Kouzelná romance
Typ:
film
Žánr:
komedie, dobrodružný, rodinný, romantický, fantasy, muzikál, animovaný
Délka:
107 min
Motto:
Svého pana Dokonalého potkala, až když opustila pohádkový svět...
Země:
USA, 2007
Krásná Giselle (Amy Adams) si žije jako v pohádce...doslova. Má všechno, co má dokonalá princezna mít – je půvabná, má dobré srdce, krásně zpívá a má neobyčejnou schopnost hovořit se zvířaty – všechno, co se dá očekávat v její říši, zvané...

Film-vice

Nápad na film Kouzelná romance se zrodil v hlavě scénáristy Billa Kellyho – napadlo ho vzít naprosto nevinnou postavu a umístit ji do současného, cynického světa. „Šlo mi o to, co by se asi stalo,“ říká Kelly. „Pracovali jsme na tom, ale měli jsme stále problémy s tím, aby naše postava působila uvěřitelně. A pak jsme jednoho dne usoudili, že by bylo nejjednodušší, kdyby šlo o postavu animovanou...tak to všechno začalo.“ Prvotní scénář dostali do rukou producenti Barry Josephson a Barry Sonnenfeld. „Bill Kelly vytvořil úžasný svět, ve kterém princeznu z animovaného filmu přemístil do hraného. To mě na tom opravdu zaujalo.“

Postupem času přilákala Kouzelná romance pozornost režiséra společnosti Disney, Kevina Limy, který se postaral o vznik filmů Goofy na výletě, 102 dalmatinů nebo Tarzan. Ty jasně dokazovaly, že Lima není jen dlouholetým fanouškem tohoto žánru, ale že je schopen si s tématem pohrát a současně ho respektovat.

„Od prvopočátku jsem věděl, že Kevin má skvělé nápady a že bude pro scénář velkým přínosem,“ poznamenává Josephson. „Přečetl jsem si scénář a pomyslel si, že je pro mě dokonalý a že bych ten film rozhodně měl natočit! Začínal jsem jako animátor a výtvarník a pak se ze mě stal režisér animovaných filmů. Patří jim mé srdce a miluji je,“ říká Lima.

Opravdovým motivátorem byl pro Limu kontrast mezi dvěma odlišnými světy, které jsou ve filmu zobrazené. „Film začíná v klasickém animovaném světě, jaký známe z Disneyho pohádek,“ popisuje. „Vnímám ho podobně, jako by šlo o plechovku s kondenzovanými animovanými filmy od Disneyho. Otevřete ji a objeví se všechny klasické postavy, se kterými se v průběhu prvních deseti minut seznámíte lépe. Pak se film teprve skutečně rozjede. Vlastně je to ve své podstatě hraný film. Z animovaných postaviček z úvodu se stanou skuteční lidé a tato proměna je vlastně jádrem celého příběhu. V Disneyho filmech se dějí věci, které se v normálním světě nestávají, a právě s tím film zásadním způsobem nakládá.“

„Všichni tu máme slabost pro odkaz a historii Disneyho animovaných filmů, a skutečně šlo primárně o to, vzít ty klasické postavy, nápady a náměty, a pak je se vší jejich charakteristickou nevinností dát do kontrastu s cynismem moderního světa,“ míní Bill Kelly. „Právě o to usilujeme a snažíme se najít mezi těmi dvěma světy rovnováhu.“

„A také jde o to, jak se navzájem ovlivňují,“ navazuje Kevin Lima. „Giselle se v našem světě objeví s rozzářenýma očima a naprosto nevinná. Bere všechno tak, jak to je, a těší se ze života. Její radost ovlivní prakticky každého, s kým přijde do kontaktu...vlastně každého určitým způsobem očaruje.“

V Giselle se mísí postavy jako Sněhurka, Popelka, Šípková Růženka nebo Malá mořská víla, a stejně jako ony se i Giselle bez problémů uchyluje ke zpěvu, když už není schopna vše vyjádřit slovy. Když tedy vypráví svým lesním kamarádům o hrdinovi, po kterém touží a čeká na jeho políbení, zpívá – a právě zvuk tohoto zpěvu jí do života přivede prince Edwarda.

V Andalasii rádi zpívají i princové, zejména pokud si chtějí zazpívat duet. Edward se proto vydá do lesa za zvukem líbezného hlasu. „Projíždí andalasijskými lesy a hledá dívku, se kterou by si mohl zazpívat, takže když zaslechne Gisellin zpěv, skočí jako správný princ na koně a vyrazí. Bohužel tam před ním dorazí troll, takže ho musí porazit, ale samozřejmě vyhraje. A jakmile si s princeznou pohlédnou do očí, okamžitě se rozezpívají – a stejně tak se rozhodnou druhého dne vzít!“ vypráví Kevin Lima.

Skutečná láska se ale neobejde bez určitých překážek – v tomto případě v podobě zlé královny Narissy, která nechce, aby se Edward oženil, protože by tím podle zákonů svého království přišla o trůn. Proto se promění ve starou žebračku, která Giselle přemluví, aby se naklonila nad studnu a vyslovila přání – a pak ji do ní shodí. Giselle propadne kouzelným vírem, promění se ve skutečnou dívku a objeví se na Manhattanu pod poklopem kanálu.

Po těžkém dnu, během kterého se pokouší najít cestu domů (a někoho, kdo by dívce v nesnázích byl na Manhattanu ochoten pomoci), se potká se světem znaveným rozvodovým právníkem (a osamělým otcem) Robertem Phillipem a s jeho stydlivou dcerou Morgan. Na Morganino naléhání u sebe nechají Giselle přespat. A tady začíná cesta plná proměn – Giselle se snaží přizpůsobit skutečnému světu a Robert je naopak nucen připustit, že nevinnost a radost možná mají šanci i mezi námi.

„Robert nevěří tomu, že by věci jako 'žili šťastně až do smrti' nebo opravdová láska doopravdy existovaly,“ objasňuje Lima. „Je to osamělý otec, kterého žena před lety opustila a on se snaží ze své dcery vychovat samostatného člověka. Takže žije velice prostým životem...tedy, až do té chvíle, než potká Giselle a nechá se strhnout její radostí a naivitou. Giselle je přesvědčena, že 'polibek z čisté lásky' čeká na každého a že když najdete toho pravého, tak si společně zazpíváte, zatančíte a pak se teprve políbíte. Film na těchto jejích ideálech staví a drama tu vzniká díky tomu, že si Robert a Giselle tak úplně nepadli do oka.“

Na Kouzelné romanci je zajímavé to, že vlastně nejde o jeden žánr. „A to je na tomto filmu takovou výzvou – musíte je všechny vzít a vytvořit z nich souvislý celek,“ říká režisér. „Máme tu animovanou část. Máme tu romantickou komedii. Zčásti jde o akční dobrodružný film. A ještě navíc jde místy o muzikál. A všechno se to prolíná.“

Kouzla začala už ve chvíli, kdy přišla na zkoušku pro roli Giselle mladá herečka na vzestupu, Amy Adams. Lima byl tehdy nemocný, měl horečku téměř 39.5°C a neměl příliš náladu být kdekoliv jinde než v posteli, natož na hereckých zkouškách. Nikdo ji tehdy ještě neznal, její neobyčejný a citlivý výkon z filmu Junebug měli diváci teprve spatřit. A přesto se čtvrthodina zkoušky protáhla na 45 minut a díky schopnosti dokonale ztvárnit mladou naivní dívku si ji Lima zapamatoval. Pak už bylo její obsazení otázkou času.

„Vyrostla jsem v Coloradu a vždycky jsem Disneyho filmy zbožňovala,“ svěřuje se Adams. „Jako většina dívek jsem chtěla být princeznou. Ale stát se princeznou u Disneyho je mnohem těžší, než jsem si myslela. Být animovanou postavou je podle mě mnohem lehčí! Kam se na mě hrabe Sněhurka, ta nemusela tančit ani dělat žádné kaskadérské kousky.“

„Giselle objevuje, co to skutečně je láska a jaké to je být člověk – jaké to je skutečně cítit,“ pokračuje. „Zjišťuje, že život je komplikovanější, než si dosud myslela – nejde pouze o šťastné konce. Jde o něco mnohem hlubšího, lepšího. To se mi na příběhu opravdu líbilo a každý herec si cení toho, když může jeho postava takovým vývojem projít.“

Vývojem postav se proslavil i herec Patrick Dempsey. Proslavil se postavou dr. Dereka Shepherda z týmu hrdinů televizního seriálu Chirurgové. Tvůrci filmu ho považovali za ideálního představitele realistického rozvodového právníka Roberta Phillipa – člověka, který na šťastné konce už dávno nevěří, a jehož jediným cílem je naučit svou dceru, jak přežít v našem současném, tak trochu cynickém světě. Z pohledu Limy jde o klíčovou postavu celého filmu – o zranitelného člověka, který nechápe, proč jeho život vypadá tak, jak vypadá. Když tvůrci s Patrickem a Amy absolvovali první čtení, aby zjistili, jak to mezi nimi bude fungovat, byli ohromeni.

„Utekla mu žena a on vychovává dceru úplně sám,“ říká Dempsey. „A pak se mu do cesty připlete princezna z pohádky. Samozřejmě si myslí, že jde patrně o blázna. Později se musí rozhodnout, jestli jí skutečně uvěří, kým je a co představuje.“ Pro herce bylo nejtěžší vejít se do rámců romantické komedie. „Má zlomené srdce. A zbožňuje svou dceru. Otázkou je, jak přesvědčím diváky, že se mohu zamilovat do někoho jako Giselle? Není to snadné, ale jsem skutečný člověk, který vstupuje do jejího světa pohádek. A tenhle film je dostatečně sofistikovaný na to, aby to mohlo fungovat, řekl bych. Obtížné na tom je dokázat stát stále jednou nohou na pevné zemi. Člověk, kterého hraji, je především otcem, a motivuje ho v první řadě jeho dcera. Prošel jsem si rozvodem, ale současně do jisté míry zastupuji diváky – co by v téhle šílené situaci dělali oni? Proč si ji pustím do bytu a do života? Jak o svém pohledu na věc přesvědčím diváky? Ona je pohádkovou princeznou, která se objeví ve skutečném světě, a já jsem skutečný člověk, který vstupuje do jejího světa pohádek. Není to snadné.“

„Je to dost vyvážený film,“ pokračuje. „Je o změnách ze zaběhlého vnímání, je zábavný a soudobý, ale občas působí i jako staromódní muzikály. Je bizarní, poutavý a náročný. A já v něm nezpívám, ale to je možná dobře, protože se s mojí postavou mohou diváci lépe ztotožnit – oni toho v každodenním životě asi také mnoho nenazpívají.“ Princové, na druhou stranu, zpívají poměrně často, přinejmenším v animovaných filmech. Roli prince Edwarda nabídli tvůrci Jamesi Marsdenovi, který je mnohem více než jako animovaný princ známý svou prací na sérii X-men.

A právě to Marsdena zaujalo. „Říkal jsem si, že by bylo fajn natočit film, na který by mohly jít moje děti. Mám šestiletého syna a dvouletou dceru a v poslední době do kina moc často nechodím. Takže obvykle vidím jen takovéhle filmy...čili jsem si říkal, že by bylo příjemné natočit rodinný film, konkrétně takový, který by byl pro moje děti.“

Podle Limy Marsden přesně trefil míru královských manýrů a chvástání, spojených s bezbřehou srdečností. „Jimmy zvládá nadnesené postavy dokonale, vypadá jako princ nádherně a září z něj jakési vnitřní světlo. Dokázal se chovat teatrálně bez toho, aby to postavě uškodilo.“ Vedoucí výroby Chase vzpomíná: „Jimmyho zkouška vypadala podobně jako ta, při které jsme objevili Amy, oba přišli a dokonale svoje postavy trefili. Kevinovi se poté hodně ulevilo, protože začal věřit tomu, že se nám náš film skutečně podaří natočit.“

Timothy Spall, známý britský komik (ale i dramatický herec) vdechl postavě Nathaniela, „klasického zloducha“ a poskoka královny Narissy (kterou shodou okolností také miluje) také správnou dávku zábavnosti. Nathaniel je pověřen nepříjemným úkolem pokusit se princeznu Giselle. Nemá naštěstí ani ponětí o tom, že jím královna pohrdá a považuje ho za tupce. „Když jsem si scénář přečetl poprvé, připadalo mi, že je velice chytrý, rafinovaný a inteligentní,“ vzpomíná Spall. „Ten příběh mi přišel velice poutavý a také jsem si okamžitě uvědomil, že jde o nový pohled na klasického Disneyho filmy, které jsem viděl v dětství. Říkal jsem si, že jestli o mě stojí, rozhodně bych se na něm chtěl podílet.“

„Jimmy i Tim mají ve filmu spoustu scén s počítačově generovanou deňkou, a když něco takového podstupujete, musít brát svou práci opravdu s humorem, což oba dovedou,“ vtipkuje Josephson. „A z obou při práci vyzařuje skutečná radost.“

Dalším z mnoha překvapení Kouzelné romance je vidět na plátně slavnou broadwayskou superstar a držitelku ceny Tony, Idinu Menzel. „Miluji New York, a moje postava Nancy je na tom naprosto stejně. Myslím, že ji tak nějak znám a chápu. Když vyrůstáte v New Yorku, připraví vás to tak trochu o iluze, a musíte si svým způsobem připomínat, že existují lidé, kteří žijí pro snění a pohádky. Tenhle film je toho krásnou připomínkou. Jde o úžasnou kombinaci žánrů – muzikál, se kterým mám logicky řadu zkušeností a mám ho ráda, animovaný film, pohádku, akční film, a především o skvělou romantickou komedii.“

Klasický příběh by ale nemohl fungovat bez skutečně skvělé záporné postavy. Když roli velkolepé královny se zkaženým srdcem přijala krásná herečka s obrovským talentem, Oscarem oceněná Susan Sarandon, nemohli tomu tvůrci uvěřit.

„Tenhle film je originální, ale současně poučný, protože Giselle je – na rozdíl od řady pohádkových hrdinek – nejenom silná, ale také je to skvělá žena,“ objasňuje Sarandon. „Mám Kouzelnou romanci ráda, protože princezna je v něm odvážná a dokonce zachrání prince. Vzali klasické animované postavy, které všichni známe a se kterými jsme vyrostli, a zajímavě je zmodernizovali – styl celého filmu je velice nezvyklý. Líbí se mi, že je v něm použita klasická animace. Na originální nápady moc často nenarazíte, a já si myslím, že tenhle film je originální a skvělý!“

„Susan zvládá cokoliv a přerod z kreslené postavy do grandiózního zloducha zvládá se skvělým smyslem pro teatrálnost,“ míní režisér. „Přebírá to, co dělala jako animovaná figurka – ať už v těle královny, nebo žebračky – a dokonale to transformuje do hrané části. Sledovat ji je úžasný zážitek. I zpod všeho toho make-upu jasně prosvítá skvělý výkon. Stačí jen sledovat oči. A je to nádherně strašidelné.“

Roli Morgan, Robertovy šestileté dcery, zahrála mladá herečka Rachel Covey. „Morgan má být šest, ale tajemství je, že když jsme natáčeli, bylo mi skoro osm,“ prozrazuje nejmladší herečka tohoto filmu. „Morgan je roztomilá a proto jsem ji chtěla hrát...hodně se mi podobá!“

Tvůrci se také rozhodli, že do filmu zakomponují různé odkazy na příběhy, které kopírují. „Takže jsme do filmu zapracovali věci jako skleněný střevíček nebo klasickou scénu s kousnutím do otráveného jablka,“ říká režisér. „Pak jsme usoudili, že by mohlo být zábavné posunout to ještě trochu dál,“ pokračuje. „Takže jsme se spojili s řadou hereček, které v minulosti namluvily v Disneyho filmech princezny, a různě jsme je do filmu zapojili.“

A jaká by to byla stále veselá téměř princezna (ať už animovaná nebo hraná) bez kamaráda, pokud možno nějakého klasického a zábavného? Tady je – skotačivá deňka Pip. „Z Pipa jsem nadšený, protože jde o jednu z těch vzácných příležitostí, kdy můžete přesně ztvárnit něco, co nosíte v hlavě,“ popisuje štěbetavého hlodavce Kevin Lima. „Vzpomínám si, že jsem při natáčení chodil po place a ukazoval, kde Pip bude, co bude říkat a kudy bude pobíhat. Říkal jsem věci jako 'A pak vyskočí na hrnek. Podívá se na tebe a udělá KVÍK.' A lidi ze štábu na mě koukali, jako by mi přeskočilo.“

Režisér je také pyšný na to, že zatímco většina podobných postaviček měla to štěstí, že je namluvil nějaký slavný herec, Pip skoro celý film mlčí...až na kvíkání...které obstaral sám Lima. „Bylo to vlastně hlavně z nouze,“ objasňuje. „Když jsme začali dávat dohromady hrané segmenty, ve kterých Pip je, přidávali jsme k nim dialogy. A potřebovali jsme něco víc než jen obrázky. Takže jsem začal namlouvat pracovní dialogy. A shodou okolností to ostatním přišlo legrační a líbilo se jim to...takže jsme to zachovali.“

Tvorba animovaných filmů trvá delší dobu než klasické natáčení. Práce na animovaných částech Kouzelné romance (dohromady zhruba 10 minut) tedy započaly s předstihem devíti měsíců.

„Jedním z důvodů, proč jsem chtěl spolupracovat s Jamiem Baxterem, byly jeho zkušenosti [pracoval u Disneyho na pěti celovečerních animovaných filmech a jednom krátkém],“ vysvětluje režisér. „Je to skutečný odborník na animaci a zná všechny ty klasické příběhy. Navíc umí úžasně kreslit, vystihne postavu tak, že skutečně ožije. V podstatě jsme začali na postavách pracovat společně – když se k nám připojil, byly už storyboardy hotové.“

Lima a jeho tým brzy zjistili, že nápad na spojení rozličných prvků z klasických animovaných filmů bude velice náročné, protože bude potřeba je nějak sjednotit do funkčního celku. A tak zatímco si jiní lámali hlavu nad tím, jak bude vypadat Andalasie, objevil se jednotný styl...obsahoval silné prvky art nouveau, což byl na přelomu 20. století oblíbený styl architektury a dekorace, vycházející z linií, které se vyskytují v přírodě. Ten dobře kontrastoval se silnými horizontálními a vertikálními liniemi New Yorku.

Klíčové pro úspěch filmu bylo, aby přechod mezi Andalasií a New Yorkem diváka nerušil. Proto výtvarníci pro obě části filmu pracovali kolektivně. „Když jsme začínali práce na animacích, měli jsme už Amy jistou, takže James navrhl i ostatní postavy a začali jsme náš kreslený svět budovat,“ pokračuje režisér. „Musel také úzce spolupracovat s kostýmním návrhářem, protože bylo potřeba, aby to, co nakreslí, bylo možné duplikovat se skutečnou látkou. Věděli jsme například, že Edward má v obou světech stejný kostým – vycházeli jsme z toho, že kreslené postavy se obvykle nepřevlékají. Když jsme se do animování pustili, byly už všechny role obsazené – až na Pipa, což ale tak moc nevadilo, protože stejně neměl živou předlohu.“ V případě herců, jejichž postavy se vyskytují ve skutečném i v animovaném světě, byly také nasnímány jejich pohyby, aby se jejich kreslené verze pohybovaly stejně jako oni.

„Na výrobě Kouzelné romance mě nejvíce zaujala atmosféra nostalgie,“ svěřuje se James Baxter. „Šlo o ten klasický pocit, kdy vám animace ožívá pod rukama, a už samotná skutečnost, že pracujeme na něčem novém, byla velice vzrušující – současně ale bylo třeba zachovat ducha klasiky. Bylo lákavé do takového světa vstoupit.“

Gisellina cesta z Andalasie na Manhattan nebyla rozhodně snadná. „Říkali jsme si, že by se měla ocitnout v té nejhorší situaci, jakou jsem schopni vymyslet,“ říká Lima o jejím velkolepém vstupu do našeho světa. „V počátečních verzích přistála v Central Parku, ale to bylo příliš jemné. Takže nakonec vyleze z kanálu uprostřed Times Square.“

A právě touto scénou začalo 17. dubna 2006 natáčení. Štáb více než stovky lidí se ocitl v noci na jednom z nejznámějších míst světa – na nádherném, elektrizujícím, rušném a chaotickém Times Square. Naše princezna vylézá z kanálu v obrovských bílých svatebních šatech. Není asi třeba zmiňovat, že taková událost přítomné ohromila. A tak víceméně probíhaly všechny natáčecí dny.

„Manhattan je pro naše oživlé animované postavy tím, čím je pro kohokoliv z nás, kdo New York navštíví poprvé,“ popisuje Lima. „Je současně okouzlující i děsivý. Ve filmu to přeháníme, takže když sem naši hrdinové dorazí, jsou ze světa, který se od toho jejich tak liší, k smrti vyděšení. Když ho ale lépe poznají, zvyknou si na něj. Giselle vnímá Manhattan s určitou naivitou – vidí ho tak, jak ho je schopen vidět jen někdo, kde se v něm ocitne prvně. Když v nějakém městě žijete celý život, přestanete za čas vnímat věci, které kolem vás jsou. Giselle je vidí, protože jsou pro ni nové, vnímá je dětskýma očima.“

Specifický vzhled hrané části Kouzelné romance je dílem výtvarníka Stuarta Wurtzela, který říká: „Chtěl jsem, aby film působil zářivě a romanticky. Objevuje se v něm stará klasika i klasická místa v New Yorku, a já se je snažím sjednotit. Zapracováváme do pohádkových motivů art nouveau a pak ho stavíme do kontrastu s geometrickým stylem New Yorku.“

Podcenit nelze ani přínos kostýmní návrhářky Mony May. „Jde takřka o návrhářův sen, protože máte možnost stvořit zcela nový svět,“ obdivuje May. „Snažíme se o nový pohled na postavy z Disneyho animovaných filmů, které existují už velmi dlouhou dobu, a je proto důležité, aby kostýmy přesně odpovídaly dojmu, který vzniká při sledování jejich animovaných protějšků. Bylo to náročné, protože animace je dvourozměrná, a my ji musíme oživit ve skutečném světě.“

Pro zdůraznění rozdílu mezi pohádkou a skutečností se kostým Giselle vyvíjí – začíná ve velmi princeznovském stylu, se spoustou volánků, a postupem času se proměňuje v elegantní, sofistikované šaty, jaké nosí manhattanské ženy.

Kostým královny Narissy je podle slov May „přiléhavý a sexy...ale objevují se v něm i prvky oblečení dominy, protože je její kostým z kůže. Je fialovo-šedivý, se stříbrnými doplňky, lesklý, a má na sobě šupiny, takže připomíná dračí kůži. To všechno zdůrazňuje zlo, které v ní je.“

„Vyřešit kostým prince Edwarda nebylo snadné,“ pokračuje. „Přišli jsme s návrhem obrovských rukávů s rameny vycpanými pěnou, abychom byli schopni na člověku napodobit proporce animované postavy. A zajímavou proměnou prochází Patrickův Robert – na začátku chodí ve velice strohém šedém obleku, takže působí skutečně jako právník, ale v průběhu filmu se jeho styl uvolňuje, objevuje se víc barvy, a na závěrečném plese má nádherný francouzský kostým ze sedmnáctého století, který mu opravdu moc sluší.“

Finále filmu bylo skutečným oříškem. „Ocitáme se na plese, kde je asi sto tanečníků a stopadesát dalších statistů,“ popisuje režisér. „A celé je to potřeba nacvičit, takže jen zkouškami jsme strávili dva týdny. A do toho tam ještě dochází k Narissině proměně – tu jsme museli zkoušet odděleně celý den, abychom se ujistili, že to půjde realizovat. Všech 150 statistů se muselo dívat správným směrem, a samozřejmě to bylo třeba patřičně nasvítit, protože se Narissa bude proměňovat ve sloupu ohně.“

Výsledek: pětiminutová scéna si vyžádala více než týden natáčení, a po celou tu dobu museli herci reagovat na něco, co tam není – na jedenáctimetrového draka, který v určitých okamžicích popadne jednoho herce, kousne jiného, dalšího shodí ze schodů. A na to všechno musely samozřejmě patřičně reagovat i kulisy. Lima si tu vypomáhal obří polystyrenovou hlavou. „Jde pravděpodobně o jednu z nejtěžších scén, jaké jsem kdy musel natočit,“ přiznává Lima. „Ale vypadá skvěle.“

Kouzelná romance má to štěstí, že se v ní objevují hudba a písně od legendárních autorů Alana Menkena a Stephena Schwartze. „Na tomhle filmu jsem se začal podílet vlastně už před lety, když se teprve rodil,“ říká Menken. „Znovu jsem přiložil ruce k dílu na podzim 2006. Navázali jsme znovu spolupráci se Stephenem, což byla skvělá příležitost.“

„Alan mi zavolal a zeptal se mě, jestli bych nechtěl otextovat písničky k tomuhle filmu,“ dodává Schwartz. „Přečetl jsem si scénář, který se mi hodně líbil, a sešel jsem se s Kevinem Limou a Chrisem Chasem. Všechno to klaplo a já měl radost, že jsem se k nim mohl připojit, byť k tomu došlo poměrně pozdě.“

„Největším problémem na hraných muzikálech je odůvodnění toho, proč se postavy najednou v naprosto běžné situaci v naprosto běžném prostředí rozezpívají,“ pokračuje. „Takže jednou ze sympatických věcí na tomhle filmu byla skutečnost, že do něj zpívání naprosto logicky zapadá. Odkazujeme se tu navíc na klasické filmové písně – a tak trochu si z nich děláme legraci, a vlastně i sami ze sebe. Ale je to neuvěřitelná zábava.“

Pro Limu byla spolupráce s těmito dvěma umělci splněným snem. „Je to pro mě obrovská pocta, že jsem s Alanem a Stephenem mohl pracovat. Byli pro vytvoření hudební složky Kouzelné romance tak dokonalí, že jsem si nedokázal představit, že by jejich práci udělal někdo jiný. Obdivoval jsem je celý život a možnost pracovat s nimi na něčem, co je pro mě takhle výjimečné, mě naplňuje obrovskou radostí.“ „Alan a Stephen jsou dokonalým příkladem toho, že výjimečný talent vám umožňuje zvládnout sebenáročnější úkoly. Nikdo téhle hudbě nerozumí lépe než oni.“
Část nadšení pramení také z toho, že ačkoliv tvůrci věděli, že jak Adams, tak Marsden umějí zpívat, byli překvapeni, na jaké úrovni se pohybují. Adams účinkovala v průběhu kariéry v řadě muzikálů a Marsden na střední škole zpíval ve sboru a poslouchal Sinatru a další klasiku. Jejich příjemný zpěv ještě více zdokonalil John Deaver, učitel zpěvu, který s nimi na jejich partech spolupracoval. „Amy a Jimmyho jsme obsadili jako herce, ale zjištění, že jsou takhle dobrými zpěváky, bylo jako dar z nebes,“ poznamenává Chase.

To, že Lima mohl zhmotnit tento svůj novátorský pohled na Disneyho klasiku, se do značné míry podobá tomu, co ve filmu prožívá hlavní hrdinka, která se pohybuje mezi dvěma světy – v případě režiséra ale šlo o návštěvu světa jeho dětských představ, kterou musel posléze ztvárnit očima dospělého autora.

„Ačkoliv děláme totéž, co kdysi Walt s Marry Poppins, působí to, jako bychom posouvali dnešní technologie a způsoby vyprávění, přičemž jsme současně schopni sdělit něco, co je čisté a nádherné. V mnoha ohledech – a bude to asi znít zprofanovaně – je něčeho takového dnešnímu světu opravdu třeba. Myslím, že myšlenka toho, že i v dnešním světě existuje skutečná láska, jistá naivita, a víra v to, že nemusíte být cyničtí, abyste v současném světě přežili, je velice důležitá a jde o něco, co nám Walt Disney sděloval v každém svém filmu.“