Juliina ziskuchtivého snoubence Huntera, a s Tarou Reid, které připadla role Angelique a kterou známe např. z tragikomedie bratrů Coenových Big Lebowski (1998), z teenagerské veselogry Prci, prci, prcičky (1999) či z tragikomedie Roberta Altmana Dr. T a jeho ženy (2000).

Oporou francouzské části štábu se stal producent Patrice Ledoux, který se podílel už na produkci obou dílů Návštěvníků a který spolupracoval na snímcích Luca Bessona včetně Magické hlubiny, Brutální Nikity a Leona, v nichž si zahrál i Jean Reno. Za americkou stranu bylo výhrou, že se do projektu zaangažoval Ricardo Mestres - osobnost svázaná dlouhá léta v produkční sféře se Studiem Walta Disneyho (např. Flubber, 101 dalmatinů) a chápající naprosto přesně, že vedle přátelské atmosféry musí všem spolupracovníkům nabídnout naprosto profesionální protředí. Zárukou, že film Návštěvníci: Cesta do Ameriky bude ideální rodinnou podívanou, se stal také John Hughes - scenáristická a producentská legenda hollywoodského rodinného filmu svázaná především se sériemi Sám doma a Beethoven, ale i s komediemi Kudrnatá holka (1991), Dennis - postrach okolí (1993), Zázrak na 34. ulici (1994), 101 dalmatinů (1996) nebo Flubber (1997).

Vytvořit a sladit dva světy - středověkou Francii a moderní Ameriku - se tak péčí producentů stalo úkolem kameramana Ueliho Steigera (např. Singles - 1991, Trhák pana Bowfingera - 1999, Godzilla - 1998), výtvarníka Douga Kranera (mj. Noci s nepřítelem - 1991, Kudrnatá holka - 1991, Zázrak na 34 ulici - 1994,) a kostýmní návrhářky Penny Rose (Boj o oheň - 1981, nominace na cenu BAFTA za muzikál Evita - 1996, Cesta do Welville - 1994, Mission: Impossible - 1996, Krajina stínů - 1993, Past na rodiče - 1998). Hudební stránky projektu se ujal skladatel John Powell, v jehož filmografii najdeme i akční thriller Tváří v tvář (1997) Johna Wooa a jenž spolupracoval se studiem DreamWorks na rodinných snímcích MravenecZ (1998), Slepičí úlet (2000) nebo na oscarovém Shrekovi (2001).