Hlavní role v této komedii si zahrál Christian Clavier (Návštěvníci/Les Visiteurs, 1993; Asterix a Obelix:Mise Kleopatra/Astérix & Obélix: Mission Cléopâtre, režie Claud Zidi, 2000), Jean Reno (Leon/Léon, Mission: Impossible, režie De Palma, 1995, Purpurové řeky/ Les Rivières pourpres, režie Mathieu Kassovitz, 2000), Caterina Murino (Part Time, Angelo Longoni, 2004) a Didier Flamand (Purpurové řeky/Les Rivières pourpres, režie Mathieu Kassovitz, 2000, Slavící v kleci/Les Choristes, režie Christophe Barratier, 2004).

Producent Alain Goldman si již dlouho přál natočit komedii s Christianem Clavierem. Asi před dvěma lety mu dal jeden komiks a Clavier z něho byl tak nadšený, že hned navrhl, aby podle něho udělali společně film, jenž by měl pobavit a hlavně rozesmát publikum a také ukázat Korsiku jinak, než je známa z televizních zpráv. Původně vznikly tři verze scénáře a nakonec hlavní role připadla Korsice.

Protentokrát se zde mluví o Korsice s humorem, aniž by se používala zavedená klišé a obvyklé lamentace. Je to ostrov který vzbuzuje ambivalentní pocity - fascinaci přírodou, ale i obavy vyplývající z historie i neklidné současnosti.

Korsický případ je film o střetnutí dvou světů prostřednictvím dvou mužů a z toho vycházejí situace, humor a vývoj postav samotných. Jedinou starostí režiséra Berberiana bylo, jak z „kontinentálních“ herců udělat Korsičany, aby se zachovala atmosféra filmu. Nakonec proběhl casting na místě. Velké obavy měli ze zachování autentického přízvuku. Jean Reno se svým výborným sluchem jej pochytil a napodobil dokonale a autoři do ostatních rolí angažovali korsické herce, pro něž předloha také byla dobře známá a s jejichž smyslem pro humor se točilo jedna radost.

Volbou Cateriny Murino do role Ley si Berberian splnil vlastní sen, a sice točit film s krásnou italskou herečkou, plnou energie a šarmu.

Berberian při natáčení vycházel z myšlenky, že komedie má být natáčena jako thriller nebo drama. Všechno je třeba brát vážně, jak střih, tak režii. Postavy mají mít hloubku a pak je možné nechat rozehrát komedii. Na prvním místě je scénář, ale je možné nechat místo také na improvizace. I když filmy obsahují hodně akčních scén, stavějí také na intimních momentech. Aby komedie byla úspěšná, musí spočívat na skutečných postavách a neopomíjet lidskou, emoční stránku. Pokud jsou dialogy a situace vtipné, dramatická stránka zmizí a komedie se dostane navrch.

Samozřejmě tvůrci nemohli opomenout krásu hornatého ostrova, pro některé nejkrásnějšího ostrova Středozemního moře, který si jeho obyvatelé i přes spory různých klanů a chování státu, nesmírně chrání. Nechtěli ho ale představit jen jako krásnou pohlednici se zapadajícím sluncem.

Pro tvůrce bylo nejtěžší převést detektiva Jacka Palmera z kreslené podoby na plátno a zachovat jeho satirickou, ale zároveň realistickou podobu. Palmer je tak trochu směsí Clouseaua z Růžového pantera a inspektora Gadgeta, ale od kreslené figurky se liší a více se podobá lidské bytosti, aniž by ztratil cokoli z původně pojatého charakteru. Do příběhu byla navíc připsána ženská postava Lea, avšak jinak je film věrný své komiksové předloze. A dále postava Ange Leoniho, kterého si s chutí zahrál Jean Reno, není v předloze moc rozvinutá, a proto bylo třeba jí dát ve filmu více prostoru. Výhodou filmu je, že kamera je mnohem živější než kresba, poskytuje mnohem více úhlů pohledu a je dynamičtější.

Jack Palmer je vykreslený jako skutečný Pařížan s trochu přezíravým pohledem na vše, co je odjinud a který si myslí, že venkovani ničemu nerozumí… nemají elektronický diář, poslední typ mobilu…, v podstatě je to tvrdohlavec legrační svým chvástáním, které však nic neubírá z jeho šarmu. Když potká mladou ženu, ani v nejmenším si nemyslí, že by mohl být manipulován a je si jistý, že je to on, kdo má otěže v rukou. Palmer se na začátku může zdát jednoduchý, potom se ale otevře a prodělá skutečnou přeměnu, protože Korsika a Lea ho změní…

Ange Leoni je zastánce nezávislosti, ale z lidského pohledu v sobě nese pevný charakter i kus romantiky. Dokáže být vřelý a opravdu nemá rád násilí. Jeho politická angažovanost není to, co by ho ve filmu charakterizovalo nejvíce. Především je to někdo, kdo má cit pro rodinu, slovo a svoji půdu a v podstatě je to ironický venkovan. Schovává se přede všemi a Palmer po něm marně pátrá. Jejich pozdější setkání je oba změní. V prvním plánu jde hlavně o návštěvu detektiva na Korsice, který si myslí, že tam zůstane dva dny, ale která nakonec úplně změní jeho život. Jak říká notář, jenž angažuje Jacka Palmera na začátku: „Korsika má jiné zákony“. A hlavně vášeň pro slova a to, jak si utahovat z lidí. A pak je to sklon k teatrálnosti a smysl pro tragično jako v italských komediích. I když je námět velmi satirický, tento tragický duch je stále přítomen. Film se Korsičanům nevysmívá, ale ukazuje je s pochopením a sympatií.

Natáčelo se od září do prosince s mnoha plány, dekoracemi, akčními scénami a přesuny v křivolakých uličkách. Filmový štáb projel ostrov křížem krážem a kromě klasických problémů s počasím se při natáčení skutečně bavil. Všude byl vřele přivítán a v některých vesnicích pro ně dokonce připravili oslavy se šampaňským. Když se natáčely scény s helikoptérou, sešli se všichni obyvatelé. Pouze interiérové scény se natáčely ve studiu ve Stains.

Christian Clavier a Jean Reno se spolu na filmovém plátně již setkali, poprvé to bylo ve filmu režírovaném Jeanem-Marie Poiré Operace Corned Beef (L‘Opération Corned-Beef, 1990). S ním znovu spolupracují v sérii Návštěvníci, Návštěvníci 2 a Návštěvníci v Americe (Les Visiteurs, 1993, Les Couloirs du temps – Les Visiteurs 2,1997; Les Visiteurs en Amérique, 2000). Christian Clavier si za ně v roce 1992 odnesl nominaci na Césara za nejlepšího herce a také nominaci za nejlepší scénář spolu s Jeanem-Marie Poiré. Režisér Berberian přiznal, že po úspěchu, jaký zažili v sérii Návštěvníků, bylo trochu stresující postavit tyto dva protagonisty spolu před kameru. Ale už v průběhu natáčení se ukázalo, že tato dvojice se doplňuje naprosto dokonale.