Zorro se poprvé objevil v románu Johnstona McCulleyho Prokletí Capistrana z roku 1919 a je dodnes považován za prvního maskovaného hrdinu novodobé americké beletrie. „Zorro ochraňuje obyčejné lidi, což před ním dělal jen málokterý z hrdinů. Je to skutečný muž z lidu. Nemá žádné nadpřirozené schopnosti nebo pomůcky, jen svůj meč, bič a rozum,“ říká režisér filmu Martin Campbell. „Samozřejmě s nimi umí velmi nevšední kousky, ale je to pořád člověk z masa a kostí, nikoliv digitální postava jako spousta současných superhrdinů.“

„V tomto novém dobrodružství se ponoříme hlouběji do Zorrova příběhu – příběhu opravdového, tradičního amerického hrdiny, který je odhodlán vzepřít se proti útlaku i navzdory tomu, že se tím vystavuje velkému riziku,“ pokračuje Campbell.

Film Zorro: Tajemná tvář oslavil tak velký úsměv zčásti díky obsazení hlavních rolí Zorra a Eleny, v nichž se představili Antonio Banderas a Catherine Zeta-Jones. Film vydělal po celém světě přes 250 milionů dolarů.

V Legendě o Zorrovi se se sympatickou dvojicí setkáváme znovu, tentokrát o deset let později. „Jednou z věcí, které vymýšlení nového příběhu trochu zkomplikovaly, byla jejich svatba na konci předchozího filmu,“ říká producentka Laurie MacDonald. „Na začátku tohoto dobrodružství mají relativně spokojené manželství, které bohužel provází několik vážných problémů – natolik vážných, že ohrožují jejich vztah. Tím se stává příběh jejich soužití dramatičtějším.“

„Milostné příběhy jsou nejlepší tehdy, kdy je stabilita vztahu nějakým způsobem narušena, když musí milenci překonat spoustu překážek, aby k sobě (znovu) našli cestu. A přesně o to jde i v tomto filmu,“ říká režisér Campbell.

Když si Banderas nový scénář přečetl, zjistil, že obsahuje všechny prvky, které činily první díl natolik vzrušujícím. „Byl tam humor, který je pro tento typ filmu nezbytný, skvěle napsané dialogy a spousta dobrodružství. Věděl jsem, že Martin a spousta dalších lidí, kteří pracovali na prvním pokračování, bude součástí štábu i tentokrát, proto mi bylo jasné, že natáčení bude opět velká zábava.“

„Nikdo z nás by nechtěl na dalším příběhu pracovat, pokud by nebyl přesvědčen, že bude stejně kouzelný jako první film. Když jsme ale viděli, že se scénáristům podařilo stejnou atmosféru zachytit i tentokrát, šli jsme do toho s nadšením,“ přitakává Zeta-Jones.

Hledání vhodného představitele Zorrova syna Joaquina si vyžádalo konkurzy v mnoha koutech světa včetně Los Angeles, Londýna, Miami, Španělska, New Yorku a Mexika. „V okamžiku, kdy jsme začali natáčet, zúžil se výběr na dvě děti – jednoho velmi talentovaného herce z Ameriky a Adriana Alonsa,“ říká producent Walter F. Parkes.

Režisér Martin Campbell nakonec vybral 10letého mladíka původem z Mexika – i přesto, že měl na kontě dosud jen dva filmy a neuměl ani slovo anglicky. „Věděl jsem, že to musí být on. Když už zbyli jen oni dva, tak jsem nechal každého z nich promluvit si s Antoniem a pak jsme s oběma natočili jednu scénu.“

„Martin mi řekl – ‚Jdi si s těma klukama popovídat někam ven. Chci, aby sis s nimi promluvil o normálních věcech – o fotbale, škole, hodinách herectví…‘ Když jsem se vrátil, bylo mi jasné, že to musí být Adrian,“ vzpomíná Banderas.

Zeta-Jones patří k Alonsovým největším fanouškům. „Pro roli Joaquina našel Martin takový malý poklad. Z Adriana se může stát další Marlon Brando, pokud se tomu bude věnovat. Dokáže být v roli natolik přirozený, že nemusí hrát, on je prostě sám sebou. Někdy je dost těžké donutit k tomu dospělého člověka, natožpak dítě, se kterým je to ještě mnohem těžší.“

Mladý herec se naučil své dialogy foneticky spolu s jazykovou poradkyní Tinou French, která s ním scény nacvičovala. „Tina je naše skrytá hrdinka, protože Adrian pokaždé přišel na plac naprosto rozzářený, dokonale připravený a dokonale rozuměl tomu, o co ve které scéně jde,“ říká Campbell.

Rufus Sewell, který se proslavil především zápornou rolí ve filmu Příběh rytíře, a zkušený herec Nick Chinlund, do jehož obsáhlého hereckého portfolia patří snímky jako Training Day nebo nadcházející Ultraviolet, se zhostili rolí dvou velmi odlišných mužů, kteří však oba usilují o to, aby se Kalifornie nestala součástí Spojených států.

Armand v podání Sewella je velkým evropským patriotem, který se snaží zabránit něčemu, co považuje za další krůček k růstu moci Ameriky. Kromě toho je také okouzlen krásou Zorrovy manželky Eleny. Sewella, který hrál padouchy už v minulosti, představa další záporné role původně příliš nenadchla. Poté, co si o Armandovi promluvil s Campbellem, však zjistil, že nejde o obyčejného záporňáka. „Jak říká Martin, Armand je patriot, voják,“ říká Sewell. „Je zcela oddán svému záměru. Bohužel je ten záměr špatný.“

Ke ztvárnění podlého Jacoba McGivense si Campbell vybral Chinlunda: „Nick působí hrozivě a daří se mu navodit pocit, že je ten, kdo dělá špinavou práci.“

Své volby v průběhu natáčení ani jednou nelitoval: „Líbilo se mi, že Nick to ve své roli nikdy nepřeháněl. Hrál to s naprostým klidem. Úplně bez problému mu uvěříte, že pracuje jen pro peníze, zabíjí jen pro peníze a je v tom extrémně úspěšný. To je v přímém kontrastu s uhlazeným Armandem, který pohrdá i tím, že musí vůbec jednat s někým jako je McGivens – pokud však chce dosáhnout svého, nic jiného mu nezbývá. Na druhou stranu, McGivense trochu baví Armanda dráždit. Je to skvělý vztah.“

Campbell je zkušený akční režisér, který má na kontě takové hity jako Zlaté oko, Vertical limit nebo Zorro: Tajemná tvář. Nové Zorrovo dobrodružství patří k jeho náročnějším akčním projektům. „Bojové scény jsou z hlediska šermířských soubojů mnohem náročnější než ty v prvním filmu a ke konci je velké akční vyvrcholení, které se odehrává na střeše jedoucího vlaku. Velké množství akce si vyžádalo spoustu plánování, a to pro jak pro hlavní, tak i pro pomocný štáb. Ke všem scénám musely být vytvořeny storyboardy a všechno muselo být detailně promyšleno a naplánováno.“

Kameraman Phil Meheux, který s Campbellem spolupracuje už po několik let, byl s jeho vedením velmi spokojen. „Martinovi jde akce od ruky. Umí ji natáčet, protože má zkušenosti ze své dávné televizní kariéry, kdy piloval své umění na akčních seriálech o policajtech a zlodějích. Vzhledem k tomu, že se natáčely hodně hektickým tempem, muselo být všechno velmi pečlivě naplánováno. A to je přesně to, v čem je Martin skvělý – plánování.“

„Šermířské souboje v tomto filmu jdou ještě o krok dál než minule,“ říká expert v oblasti šermířských soubojů Mark Ivie. „Jsou mnohem dynamičtější a komplikovanější, protože se odehrávají za dramatičtějších okolností a na obtížných místech, jako je akvadukt, vinárna (kde se utká šest lidí) nebo střechy vagónů jedoucího vlaku. Martin je skvělý akční režisér a dokáže vyjádřit své představy, domluvit se s autory storyboardů a hodit to všechno na papír, abychom si o tom mohli povykládat. Když pak výtvarníci dokončí kulisy, vymyslíme přímo na místě choreografii a celou scénu dopilujeme.“

Nový film o Zorrovi Meheuxovy schopnosti důkladně prověřil. „Hlavní problém se Zorrem je v tom, že původní autor jej vymyslel jako postavu v černém plášti, s černou maskou a s černým kloboukem. Čili když se scéna odehrává v noci nebo na nějakém místě, kde nejsou žádné zdroje světla, je to docela oříšek – zvláště s přihlédnutím k tomu, že jezdí na černém koni. V jedné scéně jeho kůň seskočí ze střechy vlaku do vagónu, přičemž vlak krátce poté vjede do tunelu. Takže máte chlapa v černém, který sedí na černém koni – v tunelu! Najít realistický způsob, jak za podobných okolností hrdinu na plátně zviditelnit, je docela obtížné.“

Legenda o Zorrovi má také velmi propracované prostředí. Hlavní výtvarnice Cecilia Montiel, která pracovala také na prvním snímku, napočítala celkem 76 scén, jež musela pro film připravit – „a žádná z nich nebyla jednoduchá!“ jak sama podotýká. „Na scénách pracovala spousta lidí, protože v souvislosti s jejich přípravou bylo třeba vyřešit spoustu otázek: Jak se budou postavy pohybovat, co budou dělat, jaké speciální efekty bude třeba do scény zakomponovat, jaké se tam budou provádět kaskadérské kousky, kolik lidí a jak tam bude šermovat – protože na to je třeba spousta místa… Všechny tyhle věci bylo třeba před začátkem práce na každé scéně důkladně promyslet.“

„Publikum by mělo cítit, že ve filmu se neděje nic na pozadí, že je to všechno realita. Chtěla bych, aby zapomněli i to, že se dívají na historický film. Největší pochvalou pro hlavního výtvarníka je tvrzení, že všechno vypadalo skutečně,“ říká Montiel.

Krotitel Jack Lilley, který pracuje ve filmovém průmyslu už přes 50 let jako kaskadér i trenér zvířat, vycvičil pro roli Zorrova černého koně Tornada celkem 11 hřebců. „Někteří z nich byli vycvičeni na skoky. Tři nebo čtyři byli určení pro ‚estetické‘ záběry – běh podél vlaku a podobně. No a nakonec tam byli koně, kteří umí zůstat potichu, aby mohli herci odříkat své dialogy,“ vysvětluje Lilley.

Celkem bylo při natáčení filmu použito 40 koní, 15 oslů, 29 krav, 15 prasat a 50 kuřat. „Nepracovali jsme s ovcemi ani kozami, protože dělají moc velký hluk,“ říká Lilley.