Karkulčin příběh všichni známe. Když nesla lesem babičce dobroty, potkala prohnaného vlka. Pravda je, že měla v košíku tajné rodinné recepty na dobroty, které chtěla ukrýt před Cukrářským banditou. Když však přišla k babiččině domečku, vlk tam už byl oblečený za babičku. Byl by ji i sežral nebýt dřevorubce, který nečekaně rozbil sekerou okno a vtrhnul do domečku. Babičku pak našli svázanou ve skříni. Přesně tak se to stalo… alespoň podle Karkulky.

Potom však vlk vypráví svojí verzi příběhu. Ukáže se, že je vlastně reportér v utajení, který pracuje pro lesní noviny a snaží se objasnit případ Cukrářského bandity. Vlk podezírá Karkulku a chce ji chytit při činu, jak odevzdává lup babičce. Než z ní však stihne dostat přiznání, vtrhne do domku dřevorubec se sekerou!

Další je na řadě dřevorubec, ze kterého se vyklubal velmi snaživý herec a profesionální jódlista, který byl na konkurzu do reklamy. Aby ve svém nitru objevil „dřevorubeckou podstatu“, toulal se po lese. Náhle zaslechl z nedaleké chaloupky křik. Když se pokoušel přiběhnout na pomoc, spadlý strom ho hnal před sebou dolů kopcem a přinutil ho proskočit oknem domku.

Alibi mají všichni kromě babičky. Ta je nadšencem extrémních sportů a celá léta svůj dvojí život před rodinou skrývala. V den zločinu trávila babička na velké lyžařské soutěži, kde se ji zlý Evropský lyžařský tým pokusil navždy zbavit. Unikla však díky padáku a přistála komínem přímo do svého domečku. Zamotaná do padáku však spadla do skříně, kde ji našli Karkulka, vlk a dřevorubec.

Takže kdo je Cukrářský bandita? Všichni jsou zmatení, ale náš bystrý detektiv Nicky Skokan si vše dává dohromady. Porovnává všechny výpovědi a všímá si speciálně chlupatého zajíce, který je přítomný téměř všude. Karkulka však zatím potají najde v tajemném úkrytu pachatele, který má velké plány se svojí firmou na výrobu cukrovinek a snaží se zbavit konkurence nepoctivými metodami. Policie sleduje nesprávné stopy, takže je na Karkulce, babičce, vlkovi a dřevorubcovi, aby překonali svoje rozpory a vyřešili případ.

O výrobě
Dnes na výrobu nezávislého filmu – hraného nebo animovaného – potřebujete mnoho zanícení a trpělivosti a neuškodí ani finanční „anděl“, který věří vašemu projektu. V případě Karcoolky byl tímto andělem podnikatel a vynálezce Maurice Kanbar. Kromě svých vynálezů – od elastické tkaniny na výrobu spandexu až po bez-poopiční vodku Skyy, se věnoval i filmu. V roce 1971 jako první vymyslel koncept multiplexového kina, když otevřel Quad Cinemas v New Yorku. Jeho společnost Kanbar Film and Television Institute podporuje nadějné filmaře a kdysi investoval do prvního filmu bratrů Coenových Zbytečná krutost (1984). Při zrodu Karcoolky stáli dva mladá filmaři – bratři Cory a Todd Edwardsovi. Ti před tím natočili hraný film Chillicothe, který byl vybrán na Sundance Festival 1999, a animovaný film Wobots, který dokázal jejich zručnost při práci s počítačovou animací.

Producentka Sue Bea Montgomeryová říká: „Všem jsem říkala o těchto talentech, snažila jsem se otevřít jim dveře k těm správným lidem, ale nikdo o tom nechtěl slyšet. Proto mi začalo být jasné, že si budeme muset najít podporu z nezávislých zdrojů.“ Její snaha se vyplatila, když ukázala film Wobots Mauriceovi Kanbarovi, který talentovaným bratrům předestřel svůj dobrodružný nápad – nabídnul jim možnost natočit neobvyklou animovanou pohádku za jeho peníze. Dostali měsíc na to, aby přišli s vhodným příběhem.

Z velkého množství dětských pohádek si bratři Edwardsovi nakonec vybrali možná ten nejjednodušší – příběh o Červené Karkulce, který však v jejich zpracování nabyl několika nečekaných zvratů. Podle trendů společnosti, posedlé hledáním „skutečného“ příběhu skrytého za mýty a legendami, vymysleli pozadí příběhu, který všichni známe z dětství. Zjistíme například, že Karkulka už trochu vyrostla a dnes je z ní teenagera; setkáme se s žabím detektivem jménem Nicky Flippers (v českém znění Nicky Skokan), který se snaží odhalit, co se skutečně stalo, když se v domečku střetli Karkulka, babička, vlk a dřevorubec. Další změnou byl způsob vyprávění – Edwardsovi se rozhodli příběh podat čtyřmi pohledy na jednu a tu samou situaci. Cory Edwards říká: „Díky videoklipům, reklamám a hlavně počítačovým hrám jsou dnešní děti už zvyklé příběhy, které nejsou podané přímočaře. V našem příběhu zjistíme, jak se všechny čtyři postavy vlastně dostaly na místo činu.“ Takto podaný příběh zaujal Kanbara ještě víc, když Edwardsovi dokončili celý scénář; a Kanbar souhlasil s jeho financováním.

Zkušený producent animovaných disneyovek David Lovegren říká: „Před šesti, sedmi lety by natočení Karcoolky jako nezávislého animáku nebylo možné. Animace byla příliš drahá a pouze velké společnosti si mohli dovolit platit milióny dolarů za minutu filmu. Rozvoj technologie naštěstí nahrává menším nezávislým společnostem a tvůrci si mohou koupit software, který jim umožňuje vytvořit animaci za přijatelnou cenu.“

K projektu přistoupil i zkušený střihač Tony Leech, který postupně tak výrazně přispíval k tvořivému procesu výrovy filmu, že ho Edwardsovi nakonec pasovali na spolurežiséra filmu. Tvůrci si však nemohli jen tak vyžádat od Disneyho nebo Dreamworks na zapůjčení jejich animátory. Potřebovali mít po ruce vlastní tým, který by společně pracovat alespoň rok. Producent David Lovegren naštěstí našel takovouto možnost v daleké Manile na Filipínách. Kdysi se tam pokoušel založit animátorské studio na výrobu kvalitních a finančně „racionálnějších“ filmů, projekt však neskončil úspěchem. V roce 2002 však díky Kabarovým financím mohl opět angažovat tamější animátory a vytvořil v Manile studio v jednom pronajatém domě. Samotná výroba filmu začala už před dokončením výstavby studia a animátoři modelovali postavičky u sebe doma.

Takováto spolupráce s animátory v Manile byla pro tvůrce filmu výzvou hlavně kvůli šestnáctihodinovému časovému rozdílu a potřebnému cestování. Práci naštěstí ulehčovala možnost internetových porad a přenosu dat přes internet.

Producentka Montgomeryová říká: Věděli jsme, že máme v rukou něco výjimečného, když jsem četla příběh svým dětem. Výborně se bavily a nahlas se smály, příběh je zcela pohltil a potom ho vyprávěly dětem okolo. Není to úplně film orientovaný na děti, věděli jsme, že musí obsahovat prvky přitažlivé pro děti i pro dospělé. Právě díky nim byly Lví král nebo Hledá se Nemo tak úspěšné filmy, když se rodiče rádi vydali na dobrodružství se svými dětmi.“ Cory Edwards říká: „Maurice Kanbar nám řekl vlastní filmařské přikázání – ‚Nebudeš nudit‘, a my jsme se ho snažili dodržovat.“

Karcoolka má tak jako dnes už klasické moderní animáky Shrek nebo Doba ledová krásně uvolněné a vtipní dialogy, které zaujmou dospělé, i zábavná zvířátka a groteskní situace, které tak baví menší diváky.

Režisér Todd Edwards říká: „Toto není jen pohádka – nejsou v ní žádné víly ani kouzla. Ten les může být kterýmkoliv dnešním lesem a postavy odpovídají modernímu světu, jaký známe. Nicky Skokan je sice žába, ale stále je to bystrý detektiv.“

Od začátku bylo rozhodnuto, že žádná ze čtyř hlavních postav nebude záporná, každá má totiž svůj příběh a důvod být v babiččině domečku „v ten den“. Za zloducha si tvůrci vybrali nakonec překvapivě toho nejmilejšího, koho má každý rád…

Postavy příběhu mají nejen propracované osobní pozadí, ale úmyslně v něčem připomínají některé známé postavy z pop kultury. Například Karkulka má cestovatelské choutky George Baileyho z filmu Život je krásný (1946), kus teenagerského vzdoru Jamese Deana a velké oči odkazující na japonskou Anime. Bratři Edwardsovi udělali z malého děvčátka původní pohádky teenagerku, protože musela být dost stará na to, aby mohla čelit neustálému ohrožení.

Velký zlý vlk se dočkal ještě větší přeměny, když se z něho vyklubal šikovný investigativní reportér, který je poctou oblíbené postavy z 80. let – Fletcha v podání Chevy Chasea. Snaží se odhalit Cukrářského banditu a do babiččina domečku nepřišel proto, aby někoho sežral, ale aby se dopátral pravdy. Tak jako Fletch je i on mistrem převleků, takže mu nedělá problém se převléci za babičku.

Od velmi inteligentního a šikovného vlka se dostáváme k naopak velkému hlupákovi – dřevorubci. Ten je zase jakýmsi spojením Homera Simpsona a zbabělého lva ze Země Oz. Pohybuje se ve svém vlastním světě, protože je snaživý herec a jódlista, který se snaží získat výraznou roli, a náhodou se ocitne v nesprávné chvíli na nesprávném místě. I když vstupuje do příběhu zvenčí, jeho působení do něho přesně zapadá.

A nakonec babička je asi nejodvážnější změnou, když nese v sobě akčního ducha Vina Diesela – dokonce má na krku vytetované tři G (podle anglického slova Granny – babka). Todd Edwards říká: „Všem se líbí, když vidí starší lidi dělat bláznivé a odvážné věci, a zdálo se nám zábavné, aby tato navenek tichá stařenka byla ve skutečnosti fanynkou extrémních sportů, která má ráda snowboarding a skydiving.“

Když vyrábíte americký animovaný film ve vzdálené zemi, může nastat problém, že tamní tvůrci nebudou na jedné vlně se západním stylem humoru. Naštěstí lidé na Filipínách vyrůstali ve stylu s americkou popkulturou, angličtina je jejich druhým jazykem a všichni si byli vědomi různých kulturních odkazů ve filmu. Skutečný problém však byl v něčem jiném – jak ve vlastním malém studiu vyrobit dlouhometrážní film během dvou let, když velkému studiu to průměrně trvá mnohem víc. Tento s nadšením sestavený a tvůrčí štáb na opačných koncích světa to však nakonec zvládnul.

Na výrobu byl použit animátorský program Maya a dotváření postav příběhu proběhlo ještě těsně před začátkem animačního procesu. Například žabí detektiv Nicky Flippers (Skokan) byl na původním návrhu jako Nicky Feathers (Opeřenec) – byl sova.

Od samého začátku se tvůrci snažili najít vhodné písničky, které by dotvářely postavy a chytily obecenstvo. Autorem písní je sám Todd Edwards a skladatel John Mark Painter je aranžérsky dotvořil.