Příběh filmu Je to jen vítr je založen na skutečném případu rasových útoků na romskou komunitu a na zprávách, které o těchto událostech vycházely v aktuálním tisku. Režisér Bence Fliegauf (např. Houština, Mléčná dráha) patří mezi silnou generaci mladých maďarských filmařů, jejichž tvorba se vyznačuje výrazným autorským rukopisem i schopností a odvahou pojmenovat tíživá a aktuální sociální témata. Po snímku Lůno s mezinárodním obsazením (hlavní roli ztvárnila hollywoodská herečka Eva Green), který byl usazen do blízké budoucnosti a řešil problematiku klonování, se Fliegauf vrátil k domácím maďarským reáliím.

S kamerou, která po celou dobu evokuje pocit, že jsou postavy sledovány nebo dokonce pronásledovány jako by byly loveny, se dostáváme kamsi na maďarský venkov, kde jsou v lesích za městem roztroušeny chatrné domky romského ghetta. V jednom z nich žije čtyřčlenná rodina: čtyřicetiletá Birdy se ve skromných podmínkách snaží uživit dceru, mladšího syna a nemohoucího otce. Den po útocích na sousedy, tráví každý svými rutinními činnostmi, za které maskují strach, jež opanoval celou komunitu. Jenom Rio, mladší syn, se jako obvykle potuluje po okolí. Díky svému zdánlivě bezúčelnému lelkování však vyslechne rozhovor dvou policistů, z něhož pochopí, že ani policie osadu neochrání. Chlapec se začíná o své přežití starat po svém. Jako jediný prozíravě očekává možný útok, zatímco jeho matka a dcera pasivně vyčkávají a dál plní své každodenní úkoly. Stmívá se a strach sílí. Je to jen vítr, který obchází jejich dům?

Snímek Je to jen vítr představuje na jedné straně společenské memento, které českému publiku připomene mnohé z nedávných kauz dotýkajících se rasové problematiky a mediálního zkreslování. Zároveň v něm Bence Fliegauf předvádí svůj poutavý umělecký rukopis – konzistentní napětí vytvářené v úzké provázanosti práce s kamerou, zvukovou stopou a vynikajícími autentickými výkony neherců. Režisér Fliegauf radikálně převrací to, jak jsme zvyklí romské etnikum vídat ve filmu. Plně se soustředí na vykreslení napětí, které ve společnosti vládne a na fakt, že ohrožení jsou všichni bez ohledu na to, jestli pracují a nevyvolávají konflikty nebo jestli zneužívají sociální systém a nechtějí se přizpůsobit. Soustředí se na pocit, který člověk zažívá, když jemu a jeho rodině hrozí nebezpečí, jehož jediným původcem je nenávist a pokládá si otázku, kam až jsme ochotní v toleranci násilí a rozviřování vášní zajít.