NATÁČENÍ
Pro režiséra Marca Lawrence byla práce na scénáři a následná režie snímku Hudbu složil, slova napsal příležitostí, jak prozkoumat svět, který jej vždy velmi zajímal – svět skladatelů hudby a textařů. “I když jsem kdysi hrál v jedné kapele, jako hudebník jsem za moc nestál,” naříká se smíchem režisér. ”Vždycky mě však zajímali ti, kdo píšou hudbu a texty k písničkám. Nápad, že bych mohl natočit film o textaři, se mi od samého začátku moc zamlouval. Kdyby mě někdo vyzval, abych napsal scénář o scenáristovi, asi bych to nezvládl, protože by se to příliš úzce dotýkalo mých nejhlubších strachů,” vtipkuje režisér. “Postava textaře mi umožnila, abych mohl psát film o samotném tvůrčím procesu, který se mě ostatně také týká, a také o mé druhé velké lásce: hudbě.”

Aby Lawrence vytvořil aspirující tým Fletcher & Fisher, dlouhodobě sbíral informace o dnes již legendárních tandemech, jako byli Gershwinové či Elton John a Bernie Taupin. “Přečetl jsem o tom spoustu knih, většinou to funguje tak, že jeden píše texty a druhý hudbu. Napadlo mě, že konflikt týmu, v němž má každý v rámci kreativního procesu svou nezastupitelnou úlohu, by mohl vést k mnoha komediálním situacím.” Aby Lawrence dosáhl skutečně komických situací, jeho postavy musely být velmi netradiční. “Alex byl členem známé skupiny PoP, která svým zjevem neměla daleko k Wham. Jeho kolega se však vydal na sólovou dráhu a dosáhl velkého úspěchu. Alexova kariéra však šla od deseti k pěti. Dnes už se na pódiu vyskytuje spíše sporadicky, na malých akcích v zábavních parcích. Ale i tam vypadá spíše jako dinosaurus, který zapomněl vyhynout.”

Na Alexe se naštěstí usměje štěstěna, kontaktuje jej mladičká supernova Cora Corman, která chce, aby pro ní napsal nějakou hitovku. “Alex dostává příležitost, aby napsal duet pro zpěvačku typu Britney Spears,” říká Lawrence. “Nejprve padne název písně Way Back Into Love. Corman však dále chce, aby s ní píseň zazpíval živě v Madison Square Garden při propagaci jejího nového alba. Důvod, proč si Cora vybrala zrovna Alexe je ten, že ji v dětství jeho hudba velmi inspirovala. Ona sama si myslí, že je dostatečně retro a to by se podle ní Alexovi mohlo líbit.”

Ačkoliv byl Alex členem populární skupiny PoP, která v 80. letech vyprodukovala několik velkých hitů, Alex sám nikdy nenapsal ani jedinou píseň. Zároveň ví, že na složení písně bude mít velmi málo času. Ke všemu bude poměřován s ostatními umělci, kteří jsou zastoupeni na Cořině albu. Alexovi zbývá jen pár dní na to, aby napsal hit a nastartoval tak svou skomírající kariéru. Tu do příběhu vstupuje bývalá studentka tvůrčího psaní Sophie Fisher, která se o psaní písňových textů nikdy ani nepokoušela a kvůli nedávnému rozchodu s vedoucím kurzu psaní se domnívá, že už nikdy nic pořádného nenapíše. “Jak se však později ukáže, má k psaní textů přirozené nadání,” říká Lawrence.

Sophie a Alex se potkají čirou náhodou v Alexově bytě, kam přichází místo své kamarádky, aby místo ní zalila květiny. “Když se Alex potkává se Sophií, není nijak zvlášť nešťastný,” říká Lawrence. “Sice se musel stáhnout ze světel ramp a za hvězdu už jej asi nikdo nepovažuje, ale v zásadě se cítí sám se sebou spokojený a vyřešil si, kým chce být. Jednoho dne však do jeho světa vletí malý ptáček a obrátí jej zcela naruby. Setkání se Sophií v jeho životě způsobí velké změny.”

Režisér pokračuje: “Sophie je mu podobná v tom, že nechce příliš tlačit na pilu a hnát se někam, kam nepatří. Její srdce je zlomené, protože její bývalý přítel, profesor Sloan Cates, jí velmi nechutným způsobem podvedl: napsal nebývalé otevřený román, ve kterém dopodrobna popsal jejich vztah. Z románu se stal bestseller a na Sophii si dnes kde kdo ukazuje prstem. Tento nelichotivý portrét Sophii nazývá ´dojemnou imitací umělce, který nikdy neměl žádný skutečný talent ani nadání.´ To Sophii načisto zlomí a proto se není co divit, že si v psaní vůbec nevěří.”

“Když se Sophie s Alexem potkává , oba se tak trochu motají v kruhu a neví, kam se vydat.Oba dva jsou však přesvědčeni, že dokážou vytvořit něco krásného a smysluplného,” poznamenává Drew Barrymore, která ve filmu hraje Sophii. “Máme tu tedy dvě ztracené duše, které osud svedl dohromady, aby napsaly píseň. Ti dva se sobě navzájem velmi otevřou. Uvědomují si, kolik jen toho světu i sobě navzájem mohou nabídnout.”

Hugh Grant říká, že si postavu Alexe Fletchera, který prochází obtížným životním obdobím, velmi užil. “Alex byl kdysi populárním zpěvákem a dnes hraje na akcích typu setkáních abiturientů. Svou situaci však bere docela s humorem, vzhledem k vážnosti situace až s nebývalou lehkostí. Alex přesvědčil sám sebe, že víc už toho ze sebe asi nevymáčkne. Bojí se toho, že by se projevoval tvořivě – protože co kdyby se výsledky nedostavily? Je třeba, aby mu někdo připomněl, že má ohromný talent a že pro hudbu doslova hoří. Podobně je nastavená i Sophie. Díky ní se Alex jakoby probudí a najde v sobě jak umělce, tak romantického muže. A nakonec v ní způsobí stejnou proměnu, jakou v něm provedla ona.”

Před tím než oba dva zjistí, že ve smíšeném týmu mohou vytvořit skvělou hudbu, spolupracuje Alex s jiným textařem. Výsledky jejich společné práce jsou však doslova příšerné. Sophie se v tu chvíli stará o Alexovy květiny a jen tak zkusmo nabídne jeden dva verše. Alex jí pak povzbuzuje v tom, aby se odvázala a přicházela s dalšími nápady. Sophie trochu váhá a Alex zjišťuje, že z ní musí stůj co stůj dostat další slova, jinak si do rakve své kariéry zatloukl poslední hřebík. Vlivem vnějších okolností se nad společnou prací setkávají lidé, kteří - ač se vůbec neznají - spolu musí trávit dlouhé a intenzivní chvíle. Co z toho asi vznikne?

“Ti dva jsou umělci, kteří vyznávají naprosto odlišné pracovní postupy a přístupy. Najednou se spolu ocitnou sami v jedné místnosti. Na povrch začínají vyplouvat všechny ty sympatické zvláštnosti, které je odlišují od ostatních, a pomalu se poznávají. Ostatně jako je tomu vždy, když s někým prožíváte velmi niterné chvíle,” říká režisér. “Stále dokola píší texty a hudbu, chodí na procházky, povídají si, jedí, přepisují a snaží se napsat tu nejlepší píseň, jaké jsou v tu chvíli schopni. Každý, kdo něco podobného zažil – ať už spolu lidé tvoří a nebo delší dobu cestují – sice ví, že lidé si občas v takto intenzivním sepětí jdou pěkně na nervy, ale zároveň vytvářejí velmi niterný vztah.”

OBSAZENÍ A POSTAVY
Od samého začátku, kdy Lawrence začal psát scénář Hudbu složil, slova napsal, počítal pro roli Alexe Fletchera jen s jedním představitelem, Hughem Grantem. Lawrence a Grant spolu předtím spolupracovali na romantické komedii Láska s výstrahou. Lawrence si Granta a jeho výkonů velmi váží a proto měl velmi jednoduchou volbu. “Je to ten nejlepší komediální herec, jakého si jen dokážu představit,” říká Lawrence. “Když jeho dialogy kypí slovy, je naprosto nepřekonatelný. A tak jsem mu jich do scénáře napsal opravdu hodně. Díky bohu, Hugh nic nenamítal. Velkou výhodou bylo i to, že je schopen zahrát jak rockovou hvězdu, tak chlapíka, který je velmi inteligentní, výmluvný a rád si hraje se slovy.”

Lawrencův scénář Granta okamžitě pohltil. “Běžně čtu desítky scénářů romantických komedií a v poslední době bylo jen málo těch, které by u mě na každé stránce vyvolaly takové salvy smíchu. Tohle byl zcela jiný případ. Myslím, že Marc Lawrence je velmi vtipný scenárista, byť mi jako člověk vůbec nesedí,” říká herec se znatelnou nadsázkou. Když nastala doba pro hledání ženy, která by se Alexovi stala dokonalou partnerkou v oblasti hudebního průmyslu i romantických chvil, Lawrence oslovil Drew Barrymore. “Drew byla herečkou, které jsem od samého začátku chtěl poslat scénář. Je velmi spontánní a opravdu velmi legrační,” říká Lawrence. “Není nic, co by jako herečka nezvládla. Když se Drew směje, všichni se smějí s ní. Nic takového vás v žádném kurzu nenaučí.”

Barrymore říká, že ji projekt přitáhl hned z několika důvodů. “Ten film má velmi svěží styl. Marc jakoby patřil do úplně jiné éry, jeho styl mi připomíná komedie ze čtyřicátých a padesátých let, kde se muži a ženy vzájemně inspirují, ale zároveň také soupeří. Je to jako sledovat tenisový zápas.” Herečce se také líbily vlastnosti jednotlivých postav ze scénáře. “Připomínají mi skutečné lidi. Marcovy postavy jsou velmi vyvážené a zároveň jsou velmi výstřední. Sophie i Alex přistupují k životu velmi odlišně.”

Lawrence se však domnívá, že jejich rozdílné životní styly přidaly na plátně na jejich vzájemné chemii. “Opravdu se velmi, velmi liší jako postavy na platně, tak jako osobnosti ze skutečného světa,” říká režisér o postavách, které ztvárňují Barrymore a Grant. “Kdybyste se šli podívat do jejich přívěsu, bylo by vám na první pohled všechno jasné. Hughův přívěs je velmi útulný a čistý. V tom, ve kterém bydlí Drew, je obyčejně třicet až čtyřicet lidí. Všude je poházené její oblečení a polehávají psi. Myslím, že každý si svou jinakost velmi užívá, a celkově to přispělo k chemii mezi jejich postavami. Jinakost v páru je totiž aspekt, který zároveň romantický, legrační i sexy. Ačkoliv se Grant s Barrymore sešli na placu vůbec poprvé, oba byli velkými fanoušky práce toho druhého. “Hugh je naprosto úžasný komik a je také neobyčejně okouzlující,” říká Barrymore. “Hraje takovým tím starosvětským stylem. A to je vážně úžasné.”

“Drew do každé své role vnese neobyčejné kouzlo. Je velmi pohotová a mimo to, že jde o skvělou herečku, je taky báječný parťák. Na placu dokáže uklidnit i velmi vzrušené nálady,” říká Grant. “Mimo jiné působí v tom smyslu, že muži po jejím boku o sebe začnou víc pečovat. To je také jeden z důvodů, proč jsem s ní chtěl pracovat i já.” Lawrence shrnuje předchozí slova. “Myslím, že v Hughovi a Drew mám skutečně dokonalý pár.”

Postavu mladé pěvecké senzace Cory Corman, která svede Alexe a Sophii dohromady, je začínající herečka Haley Bennett. ”Kvůli její roli jsme v Anglii i Americe pozvali na konkurz desítky mladých hereček. Měli jsme velmi specifické požadavky na to, jak by měla vypadat. Haley vypadá dokonale a navíc umí skvěle zpívat, což je pro roli nezbytné,” říká Lawrence. Když se Bennett dozvěděla, že ztvární multiplatinovou zpěvačku, byla radostí bez sebe. “Kdysi jsem se vydala do Kalifornie, abych se tam stala herečkou nebo zpěvačkou. Tato role mi umožnila, abych byla obojím,” říká mladá představitelka s nadšením. “Cora je velmi duchovní bytost, ale je v ní také cosi živelného, ba tělesného. Nesmím zapomenout na to, že je i trochu šílená, potrpí si na hodně výstřední kousky. Vymodeloval jsem ji podle několika současných populárních hvězd, na druhou stranu v ní však zůstává hodně autentického. Líbí se mi na ní, že ji zajímá, jaký dopad má její hudba... byť je v mnohém docela přepjatá.”

Bennett uvádí, že již jen samotné pozorování jejích oblíbených herců na place jí dalo neocenitelnou lekci herectví. “Sledovat Hugha a Drew bylo naprosto báječné,” říká. “Oba byli velmi přirození a uvolnění, kdežto já byla napnutá jako struna. Naučili mě, že při hereckém výkonu si musíte věřit a zároveň se cítit pohodlně. Lidé si toho všimnou.”

Alexova managera a věrného přítele Chrise, který mu dohodil příležitost napsat píseň pro jednu z největších hvězd hitparád, se ujal televizní herec a trojnásobný držitel ceny Emmy, Brad Garrett. “Chris je dlouhá léta Alexovým managerem. Drželi spolu v dobách Alexovy největší slávy, kdy děvčata házela své spodní prádlo na pódium, a neopustili se ani ve slabších chvílích. S tím jak fanoušci začali odrůstat, kalhotek začalo značně ubývat a dnes už Alex bikiny nezahlédne jak je rok dlouhý. Ať už tak nebo onak, oba mají enormní zájem na tom, aby se Alexova kariéra znovu nastartovala,” říká Garrett.

Lawrence byl velmi rád, že se Garrett dostal do týmu. “Brad byl velmi otevřený všem nápadům, které mě na poslední chvíli napadly,” říká scenárista a režisér v jedné osobě. “Toho si velmi vážím. Myslím, že jeho příspěvek tomuto filmu je neocenitelný.”

Sophiinu sestru Rhondu, která je skalní fanynkou skupiny PoP, představuje herečka Kristen Johnston. Rhonda je managerkou rodinné firmy Weight-Not, která podniká na poli vitamínů a prostředků na hubnutí. Rhonda je úhelným kamenem firmy a své sestře často dělá důvěrnici. “Má postava byla na střední škole Alexem úplně posedlá. Jeho fotky s nápisem Tiger Beat měla nalepené skoro všude,” říká Johnston. “Takže když za ní Sophie přijde a sdělí jí, že s ním bude spolupracovat, Rhonda začne šílet radostí a nutí ji, aby se s ní vydala za Alexem, ať je v tu chvíli kde je. Když Rhonda Alexe zahlédne na abiturientském večírku, kde má krátké představení, vzpomínky na dávné časy ji naprosto ovládnou. V nestřeženou chvíli pronikne na pódium, což Alexe docela vyděsí. Jakkoli už je dámou, která by měla dbát na decentnější vystupování, mžiknutím oka se z ní stává nedospělá středoškolačka. Taková role se vždycky hraje skvěle.” Herečka si také užila kontrastní roli sourozence Drew Barrymore. “Je věru těžké si nás představit jako opravdové sestry, protože je mi sotva po pás. Ale vztah fungoval, protože sestry mezi sebou mají velmi silné vazby. Rhonda se snaží Sophii chránit a mimo to mají velmi podobný smysl pro humor. Moc jsme si to užily,” prohlašuje herečka. “Do každé scény jsem šla s tím, že chci Drew rozesmát.”

Vztah hereček podle všeho fungoval, jak přiznává i Barrymore. “Kristen vždycky do scény vnesla něco nového. Kazila jsem jí skoro každý záběr, protože jsem vždycky zlomila v pase a propukla v huronský smích.” Sám režisér k Johnston říká: “Kristen je doslova přírodní úkaz. Komediální instinkty musíte mít, těžko vás to naučí.”

Čtvrtým z hlavních herců filmu Hudbu složil, slova napsal je Campbell Scott v roli profesora Sloana, který zlomil Sophiino srdce. “Sloan je naprostý blbec,” říká herec, ale vzápětí dodává, ”který však má své kouzlo. Má postava i postava Hugha Granta mají k psaní jistý vztah – ne však nutně ten, že by vyhrávali ceny za přínos světové literatuře. V okamžiku, kdy Sloan Sophii urazí, se s ním Alex pustí do křížku. Ta bitka je opravdu k popukání... a je po ní dřív než vůbec začala. Hughova postava později naříká nad tím, že dostala výprask od držitele National Book Award. Asi si nevšiml, že jsem vyučen i v bojových uměních,” směje se herec.

HUDBA
Ta složka filmu Hudbu složil, slova napsal, která byla pro režiséra Marca Lawrence největší výzvou, byla zároveň i ta nejvíce vzrušující. “Napsal jsem scénář, obsadil jsem role a udělal všechny ty věci, které dělá každý správný režisér,” říká režisér. “Jediný prvek, který byl naprosto mimo můj obzor, byla hudba. Poslouchali jsme spousty písniček, abychom vybrali ty pravé,” říká režisér. “Chtěl jsem, aby všechny songy byly melodické a dobře zapamatovatelné. Jejich texty však zároveň musely mít jednu specifickou kvalitu: musely odrážet vnitřní svět postav a měly nám pomáhat vyprávět příběh. Takový požadavek se velmi těžko naplňuje. “

Prvním krokem k tomu, aby hudba Alexe Fletchera podtrhovala příběh, byla volba hudebního žánru ústřední písně. Lawrence, který miluje hudbu 80. let, se rozhodl pro dobový střední proud. “Byla to asi ta nejvhodnější doba k tomu, aby si v ní Alex mohl udělat jméno. Hudební styl ve kterém tvoří, se skvěle hodí k jeho postavě. Jeho hudba divákům poskytne velmi přesný obraz toho, kým Alex vlastně je. V jistém slova smyslu je umělý – a za takovou mnozí lidé hudbu 80. let považují, protože produkovala nenáročné chytlavé melodie. Jakkoli si z těch písní dnes děláme legraci, zůstanou ve vás,” poznamenává režisér. “Sophie v jednom momentě filmu Alexovi říká ´Za ty písničky se nemáš co stydět. Jsou dobré, jsou dodnes kvalitní a ty bys měl být hrdý na to, že je zpíváš.” Drew Barrymore přizvukuje: “Já hudbu 80. let miluji, mému uchu zní lahodně. Pokaždé když si jdu někam zatancovat, říkám DJovi ´Nemohl bys zahrát něco z osmdesátých let?´ Tehdy bych asi byla do skupiny PoP naprosto poblázněná.” Johnston sentimentálním náladám své kolegyně souhlasně přizvukuje. “To byla ale doba... hrály nám skupiny jako Tears for Fears a The Police. Postava Rhondy i já osobně bychom se na střední škole v hudebním vkusu naprosto shodly. Byla jsem blázen do Stewarta Copelanda, bubeníka The Police. A nebo třeba Duran Duran, ti mě taky pěkně roztáčeli.” Lawrence přizval Adama Schlesingera, skladatele své oblíbené skupiny Fountains of Wayne, který pro Alexe napsal několik písní a celkově jej po hudební stránce vyprofiloval. Schlesinger napsal i chytlavou ústřední píseň pro režijní debut Toma Hankse To je náš hit.Pro Lawrencův film složil písně, které nazval jako Don’t Write Me Off, Meaningless Kiss a Way Back Into Love, přičemž poslední zmíněný je vůbec první písní, kterou spolu Alex a Sophie složí.

“Adam je opravdu geniální,” říká Lawrence. “V několika řádcích písně Way Back Into Love vyjádřil to, co by mi zabralo sto dvacet stránek. Prostřednictvím jediné písně vystihl přesně ten romantický rozměr filmu, který jsem chtěl.”

“Marc je velký hudební fanoušek,” říká Schlesinger. “Už sama skutečnost, že napsal scénář k filmu, je dobrou ukázkou toho, že to s hudbou myslí vážně. Všechno sedí do nejmenšího detailu, používáme například dobové hudební nástroje a během přestávek si pouštíme písničky, které nás nabíjejí.” Schlesinger si uvědomoval, že napsat ústřední píseň Way Back Into Love nebude vůbec jednoduché. “Marc mi dal ranou verzi scénáře a řekl mi, že tam bude jedna píseň v podobě duetu, který Alex a Sophie napíšou pro Coru,” říká skladatel. “To je pro textaře věru těžký úkol. Jde totiž o to, že píseň napíšou dvě postavy pro postavu třetí. Navíc by měla vyjadřovat univerzální rozměr filmu a tudíž by měla fungovat v podstatě kdekoliv.

“Marc mi zároveň řekl, že nechce, aby píseň byla příliš přeslazená, protože to konec konců není romance mezi Alexem a Corou, ačkoliv v jednom momentě ji mají na pódiu zpívat spolu,” říká Schlesinger. “Řekl mi, že film se začne točit za několik málo týdnů a on ještě nemá ústřední píseň. Bez písně by přirozeně nebyl ani film. Nemám si myslet, že jsem pod tlakem, že ne?” směje se textař. “Více méně mě oblévalo stejné horko jako Alexe.”

Textaři Andrew Wyatt a Josh Deutsch pak napsali píseň Pop Goes My Heart, který kdysi byl největší hitem skupiny PoP. “Je to opravdu báječná píseň,” říká Lawrence, “jakoby vypadla z té doby.” Na začátku natáčení filmu se tvůrci pustili do pseudo-dobového videoklipu, ve kterém se objevily snad všechny vizuální klišé tehdejší éry, jako svůdné tanečnice v oděvu zdravotních sestřiček či blikající srdce.

Grantovi se Alexův videoklip ve stylu 80. let velmi líbil. “Natáčení videoklipu byla opravdu jízda. Je v něm spousta záběrů skupiny, která neustále mění kostýmy, a my jsme se snažili o to, abychom vypadali opravdu hodně vlezle. Pro inspiraci jsme použili klipy od Duran Duran. Měl jsem na sobě tolik make-upu, že jsem si chvílemi připadal jako dáma z pařížské lepší společnosti,” směje se Grant. Během Lawrencova hledání vhodné hudby nastala velmi kuriózní situace v okamžiku, kdy jeho dvanáctiletý syn Clyde napsal píseň, která by podle něj ve filmu měla zaznít. “Clyde napsal Dance With Me Tonight, protože skupina typu PoP podle něj potřebovala nějakou baladu,” říká režisér s neskrývanou pýchou v hlase. “Ta písnička se mi moc líbila, ale přesto jsem byl vnitřně trochu rozpolcený. Proto jsem se rozhodl, že ji kolegům pustím bez toho, aby věděli, kdo ji napsal. Nechtěl jsem, aby ji chválili kvůli tomu, že je to skladba mého syna... a líbila se jim,” raduje se režisér. “A mimo jiné jsem do toho šel i kvůli tomu, že Clyde je hodně levný. Dostal za ni dva lístky na zápas Mets a byl šťastný jako blecha.”

ZPĚV A TANEC
“Když jsem se poprvé sešel s Hughem Grantem, abych si s ním popovídal o Hudbu složil, slova napsal, řekl mi, že pokud jeho paměť sahá, nepamatuje si, že by kdy hrál na nějaký hudební nástroj. A zcela jistě také nezpíval. S tancem to nebylo o mnoho lepší,” uvádí režisér. “Právě tehdy mě napadlo, že mu musím napsat takovou roli, kde si to všechno vyzkouší. Úplně jej polilo horko a není se co divit, že mě za to, do čeho jsem ho uvrtal, vyloženě nesnášel,” směje se Lawrence. “Pak začal chodit na hodiny zpěvu, na lekce na klavír a tanec. Musím přiznat, že se do toho opravdu ponořil. Hugovo nasazení je opravdu neuvěřitelné.”

“V okamžiku, kdy jsem přijal roli Alexe, jsem nezahrál a nezazpíval ani notu. Když mi bylo devět let, chodil jsem na lekce klavíru, které vedla matka slavného skladatele Andrewa Lloyda Webbera, jenže jsem to vzdal,” naříká na oko Grant. “Tvůrci najali ty nejlepší lidi, kteří to se mnou zkoušeli tak dlouho, že z toho přece jen něco vzešlo a mně se to dokonce začalo líbit. Nikdy mě ani nenapadlo, jak může být hra na klavír uklidňující. Vždycky jsem se vrátil z náročného natáčení a až hluboko do noci jsem hrál. Upřímně řečeno, barva mého vlastního hlasu se mi nakonec začala docela líbit, i když jsem byl široko daleko asi jediný.”

Zpěvu a hře na klavír učil herce Michael Rafter. “U Hugha jsme začali se zpěvem,” říká Rafter. “Asi po týdnu nebo po dvou jsme začali s klavírem. V minulosti ve filmech hrál jen na oko, tentokrát hrál skutečně. Abych byl konkrétní, před tisícihlavým publikem sám hraje píseň Don’t Write Me Off. “Byl jako posedlý,” říká Rafter. “Dokázal cvičit celé hodiny a na druhý den přišel a řekl ´Ok, ukaž mi ještě nějaký triky.” Výuka Barrymore byla pro Raftera poněkud snazší, protože Sophie oproti postavám ztvárněným Grantem a Bennett nemusí před tisícihlavým davem komparsistů skutečně zpívat. “Drew zpívá jen v jedné scéně filmu. Zpočátku byla docela nervózní,” říká Rafter, “ale pak se otevřela a myslím, že překvapila sebe sama. Úplně se rozzářila.”

Největší výzvou pro choreografa Dana Karatyho bylo to, aby se Hugh Grant pohyboval stejně jako populární hvězdy 80. let. “Dívali jsme se na klipy od Duran Duran a Wham a pak jsme se bavili o tom, co se mu líbí,” říká Karaty. “Při tom jsme zjistili, že některé pohyby pánví vypadají neuvěřitelně legračně. Byly tak trochu ve stylu Toma Jonese. Při výcviku jsem Hughovi řekl, že je důležité, aby si našel takové, které mu budou sedět nejlépe. No a pak to předvedl před čtyřicítkou největších fanoušků. Bylo to skutečně k popukání.” Pro Haley Bennett znamenala role ve filmu Hudbu složil, slova napsal vůbec první hereckou a pěveckou příležitost a proto se snažila cvičit oboje. Ještě důležitější však bylo, aby její taneční výkon odpovídal formátu mezinárodně známé hvězdy. “Učit Haley tančit na velkém pódiu s desítkami tanečníků a vypěstovat u ní návyky zkušeného performera, bylo velmi zábavné,” říká Karaty. “Ve filmu jsou dvě velká taneční čísla. To první se jmenuje Buddha’s Delight, a mimo Haley je v něm dalších patnáct tanečníků. Na pódiu je čtyřmetrová socha Buddhy a kolem ní vybuchují světlice. Stylově jde o mix jógy a sexy hip hopu. Haley se nakonec stala tím, koho představovala. Uvěřil jsem tomu, že je opravdovou pop-star.”

NATÁČENÍ: NEW YORK
Lawrence, Grant, Barrymore a ostatní natáčeli většinu filmu Hudbu složil, slova napsal na Manhattanu. “Jsem přesvědčen, že když je většina lokací filmu jen pár ulic od vašeho bytu, je to dobrou ukázkou vašich scenáristických dovedností,” říká se smíchem Lawrence. “Během preprodukční etapy jsem si nakreslil rádius o poloměru devíti bloků okolo mého bytu a při tom jsem si řekl ´všechny lokace filmu budou tady.´” “Dělám si svůj vlastní výběr lokací,” říká režisér, tentokrát již bez vtipkování. “Domnívám se, že jste o chlup lepší filmař, když sám víte, v jakém světě to vlastně žijete. Alex je tak trochu obyvatelem mého vlastního bytu. Také exteriéry filmu se až nebezpečně podobají budově, ve které bydlím. Jeho recepční se jmenuje Khan, což je čirou náhodou i jméno toho mého.”

Když scénář vyžadoval, aby se Lawrence přesunul mimo zvolený devítiblokový rádius, natáčel v podobných lokacích na nedalekém Long Islandu. Produkce se nakonec vydala i do nedalekého města Farmingdale, který představoval malý zábavní park Adventureland, ve kterém Alex zpívá. Není náhoda, že právě v něm si Lawrence přivydělával jako teenager. Nassau Coliseum z Uniondale ve státě New York ve filmu zastupovalo Madison Square Garden, ve které Cora zpívá a publikum poprvé uslyší song Way Back Into Love z tvůrčí dílny Fletcher & Fischer. Štáb i herci si natáčení v New Yorku velmi užili. “New York je ten typ města, který přirozeně nutí lidi ke sdružování,” říká Barrymore. “Když se na obytné budovy díváte z vnějšku, vidíte tisíce oken a za nimi se odrážejí tisíce svébytných světů. To se mi na New Yorku moc líbí.”

JAK SE VYTVÁŘELA 80. LÉTA
“Lidé si dnes z 80. let dělají legraci,” říká Lawrence,” zároveň v nich však mají až perverzní zalíbení.” Ačkoliv se většina filmu odehrává v současnosti, mnoho jednotlivostí z Alexova života pochází z doby, kterou dnes nazýváme ´desetiletím dekadence.´ Příběh je rozkročen mezi dvěma dekádami, protože Alex se nedokáže jednoznačně rozhodnout, ve které chce žít,” říká režisér a scenárista v jedné osobě. “Výtvarné návrhy to musely vzít v úvahu.” Vedoucí výroby Jane Musky a její tým talentovaných lidí vytvořili celý katalog věcí, které neodmyslitelně patří k 80. letům. “Pro skupinu PoP jsme vytvořili její vlastní CD, plakáty a desky.

Nafotili jsme skupinu v těch hrozivých úborech z 80. let a pak jsme Hugha prostřednictvím Photoshopu nakopírovali kam to jen šlo,” vysvětluje návrhářka. “Během dvoudenního focení, kdy jsme vystřídali spousty kostýmů, make-upu a rekvizit, jsme mu vytvořili prakticky celou kariéru. S pomocí těchto fotek jsme mu vytvořili všechny sběratelské předměty jako plakáty, obaly časopisů a novinové články, které skupině PoP vytvořily celou fiktivní historii.”

Produkční tým také Alexe a skupinu nakopíroval do několika nezaměnitelných scenérií, takže jej můžeme vidět jak u Berlínské zdi, tak v Egyptě u pyramid. Fotografie jsou rozházeny prakticky po celém Alexově bytě a tvůrci jimi vždy v příhodný okamžik odhalí část jeho minulosti. Lawrence také přizval návrhářku kostýmů Susan Lyall, která se také “tak trochu považuje za rockerku,” aby nám ze svého úhlu poskytla vhled do Alexova světa. “Udělala jsem si takový malý průzkum 80. let,” říká Lyall. “Tehdejší móda byla plná vycpávek ramen, kalhoty měly značně vysoký pas a nosily se mohutné nagelované účesy. Ačkoliv nám tehdejší móda připadá hodně zvláštní, není to zase tak dlouho, co jsme ji všichni nosili.

Většinu zdrojového materiálu o 80. letech pochází od skupiny Duran Duran, respektive od jejího zpěváka Simona Le Bona. “Nesnažila jsem se vytvořit žádnou karikaturu padlé hvězdy,” vysvětluje. “Chtěla jsem vytvořit obraz mužné hvězdy, která zoufale usiluje o svůj velký comeback a doufá, že se jí podaří zasáhnout i nové publikum. I když už se dávno píše nové století, v Alexově vzhledu je stále cosi z 80. let: na krku nosí určitým způsobem uvázanou šálu, má hodně prstenů, náhrdelník s přívěskem a tmavé brýle. A stejně jako ostatní hvězdy rocku má i on trochu úchylku na sportovní boty.”

Kostýmy současných hvězd popu jsou mnohem přímočařejší. “Cora je teprve teenager a podle toho taky vypadá – velmi jemně a svěže, vždy je oblečená ´pro tu správnou chvíli,´” říká Lyall. “Vše co se ke Coře váže, má trochu sexuální nádech, takže věci co nosí spíše odkrývají než zakrývají.” Lawrence si přál, aby u vyvrcholení filmu za zpěvu písně Way Back Into Love vypadali Alex i Cora spíše klasicky. Lyall toho dosáhla velmi neobyčejným způsobem – k převléknutí kostýmů dojde přímo na pódiu: “Haley má na sobě jeden kostým a v jednom momentě si svou stříbrnou kápi stáhne a navlékne se do saténového saka, takže vypadá tak trochu jako moderní Judy Garland. Dále má na sobě hodně odvážné kalhoty a ponožky až ke kolenům s obrázky pirátů. Hugh je v oné chvíli ve svém černém sametovém saku. Oba dva při duetu vypadají naprosto úžasně.”

Lawrence se domnívá, že píseň Way Back Into Love velmi přesně vystihuje i základní téma filmu. “V jedné strofě zazní slova ´hledám inspiraci, ne další smlouvání mezi mnou a tebou,” říká. “Domnívám se, že v určitém ohledu je partnerský život neustálým bojem mezi jednou a druhou stranou. Každý z nás hledá inspiraci a chvíle, při nichž zažijeme přesah a všechny naše sny a fantazie dojdou svého naplnění.” Režisér dále pokračuje: “Smutná pravda našeho světa je taková, že většinu svého života s někým o něco smlouváte. Každodenní aspekty života někdy dokážou pěkně otrávit. Uvnitř sice cítíme, že ve výšinách nelze žít po celý život, ale zároveň si nepřejeme ani to, abychom museli příliš často řešit věci z druhé úvrati. Pravá magie vzniká někde uprostřed. Alex a Sophie ji objevili. A já si myslím, že každý z nás si jí v životě zaslouží pořádnou porci.