Mohou si živí brát mrtvé?
Příběh Mrtvé nevěsty a nešťastného ženicha, kterého si ona v den jeho pozemské svatby odtáhne do podsvětí, vychází ze staré ruské pohádky podobného půdorysu. Romantický příběh, který zároveň jemně brnká na strunky strachu upoutal pozornost renomovaného režiséra a scenáristy Tima Burtona, který usiloval o jeho převedení na plátno téměř deset let. A to formou loutkového filmu, respektive stop-animace. Film The Nightmare Before Christmas z roku 1993 v režii Henryho Selicka byl Burtonovou první zatěžkávací zkouškou, co se týká loutkoherectví. “Na stop-animaci se mi líbí to, že každou titěrnost si můžete dokonale osahat,” říká Burtona. “To, že si můžete své postavy osahat a pohybovat s nimi jak jen chcete, je něco úžasného. Jejich malý svět je přímo pod vašima rukama. Práce s loutkami se v jednom negativním aspektu ve skutečnosti neliší od natáčení se živými herci, když natáčíte na modrém pozadí, nevyvolá bohužel to pocit, že jste opravdu byli tam, kde se má příběh odehrávat. Modré pozadí poznáte vždycky. Ale když děláte s loutkami, jste součástí jejich světa“. „Poté, co jsem natočil The Nightmare Before Christmas jsem hledal vhodný námět, který by se dal zpracovat stejným médiem. Miluju stop-animaci,” pokračuje režisér.”Je to velmi zvláštní umělecká forma. Můj kamarád Joe Ranft mi napsal krátký příběh, vlastně jen několik málo odstavců, kde byla zaznamenána stará lidová pověst. A tento příběh přesně splňoval kritéria daného média. Je to jako na konkurzu - chcete, aby bylo médium ve shodě s materiálem”. “Příběh, který uvidíte, je velmi chytrý a nebudete mít vtíravý pocit, že jste ho už viděli nejméně stokrát,“ říká producentka Allison Abbate, která byla na postu uměleckého koordinátora již na Nightmare. „Má to přesně ten vzhled, který očekáváte od filmů Tima Burtona, temnotu, humor i bizarnost postav. Mě osobně k projektu přitáhla skutečnost, že ten příběh je velmi jemný a emocionální“. Za léta ve filmovém průmyslu si Tim Burton vytvořil neopakovatelný styl, nicméně se u svých různorodých příběhů neváže jen na jeden druh média. Během let u filmu natočil Burton spoustu snímků různých žánrů a stylů, na nichž zároveň testoval možnosti média - dal vzniknout filmům jako jsou Karlík a továrna na čokoládu, Velká ryba, Planeta opic, Ospalá díra, Mars útočí!, Ed Wood, The Nightmare Before Christmas, Batman se vrací, Střihoruký Edward, Batman, Beetlejuice a Pee-Weeho velké dobrodružství , na kterých se ukazuje, že je tvůrcem jasné tvůrčí vize. Všechny totiž nesou znaky jeho neopakovatelného stylu, který je vtipný, dráždivý, ale i děsivý a citlivý. Všechny tyto rysy patří neodmyslitelně k Timu Burtonovi. „Tim tak trochu znovuobjevil stop-motion animaci,” říká Mike Johnson, který s Burtonem Mrtvou nevěstu spolurežíroval. „Film The Nightmare Before Christmas dal vzniknout nové generaci fanoušků stopmotion animace, ta totiž vytvoří atmosféru, kterou počítači nikdy nedocílíte. Jen díky jeho velkému zájmu a vášni se mohly tyto velké projekty rozjet“. Burton mu vrací kompliment slovy: “Mike má cit pro dané médium. Není na světě mnoho lidí, kteří by rozuměli procesu práce s loutkami tak jako on. Je těžké o tom s lidmi debatovat, jestliže nerozumějí naprostým základům“.

Tragická romance, vášeň a vražda...
U nahrávání dialogů postav filmu se sešli jedni z nejznámějších herců současnosti, jako jsou Johnny Depp v roli Viktora, Helena Bonham Carter jako Mrtvá nevěsta a Emily Watson, která dala hlas Viktorii. Mimo Mrtvou nevěstu pracoval Depp simultánně ještě na Burtonově hitu Karlík a továrna na čokoládu. Mnohá z natáčení Viktorových dialogů proběhla na konci každodenní práce na Karlíkovi , kdy ze sebe Depp jen svlékl Willyho Wonku a přemístil do dalšího studia. Depp před tím ještě nikdy nedaboval žádnou animovanou postavu, ale vědom si toho, že u kormidla je jeho oblíbený režisér Tim Burton, vrhl se do obou projektů. Mrtvá nevěsta je jejich pátá spolupráce, Depp se před tím objevil v Burtonových filmech Střihoruký Edward, Ed Wood a Ospalá díra. „Pokaždé když s Johnnym dělám, je úplně jiný,“ říká Burton. „Johnny se postavou stává, nezajímá ho pouze vnější přístup. S takovými herci je radost pracovat. Zvláště tehdy, když jsou to navíc držitelé ceny časopisu People o nejkrásnějšího člověka…nebo jak to vlastně nazývají. Je ochoten riskovat a já vím, že to nedělá kvůli penězům či image. Pokaždé je jiný a lepší. Když najdete lidi, se kterými můžete komunikovat téměř na podvědomé úrovni, je to skvělé“. „Timova vize je vždycky velmi jasná a jde daleko za vaše představy. „Kdyby Tim chtěl natočit 6 miliónů metrů filmu o tom, jak se dívám na rozsvícenou žárovku a po tři měsíce při tom nesmím ani mrknout, šel bych do toho bez váhání“. Depp hraje nesmělého snílka Viktora Van Dorta, který se má kvůli společenským ambicím jeho rodičů stát manželem někoho, koho do té doby nikdy neviděl - slečny Viktorie Everglot. Viktorii hraje dvojnásobná držitelka nominace na Oscara v kategorii nejlepší herečka za Prolomit vlny a Hillary a Jackie, Emily Watson. I ona je beznadějný romantik, stále hledá pravou lásku a nenachází…až potká Viktora, aby v jeho přítomnosti začala věřit, že ji možná našla. „Viktorie je zpočátku portrétována jako dobře vychovaná, leč poněkud bázlivá a upnutá dívka,“ říká Watson. „Její rodiče jsou snobi k pohledání a chtějí ji provdat jen kvůli zvětšení majetku a většímu vlivu. Jakkoli se to zdá nemožné, seznámením s Viktorem potkává někoho, kdo je ještě bázlivější a nesmělejší, než ona. Když se tihle dva dají dohromady, dá se očekávat, že to bude učiněná společenská katastrofa. Ale navzdory tomu všemu je na nich něco milého. Dokonce se zdá, že vše je na dobré cestě…jenže tu se na scéně objeví Mrtvá nevěsta, která si jej odvede do podsvětí!“ Hlas Mrtvé nevěstě dala Helena Bonham Carter, která byla za svůj výkon ve snímku Křídla vášně nominována na Oskara v kategorii Nejlepší herečka. Její Mrtvá nevěsta je velkou romantičkou, neboť před dávnými časy jí někdo ještě před svatbou připravil o život a ona teď hledá a čeká na svého ženicha. Její srdce je zlomené a ona pátrá i v Zemi mrtvých, zda-li tam někde není i její ženich, aby si jej vyžádala. Když se Viktor nešťastnou náhodou stane jejím ženichem, je přesvědčena, že konečně našla toho, kdo je jí souzen. „Je jakoby zmrazená v čase,“ říká Bonham Carter.“Je věčně mladá, což je vzhledem ke stavu, v jakém se nachází její tělo, tak trochu paradox. Je v ní něco nevinného, čistého a otevřeného. Doufá, že jí Viktor miluje, jakkoli se liší v tom podstatném, že on je naživu a ona je mrtvá“. „Na příběhu se mi líbilo, že tam není žádný záporák,“ říká Bonham Carter. „V tomto případě také nechybí rovnováha, protože ve většině situací, kde se vyskytuje milostný trojúhelník, víte dopředu, kdo s kým zůstane a kdo půjde z kola ven. Tady však máme tři velmi sympatické postavy, které mají velké dilema. Nakonec byste chtěli, aby Viktor zůstal s oběma - na konci jste vnitřně zmateni, stejně jako Viktor“. Emily Watson říká: “Celý ten film je vlastně o vášni…pravda, trochu zvláštní, ba ujeté. Celé je to takový milý duchařský příběh s nadsazenými postavami, jež jsou jemné a čisté“. Albert Finney ( Velká ryba) a Joanna Lumley ( Absolutely Fabulous) hrají Viktoriiny nafoukané rodiče Finise a Maudeline Everglotovy. Viktorovy rodiče, Nell a Williama Van Dortovy, kteří zbohatli na nectihodném obchodě s rybími konzervami, hrají Tracey Ullman ( Tracey Takes On) a Paul Whitehouse ( Hledání Země nezemě). Partu autoritářského a zlého pastora Galswellse, který tím, že Viktora vykáže z nácviku svatby, způsobí řetěz dalších událostí, se zhostil uznávaný herec Christopher Lee ( Karlík a továrna na čokoládu). Mezi těmi, kteří přispěli výsledné podobě filmu, je i dlouholetý Burtonův spolupracovník Danny Elfman, který propůjčil svůj hlas kapele kostlivců - The Skeletones, kteří svými rytmy rozpalují podsvětí do běla. Příběh v podobném médiu jako byla The Nightmare Before Christmas, vyžaduje i podobný přístup k hudební složce, která je tentokrát záměrně poněkud komornější. “Stejně jako u The Nightmare Before Christmas, bylo i psaní písní pro Mrtvou nevěstu velkou výzvou,” říká Elfman. “Timův styl je hodně vizuální, a to, co dělám já, ho dobře doplňuje. Jeho úžasně legrační, temné a výjimečné příběhy mi poskytují skvělý podklad pro to, jak psát mé podivné, ujeté, ba obskurní muzikály, které se inspirují jazzovými 30.léty. Doufám, že v budoucnu bude naše spolupráce pokračovat”. Mrtvá nevěsta je dvanáctý film, na kterém tito tvůrci spolupracují. Oba dva umělci vzájemně velmi ovlivnili jeden druhého. “Dávno, dávno před tím, než jsem se dostal filmu, ba než jsem vůbec uvažoval o tom, že mám tu příležitost, jsem chodíval na Oingo Boingo, kteří hráli po klubech v Los Angeles. Jejich hudba byla velmi filmová,“ vzpomíná Burton. “Byla taková zvláštní, pitoreskní. Zapamatoval jsem si to a když mi byla dána šance natočit Pee-Weeho velké dobrodružství , požádal jsem Dannyho, aby se připojil k tvůrčímu týmu. Bylo to skvělé, protože nikdo z nás do té doby nedělal na filmovém projektu takových rozměrů, takže jsem cítil, že jsme do toho zapadli ve stejnou dobu a dělali věci, které jsme před tím ještě nikdy nedělali. A to mezi námi vytvořilo pouto, které přetrvalo”.

Můžete zlomit srdce, které už dotlouklo?
Stop-motion animace se takřka v ničem neliší od natáčení filmů s živými herci, je třeba postavit kulisy, nasvítit scénu, obléci postavy, podřídit všechny zúčastněné režijní vizi. Rozdíly tu však přece jen jsou. V okamžiku, kdy celý filmový svět vznikne z ničeho, jen z režisérovy představivosti, ustupují podobnosti médií do pozadí a na povrch začnou vystupovat jedinečné aspekty této umělecké formy. Stop-motion animace je pomalý a bolestný proces. Pohyby, které loutky dělají, jsou takřka neznatelné – někdy se v jednom záběru pohnou jen o sotva půl milimetru. Každá pozice se zaznamená na jedno filmové políčko a začíná se stále nanovo. Běžným výsledkem je, že štáb pracuje 12 hodin na tom, aby na konci dne vznikly dvě vteřiny záznamu. “Je to velká výzva, všichni musí být vyladěni na stejnou vlnovou délku a musí dodržovat týž styl,” říká režisér Mike Johnson. “Dalším problémem byl časový rozvrh. Klidně jsme to mohli udělat tak, že bychom každou postavičku dali jednomu animátorovi, to by bylo ideální. Jenže to jsme udělat nemohli. S každou postavou jsme museli udělat spoustu jednotlivých záběrů, takže to nakonec skončilo tak, že každý animátor pracoval se všemi. V tomto bodě pak byla důležitá souhra všech, aby bylo docíleno jednotného vzhledu a charakterizace”. Spolupráce tvůrčího týmu však nepředstavovala žádný závažný problém. “Práce s loutkami je někdy velmi únavná,” připouští Johnson, “ale myslím, že náš štáb a kameramani to dělají kvůli tomu, že tuhle práci milují. Je to druh práce, pro který musíte hořet nadšením a být ochotní cele se jí odevzdat”. Mrtvá nevěsta začala nabírat první kontury Burtonovými návrhy postav, kostýmů a lokací, které vycházely z příběhu o nešťastné Mrtvé nevěstě a jejím nepovolném manželovi. Burton předal své hrubé náčrtky návrháři postav Carlosi Grangelovi, který z nich pak nadále vycházel. “Carlos to všechno dotáhl do detailů,” říká režisér. “Moje návrhy jsou vždy jen takové základní nástřely, on se pokoušel proniknout k tomu, co jsem jimi měl na mysli, jak by měly vypadat a jaký by měly vyvolávat dojem”. Když byl dokončen scénář, byl předán výtvarníkovi storyboardů, který jej celý převedl do jednotlivých záběrů, určil úhly kamery a snažil se vystihnout emoce a výrazy postav. Poté přišli herci, aby nahráli své dialogy. Nahrávání dialogů probíhá před samotným natáčením, protože jejich výkony posléze ovlivní to, jaké osobní kontury postava získá, a jaká bude nálada filmu. Z dialogů pak vycházejí animátoři. ”Aby postava ožila, je třeba, aby obě složky byly v rovnováze,” říká režisér Mike Johnson. “Jestliže se při natáčení dialogů podaří vystihnout to, co hledáme, pak už to jen zbývá náležitě vyjádřit animací loutky. Ale v zásadě je k docílení ideálního záběru třeba obou složek”. Když herci dotočili své dialogy, nahrávky byly sestříhány podle storyboardů, poskytli tím budoucímu filmu vizuální produkční mapu. S vodítkem v podobě tohoto hrubého střihu se začaly vyrábět jednotlivé loutky a dekorace. Za konečný vzhled loutek byli zodpovědní výrobci Mackinnon a Saunders, kteří oživili desítky postaviček nadzemských i podzemských. Celý proces začal výrobou kovové armatury, jinými slovy kostry loutky, která jí dá strukturu, stabilitu a umožní jí všechny potřebné pohyby. Duo Mackinnon-Saunders vyvinulo pro Mrtvou nevěstu několik revolučních technik: kůže, která je na kostře loutky, je směs pěny a silikonu, což loutky učinilo odolnější. Díky tomuto materiálu i po měsících natáčení vypadaly jako nové, jakkoli byly vystavovány ostrému přímému světlu z lamp a často byly přemisťovány. Hlavní příspěvek animačním technikám však spočíval v něčem jiném. Při práci na The Nightmare Before Christmas se náležitého výrazu ve tvářích postav docilovalo tím, že se loutkám měnily hlavy, z nichž každá měla o trochu jiný výraz, než ta předchozí. Což ve výsledné sekvenci vyvolalo dojem kontinuity změny výrazu. Tato metoda byla sice efektivní, ale zároveň limitovaná omezeným množstvím výrazů, jež umožňovala. Mackinnon se Saundersem však vyvinuli mechanismus ukrytý v hlavě loutky, respektive ovladatelný přes uši a vlasy. Na těchto místech bylo možno zasunout speciální klíče, které podle potřeby postupně měnily výraz loutky, umožňujíce mnohem více výrazů a gest, než dosud. Nové loutky vyjádří v podstatě jakoukoliv emoci, smějí se, mračí, zdvihají obočí a působí to velmi přirozeně. Pohonná jednotka v hlavě vyžadovala, aby byla loutka 30-40cm vysoká, což je mnohem více než bývá běžné. Tato skutečnost zároveň znamenala, že celá produkce, kulisy a rekvizity musela být přiměřená velikosti postav. Kdyby však byly budovy přesně v měřítku odpovídajícím loutkám, dostaly by se často mimo záběr. Problém tvůrci vyřešili tak, že dolní části kulis jsou ve shodném měřítku jako loutky, pak je měřítko vyšší, což pozitivně ovlivnilo i dojem bortící se perspektivy. Umělecký režisér Nelson Lowry říká: „Stop-motion filmy začala tak říkajíc na koleně, postavy byly přemísťovány v rámci malých setů. Mrtvá nevěsta byla trochu jiná, na danou animaci je velmi epická. Naše exteriéry byly často 8x8 metrů, někdy na výšku dosáhly i 30 metrů. Celý rozsah toho všeho je skutečně dech beroucí a ve světě současného animovaného filmu rozhodně unikátní. V porovnání s klasickými sety je ten náš dvakrát až třikrát větší“. Větší rozměr setu přinášel i své specifické problémy, loutka byla často hluboko v poli, zejména ve scénách, kde přechází odněkud někam. Sety byly proto navrženy tak, aby animátorům co nejvíce usnadnily práci, tvůrci byli ukryti za nějakou terénní nerovností a nebo stavbou, aby mohli kdykoliv vyskočit, často i skrze umně skrytá dvířka, změnit gesto nebo výraz, a efektivně pokračovat s dalším záběrem. Stop-motion animace je ve všech ohledech unikátní ať už se bavíme o oblečení či rekvizitách, které loutky používají. Ty musí být odborníky vyrobeny přesně podle daných návrhů. „Ve své podstatě musíme vytvořit celý funkční svět,“ říká Lowry. „O jeho podobě a způsobech, jak jej vůbec tvárnit, se musí důkladně uvažovat celé preprodukční stádium. Promysleli jsme všechno, oblečení, dopravní prostředky, jejich domy, interiéry, dokonce i vzory tapet, jež mají na zdi, kliky, krajiny, proměny oblohy. Vše podléhá stejnému stylu a divák musí uvěřit, že se dostává do svébytné reality“. Médium stopmotion animace přináší také specifické výzvy, jež by ty, kdo do výroby nejsou zaangažováni, ani nenapadly. Neustále se například musí dbát na to, aby se do záběru nedostala rekvizita, která tam nemá co dělat, protože při délce a náročnosti natáčení jedné sekvence by poté bylo mnohem složitější vše přetočit, než u hraného filmu. Jeden z největších problémů, se kterým se tvůrci museli utkat, byl vzhled Nevěstin jemných lesklých svatebních šatů a závoje, které se při sebemenším pohybu či poryvu větříku pohybují. Látka se neustále nadouvá, čímž se na ní mění i odlesky, animace takového oblečení je velmi náročná, zejména tehdy, mají-li se záhyby šatů měnit podle pohybu loutky, rychlosti, úhlu osvětlení a snímání. Atmosférický vzhled šatů byl nakonec docílen neviditelnými a lehce ovladatelnými vlasci, které tvůrci vetkali přímo do šatů, jež jim v konečném důsledku umožnily, aby se záhyby pohybovaly řízeně tak, jak chtějí. Teprve po deseti měsících se podařilo vytvořit šaty a závoj odpovídajících vlastností, ale výsledek je přiměřený investované energii. Nezemského vzhledu Nevěsty bylo dosaženo i vhodným nasvícením. Kameraman Pete Kozachik popisuje svou metodu: „Můj přístup ke svícení loutek je takový, že je musíte respektovat jako opravdové herce. Nesnesou kompromisy.Musíte objevit místa a úhly, z nichž vypadají nejlépe, a na druhou stranu se vyhnout všemu, co narušovalo zvolenou stylizaci. Viktorie má například velmi plochý obličej, takže jsme jí museli nasvěcovat úplně jinak, než Nevěstu. Když Nevěsta poprvé povstává ze země, má její svícení a to, že má přes hlavu závoj vyvolávat děs. Jakmile si jej sundá, „má vypadat kouzelně, jakkoli je mrtvá a podle všeho by se měla i rozpadat. Když však zmizí závoj, nastupuje jiný druh svícení, který se inspiruje způsoby, jakým fotografové přistupují k focení obálek módních časopisů. Zapojili jsme všechen náš um, aby Nevěsta vypadala jako filmová hvězda ze 40. a 50. let. Zlehka se jí lesknou oči a používáme i lehká difuzér, který způsobuje, že vypadá jako nevěsta dle současných standardů svatebních fotografií, ale zároveň jako duch. Toho jsme dosáhli tím, že jsme kromě popsaných technik užili svícení třemi lampami“.

Proč odcházet z podsvětí, když sem stejně jednou přijdu znovu?
Mrtvá nevěsta se odehrává ve dvou zřetelně odlišených světech – Zemi živých a Zemi mrtvých. Ironií je, že ve světě živých je života minimum, zatímco v Země mrtvých jím přímo kypí. „Jedním z klíčových prvků filmu je, že je vám předložen opak toho, co očekáváte,“ říká vedoucí výroby Alex McDowell, který byl spolu s Lowrym zodpovědný za to, jak bude vypadat vesmír, který loutky obývají. „Země živých je ve skutečnosti šedá, nudná, až mrtvolná. Lidé jsou jakoby bez života, bez naděje, utopení ve smutku. Zatímco v Zemi mrtvých žijí zesnulí vášnivě a chtějí si užít toho, co jim jejich nová existence skýtá. Takže když jsme pracovali na tom, jak odlišit světy, napadlo nás, že svět živých bude šedý a mdlý, zatímco svět mrtvých bude chaotický a plný barev“. „Země živých je velmi nudná, pochmurná a smutná, neboť lidé jsou v ní nuceni žít jakoby na půl plynu, chybí jim něco, pro co by se mohli radovat,“ říká Lowry. „To je trochu problém, protože my musíme vyjádřit nudu a šeď způsobem, který bude vizuálně zajímavý. Chtěli jsme, aby to bylo místo, kde byste sice nechtěli žít, ale zajímalo by vás do té míry, že byste se na ně rádi dívali“. Pozemská část vyprávění se odehrává ve viktoriánské vesnici. Aby příběhu zůstala návaznost na jeho původ v ruské pohádce, má Země živých nádech architektury Východní Evropy. McDowell osvětluje:“Přistupuji k tomu tak, že jsem namíchal relativně odlišné kulturní prvky a styly, aby z jejich setkání vzešla nějaká nová kvalita. Takže po pravdě řečeno, ve filmu není žádná typická viktoriánská architektura, jak ji popisujeme a hodnotíme dnes, ale inspirovali jsme se tím, co je možné ze stejné éry najít v České Republice a Polsku“. Země živých je šedá, plná tlumených a monochromatických barev, pro něž se tvůrci inspirovali vzhledem starých daguerrotypií a obrázků na porcelánu. Když se Viktor dostane do podsvětí, zjistí, že je to tam nohem zajímavější než nahoře. „Země mrtvých je velmi bláznivá, vyznačuje se jasnými a zářivými barvami,“ říká Lowry. „Vycházíme zde z toho, že mrtví jsou najednou svobodní od všech omezení, kterými se museli řídit nahoře. Teď mohou jíst, pít a veselit se, jak jen chtějí. Změní se i jejich obydlí, vše je bláznivější a vykolejené“. Země mrtvých je obráceným obrazem Země živých, jestliže je nahoře uprostřed náměstí jezdecké sousoší, dole je v podstatě to samé, jen tvořeno z kostí, lebek a hnátů. A podobně je to s domy, které sice podléhají rozkladu, ale ve skutečnosti je v nich něco živého. „Zní to asi divně, ale pro barevné podání nám bylo inspirací hnijící maso,“ říká McDowell. „V pozadí stojí myšlenka, že i budovy v Zemi mrtvých jsou svým způsobem odumírající organismy, pokryté takřka průhlednou kůží. Domy tak trochu připomínají kostry a všechno maso, co na nich ještě zbylo, hýří barvami“. Tepající, organická struktura obydlí Země mrtvých se inspirovala stavebním stylem španělského architekta Gaudího. „Chtěli jsme najít něco původního, co tu ještě nebylo,“ říká Lowry. „Podsvětí už bylo ve filmu ztvárněno bezpočtukrát, proto jsme chtěli vytvořit něco vzrušujícího. A výsledek je strašidelný, podivný, ale zároveň pohádkový a zábavný“. Vzhled postav také ovlivnil to, v jakých domech budou bydlet, domy jsou karikatury jejich majitelů. Malé a naducané budovy obývají malí a tlustí, stejně tak budovy vysoké a jakoby vyzáblé. Nadsvětí a podsvětí se také liší co do způsobu snímání a svícení. Kozachik osvětluje: „Tim mi na začátku poskytl základní pravidla, jak chce, aby oba světy vypadaly. Země mrtvých neměla vypadat jako peklo, takže žádné oranžové a rudé plameny či cokoliv podobného. Ve světě živých jsme dělali jen minimum pohybů kamerou, používali nemnoha objektivů, prostě nic dramatického. Vše mělo vzbuzovat dojem pomalosti a těžkopádnosti. V Zemi mrtvých je všechno vyosené a světlo přichází z úhlů, odkud byste to nečekali“.