Sindibád a jeho druzi během plavby narazí na tajemný ostrov tvořený obří horou. Než pochopí, co se děje, je pozdě. Magnetová hora je nenávratně přitahuje na své útesy. Z úzkých je dostane stará obří želva, která loď odtáhne z dosahu smrtící pasti. Zase jednou moře projevilo k Sindibádovi náklonnost. Po několika dnech námořníci doplují k jinému ostrovu, na kterém se to jen hemží vojáky - starému sultánovi se totiž ztratila dcera a teď po ní marně pátrá. Večer k Sindibádově lodi připlouvá kocábka s tajemným cizincem, který mu za jeho loď nabídne nekonečný pytel zlata. Sindibád přijímá a cizinec odplouvá s princeznou skrytou ve svém plášti do dáli. Na břehu chce náš hrdina vyplatit své druhy, ale je spatřen sultánovými vojáky, kteří ho zajmou. Sindibád se pokouší u sultána vykoupit svůj život, ale starý chamtivec stále není spokojen. Sindibáda svrhne do podzemních chodeb paláce a kopa zlata v jeho trůnní síni utěšeně roste. Sultán však netuší, že pytel je třeba znamením zastavit, a tak hromada zlata roste a roste, až zaplaví celý ostrov. Zlatá hora přitahuje lapky a hrdlořezy ze širokého okolí snad ještě více, než sama hora magnetová. Lidé jsou omámeni zlatou horečkou, loupí a zabíjejí se navzájem. Nakonec již hora neudrží tíhu zlata a hřmotně se potopí do moře. Sindibád nezatížen zlatým lupem se jako jediný člověk zachrání a na přeživším koni, snad nejzvláštnějším to plavidlem pro námořníka, odplouvá.