O NATÁČENÍ FILMU
Producent Joel Silver je muž, který stojí za takovými hity jako je série Matrix, Smrtonosná past nebo Smrtonosná zbraň nahlíží na Krvavou sklizeň jako na film, který je v žánru nadpřirozených thrillerů mnohem složitější a mnohovrstevnatější, než je obvyklé. „Je to trochu rafinovanější než to, co jsme kdykoliv předtím v Dark Kastle dělali, je to prozatím to nejlepší ze strašidelných filmů,“ říká Joel Silver. „Krvavá sklizeň mění pojetí toho, kdo je kladná a kdo záporná postava. Rád to prohazuji.“ Film, který prozkoumává řadu nadpřirozených jevů na tajemném Jihu, je nasáklý hustou atmosférou a podepřený jednou z v současnosti nejuznávanějších hereček Hilary Swank. „Hilary ztvárnila roli profesorky, která je nucena přehodnotit vše, čemu kdy věřila,“ říká Silver. „Vdechla postavě opravdovost a sílu. Hilary vás s sebou vezme na Katherininu cestu, dovolí vám nahlédnout do procesu jejího uvažování a smyslu pro víru, takže budete stejně šokováni jako ona, když zároveň zjistíte oč tu běží.

Swank četla scénář k filmu těsně před tím, než byla oceněna Oscarem jako nejlepší herečka v hlavní roli ve filmu Million Dollar Baby. „Přečetla jsem to jedním dechem,“ vzpomíná. „Věci měly takový vývoj, jaký jsem nečekala a moc jsem chtěla vědět, co se bude dít dál. Příběh byl opravdu strašidelný, ale i chytrý a dramatický. Budí to vážně dojem, že v životě není nic, tak jak vypadá. Většinou si velmi rychle uděláme úsudek, ale já si myslím, že je velmi důležité zůstat otevřený všem spletitostem. Je to velmi lidské a v tomto příběhu najdeme mnoho lidských momentů uprostřed všech těch neobvyklých událostí.“

Herečka ještě dodává, že Silverovo nadšení pro film bylo přímo nakažlivé. „Měl úžasně dobrou náladu,“ říká Swank. „Joel dokáže lidi nadchnout. Dal dohromady opravdu dobrý štáb a o každého se příkladně stará. Natáčení jsem si opravdu užila.“ Režisér Stephen Hopkins, který nedávno sbíral ocenění za televizní film Život a smrt Petera Sellerse, chápal tento film jako ideální příležitost k vnesení nadpřirozena a fantastična do světského, všedního světa,“ poznamenává, „v jiném smyslu je tato dichotomie skutečně jádrem příběhu, kdy se věda utkává v boji s vírou. Naším záměrem bylo vždy diváky vyděsit spíše prostřednictvím atmosféry a náznaků, než jim přímo to děsivé naservírovat. Ale i přesto jsme ve filmu uchovali trochu toho staromódního strašení,“ říká s úsměvem. „Ovšem to nejděsivější je to, co je za tím vším ukryto.“

„Vrátili jsme se se Stephenem do dávné minulosti,“ říká Silver. „Začátkem devadesátých let jsme pracovali na filmu Predátor 2 a já jsem s ním vždycky toužil znovu spolupracovat. Krvavá sklizeň přesně seděla jeho stylu a měl skoro okamžitě představu o tom, jak by to chtěl natočit. Zároveň se mi líbila představa práce s Hilary, takže se to všechno sešlo.“ Z prvotních diskuzí vzniklo mezi Swank a režisérem pevné profesionální pouto. „Stephen Hopkins je tak chytrý, výmluvný a současný, že spolupráce s ním je opravdu zábavou,“ říká Hilary, „velmi si ho vážím. Je vždycky plný energie, stále aktivní, vždy přemýšlí o dalším záběru. Myslím, že jsem ho v průběhu celého natáčení ani jednou neviděla si sednout.“

Swank hraje Katherine Winter – ženu, které během náboženské mise v Súdánu zabijí dceru i manžela. „Katherine Winter je žena, která si během svého života prošla spoustou věcí, když se snažila pomáhat druhým,“ popisuje Swank. „Snaží se, jako každý jiný, přijít na smysl svého života a během toho zkouší odhalit podstatu různých záhad a zázraků. Cestuje po celém světě a zkouší zjistit, co se opravdu za nimi skrývá. Skutečnou podstatou její mise je ale spíše roztrpčení – pokud opravdu Bůh a zázraky existují, jak se tedy mohlo stát, že tak krutě přišla o svoji rodinu?“ Producent Herbert W. Gains je přesvědčen, že krize související s vírou se může týkat každého. „Myslím, že každému se v jeho životě stane to, že pod tlakem událostí začne jednoho krásného dne pochybovat o tom, v co tak silně věřil. Události vás nutí se ptát: ‚Proč zrovna já?‘ a ‚Proč se zrovna tohle muselo stát?‘“

Katerininým spolupracovníkem je Ben, bývalý spolužák a kolega profesor z univerzity, kterého hraje britský herec Idris Elba. „Jsme biologové, vědci, kteří odhalují podstatu zázraků,“ říká Idis, „náboženských zázraků. Pokud spatříte tvář Ježíše na stromě, vytočíte správné číslo a několik vědců se dostaví, aby vám sdělilo, že jste blázen... a nebo máte v ruce pravý živoucí zázrak.“ Ale tam, kde Katherine přistupuje k těmto záhadám s přesvědčením, že pro ně najde vědecké vysvětlení, Ben doufá, že se utvrdí ve svém vlastním náboženském přesvědčení. „Je mezi nimi velmi zajímavý rozpor, protože Katherine je naprostá ateistka a absolutně nemá zájem o nalezení pravého zázraku,“ vysvětluje Elba. „Popravdě pokaždé, když dorazí na místo, kde se odehrává takzvaný zázrak, a když zjistí, o co jde, tak není daleka tomu, aby se začala hlasitě smát. Naproti tomu Ben dělá všechno tohle z důvodu svých náboženských přesvědčení – aby vědecky dokázal, že Bůh existuje.“

„Postavy v našem filmu jsou nejlepšími přáteli,“ říká Swank. „Znají se velmi dobře, doslova skrz naskrz. Pracují spolu každičký den. Jsou schopni dokončit větu toho druhého. A, což je legrační: když jsem se s Idrisem setkala, okamžitě jsem cítila spojení. Opravdu jsme si to spolu užili.“

„Když pracujete s Hilary, musíte ze sebe dostat to nejlepší,“ říká Elba. „Dojde vám, proč má takový úspěch, protože je celou dobu absolutně koncentrovaná. Sedne si s vámi a bude vyprávět vtip, ale jakmile nastane čas k práci, stane se z ní totálně odlišná osoba. Ale zároveň je také opravdu laskavá, milující a přívětivá.“ Když Hopkins pracoval s Elbou na zkušebních záběrech, přivedl ho na jednu akci, aby ho představil Silverovi. „Je zkrátka neskutečně pohledný a charismatický a s Hilary si byli neskutečně blízcí, což se přeneslo až na plátno,“ tvrdí režisér. „Idris je velikánský, zdánlivě hrozivě vypadající chlapík, ale každý chce být jeho kamarád. A zahraje všechno. Je zkrátka úžasný herec.“ Elba byl nadto inspirován Hopkinsovým režisérským stylem: „Co se detailů týče, jsem šílenec, takže opravdu obdivuji Stephenovu práci. Záleží mu absolutně na všem, a to v každém záběru. Každý záběr je jako obraz, který sám namaloval.“

Stephen Rea, který hrál v Silverově V jako Vendeta, se připojil k hereckému týmu jako otec Costigan – kněz, který taktéž působil v Súdánu jako misionář v době, kdy byla Katherinina rodina zavražděna. Do místa jeho nového bydliště ve Spojených státech mu přichází zpráva o bývalé kolegyni, kterou si je možno vyložit jako
varování. „Zpráva od otce Costigana jí příliš neznepokojuje, protože si ho spojuje s tragédií, která postihla její rodinu,“ říká Rea. „On je ale vytrvalý, jelikož je přesvědčen, že jí hrozí reálné nebezpečí. A jelikož Katherine už více nevěří na žádná duchovní znamení, je pro otce těžké, aby ho vůbec přijala.“

Katherine nevidí žádný důvod proč by měla spojovat Costiganův telefonát s náhlou návštěvou mladého učitele jménem Doug Blackwell. S vizáží dokonalého jižanského džentlmena přijíždí na univerzitu, aby požádal Katherine o pomoc. Do role Blackwella obsadil Hopkins britského kolegu Davida Morrisseyho, který má na svém kontě už pár bouřliváků v různých britských dílech, včetně seriálu State of Play a filmu Hilary and Jackie. „David Morrissey je pro americké diváky neokoukanou tváří, ale je velmi uznávaný ve Velké Británii,“ říká Silver. „Je to skvělý herec a také mezi ním a Hilary skvěle fungovala na plátně chemie.“

„Jsem velkým fanouškem Hilary Swank od filmu Kluci nepláčou, takže pracovat s ní bylo pro mě velké potěšení,“ říká Morrissey. Vnesla do té role komplexnost a zranitelnost a všechny naše společné scény byly velmi strhující. Doug je pro Katherine v tomto městě styčným bodem. Postupně, jak jí vede do tohoto dobrodružství, získává její důvěru, což není u člověka, který přišel o své milované, zrovna snadné.“ „Na povrchu je Doug velmi milý a zároveň, jak se zdá, také rozumný muž,“ poznamenává Hopkins. Pod tímto povrchem ale ukrývá něco temného, což zvládá s přehledem udržet v rovnováze.“

Morrissey vypráví o tom, že jeho postava vnímá sama sebe jako hlas rozumu ve zpanikařené veřejnosti. „Místní obyvatelé byli svědky těch záhadných událostí, které započaly vraždou a poté se voda v řece změnila v krev a okamžitě tedy začali věřit tomu, že vidí hněv boží. Doug Blackwell se ujme úlohy uklidnit obecní radu na dobu potřebnou k tomu, aby bylo možné prokázat, že to, co se stalo s řekou není rána na ně seslaná, ale přírodní jev. Všechny své naděje upíná ke Katherine a doufá, že mu pomůže.“

Ačkoli je její akademický časový rozvrh velmi plný, Katherine vše přehodnotí ve chvíli, kdy uslyší o mladé dívce, která byla obviněna z neobvyklých úkazů v Havenu. „Katherine ztratila dceru, takže přesně ví, co to znamená přijít o dítě, které jste přivedli na tento svět – to je něco, co si neumím představit,“ říká Swank. „Když se od Douga dozví, že se městečko chystá ji zabít, protože je přesvědčeno, že je spojena s místními událostmi, upoutá to její pozornost. I přes to, že si to možná úplně neuvědomuje, tento úkol pro ni představuje šanci zachránit dítě... a možná smíření s minulostí.“

Posledním dílkem skládanky je právě tohle dítě, Loren McConnell, které hraje mladá herečka AnnaSophia Robb, která již hrála řadu různých rolí v takových filmech jako je Karlík a továrna na čokoládu a Most do země Terabithia. „Ona je vážně talent,“ říká Swank. „I přesto, že její postava toho ve filmu moc nenamluví, hraní není vždycky jen o dialozích. Je schopná toho tolik říci svým výrazem a očima! Spolupracovat s AnnaSophií byla opravdu radost.“ „Loren je velmi tichá, plachá a vyděšená,“ říká Robb, které bylo akorát po dokončení filmu 12. „Má důvod být vyděšená, protože obyvatelé města se jí snažili zabít. Od té doby, co se to stalo, se schovává v lesích, žije v ústraní močálu, nemá žádné kamarády. Loren není příliš vzdělaná. Na vše reaguje instinktivně, bez přemýšlení – jako zvíře.“

Stranou od všeho ruchu velkého města je Haven komunitou, kde jsou vztahy velmi svázané a víra je silná. „Strávil jsem nějaký čas na Jihu a opravdu jsou tam místa, která jsou zcela ukrytá,“ říká Hopkins, „jsou jako tajný svět uvnitř křesťanské komunity, kde mohou lidé se svojí vírou existovat zcela nezávisle na okolním světě.“ Katherine a Ben jsou v Havenu konfrontováni s řekou s tekoucí krví, neznámou chorobou, která postihuje místní dobytek a zvyšujícím se počtem nevysvětlitelných událostí. „První pohromou je řeka měnící se krev,“ komentuje koproducent Richard Mirisch, „a Katherine si nejprve myslí, že je za tím nějaká chemická reakce. Samozřejmě se v průběhu filmu stává situace komplexnější a ona je nucena tázat se sama sebe, co se může v takových extrémních situacích udát.“ Poté, co vezmou vzorky a pošlou je k analýze, se jedna věc vyjasní - ani jedna z jejích teorií nevychází. Aby ochránila Loren a zastavila přibývající útoky, bude nutné, aby začala pátrat v jiných zdrojích, než ve vědeckých sférách. „Tento film je, podle mého názoru, o ženě, která ztratila díky jistým událostem ve svém životě víru,“ říká Swank. „Takže tato cesta je pro ni svým způsobem něco jako procitnutí. Události mají své opodstatnění a její minulost a přítomnost jsou spolu svázány způsobem, jaký určitě nečekala.“

„Přichází do tohoto města v Louisianě a je konfrontována s řadou jevů, jejichž podstatu není schopna odhalit,“ dodává Silver. „Najednou se ocitá v nebezpečí a nástroje, na které až dosud spoléhala, už nefungují. Jediná zbraň, která jí zbyla, je její instinkt.“

FAKTA, FIKCE A VÍRA
Postava Katherine Winter je napsána podle skutečných skeptiků a vědců, kteří se zabývají nadpřirozenými jevy a zázraky. „Lidé jsou na celém světě vtahováni do myšlenky o zázracích,“ komentuje Silver. „I přes veškerou snahu je uspokojivě vysvětlit, důvěryhodnost tohoto vysvětlení většinou selhává. Tohle všechno je součástí boje mezi vědou a vůlí věřit.“ Během přípravy na svoji roli se Swank ponořila do výzkumu a mluvila s mnoha „odhalovači“, z nichž jich hodně bylo, jako Katherine, věřících. Swank poznamenává:„Přečetla jsem mnoho knih o historických mýtech a časopis s názvem The Sceptical Inquirer. Neměla jsem ani tušení, že takové časopisy vůbec existují. Také jsem si přečetla Bibli. Bylo velmi zajímavé vstoupit do tohoto světa a spatřit lidi, z nichž někteří jsou řízeni vědou a jiní zas vírou.“

Hopkins se také podobně ponořil do světa ohalování zázraků. „Setkal jsem se s jedním pánem, který během svého života odhalil 60 nebo 70 zázraků a pracoval jako profesor teologie,“ říká režisér. „Vyprávěl mi o svých zkušenostech na cestách kolem světa. Viděl mnoho věcí, které mohl vysvětlit, ale také mnoho těch, které vysvětlit nemohl. Myslím, že to je nevšední povaha: někdo, kdo je posedlý hledáním pravdy o tom, zda tyto zázraky existují či nikoliv.“

LOKACE
Při hledání ideální lokace pro natáčení obrátili filmaři své zraky k Louisianě. „Louisiana je pozoruhodné místo s překrásnou architekturou,“ říká Hopkins, „a stále je ještě trochu záhadná. To jsme potřebovali pro Haven, který je sice soudobý, ale přece jen stále odstřižený od zbytku světa.“ Manažer lokací Peter Novak dovedl filmaře do jejich Havenu – St. Francisville (1,712 obyv.), města, jak říká: „S krásnou scenérií, sbírkou velkolepých viktoriánských domů a komunitou bezvadných, eklektických lidí.“ „To místo mělo perfektní atmosféru,“ dodává Silver, „se všemi těmi omšelými koloniálními domy, mokřinami, hlubokými lesy...“

Samotné město si v příběhu zahrálo roli. Hopkins popisuje: „Bylo zničeno záplavami před asi 120 lety. V městském muzeu mají mnoho fotek, takže jsme viděli obrázky těch všech míst pod vodou. Poté, co bylo město zničeno, vše bylo přestěhováno na vrchol kopce, daleko od mokřin a já jsem si pomyslel: ‚To by mě zajímalo, zda tenkrát lidé ztratili víru v život?‘ Takže jsme vymodelovali naše město Haven podle St. Francisville.“

Místní veřejnost byla pohostinná a velkorysá, což se ale nedá říci o přírodě. Letní žár, jak přiznává Hopkins: „Může být v tomto období ohromující,“ nicméně pracoval na vytvoření husté nálady na plátně. Natáčení probíhalo dle plánu, s každým prvkem pevně ukotveným na svém místě... a potom udeřil hurikán Katrina. Herb Gains, který byl v místě už v létě před začátkem natáčení a čelil podobné hrozbě hurikánu, již navrhl ve spolupráci s bezpečnostním ředitelem Warner Bros. Evakuační plán. „Když už bylo jasné, že bouře míří naším směrem, měli jsme 120 lidí venku,“ vzpomíná Gains. „Byli jsme poslední let z Baton Rouge. Na místě jsme ale nechali pár lidí, aby monitorovali situaci a pomohli nám obnovit vše v případě, že bychom se mohli vrátit zpět.“

Pouhé dva týdny po Katrině přinesl další hrozbu pro natáčení hurikán Rita, naštěstí ale krátkodobou. Po obou událostech zůstala lokace téměř bez úhony, ale mnoho členů štábu utrpělo osobní ztráty. Gains si vybavuje: „První den po návratu byl docela emotivní. Lidé se hroutili. Ale myslím, že všeobecný pocit, že zůstat a být součástí programu na obnovu regionu byla správná věc.“ „Tito lidé přesně charakterizují jižanskou pohostinnost; byli k nám tak přívětivý a velkorysí,“ uvádí Swank. „Prostě nám otevřeli svoje náruče. Samozřejmě, že být tam v průběhu dvou hurikánů a vidět tu hromadnou devastaci, kterou tu po sobě zanechaly, bylo srdceryvné, ale zároveň inspirativní. Když vidíte lidi, kteří ztratili svoje domovy, členy rodiny, ztratili prakticky všechno, připomene si člověk, co je opravdu důležité: ‚Jsem naživu. Vše obnovíme.‘ Bylo úžasné vidět, jak se věci vyvíjejí. Byli jsme všichni za to moc vděční.“ „Bylo zvláštní pracovat na filmu, který měl tolik co do činění s božím konáním,“ dodává Gains, „a potom být postaven tváří v tvář tomuto konání v realitě.“

SETBA PŘED SKLIZNÍ
V centru výroby v St. Francisville dohlížel Graham „Grace“ Walker, uznávaný výtvarník, na montáž benzínové stanice, márnice a kadeřnictví. „Narazili jsme na tuhle malou křižovatku s dvěma stojícími budovami a postavili jsme to na nich,“ popisuje. „Nikdy jsem na Jihu nebyl, ale všechno, co jsem zde viděl, jsem si prostě zamiloval, zejména tohle skvělé město.“ Ať už navrhuje malé jižanské město, gotickou osadu, katakomby pod historickým nalezištěm nebo poušť v Africe, Walker se svým týmem řemeslníků usilovně lpí na realističnosti, která patřičně dobarví výraz filmu. Walker přiznává zásluhu manažerovi pro lokace Novakovi, zejména za pomoc při objevení mnoha velmi autentických míst pro film. „Jedním z mých nejoblíbenějších míst bylo jedno, kterému jsme říkali ‚Dougova osada‘,“ říká. „Jedná se o staré předválečné strašidelné sídlo. Miloval jsem ho.“ Toto místo bylo ideální pro dobrodružný film protkaný záhadami a překvapeními. Novak také našel usedlost v mokřině, která měla sloužit jako McConellův dům.

Kostýmní výtvarník (nominovaný na Oscara za Výstřely na Broadwayi) Jeffrey Kurland spolupracoval s Walkerem a Hopkinsem na vytvoření náladové palety filmových kostýmů. „Zvolil jsem velmi tlumené tóny,“ poznamenává. „Na všem je patina. Chtěl jsem vyvolat zdání starobylosti; všechno vypadá obnošeně, staře a opraně, jelikož jedno z poselství filmu je, že všechno má svoji minulost.“ „Pro Katherine jsem vybral praktické šaty šité na míru,“ pokračuje. „K podpoření děje jsme pro Loren vyrobili šaty hodící se pro dívku o něco mladší. Byly o něco menší a upnuté a hodně obnošené, aby na nich bylo zřetelné, že je měla stále na sobě po dobu, kdy se statečně schovávala v lesích.“ Elbova postava, bývalé dítě ulice, které bylo osmkrát postřeleno, má nepomíjející víru v Boha – jedním z vyjádření této víry jsou, částečně, jeho tetování,“ říká Elba. „A že jich tenhle chlapík má hodně. V některých scénách je jich vidět jen pár, to kvůli oblečení. Tahle tedy zabrala tak hodinu a půl po ránu. Ale to, znázorňující obrovského Ježíše dívající ho se přes most, na mých zádech, by zabralo asi celý den. Tohle chtělo trochu trpělivosti.“

Ve filmu, který se zabývá deseti egyptskými ranami ze Starého zákona, tvůrci usilovali o postavení nadpřirozena vedle reálného, uvěřitelného světa. Hopkins pracoval se svým dlouholetým spolupracovníkem kameramanem Peterem Levym, aby vdechl obrazům bezprostřednost televizní reportáže. „Rozhodli jsme se k tomu přistoupit stylem fotoreportáže,“ říká Hopkins, „který, myslím, přesně pasuje k tomu, jak postava Hilary Swank nahlíží na svět. Je velmi otevřená a staví na důkazech, a proto jsem chtěl, aby měl film realistický nádech.“ Po první ráně se řeka změní v krev. „Je to rudé, ano, ale je to taky plné mrtvých ryb a kalu a vypadá to velmi znečištěně, jako kdyby to způsobila nějaká havárie v chemičce nebo něco takového,“ popisuje Hopkins.

Dalších devět ran, které následují jsou žáby, mouchy, nakažený dobytek, vši, neštovice, kobylky, temnota padající z nebes a poslední ranou je smrt prvorozených. Co se kobylek týče, chtěl Hopkins při této scéně divákovi zprostředkovat stejný pocit jako při sledování válečné reportáže natočené dokumentárními kamerami přímo uprostřed palby. „Kameraman by se schovával za stěnou, takže byste viděli přesně to, co se děje,“ popisuje. „Prach je všude kolem a můžeš se zaměřit na jednotlivé věci a jednotlivé postavy. Použil jsem tentostyl s kobylkami, kde pak máte pocit, že jste přímo mezi nimi. Mám záběry kobylek rozprskávajících se na objektiv a takové podobné věci, takže to vypadá neuměle, ale ve skutečnosti to zabralo dost času, aby to vypadalo právě takto.

Profesionální použití kobylek mělo na celý štáb i herce ochlazující účinek; na všechny kromě mladé herečky AnnaSophie Robb, která na ně musela přímo reagovat na kameru. „Přinesli je v kleci,“ vzpomíná Robb, „člověk pracující s hmyzem mi je dával na kolena a na ramena, abych s nimi získala zkušenosti a abych si na ně zvykla. Držela jsem je v ruce a zvykala si je sbírat. Dávali je na mě každou chvíli a já nemohla ucuknout. Někdy je na mě dokonce házeli a já musel zůstat klidná a nehybná. Teď už jsou to mí kamarádi. Některé z nich jsem pojmenovala; moji nejoblíbenější jsou Big Boy Bob, Gloria a Elvis. Vypadají děsivě, ale pokud nejste kus
salátu nebo něco zeleného, tak vám neublíží.“ Skutečná stopáž byla později rozšířena o obrazy vytvořené počítačem pod dohledem Richarda Yuriciche, mezi jehož mnoha jinými projekty nalezneme například klasický film 2001: Vesmírná odyssea. „Bylo opravdu velké štěstí mít mistra na visuální efekty,“ tvrdí Hopkins, „vlastně jednoho ze zakladatelů digitálního filmu. Richard je legenda.“

Hopkins se nechtěl odchýlit od Levyho zemité kamery, takže Yuricich pracoval přímo s negativem raději než aby natáčel zvláštní záběry. „Tenhle film byl pro mě zábava, jelikož obvykle bývám zapojený do snímání základních prvků samostatně a potom dávám dohromady tuto stopáž se stopáží živé akce,“ vysvětluje Yuricich. „Pro tento film jsme pracovali s prvním základním prvkem – originálním negativem – a při vyprávění tohoto příběhu jsme se snažili, aby tyto efekty působily co nejvěrněji.“

„V dnešní době je to opravdu velká výzva, protože studia točí filmy jak na běžícím pásu a vy si prostě chcete být jistí, že jste počítačové efekty udělali fakt dobře.“ Koproducent Mirisch dodává: „Obzvlášť ve filmu jako je tenhle s velmi silným, realistickým stylem.“

V Krvavé sklizni bylo pro všechny zúčastněné velmi důležité včlenit nadpřirozené jevy do velmi reálných představ o víře a její ztrátě. „Snímek je o víře a duchovnu, ale také o tom, jak může náboženská moc v jakékoliv komunitě přerůst přes míru,“ dodává Hopkins. „Na vaší osobní cestě vás může duchovno a náboženství jistě povznést... ale mohou také být použity k ovládání lidí. Myslím, že tento film se touto dualitou významně zabývá.“