V roce 1950 vydal učenec, kritik a spisovatel C. S. Lewis knihu Letopisy Narnie – Lev, čarodějnice a skříň, která se stala základem sedmidílného cyklu. Lewisovým záměrem bylo napsat sérii fantasy pohádek pro děti, nicméně výsledkem jeho snažení byly mnohem rozsáhlejší a velkolepější knihy, než by si kdy pomyslel. Vzrušující a dobrodružný příběh, který začíná uprostřed Druhé světové války a později zavádí čtenáře do alternativního a mnohem kouzelnějšího světa plného mytologických stvoření, v němž se odehrává epická bitva mezi dobrem a zlem, učaroval dětem i dospělým. Lewisova jedinečná schopnost vytvořit zcela uvěřitelný svět s vlastní minulostí, geografií, kulturou a pověstmi, který odrážel problémy, naděje i morální dilemata našeho vlastního světa, velmi zapůsobila i na knižní kritiky. Všech dílů této série se prodalo dohromady přes 85 milionů výtisků ve 29 různých jazycích, což z ní činí druhou nejoblíbenější knižní ságu všech dob – hned po Harrym Potterovi J. K. Rowling.

Filmová adaptace vznikala po několik let pod režijní taktovkou Andrewa Adamsona, který dbal na to, aby se filmové ztvárnění Narnie co nejvíce podobalo světu, jenž si Lewis vysnil na stránkách svých slavných knih. Pro Adamsona, jemuž přinesl slávu oscarový film o zeleném obrovi Shrek a jeho druhé pokračování, jsou Letopisy Narnie prvním režijním počinem s živými herci. Svou vizi přivedl na plátno kombinací hereckých výkonů a špičkové, fotorealistické počítačové grafiky, vytvořené pomocí nejmodernějších technických výdobytků.

„Kniha Letopisy Narnie – Lev, čarodějnice a skříň umožnila milionům čtenářů navštívit říši fantazie – a mým úkolem bylo pokusit se dát tomuto světu konkrétní obrysy, a to způsobem, díky němuž by se dokázal vyrovnat prostředím, která si lidé vysnili, nebo je dokonce předčit. Ještě před pěti lety by se tento film nedal natočit. S tehdy dostupnou technikou by nebylo možné vymodelovat fotorealistického lva, jako je Aslan, nebo napojit na člověka zvířecí nohy tak plynule, jako se nám to podařilo s kentaury a minotaury. Ta správná chvíle přišla až nyní.“

Letopisy Narnie se spolu s několika dalšími příběhy, jako je například Pán prstenů (z pera Lewisova současníka a blízkého přítele J. R. R. Tolkiena), staly předními fantasy příběhy 20. století. Kniha se postupem času dočkala mnoha adaptací v podobě divadelních her, britského televizního seriálu a animovaného a dokonce i loutkového filmu. Až dosud se však nikdo nepokusil přivést tento příběh k životu s pomocí skutečných herců a kulis. Teprve v poslední době, kdy se možnosti technologií začaly alespoň přibližovat Lewisově ohromné fantazii, bylo možné přenést okouzlující svět Narnie na filmové plátno s potřebnou mírou realismu, o nějž Adamson od začátku usiloval.

„O to, abych nějakým způsobem přivedl na filmové plátno knihu Lev, čarodějnice a skříň, jsem usiloval možná 25 až 30 let,“ říká Lewisův nevlastní syn Douglas Gresham, který je kreativním a uměleckým ředitelem v oblasti nakládání s jeho odkazem. Věci se daly do pohybu teprve v okamžiku, kdy Greshama oslovili představitelé společnosti Walden Media. „Hned první den jsme všechny ujistili, že máme v plánu natočit absolutně věrnou adaptaci,“ říká Cary Granat z Walden Media. „Perry, já a zejména Phil Anschutz [zakladatel Walden Media] – všichni jsme se s touto vizí plně ztotožnili. Nechtěli jsme ten příběh nijak modernizovat, ale vzdát mu hold coby jedné z největších klasik všech dob.“

Producenti věděli, že pro převod tohoto velkolepého díla na filmové plátno potřebují nebývale kreativního a velmi energického režiséra, který by dokázal propojit reálný svět s obrovskou fantastickou říší uvěřitelným a emocionálně silným způsobem. V seznamu kandidátů se ze začátku objevovala především nejznámější hollywoodská jména, ale pak producenti narazili na nečekaného adepta: Andrewa Adamsona, jehož režijní debut, celosvětový animovaný hit Shrek, zaujal publikum svým pohádkovým šarmem, lidskostí i vizuální nápaditostí. Přestože nikdy předtím nerežíroval film s živými herci, na první setkání přišel s celou řadou skvělých nápadů, kterými producenty přesvědčil o svém velkém tvůrčím nadšení. Ke knižní předloze a jejímu prostředí jej vázalo silné vnitřní pouto, což bylo velmi důležité.

Adamsonovým hlavním záměrem bylo vytvořit stoprocentně reálný svět Narnie – s použitím všech dostupných prostředků. „Co je Narnie?“ ptá se režisér. „To je zajímavá otázka, která byla z hlediska našeho přístupu klíčová. Narnii neberu jako pouhý výplod dětské fantazie, nějaké imaginární místo, kam ve svých myšlenkách utíkají před Druhou světovou válkou. Považuji ji za skutečnou alternativní realitu. Je zde spousta paralel s naším skutečným světem – a také spousta rozdílů. Hlavní ale je, že je skutečná. K filmu jsem tedy přistupoval s tím, že se prostředí Narnie liší od prostředí v příbězích jako Čaroděj ze země Oz nebo Peter Pan, v nichž nakonec zjistíte, že bylo vše pouze výplodem něčí fantazie. Když Lucy projde tím šatníkem, měla by se ocitnout v naprosto reálně působícím světě – jako kdyby to byla nějaká zahraniční země, kterou můžete navštívit. Musela to být kompletní alternativní realita se vším všudy.“

V srdci tohoto příběhu je spousta okouzlujících postav a zvířat – počínaje čtyřmi malými dětmi, které jsou přepraveny z válkou rozervaného Londýna do magické Narnie, kde se setkávají s celou plejádou mýtických tvorů včetně faunů, kentaurů, obrů, satyrů, trpaslíků, minotaurů a mluvících zvířat.

Hledání čtveřice hlavních dětských představitelů se zhostila zkušená vedoucí castingu Pippa Hall. Celý proces, během něhož se filmaři setkali s více než dvěma tisíci dětí, trval dva roky. „Brala jsem s sebou kameru úplně všude. Hledala jsem děti a povídala si s nimi o nich samotných, o jejich oblíbených knížkách a o filmech, které se jim líbily,“ vzpomíná Hall.

Nejstarším z dětí Pevensiových je Petr, který opouští Londýn ještě jako dítě, ale v průběhu děje se stává statečným a dospělým vůdcem, bojujícím za osvobození Narnie. Pro tuto roli měla Pippa Hall v záloze osmnáctiletého Williama Moseleyho, pro kterého jsou Letopisy Narnie celovečerním debutem. S mladým hercem se poprvé setkala před sedmi lety a od té doby jej měla stále na paměti. Pro Moseleyho, který je v podobném věku jako jeho filmová postava, nebyla Petrova proměna nijak vzdálené téma: „Jednoduše řečeno – když Petr prochází tou skříní, je ještě chlapec. Když z ní na konci vyleze zpět, je to muž. A když se ohlédnu zpět, uvědomuji si, že podobná proměna potkala během natáčení tohoto filmu i mě. Stejně jako Petr jsem i já nejstarším sourozencem v rodině. Stejně jako Petr se i já snažím dělat to, co považuji za správné. Myslím, že to je ten důvod, proč jsme byli do těchto rolí obsazeni – jsme v mnoha ohledech stejní jako postavy, které hrajeme.“

Roli krásné a racionální Zuzany, která se během putování skrz Narnii snaží být co nejzodpovědnější, filmaři svěřili představitelce, která má ze všech čtyřech dětí největší herecké zkušenosti – londýnské herečce Anně Popplewell, jejíž filmové portfolio obsahuje mimo jiné snímky Dívka s perlou, Mansfieldské sídlo nebo The Little Vampire. „Každá z postav tohoto filmu prochází určitým vývojem a ani Zuzana není výjimkou,“ říká herečka. „Stejně jako Petr cítí povinnost dohlédnout na své mladší sourozence, díky čemuž se možná trochu předčasně stala dospělou. Když se pak ocitne v Narnii, připadá jí, že už je příliš velká na to, aby něčemu takovému uvěřila. V průběhu tohoto dobrodružství se však stává vůči myšlence, že je opravdu v této magické zemi, čím dál tím otevřenější. A úplně nakonec se přece jen změní a přestane se bát být dítětem.“

Malý Edmund je z celé rodiny největší divoch a během dobrodružství pocítí nebezpečné nutkání přidat se na stranu Bílé čarodějnice. Roli malého nezbedy obsadil Skandar Keynes, kterého filmaři našli až na poslední chvíli. Nyní 14letý syn spisovatele Randalla Keynese se ke knižní předloze poprvé dostal ve svých osmi letech. Už tehdy se stal Edmund jeho favoritem. „Má postava se mi líbí mnohem víc než všechny ostatní. Upřímně řečeno, mám opravdu tu nejlepší roli,“ říká mladý herec se svým typickým humorem. „Samozřejmě se mi hodně podobá. Je to tyran rodiny, což jsem i ve skutečnosti, a také dokáže lehce podlehnout pokušení. Edmund je černá ovce rodiny a pořád si utahuje z Lucinky. Nakonec se ale díky dobrodružství, které zažije v Narnii, změní v lepšího člověka. V jeho osobnosti dojde k velmi podstatným změnám, díky nimž si začne svých blízkých vážit.“

Čtveřici hrdinů uzavírá desetiletá Georgie Henley v roli Lucinky – nejmladší a také nejoptimističtější a nejodvážnější ze všech čtyřech sourozenců. Pippa Hall objevila Henley zcela náhodou během návštěvy školy v Yorkshire. Přestože postrádala jakékoliv zkušenosti s herectvím, nechyběly jí daleko důležitější vlastnosti – inteligence, láska ke knihám, skvělá artikulace a umění vyjádřit city. Stejně jako ostatní děti se se svou postavou velmi rychle sžila. „Lucinka se mi v mnoha věcech podobá, takže bylo docela snadné do té role vklouznout,“ říká malá herečka. „Na začátku nebere její názory nikdo vážně, protože je nejmladší. Když ale otevře dveře toho šatníku, ocitne se v úplně jiném světě a konečně získá dojem, že zde její pocity mají nějakou váhu.“

Jakmile děti projdou magickou skříní, ocitnou se ve světě plném nevšedních tvorů, které si předtím ani nedokázaly představit. Ke ztvárnění těchto postav na stříbrném plátně nestačila jedna nebo dvě filmařské techniky – filmaři museli využít sofistikované a komplexní kombinace lidských hereckých výkonů, speciálních efektů a digitální magie.

Jako první „nelidská“ postava byl obsazen Pan Tumnus – plachý tvor, který je napůl člověk a napůl kozel. Přestože se spřátelí s Lucy, musí nadále sloužit ničemným plánům Bílé čarodějnice. Faun inspiroval vznik celé Narnie – sám Lewis tvrdil, že všechno začalo obrázkem fauna, stojícího s deštníkem a balíčkem uprostřed zasněženého lesa – proto filmaři kladli na jeho dokonalé provedení velký důraz. Do role obsadili vycházející skotskou hereckou hvězdu Jamese McAvoye, kterému se podařilo zachytit Tumnusovu zlověstnou dvojí osobnost.

K tomu, aby se proměnil z moderního mladého muže ve stoletého mýtického tvora, musel McAvoy každý den strávit přes tři hodiny v rukou jednoho z nejostřílenějších odborníků na masky v celém Hollywoodu – spoluzakladatele K.N.B. EFX Group Howarda Bergera. Kromě toho několik týdnů piloval správný hlas a chůzi.

Největším zloduchem v Narnii je zdánlivě nepřemožitelná Bílá čarodějnice Jadis, která na dříve krásnou zemi seslala kletbu a tím ji odsoudila k věčné zimě. Filmaři dali na radu vedoucího výroby Perryho Moorea a oslovili s nabídkou role zkušenou skotskou herečku Tildu Swinton. Ta na rozdíl od drtivé většiny svých nadcházejících hereckých kolegů neměla o obsahu knihy ani ponětí. „Patřím k těm několika málo lidem z Británie, kteří v dětství žádnou knížku o Narnii nečetli,“ přiznává Swinton. „Dostala jsem se k nim až ve chvíli, kdy mi Andrew Adamson nabídnul roli v tomto filmu. Seznámila jsem se s nimi tak, že jsem je četla svým šestiletým dětem. Jejich verdikt jsem brala jako zkoušku ohněm. A když se ukázalo, že se jim knihy líbí, začala jsem o tom vážně uvažovat. Ano, hrát ztělesnění všeho zla je velký úkol. Taky se můžu dočkat toho, že se ke mně budou všechny děti celý zbytek života obracet zády!“

Úhlavním sokem Bílé čarodějnice je Aslan, chytrý a vznešený lev, který svým zpěvem dal Narnii vzniknout a kdysi jí vládl. V souvislosti s touto postavou se Adamson rozhodl využít kouzel digitální techniky. Důraz byl přitom kladen na to, aby byl k nerozpoznání od skutečného lva – avšak s lidskýma a inteligentníma očima. „Věříme, že Aslan bude tím nejrealističtějším digitálním zvířetem, jaké jsme kdy mohli na plátně vidět,“ říká producent Mark Johnson. „Chceme, aby divákům vrtalo hlavou, jak se nám podařilo docílit toho, že natolik nebezpečné zvíře tak hladce komunikuje s dětmi.“ Práce na animaci lva zabrala téměř dva roky. V několika klíčových scénách se lev objevuje také v podobě jedné ze tří animatronických loutek, které nechal Adamson vyrobit již zmíněným Howardem Bergerem ze studia K.N.B.

Vytvořením dalších filmových stvoření producenti pověřili studio WETA Richarda Taylora, které se stalo díky svým téměř magickým schopnostem legendárním. Skupina výtvarníků z novozélandského Wellingtonu se podílela na maskách všech tří dílů přelomové filmové série Petera Jacksona Pán prstenů. Zatímco pro slavnou trilogii vytvořilo studio okolo deseti druhů zvířat, u tohoto filmu jich bylo rovných 60, přičemž téměř polovina z nich se běžně nevyskytuje v přírodě. Výtvarníci si poměrně záhy uvědomili, že ačkoliv bývá Tolkien s Lewisem často srovnáván, jejich imaginární světy se svým stylem a obsahem poměrně radikálně liší. Vzhledem k tomu, že Lewis byl v popisu Narnie méně detailní, měli tentokrát více tvůrčí volnosti.

Jednou z nejkomplikovanějších postav, které studio WETA pro tento film vyrobilo, byli kentauři – napůl lidé a napůl koně. Herci, kteří tyto tvory ztvárnili, se museli „obléci“ do animatronických koňských těl, které společně vytvořili Taylorovi technici a Howard Berger. „Spolu s Richardem jsme už dříve animovali kentaury pro seriály Herkules a Xena, ale tihle měli být daleko propracovanější,“ říká Berger.

„Z hlediska speciálních efektů patří Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň k největším filmům všech dob,“ říká producent Mark Johnson. „Proto jsme se při jejich realizaci obrátili rovnou na tři největší a nejproslulejší společnosti na světě – Rhythm & Hues, Sony Pictures Imageworks a ILM.“

Na začátku filmaři požádali několik různých společností, aby se podobně jako herci zúčastnily „konkurzu“. „Vzali jsme některou z postav a požádali pět různých firem, aby se ji pokusily co nejlépe přivést k životu. Nestanovili jsme žádná pravidla. Řekli jsme jim, aby nám poslali minutovou nebo kratší sekvenci, v níž mají možnost ukázat, co umí. Tímto způsobem jsme vybrali společnosti, které se poté na filmu podílely,“ vysvětluje Johnson.

Na práci dohlížel vedoucí vizuálních efektů Dean Wright, který zastal podobnou roli u druhého a třetího dílu slavné trilogie Pán prstenů. Spolu s Billem Westenhoferem z Rhythm & Hue, Jimem Berneym ze Sony a Scottem Farrarem z ILM se podílel na tvorbě cca. 1 400 efektových záběrů, na nichž pracovalo okolo tisíce lidí. Objem dat, který obrazové informace zabraly, se pak vyšplhal na více než 50 terabajtů. Velké knihovny dat putovaly mezi jednotlivými studii, která synchronizovaně spolupracovala na postupném vylepšování všech scén.

Zatímco lidé ze Sony Pictures Imageworks vytvářeli digitální bobry a vlky, jejichž fotorealistická podoba umožňovala, aby se objevovali ve scénách po boku skutečných zvířat, studio Rhythm & Hues zdokonalovalo Aslanovo obdivuhodné svalstvo a ILM pilovalo chůzi kentaurů. Každý z týmů se podílel na odlišném aspektu obrovského fantastického světa. „Úkolem každého týmu bylo, aby zvířata působila vedle lidského obsazení zcela věrohodně,” říká Wright.