Příběh patnáctiletého Williama Millera, který je v roce 1973 vyslán časopisem Rolling Stone, aby napsal reportáž o kapele Stillwater, je autobiografií scenáristy a režiséra Camerona Crowa, který se podobně jako filmový hrdina stal v šestnácti členem redakce populárního hudebního časopisu. Mladý spisovatel a náruživý hudební fanoušek Crowe napsal za dobu působní v Rolling Stonu řadu mimořádných portrétů hudebních osobností své doby. Zkušenosti zúročil po delší době, když se mezi tím stal z novináře filmařem a rozhodl se zpracovat vlastní příběh pro film Na pokraji slávy. "Snažil jsem se najít cestu, jak vyprávět příběh o lidech, na něž nikdy nezapomenu, o pocitech, které jsem měl při setkání se skupinami, s nimiž jsem dělával interview, jejichž vystoupení jsem mnohokrát viděl, " říká Crowe. "Zároveň jsem se ale nechtěl postavit do řady rádoby autobiografických příběhů, které oslavují autora. Pravdou je, že já se necítil ve středu toho, co jsem prožíval. Byl jsem pouhý pozorovatel. A takový je hlavní hrdina William Miller - je pouhý pozorovatel."

A Crowe pokračuje: "William má tu výsadu, že může tenhle rockový cirkus sledovat z první řady. Ale nakonec musí odjet domů, psát svůj článek. A prozradit tajemství, která se dozvěděl o lidech, které si do té doby idealizoval? Získal možnost vidět, co se děje za oponou. I já jsem tehdy cítil to privilegium. A proto jsem se rozhodl vyprávět svůj příběh takto. Zpočátku jsem měl z toho rozhodnutí divný pocit, ale když ze mě spadl všechen zbytečný balast, příběh se stal něčím větším než jen vyprávěním o rocku počátkem sedmdesátých let. Byl o hudbě, o tom, jak ovlivnila mě, mou rodinu a jak mě vlastně ovlivňuje dodnes."

S tím souhlasí i producent Ian Bryce a dodává: "Pochopitelně, že pro Camerona je to velice niterný film, ale myslím, že je to zároveň film, s nímž se všichni dokážeme ztotožnit. Ta doba a vliv hudby zapůsobil na každého, ať už jste u toho přímo byli nebo ne, legendární rockové písničky těch časů lidi poslouchají dodnes. A navíc všichni máme vlastní vzpomínky, jaké to bylo, když nám bylo patnáct. Na pokraji slávy je příběh o dospívání, o vztazích, o první cestě z domova, o prvních láskách. A to jsou nadčasové prvky."

"William přichází ke kapele s touhou napsat velký příběh. Chce také ale, aby ho měli rádi a v tom je určitá zkouška. Je to příběh o hledání vlastního místa ve světě, i když je to svět rockového šílenství roku 1973," říká režisér. Pochopitelně, že zcela zásadní se stalo obsazení hlavní role. Představitel Williama musel tíhu příběhu unést na svých bedrech.. " Nepotřebovali jsme někoho, kdo jen odříká dialogy. Musel to být skutečný pozorovatel, protože film je vyprávěn z Williamova pohledu," říká castingová režisérka Gail Levin. "Pořád jsem se bál, že nakonec budu nucen skončit u některého z mladých hollywoodských herců, " vzpomíná Crowe, "ale díky Gail byly mé modlitby nakonec vyslyšeny." Odpovědí na režisérovy modlitby se stal neznámý talent z Utahu Patrick Fugit. Crowe vzpomíná i na první setkání s chlapcem, který měl hrát v jeho filmu jeho samotného. "Patrick nikdy předtím nebyl v Los Angeles a bylo na něm vidět, jak všechno doslova hltá. Cítil jsem, že jsme si podobní. Ve chvíli, kdy jsem ho uviděl, věděl jsem, že ten film dokážu natočit."

"Byl jsem vzrušený i vyděšený zároveň, " vzpomíná mladý herec, " a možná to mi pomohlo vytvořit správně roli. Pro mě stejně jako pro filmového Williama to byl úplně nový svět, v němž jsme se ocitli. Točil jsem první film, čekala mě první erotická scéna, poprvé jsem měl na plátně políbit dívku a tak dále a tak dále. Dost dobře jsem dokázal pochopit, jak se William cítí."

Protože Williamova postava je autobiografií režiséra Camerona Crowa, přečetl Patrick spoustu starších Croweových článků, ale zároveň se snažil najít vlastní přístup, nebýt jen režisérovou napodobeninou. Je paradoxní, že v roce 1973 nebyl ještě na světě a vlastně neznal muziku, o níž film vypráví. Crowe vybavil Particka velkou kolekcí nahrávek z vlastní sbírky od Led Zeppelin po Davida Bowieho a řekl mu: Chci, aby se ti dostali pod kůži. Fugit začal hudbu poslouchat nejdřív z povinnosti, ale postupně ho skutečně chytila. "Tihle muzikanti a kapely se stali důležitou součástí mého života i mimo film."

Pro postavu leadera kapely Stillwater Russella Hammonda si Crowe vybral herce Billyho Crudupa. " Billy vytvořil Russella jako inteligentního chlápka, který miluje muziku, ale zároveň je to konfliktní člověk- má své hodnoty i příšerné úlety. Je to muzikant, ale na druhé straně někdy strašně touží praštit s kytarou."

"Je to film o slávě a úspěchu, a také o tom, jak sláva a úspěch ovlivňují přátelství a lásku," říká Crudup.

Další důležitou postavou je Elaine, Williamova matka, kterou hraje Frances McDormand. "Byl jsem nadšen při pomyšlení, že máme na tuto roli herečku takového kalibru jako je Frances, protože ten film je do značné míry i filmem o mé matce, " vzpomíná Crowe. "Filmová Elaine musí pochopit, že ačkoliv klišé: sex, drogy a rock and roll, bývá často pravdivé, existuje i možnost zúčastnit se toho všeho jako pozorovatel a nepropadnout tomu. I moje maminka nakonec objevila skutečnou hodnotu té hudby a dnes je velkou rockovou fanynkou," tvrdí Crowe. Frances McDormand zažila sedmdesátá léta jako středoškolačka, má na tuto dobu vlastní vzpomínky, což její roli matky, která se snaží pochopit synovu vášeň, činilo obtížnější. Režisér zpestřoval štábu čas mezi záběry tím, že jim pouštěl muziku ze své diskotéky. Když jednoho dne vybral píseň Iron Man od Black Sabbath, Frances se neudržela a začala k obveselení celého štábu předvádět hru na imaginární kytaru.

Philip Seymour Hoffman hraje ve filmu Na pokraji slávy postavu Williamova-Croweova mentora, novináře Lestera Bangse. "Lester už tu s námi není, ale já na něj nikdy nezapomenu, " vyznává se režisér. "Byl ten největší. Jeho dunivý hlas jsem při natáčení často slýchával někde tam vzadu…"