Experiment
Na podzim roku 1967 provedl ve své třídě učitel dějepisu, Ron Jones, na střední škole Cubberley v kalifornském Palo Alto experiment. Během vyučovací hodiny na téma nacionální socialismus položil jeden z jeho studentů otázku, kterou nebyl učitel schopen zodpovědět. „Jak mohli Němci tvrdit, že nic nevěděli o zkáze Židů? Jak mohli vesničané, železničáři, učitelé, lékaři tvrdit, že nic nevěděli o těch hrůzách v koncentračních táborech? Jak mohli sousedé, dokonce i přátelé židovských občanů říkat, že s tím neměli nic společného? Spontánně se tedy rozhodl provést pokus. Studenti byli na čas vystaveni disciplíně, podrobeni omezení a zformováni do určitého společenství. Toto společenství si dalo název Třetí Vlna. K údivu učitele reagovali studenti s nadšením, když po nich požadoval poslušnost k autoritě. Experiment, který měl zpočátku trvat jen jeden den, uchvátil i zbytek školy. Jinak smýšlející byli vyčleněni, členové se vzájemně špehovali a studenti, kteří se odmítli připojit, byli zbyti. Pátý den musel Ron Jones experiment ukončit.

Fenomén – „Extrémní poslušnost autoritám“
Dodnes jsme svědky bezbřehé poslušnosti autoritám, jako např. z časů Třetí Říše, nedostatečně teoreticky objasněna. Tímto fenoménem se zabývala řada vědeckých průzkumů, které sledovaly od základu sociální psychologie chování jednotlivce ve skupině.

Mezi pokusy, které zvláště budí rozruch, patří Experiment ze Stanfordského vězení uskutečněný v roce 1971 na Stanfordské univerzitě, kde bylo předmětem pozorování lidské chování v podmínkách uvěznění. Milgram Experiment byl proveden roku 1962 pod vedením psychologa Stanley Milgrama, kde se testovala připravenost průměrné osoby na autoritativní příkazy a postupné vykonávání příkazů i přes přímý odpor jejího svědomí.

Děj filmu a ústřední témata
Náš vůdce vypráví příběh učitele, který chce vyzkoušet, jak velké množství autority a násilného souhlasu snesou studenti v jeho přednáškách. Namísto odporu však projeví studenti nečekané nadšení – učitel je zláká svými manipulativními myšlenkami a vytvoří tak hnutí. Vlna je jako děsivý, osamělý běžec. Zaplaví i jiné třídy, celou školu, a zanechá i zřetelné stopy v mimoškolním světě.

Výchozím bodem je jeden týden projektů: všichni se těší na změnu školního dne. Dynamický a oblíbený učitel gymnázia, Rainer Wenger (občanská výchova a tělocvik), dostává proti své vůli projekt na téma autokracie. Jeho vysněné téma anarchie získává jeho kolega. Nejen Wenger, ale i studenti reagují zklamáním; už jen myšlenka na nálev typu „nacionální socialismus se nesmí nikdy opakovat“ všechny nudí.

Wenger se tedy rozhodne pojmout přednášky více z praktického hlediska. Zdůrazňuje svoji autoritu a požaduje po třídě podřízenost a konformní jednání. Studenti následují jeho návrhy a požadují, aby se stal jejich „vůdcem“. Dokonce vyvíjí nečekanou kreativitu a motivují se navzájem. Při tom všem ale netuší, jak dobře jsou zmanipulováni.

Tím, že se tento film zakládá na skutečnosti, jsou dopady tohoto experimentu ještě působivější. Náš vůdce podrobuje člověka těžké zkoušce, ale zároveň ukazuje, že i demokracie si dokáže obhájit své místo. Poskytuje mnoho látky k zamyšlení. Dává podněty k diskuzi.

Jeden týden jako jeden rok
Náš vůdce začíná krátkými ukázkami současné situace. Vidíme běžný chod gymnázia. Tři scény lehce vyjádří neuspokojivý stav věcí. První – zkouška divadelní hry, kdy Ferdi svévolně ruší ostatní a Karo vysíleně rezignuje: „Nedává to smysl, když si každý dělá, co chce.“ Druhá – školní tým hraje vodní pólo, kde egoismus překáží úspěchu, a učitel tělocviku Wenger křičí rozzlobeně: „Hrajte společně!“ Třetí – mejdan s obvykle nudným průběhem. Jeden opilý student přemýšlí nahlas: „To, co chybí naší generaci, je společný cíl.“

Pondělí je začátkem na cestě k poslušnosti a pospolitosti – sedět zpříma, při mluvení stát, učitele oslovovat „Pane“. „Herr“ Wenger nechává, podle návrhů, odsouhlasit, jestli se má stát vůdcem. Na tabuli stojí „Moc skrz disciplínu“. Výhody poslušnosti se zjevně projevují. Při vodním pólu se konečně sjednotí rozhádaný tým.

Další heslo zní „Moc skrz společenství“. Přichází nový zasedací pořádek a rozhodnutí nosit jednotný oděv. A výhody? Nikdo není zvýhodněn svým oblečením nebo se nemusí bát nedostatků. Následující den mají všichni na sobě dohodnuté bílé košile. Karo, která jako jediná vybočuje z řady, přijde v červené a ocitá se okamžitě v izolaci od ostatních.

Třetí zásada se nazývá „Moc skrz jednání“. Protože k čemu je společenství a dobré myšlenky, když se nevyužijí? A jaké jsou opět výhody? Když je Tim v nesnázích, přispěchají mu jeho spolužáci na pomoc. Tim tak poprvé pocítí, jak mu je solidarita prospěšná.

Vlna pohltí všechny. Dennis, režisér divadelní skupiny, se konečně prosadí. Členové společenství začínají zkoušet svoji moc na ostatních. A mnohem víc, Vlna opouští stěny školy a rozlévá se do celého města. Je vytvořeno logo. S nálepkami, šablonami a spreji pak vyráží členové hnutí v noci do ulic a zdobí stěny, skla a sloupy logem Vlny. Pro ně je to sport a zkouška odvahy, pro ostatní vandalismus.

Fotka v novinách pak ukáže Raineru Wengerovi, co mu již řekla do očí Karo: „Tu věc už dávno nemáte pod kontrolou.“ Přesto Wenger odmítá přestat. Vlna si vytvoří nový pozdrav a je ještě agresivnější. Brání nečlenům ve vstupu do školy, ve městě dochází ke střetu bílých košil s anarchisty.

Wenger kárá své studenty kvůli článkům v novinách a vyzývá je, aby napsali své životní zkušenosti z týdne projektů. Situace se hrotí čím dál tím víc - zápas ve vodním pólu skončí rvačkou, Wenger se pohádá se svou ženou, Marco udeří Karo.

Na sobotu svolá Wenger shromáždění členů Vlny. Vyzývá studenty, aby předvedli na pódium „zrádce“ Marca, který žádal Wengera, aby vše ukončil. Nyní konečně zatáhne učitel za záchranné lanko. Osopí se na své zmatené studenty: „Proč jste to udělali?“ Žák: „Protože jste nám to řekl.“ Wenger: „Taky byste ho zabili, kdybych vám to řekl?“

Projekt je ukončen. Tim však jeho rozhodnutí odmítá a snaží s pomocí násilí hnutí udržet. Nakonec se ze zoufalství zastřelí. Zděšení, hanba a pocit viny. Otřesený Rainer Wenger je zatčen a policie ho odvádí rozpačitým davem studentů, rodičů a učitelů.

Síla autentičnosti
Náš vůdce vychází z vyprávění o nebývalé události z roku 1967. Film však děj více zintenzivňuje a vytváří postavy s příkladným vývojovým potenciálem. Kromě jiného odstraňuje časový odstup 40 let a tehdejší události zasazuje do dnešní doby. Náš vůdce záměrně nepoužívá žádné historické dokumenty pro odraz této časové vzdálenosti a svou dramaturgii staví na prožitcích.

Druhá rovina autenticity filmu vystupuje skrz aktuální dění, téma mladých je zapracováno kreativně, ale zároveň nevtíravě. Jednotné oblečení vyřeší denní mučivé otázky odívání a odstraní nátlak módních značek. Kdo se zapojí do hnutí, může přemoci svou tísnivou frustraci z bezvýznamnosti. Mejdany, zábava a pivo ve znamení triumfující Vlny. Kdo potřebuje zvýšit sebevědomí, prosím: vnější odpor se nabízí jako sportovní pole působnosti. Překračování hranic, výměny názorů s autoritami a soupeřící skupiny rváčů. Všechny motivy, konflikty a akce jsou v životě těchto osob hluboko zakořeněné.

Vlna se z pohledu různých zúčastněných vyvíjí odlišně. Diváci provází aktéry od začátku do konce, mohou se vcítit do jejich každodenních starostí, do jejich vztahů. V průběhu děje jsou často paralelně nasazeny různé lidské reakce, jako např. když studenti doma referují o týdenním projektu: Karo své matce, Rainer své manželce, Tim svým rodičům. Zanícení studentů pro experiment je citelné, ale reakce účastníků rozhovoru jsou již rozdílné. Zároveň mají diváci možnost nahlédnout do sociálních prostředí, ve kterých studenti žijí a jejichž poznání je důležité pro další vývoj experimentu.

Perspektivy
Novinová zpráva nebo reportáž. Tak by mohl působit příběh, který je vyprávěn z pohledu třetí osoby. Vidíme postavy bez toho, aniž by některá z nich provázela dějem. Ničemu ani neodporuje, že si film přivlastňuje různé stylové prvky. Rocková expozice a Wengerovo zpočátku lehkomyslně ironické chování budí snad falešné naděje, že jsme přišli na komedii nebo drama s cool, suverénním učitelem s manýry ze Společnosti mrtvých básníků. Wengerova následná konfrontace s Wielandem je uvedena jako klasický duel. Noční a zamlžená akce s nálepkami je jako okopírovaná z videoklipu. Noční scény ve škole působí jako z hororu. Lehce se dotýkáme také krimi, psycha a politického dramatu (když Marco revoltuje proti Wengerovi). Účelem všech těchto žánrů je rozmanitost vyprávění.

Také v jedné z dalších stránek se film opírá formálně o své dokumentární základy. Rozdělení projektu do pěti dnů dává dopředu nadřazenou strukturu a stejně jako v reportážích se pokaždé objeví na začátku každého dne v popředí titulek. Děj probíhá v zásadě lineárně, takřka podle filmového protokolu. Náš vůdce také upouští od retrospektivy a jiných prostředků, které by do hry vnesly subjektivní vnímání. Takto spíše vytváří dojem, že jsme přímými svědky každé scény.

Jen závěrečná scéna, ve které se vše točí kolem učitele, je subjektivně zabarvena. Dlouhý zpomalený záběr odráží mučivé výčitky svědomí velkého experimentátora. Konec, který apeluje na zamyšlení: Rainer Wenger je zatčen a odveden, kamera jde s ním skrz dav až ke konsternovaným divákům. Tato cesta znovu zdůrazňuje exponovanou roli učitelů a jejich tragických případů – dříve příkladná, nyní zavržená, v lepším případě politováníhodná osoba.

Přechod k subjektivnímu pohledu přináší divákům překvapivou dramaturgii: Povídejte se na film, pak přemýšlejte a snažte se, aby se to již více neopakovalo. Náš vůdce podává tuto závěrečnou výzvu velmi sugestivně a emocionálně. Ve filmu, stejně jako ve skutečném životě platí, že si každý má nést následky za svoje činy.

Pohled z výšky a zdola
Ústředními tématy filmu jsou hierarchie, společenské postavení a mechanismus moci. Okolnosti postavení určují četné protiklady postav. Podle jejich významu také přichází záběry kamery. Výrazné schéma shora/zdola utváří například scénu na U-rampě, kde členové Vlny chtějí přinutit mladší spolužáky k poslušnosti. U vstupu do plaveckého bazénu vidíme Bombera, který odmítne vpustit kohokoliv, kdo nemá bílé tričko nebo košili.

Na cestě do školy vidíme Wengera jet v autě v dobré náladě. Pohodový chlapík na vzestupu. Z dolní perspektivy ho vidíme vystupovat z auta, kamarádsky se zdraví se studenty, žertují. U závěrečné řeči zabírá kamera Wengera z výšky šíje odzadu dopředu, z jeviště dolů k uniformovaným žákům a také z pohledu podřízených posluchačů – přesně tak byly inscenovány proslovy Hitlera a dalších nacistických vůdců.

Naopak v závěru filmu, kde je učitel zdrcen děsivými následky svého experimentu, ho kamera zabírá lehce shora – skleslého a provinilého. Díky těmto záběrům kamery získávají jednotlivé scény na intenzitě a zesilují pocity jednotlivých postav.

Symboly
Scenérie Našeho vůdce se mohou zdát na první pohled průměrné – film však obsahuje několik prvků se symbolickým charakterem, ve kterých jsou abstraktní témata názorně hmatatelná. První příklad: Červená barva. Karo si v den „uniforem“ nevezme na sebe bílou, nýbrž červenou. Barevný kontrast tak značí konflikt, což je okamžitě jasné, jak vkročí do třídy. Karo je vyřazena z kolektivu. Rudá byla vždy barva odporu, rudá je znamením ruky „zastavte Vlnu“ a také barva, která zasáhne Wengerovo auto. Rudá, jako klasická výstražná barva, dává také najevo, jak může být odpor nebezpečný. Červená je i Vlna.

Druhý příklad symbolu: Školní tabule. Jako komunikační prostředek je výrazným symbolem. Jaká ironie – na jedné tabuli energicky nahozená Wengerova hesla o autokracii, na druhé krasopisně popsaná tabuli Wielandových anarchistů. Tabule dokumentuje i demokratické hlasování o názvu hnutí. Wenger tabuli využívá stále víc jako nástroj moci: jako Desku desatera.

Vše tu už jednou bylo!
Náš vůdce představuje hnutí dneška, bez větších historických odkazů. Přesto však obsahuje určité narážky na konkrétní události nebo vzory, které děj obohacují o historickou paralelu. Situaci na začátku projektu komplikuje nejednotnost, egoismus a slabé vedení (jako odraz Wiemarské republice). Bílá košile, jednotný pozdrav, výbušná směs sebelásky a agresivity připomínají uniformovanost a rituály nejen z dob nacismu. Když Karo potají kopíruje svoje letáky a odvážně je distribuuje v plavecké hale, vnucuje se vzpomínka na Poslední dny Sophie Schollové. Vyřazení nečlenů a vstupní kontroly – už zbývá jen krůček k ideologii krev-a-země podporující politické čistky vlasti.

Děj filmu a historický obraz se vzájemně v těchto připomínkách zesilují. Přítomnost podstat připomíná osvědčenou sílu trhaviny; scéna s divadelní zkouškou představuje hořící doutnák… vidíte, může se to stát i vám – někdo však musí ten doutnák zapálit.

Svědomí pod nátlakem

Jak dlouho vydrží jedinec nátlak skupiny? Jak odoláme příkazům autorit, kterými naše svědomí opovrhuje? Jak dlouho budeme utíkat před nebezpečím, než nás dostihne?

Poslušnost autoritám prověří čas: Solomon Asch publikoval roku 1951 experimenty se skupinovým nátlakem. 1962 obsadil psycholog Stanley Miligram své „žáky“ jako testovací osoby do skutečného dramatu. Německý televizní dokument Abraham – ein Experiment v roku 1970 zachytil Milgramův pokus. Philip G. Zimbardo postavil v roce 1971 své zkušební skupiny proti sobě jako vězně a dozorce. Na jeho experimentu ze Stanfordského vězení stavěl film Experiment (2001).

Výsledky těchto testů vypadají úděsně stejně. Všichni účastníci testu se nechali zmanipulovat, byli opojeni vlastní mocí a byli připraveni si navzájem ubližovat a ponižovat se. Tato laboratorní zjištění jsou však vzdálená realitě, což se ukázalo v současných událostech jako ty z věznice Abu Ghraib.

Svoboda, rovnost, bratrství?
Tři požadavky, které lze přiřadit k období agitace republikánského uvědomění: svoboda, rovnost, bratrství. Napětí, které se skrývá za domnělou troj-jednotou těchto pojmů, se dá vyčíst již z událostí velké revoluce. Přesto tato tři hesla určují politické rozpravy o zásadních záležitostech až dodnes – v demokratických rozhovorech. Naproti tomu autokratický režim směřuje k cíli všechny tyto požadavky odstranit. To mu však nebrání, aby tyto pojmy použil manipulativně pro své účely.

Přesně to se stalo ve Wengerově pokusu. Jak, to se ukazuje zejména v souvislosti s trojčlenku Vlny – moc skrz disciplínu, moc skrz poslušnost, moc skrz jednání. Ta silně zdůrazňuje idey moci a stanovuje pozitiva. Mít moc je lepší než být bezmocný, hodně moci je lepší než málo. Neptejte se, k čemu je moc dobrá, nýbrž, jak ji člověk získá. Všichni se domnívají, že se budou na moci podílet. Ale to je jen zdánlivá domněnka, ve skutečnosti to je naopak. Z pohledu jednotlivce spočívá moc ve Vlně, ve vůdci, v ostatních. Společenství určuje, co se stane, a jedinec se má podřídit. Karo, která zůstane volná, je vyčleněna. Skupina s ní nejdříve zachází odmítavě, pak agresivně.

Silné společenství, které dál manipulátor udržuje, jde ruku v ruce s něčím, co všichni chceme: rovnost. Neboť tato rovnost je ve skutečnosti vynucená stejnorodost a ta je odlišná od lidského práva. To mají agitátoři v úmyslu. Wengerova rovnost není zakoupena pouze s nevolnictvím, ale navíc i s klamnou etiketou. Ve Vlně není skutečná rovnost. Kdo je rovný, rozhoduje o Vlně a určuje, kdo do ní patří. Kdo se postaví proti Vlně, přijde o svoji rovnost. Stane se člověkem druhé kategorie. A s tím také ztratí své trojí republikánské právo. Kdo se zúčastní, může od Vlny požadovat bratrskou podporu. Bratrsky jednají členové Vlny jedině se sobě rovnými.

Autokracie nesnese základní právo – svobodu, rovnost nebo bratrství. Autokracie znamená neomezenou vládu, která se setkává s mocí.

Kam ta cesta vede?
„Ale na Vlně nebylo úplně všechno špatné,“ tak protestuje jeden z žáků při rozhodnutí profesora hnutí zrušit. Vlna nejprve vzbudí pozornost, protože nemá žádné definované cíle. Za cíl je však považováno, co může být jen prostředkem: disciplína, společenství, jednání. Ale nač se řídíme disciplínou? Pro co se snažíme semknout? Co máme mít vlastně na sobě? Cíle Vlny vyplývají postupně z vývoje událostí.

Žáci v tom nevidí žádné nebezpečí, ale naopak kreativní možnosti. První úspěch je přímo ozáří: co je dříve tísnilo, je nyní opouští. Ve třídě náhle panuje uvolněná nálada, všichni drží pospolu. Žáci, kteří byli z různých důvodů outsidery – Tim, Sinan, Jens – jsou také uvnitř. To vše působí povzbudivě, lákavě a slibně.

Všichni náhle nasazují své síly pro společný cíl. Nebo ne? Slovo Kam pak zůstává navzdory očekávání nevyjasněné. Ve finále, kde Rainer Wenger zkouší kulminující bod svého experimentu, hovoří o národních hodnotách a prospěchu pro Německo. Nikdo neprotestuje. Vládne všeobecné nadšení – je to skupinový egoismus nebo skryté cíle vůdce?

Postavení už není žádný problém, nikdo už nepotřebuje bojovat za svou pozici. Formality už také nejsou problém, drahé značkové věci jsou zbytečné. Nepřináší rovnost úlevu? Jak už několik projektů ukázalo, všechno to jsou jen iluze. Boje o postavení nejsou skutečně odstraněny, nýbrž jen odsunuty na jinou kolej. Nátlak skupiny se nezastaví před žádnou oblastí života, přináší s sebou konflikty svědomí a utrpení z lásky. Postiženi jsou studenti, stejně jako učitelé. Uvnitř společenství je požadován výkon, členové se navzájem předhánějí, ve sportu, ve sprejování graffiti, v boji o území, v zatěžkávacích zkouškách.

Ve Vlně se vzmáhá podřazenost, nerovnost a krutost. Na závěr zbývá jen hromada střepů, přesně jako za skutečného fašismu. V tomto smyslu splnil Wengerův pokus svůj účel – účastníci kurzu s hrůzou zjistili, odkud pocházely zvrácenosti základního práva.

Své chyby můžeme vždy napravit!

POSTAVY

Marco
Spolu-surfař: Připadá mu správné nastolit disciplínu a společenství. Dokonce riskuje svůj vztah s Karo, která se postaví proti Vlně. Marco potlačuje osobní pocity ve prospěch svého týmu vodního póla. Užívá si nadšení skupiny. Nakonec se obrátí na správnou stranu, zachrání svou duši a svou lásku.

Tim
Z outsidera hnací silou: Tim musel odjakživa bojovat za uznání. Vlnu vidí jako šanci svého života stát se součástí společenství, být důležitý. S radostí přijme svého učitele jako osobního vůdce a vnutí se mu jako jeho pravá ruka a bodyguard. Na konci se však jeho sen rozplyne. Zcela frustrovaný se uchyluje k násilí.

Rainer Wenger
Vůdce Vlny: Předobraz angažovaných a studenty oblíbených učitelů. Experimentuje s autoritativním stylem, svůj kurz vede úspěšně. Postupně zjišťuje, že se mu vůdčí role líbí. Experiment mu však přeroste přes hlavu a katastrofě již nedokáže zabránit. Končí jako zoufalý, osamělý viník.

Karo
Odpůrkyně Vlny: Vzepře se. Nejdříve začíná nelibostí, pak odhodláním, když rozpozná hrozící nebezpečí. Karo se distancuje od svého přítele, přívržence hnutí, Marca. Od skupiny je víc a víc izolována, snáší však stále vzrůstající odvety, brání slabé, organizuje nebojácně a rozvážně odpor a zůstává vzpřímená až do konce.

Sinan
Uznává Vlnu jako šanci a prospěchářsky ji doporučuje. Nový soulad zvyšuje jeho postavení, už nestojí na okraji. Sinan zastupuje ostatní, angažuje se ve společenství, jak je potřeba – ne moc, ani málo. Jako plnoprávný člen skupiny oslavuje sportovní úspěchy, uvnitř je uznáván a na konci patří k ohromeným poraženým.

Lisa
Z dívky na vdávání k přívrženkyni hnutí: Na začátku stojí ve stínu své kamarádky Karo. Zúčastní se, protože hnutí zvýší její postavení. Vlna jí nabídne kromě toho příležitost sblížit se Marcem, kterého tajně miluje, když on odvrhne Karo. Ale tato naděje se vytratí a Lisa zůstává nakonec znovu zklamána.

Dennis
Vynesen až na hřbet Vlny: Jako režisér divadelní skupiny se na začátku Dennis stěží prosazuje. Unesen novým duchem disciplíny si praští pěstí do stolu a vyžaduje poslušnost – a má úspěch. Dennis si užívá své nově nabyté autority jako subkomandant v hierarchii Vlny.

Anke Wengerová
Hlas rozumu: Také úspěšná učitelka, ale od přírody rozvážná. Od začátku kritizuje manželův nebezpečný experiment, pokouší se ho zabrzdit. Vidí však, že se jí to nedaří, a zděšená se obrací proti němu. Na konci událostí se ti dva zcela odcizí.

Jens
Spolujezdec: Syn ze zámožné rodiny – vážený, závistivý a zároveň samotářský. Jens vidí ve Vlně šanci, jak svoje postavení přinejmenším domněle snížit a být jako ostatní. Ochotně se angažuje, využívá svého privilegia jako vstupenky do nového společenství.

Kevin
Ven a dovnitř: Kevin je rebel a prospěchář. Opustí kurz, když po něm učitel vyžaduje stejné chování jako od ostatních. Lituje však svého kroku, jakmile Vlna vstupuje v módu. Ačkoliv to jeho hrdost nechce z počátku dovolit, později se znovu k Vlně připojí.

Otázky k zamyšlení, diskuzi
-Když se hnutí Vlny přemístí na jakékoliv místo na světě, jaký účinek to bude mít na diváky? Co když to bude vaše země, vaše rodné město?
- Jak se v průběhu děje vyvíjí hlavní postavy filmu? (Karo, Marco, Tim, Dennis, Kevin, Sinan, Lisa, Bomber, Rainer Wenger).
- S jakými mediálními prostředky dělají Rainerovi žáci propagandu Vlně? (Internetové stránky, samolepky, trička, plakáty, tetování, klobouky, pohlednice…)
- Jaké následky má Vlna na divadelní zkoušky a na hru vodního póla?
- Je závěr filmu logický a akceptovatelný?
- Proč nikdo nepředvídal Timův amok?
- Kdy překročil Rainer Wenger hranice svých kompetencí?
- Je disciplína stejná jako diktatura?
- Znamená školní uniforma začátek autokracie?
- Co činilo Vlnu tak přitažlivou?
- Kolik násilí v dnešní době akceptujeme?
- Kdy začne být některé společenství nebezpečné?
- Kdo, kromě Tima a Rainera Wengera, nejvíce prohrál?
- Dennis říká: „Ne vše bylo na Vlně špatné!“ Co tím myslel?
- Nechají se kluci rychleji zlákat autokratickou strukturou než holky?