“Naším záměrem bylo prozkoumat, jak si dnešní žena, která žije v čím dál překotnějším světě, hledá lásku,” říká Gary David Goldberg, který natočíl Lásku na inzerát dle svého vlastního scénáře, založeném na úspěšném románu Claire Cook. O produkční povinnosti se podělil s rodnými sestrami Suzanne a Jennifer Toddovými. „Sarah je žena, jejíž život se nevyvinul tak, jak očekávala. Teď je v takovém přechodném období. Musí sesbírat všechny síly, aby se dala dohromady a učinila další pokus najít lásku, ačkoli svět zdaleka není pohostinný a odpouštějící, jak by být měl. Náš svět je někdy velmi nepříjemné místo, jindy zase velmi legrační, mísí se zde různé vlivy, dostáváme se do svízelných situací”.

Když se ke Goldbergovi dostal scénář Lásky na inzerát, nebyl zrovna ve stádiu, kdy by hledal nějaký další projekt. „Po pravdě řečeno, užíval jsem si jakoby důchodového stavu,“ vzpomíná Goldberg ve svém domě na jednom maloměstě státu Vermont. Vzpomíná, že jednoho dne se zastavil v místním knihkupectví, kde uviděl knihu Claire Cook, která byla ve stojanu inzerována jako kniha týdne. Při jejím čtení se nejen zamyslel, ale i mnohokrát zasmál od plic a proto si ihned začal ověřovat, jak se to má s právy a zda už nějaké studio nepracuje na její adaptaci.

„Claire skvěle zachytila moment v čase,“ poukazuje Goldberg k takřka surreálnému stavu po rozvodu, kdy je jedinec „ve stavu šoku a stáhne se do sebe. Vaše sebevědomí je hluboce otřeseno a nechce se vám dělat žádná závažná rozhodnutí. A přesně v tomto bodě se seznamujeme se Sarah.“ „Podobně jako mnohé z romantických komedií, soustředících se na nejširší diváckou obec,“ říká Jennifer Todd,“ i Láska na inzerát těží svůj humor z reálných postav a reálných situací. Je to takový sladký, čestně pojatý příběh o tom, jak se hlavní postava dává dohromady. Já i Suzanne jsme si užily vztah sester, rodinnou dynamiku a vše, co patří k upřímnému prožívání lidských vztahů.

Když spolu pracujeme, přicházejí za námi dvě skupiny lidí. Jedni říkají, že by se jim také líbilo pracovat se sourozencem, druzí říkají pravý opak - jak to prý spolu můžeme vydržet? Představy každého jedince souvisí s jeho zkušenostmi z rodiny, což platí i v našem filmu, kdy se divák seznámí s rodinou Sarah, která se dopodrobna zajímá o to, kdo co a jak dělá a prožívá“. Goldberg sám žádnou sestru nemá a proto si rád nechal radit od sester Toddových. Zejména pak pro scény, v nichž se utkává Sarah se svou starší sestrou Carol (Elizabeth Perkins). „Uhodily hřebíček přesně tam, kde jsem to potřeboval,“ říká Goldberg na adresu svých koproducentek. „Občas jsme třeba točili scénu s Diane a Elizabeth, dost jsme si s tím hráli, a Jennifer a Suzanne mi říkaly, co by v takové situaci dělaly ony. Ve většině případů byly jejich návrhy realizovány“. „Zajímá mě takový druh komedie, který je zakotven v realitě,“ zdůrazňuje Goldberg, „a tak říkajíc těží humor z oblastí, které jsou lidem povědomé. Soustředím se na situace, ve kterých by se lidé poznali a řekli si ´to jsem celý já nebo to je jako u mé sestry, mého bratra, mého nejlepšího přítele´. Můžete si sednout, smát se sám sobě a svým vlastním přehmatům, a vědět, že v tom nejste sami.“

“Sarah je samostatná žena, která jen zvyklá řešit romantické problémy tím, že se raději nechá zavalit prací. Ale její rodina a jejich láska ji nutí vystavit se tomu, co je jejím opravdovým problémem,“ vysvětluje Suzanne Todd. „Oni její problém s randěním posunou na úplně novou úroveň.“ Diane Lane říká: “Jsou velká, soudržná irská rodina, kde si každý myslí, že ví, co je pro vás nejlepší a hned vám dají vědět, co to taky je. Myslí si, že Sarah se zbytečně dlouho straní života a nejlepším řešením, jak ji dostat zpět do hry, je sehnat jí muže,“ říká Lane, která vidí svou postavu jako dvojznačnou ženu, která má četná zranění na duši a ztratila všechny iluze, ale pod povrchem si stále uchovává svůj optimismus.

Diana Lane je respektovanou herečkou, která má velmi široký rozsah rolí od Procházka po měsíci, Dokonalá bouře, Můj pes Skip až po portrét ženy rozpolcené mezi dvěma muži v Nevěrné, což jí vyneslo nominace na Oscara i Emmy. V roce 2003 také Lane zazářila v romantické komedii Pod Tuskanským sluncem. A jak sama říká, byla potěšena, že se prostřednictvím Lásky na inzerát může vrátit k žánru, který je jí čím dál bližší a kde může naplno využít svůj proslavený smysl pro humor. „Sarah je v podstatě hodná holka,“ říká Lane. „Byla ochotná zůstat v manželství i přesto, že už vychladla i poslední jiskra. Po pravdě řečeno, je překvapená, že je to její manžel, kdo nakonec navrhuje rozvod. Se svou opravdovou životní láskou se dosud míjela. Ale je ochotná zkoušet nové možnosti. Rozhodně nepatří k těm ženám, které když se shodu nešťastných okolností s někým rozejdou, zahořknou a celé měsíce se neobjeví ve společnosti. Její odhodlání je pro ni samotnou velmi důležité. Jediné co potřebuje, je, aby jí někdo nastartoval...“

Její sestry Carol a Christine posunou její srdeční záležitosti pořádný kus kupředu. Založí jí na seznamce perfectmatch.com provokativní profil, ke kterému připojí foto ze středoškolského tabla. Na jejich obranu je třeba říci, že je to bylo zřejmě jediné foto, na kterém nebyl i její bývalý manžel. Když Jennifer Todd položíme otázku, jak by reagovala v situaci, kdyby jí samotné někdo udělal podobnou věc, reaguje se smíchem: “No, to by byla hrůza!” Pak však dodá, že ve skutečnosti se sestrou Suzanne umístily na web profil jejich kamarádky. Rozdíl však spatřuje v tom, že “jsme jí řekly, co hodláme udělat. V dnešních dobách to není zdaleka tak šílené, jak se to na první pohled zdá.” Suzanne k tomu dodává: “Zpočátku se to může zdát neromantické, jakmile však najdete toho pravého, už vám to nepřijde. Dokonce to začnete doporučovat dalším. Když se podíváte na to, kolik lidí si takto našla svůj protějšek, zjistíte, že možnosti pro romantický vztah tu rozhodně jsou”.

Ve fázi příprav se Goldberg setkal s uznávanou autorkou knih o vztazích Susan Page, která se proslavila svým bestsellerem If I’m So Wonderful Why Am I Still Single?, čímž chtěl dosáhnout co nejrealističtějšího dojmu. „Susan shledává souvislosti mezi lidmi, kteří dnes hledají lásku, a lidmi, kteří za časů hospodářské krize ve 30. letech hledali práci. Tradiční způsoby, jak si najít partnera, už nefungují. Společnost, jaká existovala kdysi, už není. Dnes se vztahy vytvářejí i utužují prostřednictvím internetu. Ale není se co divit, že je stále velké množství staromódních lidí, kteří podobné způsoby neuznávají. Je to jako být na tanečním parketu, kde Sarah neumí ty správné kroky.“

Tvůrci filmu se shodli na tom, že pravdivý obrázek hledání vztahů v dnešních časech musí tematizovat internet. “Internet proniká vším,” říká Goldberg, který se oproti knižní verzi Lásky na inzerát, kde si hlavní hrdinka zadává inzerát v novinách, rozhodl pro podstatnou změnu ve vyznění. “Seznamování přes internet je v mnoha ohledech fascinující,“ říká Suzanne Todd. „Můžete zúžit svůj výběr na naprosté minority. Může vás zajímat jen věk, výška, zájmy či náboženské přesvědčení vašeho protějšku a vše ostatní je pro vás irelevantní. Jenže nikdy nevíte, jestli ta chemie bude fungovat i v reálu, jakkoli přes internet to má grády”.

Goldberg poznamenává: “V kyberprostoru je větší šance, že si z vás někdo vystřelí”. Na druhou stranu dodává, že právě pocit neznáma dodává seznamování přes inzerát takovou atraktivitu. Ať už se seznamujete přes noviny, vysokorychlostní internet, kamarády či bratrance souseda od zubaře vaší tetičky, jsou pravidla, možnosti i nebezpečí takřka totožná s těmi, které mohla očekávat vaše babička, debutující v seznamce v jejich farnosti. Ale ostražitost se počítá. A stejně tak smysl pro humor. Herečka Elizabeth Perkins (Flintstoneovi, Jako kočky a psi, Hledá se Nemo), která představuje Carol, popisuje typickou noční můru všech, kteří jsou na rande přes inzerát:”Komunikujete přes internet s někým, kdo o sobě tvrdí, že má 185cm, je tmavovlasý, má modré oči a skvěle tvarovanou postavu. Vstoupíte do kavárny a ať pátráte očima sebevíc, nenajdete nikoho, kdo by i jen vzdáleně připomínal tenhle popis. Legrace k potrhání, co?” Láska přes inzerát dotahuje tuto skutečnost do extrémů, nicméně extrémů, které jsou stále v možných mezích.

Sarah, která je ve světě internetových seznamek nováček, se seznámí se “zachovalým padesátníkem”, aby zjistila, že přichází na schůzku se svým sedmdesátiletým otcem. Její otec pak prohlašuje, že je v tom nevinně a trvá na tom, že v hloubi srdce je mu vlastně padesát, přičemž “zbytek je poezie”. Podobně je to v případě Sarah, která komentuje přívlastky, které o ní na perfectmatch.com uvádí Carol, poukazujíce na to, že není ani “vyvinutá”, natož “smyslná” a dokonce ani nemá psa. Její sestra reaguje ve smyslu, že na internetu se klamavá reklama nepočítá. Cílem inzerátu je vzbudit zájem o realizaci schůzky a zbytek už se na místě poddá. Tuto strategii vyznává i Billova ohnivá a tvůrčí internetová přítelkyně Dolly v podání herečky nominované na Oscara za Šest stupňů odloučení a Severní křídlo, Stockard Channing.

Dolly má na netu tucet odlišných profilů, jejichž prostřednictvím zkouší, jaký je život v různých identitách. „Na jednu schůzku přijde oblečená v saku s třásněmi a se stetsonem na hlavě jako milovnice rodea, na další ve večerní róbě a s jehlovými podpatky,“ říká Jennifer Todd. „Její filosofií je, že je třeba vystoupit z davu. A mimo jiné, jak zjistíte, že nevypadáte jako pravý letec, kovboj či zpěvák v opeře, pokud se tak neoblečete a nezkusíte být chvíli v jejich kůži?

Jedním inzerátem začíná Sarah dobrodružná jízda světem schůzek, kde se setká s nejpodivnějšími existencemi: zápasníkem, který se specializuje na přetlačování, jedince, který s sebou přivedl svou čtrnáctiletou dceru, vyměklíka, který celou schůzku probrečí. A to nepočítáme individuum, které vzalo její poznámku „musí milovat psy“ doslova a pak jí vylo do telefonního sluchátka. Dokonce dvakrát. A nebo hrubiána, který jejich konverzaci započal nevhodnou poznámkou „Myslel jsem, že jste mladší“. Goldberg k tomu říká: „Někdy nevěřím vlastním očím ani uší, jak jsme my muži někdy hloupí“.

Situace, kdy si někdo už na první schůzce stěžoval na věk svého protějšku, se skutečně stala jeho kamarádce. Stejně tak milostná konverzace, jíž byl přítomen i zasmušilý teenager. Většina toho, co Sarah na schůzce prožije, je založeno na skutečných zážitcích z okruhu přátel tvůrců...a některé dokonce i na jejich vlastních. „Člověk se někdy na schůzce setká s jednáním, nad kterým jen kroutí hlavou“. Jennifer Todd potvrzuje Goldbergova slova: „Mohlo by se zdát, že tu příliš tlačíme na pilu, abychom z toho vymáčkli komedii. Pravda je však taková, že se tu striktně držíme reality. Měli byste si poslechnout všechny ty hrůzostrašné zkazky, kterými nám přispěli naši přátelé.“ Jediným, kdo z této přehlídky bizarností trochu vyčnívá, je Jake Anderson, kterého hraje všestranný herec John Cusack, který se nevyhýbá dramatům a ani komediím - V kůži Johna Malkoviche, Bláznivá runway, Kulky na Broadwayi, Tenká červená linie, Půlnoc v zahradě dobra a zla.

Jake se také nedávno rozvedl, stáhl se do ústraní a situaci čelí se sardonickým humorem. Po většinu nocí pracuje na návrhu dřevěné závodní lodě a nebo posté sleduje jeho oblíbený romantický film Doktor Zhivago. Jake je na tom podobně jako Sarah. Jeho kamarád Charlie (Ben Shenkman z Andělé v Americe) se jej snaží vrátit do hry, protože ruské zimy z Doktora Zhivaga se mu už zajídají. Poté, co Jack odmítne několik prostoduchých blondýnek, které se mu Charlie snaží vnutit, se jeho kamarád rozhodne pro jinou cestu. Bez Jakeova vědomí smluví přes perfectmatch.com se Sarah schůzku, ke které má dojít v místním parku, pro toto setkání si oba musí půjčit psy, jinak budou vypadat neupřímně. Jake se objeví s teriérem svého souseda a Sarah si přivede bratrova newfoundlanda nazvaného příznačně Matka Tereza. Jenže první setkání je značně rozpačité...

Mezitím se objeví další potenciální úlovek v podobě Boba Connora, se kterým se Sarah seznámí tradiční cestou. Bob Connor je mužný, okouzlující a zábavný otec jednoho z jejích žáků, který si také nedávno prošel rozvodem. Této role se ujal Dermot Mulroney, všestranný herec, který se objevil ve filmech jako O Schmidtovi, Svatba mého nejlepšího přítele, filmech režiséra Toma DiCilla Box of Moonlight a Život v oblouznění či dramatu z počátku 90. let Longtime Companion.

Sarah a Bob spolu už celé týdny, když si otec přijde vyzvednout svého syna, nesměle flirtují. Jenže Sarah se nechce zaplést s rodičem jednoho ze svých svěřenců, což by mohlo být jejím nadřízeným hodnoceno velmi negativně. Jenže jak její sestry správně poznamenávají, možná si ve výmluvách na šéfa hledá další únikovou cestu, aby se nemusela vázat. Bob totiž vypadá jako dokonalá partie a to je vždycky podezřelé. „Problém je,“ tvrdí Jennifer Todd, „že Sarah se v tomto raném stádiu bojí dělat chyby a spadnout do toho, z čeho se nedávno tak pracně vyškrábala. Ještě se jí nechce dělat zodpovědná rozhodnutí“. Na to Goldberg reaguje: „Malým pravdám se učíme hůře než těm velkým. Musíte si počkat na někoho, kdo vás ocení takového, jací jste, a ne se snažit přijmout modely, které sice na schůzkách zabírají, ale nejsou vaše. Dokud člověk nezjistí, co chce a proč to chce, jen těžko bude dělat rozhodnutí, kterých později nebude litovat a která mu umožní, aby nad svým životem převzal plnou kontrolu. Je to proces ve stylu pokus-omyl“. A štěstí? „Pravda, štěstí taky pomáhá. Dokonce hodně.“

Casting: Jak dát dohromady ten nejlepší pár

„Dělat komedie je týmová práce,“ tvrdí Goldberg. „Na komedii nemůžete být sám jako voják v poli“. Proto Goldberg oceňuje přátelskou a tvůrčí atmosféru na placu, která dává větší záruku, že se dílo podaří. „Gary je velmi kreativní a tudíž ochotný změnit z minuty na minutu celou koncepci scény, je-li přesvědčen, že to výsledku prospěje. Nic jej nezastaví,“ říká Jennifer Todd. Goldberg reaguje: „Jenže ani já bych nic nezmohl, kdybych neměl tak vynikající herečku, jakou je Diane Lane, která je prakticky v každé scéně. Na jedné straně se jedná o komedii, která už z principu musí být podána s lehkou nadsázkou, ale s Diane se nám zdařilo příběh zakotvit tak, aby měl i hlubší rozměr. Aby vás Diane pobavila svým výkonem, nemusí vystoupit ze sebe sama a hrát někoho, kým není, což publikum pozná. Vydává se střední cestou, což všichni herci nedokážou“.

Lane se role líbila hned od prvního čtení, neboť rozpoznala, že pod humornou slupkou je i velká pravda o tom, že „spousta lidí se snaží uvažovat realisticky a hledá někoho, kdo by se k nim hodil, jenže občas to provází silný pocit frustrace. Pravda je taková, že je na světě je více žen, které hledají lásku, než je vhodných mužů. Náš příběh je o těch, kteří se poprvé rozhodli využít moderní technologie, s tím, že si najdou vhodný protějšek. S jejich příběhem se může ztotožnit každý.“ Lane se také líbilo převrácení tradičních rolí: „Od začátku se zdá, že je to spíše Jack, kdo hledá citový závazek. Je tím, který nechce utrácet svůj čas a emoce s někým, kdo prostě věci neprožívá tak, jako on. Sarah je spíše ta, která to jen tak zkouší a raději by věci držela na nezávazné rovině. Je zajímavé vidět muže, který svým přístupem osvěžuje tradiční mužskou dynamiku“. Po pravdě, Jake hledá protějšek, který je něčím zvláštní, ale zároveň dostupný. „Jestli se s ní mám sejít ještě jednou, chci romanci jako ze starého filmu,“ říká John Cusack o roli Jakea. „Ví, že v každém vztahu jsou vzestupy a pády a jako každý romantický hrdina se tomu snaží čelit“. Od chlapíka, jehož vzorem je Dr. Zhivago bychom snad ani nic jiného nečekali.

Cusack se však zapojil i do práce na scénáři, neboť sám už má na kontě nejeden scénář. Goldberg říká: „John měl do své postavy hluboký vhled a proto jsem mu řekl ´Víš co, něco napiš, něco napíšu já, a dáme to dohromady a uvidíme, co z toho vzejde´. Zpočátku si nebyl moc jistý, ale za pár dní za mnou přišel, že do toho jde, řka: ´Z těch čtyř stovek nápadů, cos na mě vyklopil, se mi nejvíce líbily sedmnáctý, dvacátý první a čtyřicátý třetí...Co se týče tvůrčího jiskření, neměli jsme ho nedostatek.“ Cusack k tomu dodává: „Ve většině filmů jsem to já, kdo je na lovu. Teď je to příběh Sarah a mé jednání se odvíjí od toho jejího. První schůzky mi tak trochu připomínají konkurzy, kam přijdete, vydáte ze sebe maximum a oni se na vás dívají ve stylu ´Ten je úplně mimo´“. Na druhé straně spektra je Bob Connor v podání Dermota Mulroneyho, ze kterého přímo čiší, že si nikdy z prvního dojmu, který vyvolá, nedělal těžkou hlavu, protože měl u ženské populace vždy zajištěnou pozitivní odezvu.

Bob je skvělý otec, což, jak Mulroney soudí, „je pro určité ženy znakem citlivosti vůči ženám“ a na ´trhu lásky´se mu proto daří lépe. „Potkává Sarah ve škole, kde ona učí jeho syna. Jakkoliv je Sarah v pozici, kdy by se měla starat o jeho syna, Bob cítí, že by sama potřebovala něčí zájem a emocionální vzpruhu,“směje se Mulroney. „Podívejte, Bob je prostě skvělej. Jinak to ani neumí“. Mulroney je už více než deset let manželem známé herečky Catherine Keener, se kterou má i dospívajícího syna. Když je mu položena otázka, zda někdy zvyšoval svou přitažlivost tím, že si vzal na pomoc psa, směje se: „No...jak to jen říct...řekněme, že ne. Stačí vám má odpověď?“ Goldberg a Elizabeth Perkins byli od samého počátku zajedno v tom, jak pojmout roli a funkci Carol v příběhu Lásky na inzerát. „Když jsem obsazoval tuhle roli, povzdechl jsem si nahlas ´kde jsou ty skvělé herečky, jako byly Eve Arden či Ann Sothern?´“ vzpomíná režisér na představitelky civilně pojatých žen, které v sobě snoubily eleganci s talentem a úsporností projevu, díky nimž však dialogy získaly nebývalou hloubku a esprit.

„Jednou, když jsme spolu s Elizabeth byli na placu, řekla mi, aniž znala mé myšlenkové pochody: ´Víš koho mi Carol připomíná? Eve Arden.´“ Suzanne Todd k její postavě říká: „Elizabeth je hysterické stvoření, ale zároveň starší sestra, bez které by vám na světě bylo o poznání hůř. Kromě klasických hollywoodských rysů jako ´znám všechno lépe než ty´ a ´bez mého přičinění by se tvůj život úplně rozpadl´, je vybavena i velkým srdcem a silou ochránce rodinného krbu. Kdybyste se pokusili někomu z jejích blízkých ublížit, bez mrknutí oka by vám zlomila vaz. Vaše starší sestra je zároveň vaší největší fanynkou, ale i nejpřísnějším kritikem. Je báječné, když máte někoho, kdo je vždy na vaší straně, vždy vám řekne pravdu do očí a bezpodmínečně vás miluje do té míry, že mu záleží na vašem štěstí“. Jak však Elizabeth Perkins připouští: „V určitém momentě musíte dát svému sourozenci volnost, aby si věci prošlapal sám, navzdory tomu, že vy už máte zkušenosti a víte, do čeho se řítí. Myslím, že v případě vztahu Sarah a Carol je přítomna i kapka žárlivosti, protože Carol je vdaná, má dvě děti, ale vztah už jede po zajetých kolejích. No a ona Sarah tak trochu závidí její nové možností - i když si to sama nikdy nepřipustí, natož aby to své sestře otevřeně řekla“.

Jakkoli se příběh soustředí spíše na milostný život Sarah a vztahy mezi sestrami, na okraji rodinného kruhu se rozvíjí další potenciálně úspěšný vztah: Billa a nespoutané Dolly, která se nepoučila krachem svých třech předchozích manželství a hledá si přes internet stále starší partnery. „Dolly si život nesmírně užívá,“ říká úspěšná divadelní, filmová a televizní herečka Stockard Channing, jíž její výkon v dramatu Šest stupňů odloučení jí vynesl nominaci na Oscara. „Vnějšně se kvůli těm svým převlekům může zdát trochu hloupoučká a marnivá, ale ve skutečnosti je velmi moudrá, v hrudi jí tepe vřelé srdce a neztrácí smysl pro realitu“. Goldberg k jejímu výkonu ve filmu říká: “Stockard dělá Dolly neodolatelnou. Dolly je ten typ člověka, který si nic nenechá pro sebe a myslím, že Stockard si jí velmi užila. Zároveň však cítíte, že se jí snaží držet při zemi.

Po pár scénách víte, že před sebou máte postavu s velmi bohatou a zajímavou minulostí“. Bohužel, lehkomyslná Dolly se prostřednictvím internetových seznamek občas dostane do problémů, protože na její profily reagují i ti, kteří by na ni ihned měli zapomenout. Jednou se totiž provalí, že osoba, se kterou si již delší dobu dopisuje, je patnáctiletý teenager, ve kterém Dolly svým stylem komunikace vyvolala dojem, že je jeho vrstevnicí. Když dojde k vyjevení pravého stavu věcí, nezdá se, že by to mladíka jakkoli zastrašilo, právě naopak... Dollino srdce však čím dál více patří Billovi. Billovy role se ujala legenda světové kinematografie Christopher Plummer, která za bezmála padesát let u filmu ztvárnila širokou škálu rolí. „U postavy Billa jsem vycházel z mého tchána, který byl neobyčejně atraktivním irským gentlemanem. Byl velmi přátelský a štědrý, takže pokud jste jej znali minimálně pět minut, mohli jste si říci o cokoliv z jeho domu a bylo to vaše,“ říká Goldberg. „Užíval si života až do posledního dechu. I když mu bylo osmdesát, stále se živě zajímal o to, co se kolem něj dělo. Chris je fenomenální herec a jediným mrknutím oka vám poskytne to, co jiný herec musí vyjadřovat půlku filmu. Chris toho mnoho nenamluví, ale jeho přítomnost na placu pocítí úplně každý“.

Sám Plummer si cení toho, jak se režisér a scenárista v jedné osobě „širokým obloukem a s grácií vyhnul nástrahám sentimentality“ a to „jak se držel své linie, aniž by se snažil do filmu nacpat příliš mnoho témat, aby uspokojil každého diváka. Na příběhu se mi také líbilo, že toho ještě spoustu zbylo pro divákovu představivost. Člověk si říká, jak se asi dál vyvíjel vztah mezi Billem a Dolly, zvláště kvůli tomu, že Bill stále zůstává citově vázán na svou zesnulou manželku. S ní byl příliš dlouho, než aby se Dolly oddal jakoby mávnutím kouzelného proutku. Nevíme, kam to v jejich vztahu povede. Naše životy mají spoustu takových neuzavřených příběhů, ne?“

Pejsci a jejich bezpodmíněčná láska

Sarah často a ráda hlídá hravého newfoundlanda Matka Tereza od svého bratra Michaela. Matka Tereza poskytuje své paní bezpodmínečnou lásku, čímž vytváří protiváhu ke vztahům mezi lidmi, které jsou poznamenány různými komplikacemi, dramaty a tenzemi. Matka Tereza byla ve skutečnosti hrána dvěma fenami Molly a Mabel, které pro film doporučil trenér zvířat Boone Narr, vlastník firmy Boone’s Animals for Hollywood, poskytující pro film zvířata již po celých 33 let. Jakkoli se fenky na plátně zdály dospělé, se svými čtyřiceti kily byly sotva v polovině jejich možností. Vždyť to taky byla teprve šestiměsíční štěňata! Poté, co natáčení skončilo, si Goldberg, který je velkým milovníkem psů, obě fenky adoptoval, čímž se mu počet jeho smečky rozrostl na šest. “Pes z knižní předlohy od Claire nebyl newfounlanďan, ale já jsem do nich takový blázen, že jsem si je prosadil do filmu. Mají velmi mírnou a přátelskou povahu a jejich oči ukazují, že by vás nikdy nezradili”.

Narrův tým si vyhlédl dvě vhodné fenky několik měsíců před natáčením a ihned s nimi začal cvičit. “To, co je pro jednoho psa slabina, je u druhého velká výhoda,” říká Narr, který se domnívá, že výcvik je třeba směřovat tak, aby každé ze zvířat v procesu výcviku objevilo své dary a nezaměnitelné vlastnosti. Mimo tradiční dovednosti jako běh, sedání, štěkání a mazlení se na povel, však bylo třeba fenky naučit jednu z nejobtížnějších disciplín - chůze vedle pána. Zvířata se v tomto momentě musí soustředit na svého filmového pána”, se kterým dosud měla jen minimální kontakt, a dělat, že si nevšímají trenéra, který jim od kamery udílí povely. Trenérovy dovednosti se nejvíce zúročily ve scéně v parku na Long Beach, kde bylo přítomno 26 psů různých ras, a obě fenky se musely rychle adaptovat na nové prostředí a pachy. “Naštěstí pro nás, Gary chtěl, aby na plátně vládl kontrolovaný chaos,” říká Narr se smíchem,” což tak jako tak spontánně vzniklo i bez toho, abychom do toho příliš zasahovali”.