Geneze filmu
„Když jsem točil Červeného draka, udělal jsem promo tour kolem celého světa. V každém městě se mne lidé ptali na stejnou otázku: „Proč se Hannibal Lecter stal nestvůrou? Proč se stal kanibalem? A v tu chvíli jsem si začal říkat, že to jsou zajímavé otázky. Možná bychom měli natočit film o mladém Hannibalovi a podívat se na to, co se mu stalo, proč se stal tím monstrem?“
Dino De Laurentiis, producent

Hannibal Lecter je kulturní ikonou. Možná tím nejslavnějším anti-hrdinou, který kdy byl stvořen. Skvělý, okouzlující a zlý. Jeho tvůrce, samotářský americký spisovatel Thomas Harris, ho představil světu jako menší, přesto významnou postavu v hrozivém dramatu Červený drak, který byl vydán v roce 1981. Harris je všeobecně znám jako jeden z nejzkušenějších autorů psychologických thrillerů na světě. Jeho komplexní, brilantně napsané příběhy jsou pozoruhodné; nejen pro jejich děsivý horor, ale také pro způsob, kterým vytváří empatie k prohnanému, nemilosrdnému zabijákovi. Červený drak se rychle stal bestsellerem. Producenti Dino a Martha De Laurentiis viděli v tomto příběhu potenciál a byli první, kteří přivedli v roce 1986 Hannibala na filmové plátno v thrilleru Michaela Manna nazvaném Lovec lidí (Manhunter).

Lovec lidí se stal kultem, ale bylo to až Mlčení jehňátek, které v roce 1991 vyneslo Hannibala na vrchol. Film režíroval Jonathan Demme – skvělý hororový vypravěč. Film nasbíral 5 Oscarů, včetně nejlepšího filmu, nejlepšího herce pro Anthony Hopkins a nejlepší herečku pro Jodie Foster. Po Mlčení jehňátek se Dino a Martha vrátili k právům na Hannibala, když produkovali kino hity Hannibal (2001) a poté remake Červený drak (2002), s Anthony Hopkinsem v obou filmech. Bylo tedy více než jasné, že oni budou stát v pozadí nového příběhu. „Nechali jsme se inspirovat jednou pasáží z knihy Hannibal,“ vysvětluje Martha. „Našli jsme dvě stránky o Mische, Hannibalově mladší sestře, které vedly k Hannibalově násilí a naznačovaly otevření nového příběhu.“

Samozřejmě hned od začátku věděli, že musí získat na svoji stranu Thomase Harrise, a šli za ním se svojí představou. Ačkoliv Harris ze začátku odmítal znovu vstoupit do světa své nejpopulárnější postavy, byl nakonec tak pohlcen touto myšlenkou, že se chtěl pustit do scénáře, stejně jako do knihy.

Jakmile měli krátkou synopsi příběhu, byl do projektu přibrán režisér Peter Webber. „Peter figuroval na našem „listu přání“ hned od začátku,“ říká Martha. „Chtěli jsme točit s mladým, hladovým režisérem. Dívka s perlou ukázala, že umí vyprávět příběh vizuálně, a z některých jeho TV projektů jsme mohli vidět, že má v sobě tu pravou nervóznost.“

Po svém neobyčejném celovečerním debutu hledal Webber námět na další projekt. Představa odhalit Hannibalovo dědictví ho doslova nadchla. „Po Dívce s perlou jsem byl zaplaven haldami scénářů, které nic skutečně nevyprávěl… To jsem nechtěl točit. Byl jsem na svůj film velmi hrdý, ale nechtěl jsem do konce života dělat jen průklepové kopie. Perla byl film o lásce a nenávisti. Říkal jsem si, že toto by byla ohromná příležitost dělat něco, co jsem nikdy před tím nedělal.“

„Tento příběh je o zrození monstra, stvoření charakteru. Hannibal je v centru toho všeho, kdežto v předchozích filmech byl vždy stranou,“ pokračuje Webber. „V Mlčení jehňátek byl cca 18 minut na plátně. V tomto filmu má až 90 % prostoru. A co víc, v předchozích filmech přichází na scénu jako zrůda. Pro mne je zajímavé vidět, jak se stal tím, čím je.“

Thomas Harris je znám pro svůj důkladný výzkum a trvá mu i deset let, než vytvoří jednu ze svých nejprodávanějších knih. Jeho vědomosti byly ohromnou podporou při tvorbě filmu. „On má zcela úžasnou, detailní představivost,“ uvádí Webber. „Je schopný vám říci, jakou barvu mají záclony v určitém záběru, jaký tam byl nábytek, všechny tyto detaily – on má v hlavě encyklopedii.“

Tito dva muži vytvořili úzké kreativní partnerství – Webber navštívil Harrise v Miami, aby mohli pracovat na scénáři. „Je dosti těžké ho dostat z domu, on je uzavřený člověk. Takže pro mne bylo velkým privilegiem, když mne pozval k sobě domů,“ říká Webber. Jejich výměna názorů pokračovala i během výroby filmu. „Stále jsme spolu hovořili po telefonu. Každý večer, když jsem přišel na pokoj, jsem mu psal e-maily a připravoval se tak na další den.“

Jednou z věcí, se kterou museli tvůrci počítat, byla otázka, jak propojit diváky s krutým sériovým vrahem. Webber říká: „Můžete sympatizovat s psychopatickým vrahem? Já se zajímám o vytvoření něčeho, co je psychologicky komplexní, kam jste zavedeni a máte pro někoho pochopení. Řekl bych, že v našem filmu nemáte na konci pro Hannibala tolik sympatií jako na začátku, ale pochopíte, proč skončí tam, kde je.“

Herecké obsazení Hannibala – Zrození
Obsazení ústřední postavy mladého Hannibala bylo pro film zásadním úkolem. Producent Dino De Laurentiis popisuje, jak dlouhou dobu hledali tu správnou osobu. „Nemohli jsme najít obličej s tím pravým druhem tajemství. Potřebovali jsme mladého muže, který by vypadal, že by mohl zabít, ale zároveň by mohl být okouzlující.“

Gaspard Ulliel právě dotočil film Příliš dlouhé zásnuby, když vstoupil do Dinova povědomí. „Uviděl jsem obličej této mladé hvězdy a pomyslel jsem si, že to je přesně ono! Pak jsme se s Gaspardem potkali v Paříži, Peter s ním udělal kamerové zkoušky a na plátně to vše vyšlo skvěle – jeho síla, jeho pohled. Pamatuji si, že jsem řekl ‚Gasparde, ty ses narodil, aby ses stal Hannibalem Lecterem!‘“

Peter Webber byl stejně nadšený: „Díval jsem se na Gaspardovy kamerové zkoušky a říkal jsem si, že toto je jediný člověk, na kterého se vydržím dívat celé dvě hodiny. Je na něm něco velmi zvláštního. Má v sobě něco temného.“ Tento instinkt se také potvrdil, když začali společně připravovat postavu Hannibala. „Poslali jsme ho do pohřební služby, protože jsem chtěl, aby pochopil, jaké to je pracovat s mrtvými těly,“ vysvětluje Webber. „Jeho to velmi bavilo, takže se tam chtěl vrátit i druhý den! V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem vybral správně.“

Ulliel si byl hned od začátku vědom, že bude porovnáván s předchozím ztvárněním této role. „Kráčet ve stopách Anthony Hopkinse je velmi skličující vyhlídka,“ přiznává. „Jeho filmy jsem viděl několikrát a sledoval jsem, jak se pohybuje a hraje, jak mrká. Naučil jsem se od něj mnoho věcí, ale brzy jsem zjistil, že ta práce není o tom ho přesně kopírovat, i když bylo správné převzít nějaké malé detaily z jeho postavy a přidat je do této.“

„Musel jsem zkusit najít tu postavu uvnitř mne samotného a odlišit ji,“ pokračuje. „Setkáváme se tu s jinou postavou. Hannibal je mnohem mladší, nezažil ty samé věci, nebyl zatvrzelý dobou strávenou ve vězení. Velmi mne zajímal vývoj tohoto muže. Vidíme ho, jak odhaluje svoji temnou stránku pomocí studia medicíny, stejně jako skrz své první vraždy. Film postupně graduje tím, jak se pro něj vraždy a pojídání lidí stávají návykovými. Takže na konci filmu se přibližuji myšlení a mluvě Anthony Hopkinse a přebírám více z jeho hraní.“

Největším „oříškem“ byl pro Ulliela vztah Hannibala a Lady Murasaki. „Ve třech předchozích filmech o Hannibalovi vidíte Hannibala v mnoha různých situacích, ale jen výjimečně v kontaktu se ženou, minimálně projevuje tento druh citu. Zde jde o romanci, ale je v tom mnohem víc. On se od Lady Murasaki naučí řadu věcí. Ona mu pomáhá vybudovat jeho charakter a představuje jediný komfort, který během mládí poznal. Chtěl jsem zachytit tu komplexnost jeho pocitů.“

Ulliel se připravoval na tuto roli pomocí vlastního zkoumání této postavy a jejích motivací. Zjistil, že Hannibal měl na sériového vraha neuvěřitelnou psychologii. „Četl jsem všechny tři knihy od Thomase Harrise a také jsem četl řadu knih o sériových vrazích. Bylo to náročné, šokující, ale zároveň zajímavé. Hannibal se chová jinak, než většina sériových vrahů. Jejich útoky jsou často spojeny se sexuálním úmysly a pocity. Je tam většinou určitý prvek sexuality, což v Hannibalově zabíjení zcela chybí…“

Roli záhadné Lady Murasaki získala Gong Li, nejpopulárnější čínská herečka. Producentka Martha De Laurentiis byla z této hvězdy nadšená: „Gong dokáže vyjádřit pocity svojí tváří, svýma očima, nepotřebuje k tomu slova. Ona je herečkou, kterou potkáte jednou za deset let, někdo, kdo oplývá neskutečnou inteligencí spojenou s úžasnými vlohami jako herečka, jako filmová hvězda.“

Po uznávané roli v Gejše se Gong Li cítila pohodlně v další japonské roli. „Pro mne je nejdůležitější charakter té ženy; jestli to je Japonka nebo Číňanka, není pro mne podstatné. Celé to je o postavě, kterou hraji, a v tomto případě je to silná a zajímavá žena.“

„Ona je velmi záhadnou ženou,“ pokračuje „Je osamělá, a přesto silná. Je schopná získat mnoho síly ze své kultury, například tím, jak každý den uctívá brnění svých předků. Má svoji dobrou a samozřejmě i špatnou stránku. Rozumí Hannibalovi a jedno mají společné, bolestivou minulost. Ona ví, že Hannibal hodně v dětství trpěl a ona také. Snaží se použít svoje kladné stránky, aby ho vyvedla z jeho temnoty. Problém je v tom, že je příliš pozdě.“

Stejně jako zbytek herců, byla Gong Li pyšná, že je součástí slavné legendy jménem Hannibal. „Viděla jsem všechny filmy o Hannibalovi. Mým oblíbeným je Mlčení jehňátek, zvláště pak herecké výkony Jodie Foster a Anthony Hopkinse. Skutečně oceňuji, jak používají oči k tomu, aby tolik sdělili. Mám tento film moc ráda a viděla jsem ho již několikrát.“

Mezi dalšími členy hereckého týmu je i všestranný velšský herec Rhys Ifans, který hraje Grutase, vůdce armádních dezertérů, kteří zabijí Hannibalovu sestru. „Myslím, že muži z tohoto gangu jsou oběťmi války, ale Grutus je psychopat,“ říká Ifans. „On nemá nejmenší výčitky svědomí kvůli vraždě malé holčičky, zatímco ti ostatní chlapi zřejmě ano. Jemu se líbí šíření trestů a bolesti. Je to temný svět, ale Peter mu dodává grácii. Začíná to jako válečný film a postupně přechází do noiru. Myslím, že je to elegantní snímek.“

Vzhled Hannibala – Zrození
Vzhled filmu byl vždy velmi důležitý v přenosu napětí a trauma příběhu. Kameraman Ben Davis byl odpovědný za převedení Webberových idejí do vizuálního stylu. „Na tomto filmu jsou úžasné jeho různorodé struktury,“ říká Davis. „Jsou v něm různá roční období, různé nálady a různá časová pásma. Také naše ústřední postava se mění v průběhu filmu.“

Ten příběh dal Davisovi možnost prozkoumat rozličné nálady, něco, co si skutečně užil. „Vizuálně sleduje film cestu Hannibala. Začíná v Litvě během války, což je velmi temné období jeho života – to se odráží v tmavém, nenasyceném, zrnitém vzhledu. Je tam hodně stínů a černé. Pak unikne do západní Evropy, přejde hranice a přichází do poválečné Francie. Ze začátku to působí klaustrofobicky a pak se vše otevírá, když unikne za hranice. My stojíme venku hned od začátku, takže můžeme zprostředkovat ten pocit svobody. A protože se mi zdá, že je to jediná část jeho života, která je v mnoha směrech hezká, získala barvy teplejších odstínů.“

Závěrečné, brutální crescendo filmu bylo kreativní výzvou pro světlo. „Je to druh sestoupení do šílenství, které je zobrazeno ve stylu, jak se film stále více stává noir. Peter je fantastickou volbou na post režiséra tohoto projektu, protože, stejně jako Gaspard, šíří kolem sebe pocit hrůzy. Ve filmu jsou scény, které musí být zpracovány velmi jemně, a on to zvládl a vnesl cosi nového do filmů o Hannibalovi. V jeho přístupu je důvtip, a to je klíčem tohoto filmu.“

Vedoucí výpravy Allan Starski dostal za úkol vytvořit vzhled tohoto filmu. Starski si vzal první inspirace ze scénáře. „Znalosti Thomase Harrise jsou úžasné a neskutečně mi pomohly, protože jeho popisy jsou vážně dobré.“

Webber i Starski chtěli přivést do scén z Druhé světové války tolik reality, kolik jen mohli. Webber vysvětluje: „Naše rekvizity vypadají skutečně. Například ruské tanky jsou ošuntělé, mají kolo připevněné na zadní části, vypotřebovalo se na ně neskutečné množství barvy. Není to krásné ani starodávné, neboť to často ve válečných filmech vidíte. Allan vyrostl v Polsku během vlády komunistů a také si pamatuje válku. Tím může filmu dodat stupeň autenticity.“

Starskiho zájem o autenticitu také ovlivnilo to, jak měl scény namalované. „Pařížské apartmá Lady Murasaki je velmi elegantní, ale je to apartmá jejího otce a my bychom měli uvěřit, že má svoji historii,“ vysvětluje. „Proto i stěny musí být historicky přesné a vypadat, jako by byly vymalovány před osmi lety a ne před čtyřmi dny. Tento proces stárnutí chci dosáhnout nánosy barvy.“

Zaměření se na autenticitu také sdílela kostýmní výtvarnice Anna Sheppard. Pro postavu Hannibala byla klíčová lehkost. „Gaspard má úžasný obličej a hodně hraje očima, takže jeho kostýmy jsou dost rozmanité, aby ukázaly změny jeho věku, ale aby neodváděly pozornost od jeho hraní. Použili jsme kostýmy a make-up, abychom ukázali vývoj v Hannibalově osobnosti v průběhu filmu. Když Hannibal poprvé dorazí do Francie, zachovali jsme jeho chlapecký vzhled a použili hodně světlých barev a originálního oblečení z padesátých let. Když pak přichází do Paříže, jeho oblečení je více moderní a strohé. Poslední scénu hraje v černém roláku, který skvěle zvýrazňuje jeho obličej a jeho hladké černé vlasy. Vypadá velmi hrozivě.“

Sheppardová byla nadšená z oblékání Gong Li. „V jejích oděvech a tvaru jejího kimona jsme použili hodně stylových japonských prvků. Podařilo se mi najít několik originálních kimon ze 40. let. Chvíle, kdy se přesouváme ze zámku, což byl domov jejího manžela, do rodinného domu v Paříži, stává se z ní velmi elegantní Pařížanka, a ty starší japonské prvky prakticky zmizí.“

Nabitý program Gong Li byl pro všechny náročným úkolem. „Bylo to trochu stresující, protože jsem ji potkala jen jednou, když jsem za ní přijela do Miami, abych s ní probrala její filmovou postavu, a pak jsem ji neviděla až do natáčení,“ vysvětluje Sheppardová. „Všechny její kostýmy byly vyrobeny bez zkoušky, takže jsme vytvořili hodně alternací. Trochu mne to děsilo, ale ona byla fantastická. Vzala si na sebe kostýmy, které nikdy před tím neviděla, a šla na scénu – šlo to perfektně.“

Peter Webber si je samozřejmě vědom, že jakkoliv jsou herecké výkony a vzhled filmu unikátní, bude Hannibal – Zrození vždy srovnáván s předchozími filmy. „Ve scénáři i hereckých výkonech jsou věci, kde smekáme před předchozími filmy, ale povaha tohoto filmu je naprosto odlišná,“ říká. „Je to spíše evropský příběh, než americký, není to stejný psychologický thriller, je to více hororové drama, než ty ostatní filmy. Doufám, že jsem natočil něco zcela odlišného a vzdáleného.“

Zajímavosti z natáčení v ČR
Začátek natáčení 7.10.2005
Konec natáčení 31.1.2006
Český štáb 240 osob
Zahraniční štáb 100 osob
Kompars 1200 osob

Lokace:

Ateliéry Barrandov

hrad Kost
Český hrad Kost byl po čas natáčení přestaven na rodinné sídlo Lecterů v Litvě. Zároveň zde byla vystěhována velká část expozice, aby se vybrané prostory hradu přeměnily na sirotčinec.

vila Tugendhat v Brně
Získat povolení na natáčení v této budově nebylo snadné. Vzhledem k faktu, že se však celá vila bude brzy rekonstruovat, štáb povolení získal. Natáčení se mohl zúčastnit jen omezený štáb.

Lokace v Praze
Praha nahrazovala Paříž a francouzské městečko.
Loretánská ulice se změnila v náměstí onoho malého francouzského městečka. Ulice Kozí, Bílková, Liliová a pasáž Adrie představovaly exteriér pařížského bytu Lady Murasaki. V přístavu Holešovice kotvil luxusní hausbót Grutase. Budova Ministerstva dopravy si zahrála lékařskou fakultu v Paříži. Haštalské náměstí a restaurace Chez Marcel představovaly restauraci malého francouzského města.

Berounsko – Zdejcina
Zde byla v lesích vystavěna chata, kam se za války ukryla rodina Lecterů a kde došlo ke střetu letadla s tankem. Celá chata včetně interiéru byla postavená na této lokaci, část interiéru byl pak zbudována i v ateliéru.

Další zajímavosti
Pro výbuch hausbótu v závěrečné části filmu byla speciálně vyrobena nástavba na funkční nákladní loď, která explodovala. Vše se natáčelo v Hořínském průplavu. Interiér lodi byl vyroben v Barrandovských ateliérech dle francouzského vzoru lodi typu „peniché“.

Gilotina pro natáčení scény ve vězení byla vyrobena jako plně funkční rekvizita. Jako vzor pro výrobu sloužila gilotina z pankrácké věznice.

Gobelíny, které jsou použity ve filmu, nejsou tkané, nýbrž malované. Jsou tak ukázkou mistrné práce scénických malířů.

Pro natáčení scény střetu německého letadla Štuka s tankem byla vyrobena věrná maketa letadla včetně interiéru pro posádku. Na světě totiž není dochován ani jeden takovýto stroj, který by létal. Tento letoun skutečně letěl, ale jen na 300 m dlouhé lanové dráze. Letoun je nyní ke shlédnutí v expozici letectví v Plzni.