„V tomhle příběhu je bolestivá ironie,“ komentuje producent Brad Grey. „Vincent, syn odsouzeného vraha, zasvětil svůj život snaze být dobrý policajt a teď je svědkem toho, jak se vrahem stal i jeho vlastní syn.“

Když uznávaný skotský režisér Michael Caton-Jones, tvůrce snímků jako Memphiská kráska či Rob Roy, dostal do rukou první verzi scénáře, zaujala jej, ale přesto cítil potřebu jistých úprav: „Chtěl jsem materiál, který by pro mě byl něčím osobní. První verze se dost soustředila na „vražedný gen“, což mě příliš nezajímalo. Ale zároveň jsem tu viděl i skvělou látku: hříchy otců, které se odráží na jejich synech.“

Vincentovo složité dospívání jej nijak nepřipravilo na obtíže spojené s výchovou vlastního syna. Po hádce s manželkou tedy udělal to, čeho měl po zbytek života litovat – napadl ji. Následoval rozvod a Vincentův kontakt s Joeym byl poté omezen jen na krátká setkání nařízená soudem.“

„Vincent to v podstatě vzdal,“ vysvětluje jeho představitel Robert De Niro „a důsledkem bylo, že nadlouho zničil jakýkoli vztah se synem. Trpěli tím oba.“Vincent si v New Yorku úspěšně vybudoval kariéru, ovšem na mimopracovní život si téměř žádný čas nevyhradil. Odráží se to i na liknavosti jeho vztahu s přítelkyní a sousedkou Michelle. „Vůbec jí o svých problémech neřekl. Ona ani neví, že byl kdysi ženatý. On o tom nechce mluvit a nechce ji do toho zatahovat. Chce si to vyřídit sám, ale pak ho najednou okolnosti donutí, aby jí to všechno vysvětlil najednou.”

Představitelku Michelle, Frances McDormandovou, zaujala emocionální rozpolcenost její postavy. „Michelle a Vincent jsou spolu asi rok, ale víceméně se jen vzájemně navštěvují. Není to právě hluboký vztah. A ona se najednou dozví všechna ta tajemství a musí se s nimi vyrovnat a rozhodnout se, jestli Vincenta opustí nebo mu bude oporou.“

Catona-Jonese zajímaly otázky, vyplývající z Vincentova strachu, že by mohl Joeyho zklamat tak, jako kdysi jeho zklamal vlastní otec. „Jsme předurčeni, abychom dělali stejné chyby jako generace před námi? Je nám to určeno geneticky nebo je na vině výchova? Je důležité zkoumat následky chybějící rodičovské péče.“

„Nemůžete se zříkat odpovědnosti za sebe a za svou minulost,“ souhlasí McDormandová. „Obzvlášť máte-li děti. Nejdůležitějším posláním postavy Michelle je ukázat, že Vincent skutečně MÁ nějakou budoucnost, že skutečně může změnit svůj život.“

„Rodiče mají obrovskou odpovědnost,“ přizvukuje i představitel Joeyho James Franco. „Protože mají na život svého dítěte ten nejzásadnější vliv ze všech. Když se o ně nestarají, může to mít fatální následky.“

Skutečný Vincent La Marca, jehož profesními i životními zkušenostmi je snímek inspirován, oceňuje poselství, které z příběhu vyplývá. „Joey i já jsme museli přijmout jako fakt, že co se stalo, stalo se a už to nikdy nezměníme. Joey přijal odpovědnost za svůj zločin a já za to, že jsem mu nebyl k dispozici, když to potřeboval. Povinnost přijmout odpovědnost je tou hlavní myšlenkou filmu.“

Hodina pravdy byla inspirována článkem, před pěti lety předčasně zesnulého novináře Mikea McAllaryho Mark of a Murderer (Znamení vraha), publikovaným v časopisu Esquire. Ten se dostal do rukou producenta Brada Greye. „Proces přepracování článku do podoby scénáře byl velmi náročný,“ vzpomíná Gray. „Předloha obsahovala spoustu zajímavého materiálu a odhalovala spoustu věcí o minulosti postav, ale nakonec jsme se spolu se scenáristou Kenem Hixonem odhodlali k jedné zásadní změně. Totiž že Vincent La Marca nebude v době, kdy Joey zločin spáchá v důchodu, ale stále bude aktivním vyšetřovatelem. Bylo evidentní, že pro dramatičnost příběhu toho bude zapotřebí.“

Když se projektu chopil režisér Caton-Jones, vnesl do děje ve spolupráci s Hixonem mnoho dalších drobných detailů, které nakonec ocenil i sám La Marca. „Ve filmu je scéna, v níž moje postava mluví o svých vzpomínkách na otce a o svém vztahu k synovi. A je to naprosto pravdivé. Nechápu, jak to do filmu dostali, ale vystihli to přesně.“

Jako náhrada za Long Beach bylo zvoleno městečko Asbury Park, protože na filmaře zapůsobilo obdobně působící atmosférou místa, které kdysi tepalo životem, ale postupně uvadlo. „Všechno, co jsme pro natáčení potřebovali, tam už dávno stálo,“ pochvaluje si producent < href=http://www.osobnosti.cz/matthew-baer-i.php>Matthew Baer.

Caton-Jones nemohl než souhlasit. „Prostředí, ve kterém se příběh odehrává, je pro jeho atmosféru nesmírně důležité. Je to zpustlé, zchátralé, ale zároveň pořád nesmírně krásné místo. V dobách jeho největší slávy tam muselo být opravdu nádherně.“

Bylo. Asbury Park, založený na konci devatenáctého století, byl ve třicátých letech minulého století skutečně oslnivé centrum s mnoha půvabnými hotely a čistými plážemi, plnými návštěvníků. V šedesátých letech ovšem začalo chátrat.Podle Catona-Jonese má místo pro Vincenta La Marcu zvláštní význam. Časy, kdy bylo tak oblíbené, představují i časy, kdy Vincent vedl spokojený život. Jeho postupný rozklad tak i vizuálně ladí s úpadkem Vincentovým. „Prožívá podzim svého života a ohlíží se zpět, do doby, kdy bylo lépe.“